Skladatelé
Kategorie: Hudba (celkem: 87 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 17. září 2010
- Zobrazeno: 1527×
Příbuzná témata
Skladatelé
Antonín Dvořák (1841-1904) se narodil v Nelahozevsi nad Vltavou.Hrával od dětství doma ve venkovské kapele, prosazoval se těžce,ale už tehdy důkladně poznal a oblíbil si české lidové tance,k nimž se pak i později jako skladatel rád vracel.Hudbu studoval u venkovských kantorů a na varhanní škole v Praze. Také hrával na varhany v kostele u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském za pár zlatek měsíčního platu.Dvořák byl umělcem skromným, nábožensky hluboce založeným, miloval přírodu (jeho láskou byli holubi, které dokonce pěstoval na svém letním sídle ve Vysoké u Příbrami), byl však i obdivovatelem všeho civilizačního pokroku. Odtud pramenila jeho láska k lokomotivám a parolodím a obdiv k životnímu ruchu velkých měst.
Venkovské muzikanty měl Dvořák vždycky rád.Jako chlapec hrával v jejich kapelách a mezi nimi našel tu pravou notu českého muzikantství.Když se na něj jako na ještě neznámého skladatele obrátil jeho příznivec,aby složil něco pěkného a opravdu českého pro dva ženské hlasy s doprovodem klavíru,s chutí vyhověl.Napsal Moravské dvojzpěvy,dílo tak šťastné a jedinečné,že mu rázem otevřelo cestu do světa.V jeho tvorbě najdeme i celou řadu furiantů,polek a jiných tanců.Ani u Dvořáka to většinou nejsou skladby určené tanečníkům,mívají však zřetelný ráz určitého tance.Dokladem tohoto Dvořákova zaměření je i jeho Česká svita;jsou tu typické české tance polka,sousedská i ohnivě temperamentní furiant.Furiant je poslední větou Dvořákovy České svity a tvoří její skvělé vyvIn 1890 was born in Malé Svatoňovice one of the biggest czech dramatics, Karel Čapek. He spent his childhood in Úpice and he played with his older brother Josef and his sister Helena.
Karel Čapek se narodil 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích, zemřel 25. 12. 1938 v Praze na zápal plic. Narodil se v rodině lékaře Antonína Čapka a Boženy Čapkové rozené Novotné. Své dětství prožil v Úpici, kam se přestěhovala celá rodina v roce 1890. Měl sestru Helenu narozenou v roce 1886, provdanou nejdříve Koželuhovou, po té Palivcovou. Žila v Brně. Umírá v roce 1961. Měl bratra Josefa (1887-1945), který byl významný malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, scénograf a výtvarný kritik. Studoval gymnázium v letech 1901-1905 v Hradci Králové, kde žil u své babičky Heleny. Po té v Brně roku 1905-1907 a pak v Praze od roku 1907, kde žili jeho rodiče. Odmaturoval v Praze na Akademickém gymnáziu v roce 1909. Na FF UK studoval filozofii, estetiku, dějiny výtvarného umění a také francouzskou, německou a anglickou filologii. V r. 1910-11 anglistiku a germanistiku v zimním semestru na univerzitě v Berlíně, kde bydlel s Václavem Vilémem Štechem, a v letním semestru na univerzitě v Paříži, kde bydlel se svým bratrem Josefem. Na FF UK v semináři F. Krejčího přednesl v březnu 1914 svou práci o pragmatismu. V roce 1915 získal doktorát z filozofie.
Nejprve působil jako vychovatel syna hraběte Lažanského, později jako knihovník Muzea království českého v Praze. Konec října 1917 se stal redaktorem Národních listů. Po té přešel do redakce Lidových novin, kde pracoval do konce svého života. V letech 1921-1923 byl také dramaturgem a režisérem Vinohradského divadla. Jako první se stal předsedou PEN klubu.
Když se oženil s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou, pobýval v letech 1936-1938 ve strži u Dobříše. Před tím v 20. a 30. letech cestoval po řadě západoevropských zemí.
Měl hodně blízko k T.G. Masarykovi, a proto napsal tři díly o něm: Hovory s T. G. M., Mlčení s T. G. M., Nablízku T. G. M. V 2. pol. 30. let se znovu vrátil k utopicko-fantastickému pohledu na současnost v románu Válka s Mloky, aby poukázal na nebezpečí fašismu a ohrožení evropské demokracie. Ještě naléhavěji se hranice mezi zkázonosnou utopií a realitou zmenšila v posledních dvou dramatech Bílá nemoc a Matka. Mezi nejznámější jeho díla řadíme: Dášenka čili život štěněte, Devatero pohádek, Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy(jedno vázání), R.U.R., Věc Makropulos atd. Celkem napsal 100 děl, které zahrnovali seminární práce a rozhlasové přednášky.
Karel Čapek je všeobecně uznáván jako jeden z autorských pilířů sci-fi literatury a literatury vůbec. Jeho hlavním zájmem a cílem totiž byl \\\"malý člověk\\\", nikoliv geniální vynálezce, nikoliv velký politik nebo velký vojevůdce, ale prostý, obyčejný člověk. Jeho každodenní život, starosti a radosti. Některé závěry jeho hlavních sci-fi děl – Helena Gloryová ničí recept na výrobu Robotů, v Továrně na Absolutno je rozbit poslední \\\"karburátor\\\", recept na nesmrtelnost mizí v ohni (Věc Makropulos). To, že Čapkovým krédem byl \\\"malý člověk\\\" a stabilita jeho životních jistot, mu nezabránilo v geniálním vykreslení konfliktu člověka a techniky, člověka a společenských dějů. Tím zaujal nezastupitelné místo v galerii autorů sci-fi.
Násilí likviduje hodnoty lidské kultury a projevuje se i ve formě netolerance, kde neguje a ruší základní hodnoty, jakými jsou \\\"právo, svoboda myšlení, rovnost před zákonem, posvátnost lidského života\\\". Narodil se 7.11.1811 a zemřel 21.11.1870
Občanským jménem Karel Erben, pocházel z rodiny řemeslníka a podkrkonšského písmáka z Miletína.
Z celkem devíti dětí přežil jako zázrakem jen on a jeho mladší sestra Josefka.
Od dětství byl slabý,trpěl vleklou plicní chorobou a špatně vyslovoval. Měl však výjimečné hudební nadání, které mu později pomohlo absolvovat gymnázium v Hradci Králové, kde se
živil vyučováním hudbě. Díky píli se dostal na studia filosofie a práv do Prahy, kde se seznámil s F. Palackým, který měl na něj trvalý vliv.
Roku 1837 přijal místo u soudu . V té době mu již zcela učarovaly české pohádky, písně, zvyky a obyčeje; tušil,že právě v nich lze vystopovat ryzí charakter českého národa.
Roku 1843 již definivně zanechává práv a pracuje pro české stavy jako sběratel listinného materiálu k české historii. Je již rok ženat s Betynou Mečířovou, s níž se seznámil při ochotnických představeních v Žebráku poblíž Prahy, a nutně potřebuje stálý příjem. Manželům se postupně narodí čtyři děti. Erben mění jedno nejisté místo za druhým, pracuje v obrozeneckých spolcích, v revolučním roce 1848 je členem Národního výboru, účastníkem a organizátorem Slovanského sjezdu, dva roky na to pracuje jako redaktor liberálních Pražských novin. Roku 1851 konečně získal existenčně jisté zaměstnání – byl zvolen archivářem města Prahy, a r.1864 byl jmenován ředitelem všech pomocných úřadů Pražského magistrátu.