1. nikajský koncil
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23181 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 04. srpna 2008
- Zobrazeno: 2218×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
1. nikajský koncil
| První nikajský koncil | |
| Kdy | 20. května – 25. července 325 |
| Uznávají jej | katolická církev, pravoslaví, orientální církve, nestoriánské církve |
| Předchozí koncil | -- |
| Následující koncil | 1. konstantinopolský koncil |
| Svolal jej | císař Constantinus I. |
| Předsedal mu | {{{předsedal}}} |
| Účastníků | tradičně se uvádí počet 318 biskupů; reálně mohlo na sněm do Níkaie přijet asi 250 biskupů |
| Diskutované otázky | ariánství, datum Velikonoc, platnost křtu heretiků |
| Dokumenty a prohlášení | Nicejské vyznání |
| Přehled ekum. koncilů | |
Níkajský (též nicejský) koncil svolal císař KónstantínosConstantinus I. v roce 325 do maloasijského města Nikaia. Jedná se o první ekumenický koncil - shromáždění biskupů křesťanské církve. Na sněm přijeli biskupové především z východní poloviny Římské říše, sněmu se osobně neúčastnil biskup sídlící ve městě Římě (papež), poslal ovšem své zástupce.
Koncil se zabýval sporem o nauku Areia z Alexandrie (srv. heslo ariánská hereze, který se týkal povahy Kristovy osoby a vztahu Božího Syna k Bohu Otci. Koncil odmítl výrazy "bylo, kdy Syn nebyl", "Syn není z jiné usie nebo hypostaze" a "(Syn) nebyl, dříve než byl zrozen", čímž se chtěl jasně vymezit proti Areiovi (či latinsky Ariovi) a jeho nauce. Na koncilu bylo zformulováno nicejské/nikájské vyznání víry, které především výrazy "Syn je soupodstatný s Otcem" a "Syn je z Otcovy podstaty" znovu arianismus odmítlo.
Dalším z výsledků koncilu byla shoda církví na způsobu výpočtu data pro slavení Velikonoc. Tyto svátky mají v církvi jako oslava Kristovy smrti a vzkříšení ústřední místo, a církev proto považovala za důležité Ježíšovo vzkříšení slavit ve stejnou dobu.
Průběh koncilu
Koncil byl zahájen 20. května 325 v ústřední budově císařského paláce, kde byla předběžně projednána otázka ariánství. Při této diskusi, které se alexandrijský kněz Arius a jeho egyptští přívrženci nejspíše neúčastnili, hráli důležitou úlohu Areiovi zastánci z řad biskupů, zvláště biskup Eusebios z Nikomédie. Pravidelná zasedání však započala teprve s příjezdem císaře Constantina I. Po úvodní řeči v latině ustanovil císař též koncilní pořádek - způsob, kterým se mělo při jednání postupovat. Předsedajícím koncilu byl nejspíše biskup Hosius z Cordóby. Po zasedání, které trvalo celý měsíc, koncil slavnostně vyhlásil Nicejské vyznání víry. Toto vyznání víry přijala většina přítomných biskupů.
Do jednání o vyznání víry aktivně vstoupil Eusebios z Kaisareie. Přednesl vlastní vyznání víry, s nímž císař a většina biskupů souhlasila. Hlavní Eusebiovou snahou byl pokoj v církvi a Eusebios se v této věci snažil vyjít císaři vstříc. Císař Kónstantínos navrhl připojit k Eusebiovu vyznání pojem homoúsios. Nejspíše tato iniciativa vedla k vytvoření nového kréda, které se lišilo od Eusebiova vyznání nejen přijetím obratu homoúsios tó patri, „soupodstatný s Otcem“ a bylo sněmem v Níkaii přijato jako Níkajské vyznání víry.
25. července 325 byl koncil ukončen. Při závěrečné řeči Constantinus opět zdůraznil, jak mu záleží na pokoji v církvi i říši. V okružním listu pak informoval o výsledcích jednání a shodě ohledně slavení Velikonoc.
Synoda roku 327 zpochybnil usnesení 1. nikajského koncilu týkající se vyloučení některých zastánců Areia a jeho nauky (napž. Eusebia z Níkomédeie). Pokračovaly také teologické spory o pojetí a vyjádření vztahu mezi osobami v Trojici, které zapříčiňovaly rozdělení církve po celé 4. století.
