Senioři a společnost

Kategorie: Sociologie (celkem: 17 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 03. dubna 2017
  • Zobrazeno: 390×

Příbuzná témata



Senioři a společnost

SEMINÁRNÍ PRÁCE

Senioři a společnost

1. Úvod

Rozhodla jsem se zpracovat seminární práci na téma senioři a společnost, protože si myslím, že by toto téma mělo být více diskutováno, než tomu nyní ve společnosti je.

První kapitola se věnuje stáří a stárnutí z různých úhlů pohledu. Je zde uvedeno, co to stáří vůbec je, dále je zde zahrnuto demografické hledisko, k jakým dochází ve stáří změnám. Dále se tato práce věnuje problému chudoby, systému sociálního zabezpečení, přípravě na penzi a jaký má vliv na stáří rodina.

2. Stárnutí a stáří

Stárnutí a stáří jsou relativními pojmy a jejich nástup je velice individuální. U každého člověka se velmi liší. Světová zdravotnická organizace rozlišuje období stárnutí, stáří a stařeckosti. První období je v letech 60-74, staří je do 89 let a stařeckosti se dožil člověk starší 90 let. Začátkem 20. století se pohyboval průměrný věk života ve vyspělých zemích kolem 40 let, ovšem existuje trend prodlužování průměrného věku života a dnes se dožíváme téměř dvojnásobku.

Definice stárnutí a stáří

Stejně tak jako u chudoby, ani definice stárnutí a stáří není zcela jednoznačná. Někteří autoři definují stárnutí jako proces, který začíná ihned po narození. Hned, jak se narodíme, nám přibývají sekundy, hodiny, dny, měsíce, roky. Kdežto stáří je pouhou etapou lidského života.

Stáří je jednou z posledních fází ontogeneze a je spjato s celou řadou sociálních změn. Stárnutí definuje jako individuální a asynchronní, při kterém jednotlivé funkce a systémy organismu stárnou nerovnoměrně.

Stárnutí, ačkoliv je zákonitý proces, je ovlivnitelný. Každý člověk může proces stárnutí měnit. Záleží jen na jeho vlastním počínání. Některá stárnutí můžeme považovat za úspěšná. Úspěšné stárnutí znamená zachování si dobré kvality života, fyzickou a funkční zdatnost. Oproti tomu neúspěšným stárnutím rozumíme špatný zdravotní stav, nízkou funkční zdatnost, která vede až k nesoběstačnosti.

Délka života a hlavně rychlost stárnutí je řízena dvěma hlavními mechanismy. První složkou je genetická složka, která zajišťuje uskutečňovat základní biologické procesy. Ty jsou důležité pro reprodukci a žití. Druhou složkou jsou pak vlivy vnějšího prostředí. Ta působí na genetickou výbavu člověka.

Stáří je životním obdobím, během kterého se člověk stává závislým na pomoci ostatních. Bohužel se snižující se soběstačností je nutné zlepšovat programy aktivizace, pro co její nejdelší udržení.

Stárnutí jako demografický problém

Demografie obecně je věda o obyvatelstvu, která se zabývá reprodukcí lidské populace. Zkoumá především vývoj obyvatelstva, počet a strukturu obyvatelstva a jeho zákonitosti. Hlavní orientací je poznávání a popis charakteristik determinant demografické reprodukce.

Demografické stárnutí společnosti je v současné době jedním z celosvětových problémů. Od poloviny 20. století postihuje více či méně všechny země. Dlouhodobá prognóza budoucího vývoje celkového počtu, stejně tak jako věkové a pohlavní struktury obyvatelstva uvádí, že podíl starších osob v populaci bude neustále narůstat. O zvyšujícím se počtu starých lidí se v západních společnostech velmi často hovoří jako o sociálním problému. Zejména v souvislosti s důchodovým systémem a nárůstem nákladů na zdravotní péči a sociální zabezpečení.

Stárnutí populace způsobuje nárůst počtu starších lidí a stagnaci nebo dokonce propad porodnosti. Je to proces, při kterém se postupně mění věková struktura obyvatelstva tak, že se zvyšuje podíl osob starších šedesáti let a zároveň se snižuje podíl osob mladších patnácti let. Z toho vyplývá, že starší věkové skupiny rostou mnohem rychleji, než populace jako celek.

Dvacáté století by se dalo nazvat stoletím revoluce v prodlužování lidského života. Od roku 1956 se průměrná naděje na dožití zvýšila o dvacet let. Předpokladem je, že do roku 2050 bude naděje na dožití zase o dalších 10 let větší. Z toho vyplývá, že počet lidí starších 60 let bude v roce 2050 kolem 2 miliard z přibližně 600 milionů.

V České republice je pokles obyvatelstva od roku 1994. Obecně v devadesátých letech se populační klima České republiky podstatně zhoršilo. Vývoj ukazatele přirozeného přírůstku obyvatelstva neovlivní ani prodloužení průměrného věku u mužů a pokračující prodloužení průměrného věku u žen. Právě od roku 1994 se tento vývoj dostává do minusových hodnot. Vliv na změnu reprodukčního chování má i mimo jiné nedostatečná bytová výstavba a finanční nedostupnost nových bytů pro mladá manželství, tak i rostoucí nezaměstnanost mladých lidí.

Stárnutí obyvatelstva má dopad téměř na všechny sféry národních ekonomik, přičemž na výši vládních výdajů se klade největší pozornost. Především výdaje na zajištění nákladů na penzijní a zdravotní péči. Nejvýznamnější problém, který vyplývá ze stárnutí populace, se tedy jeví jako fiskální. Jedná se o výdaje na penzijní zabezpečení a fiskální zdroje, které souvisí s počtem ekonomicky aktivních obyvatel. Ti by měli zajišťovat dostatek finančních prostředků. Zejména reformy dávek sociálního zabezpečení a penzijních systémů by měly zajistit flexibilnější přechod ze zaměstnání do důchodu. Stejně tak by měly zajistit dostatek nových pracovních příležitostí pro starší občany, právě na základě pozdějšího odchodu do důchodového věku. Tím by došlo k výraznému zjednodušení fiskálního omezení plynoucího z redukovaných veřejných zdrojů a k podpoře alokaci společenských zdrojů.

Změny ve stáří

Stáří je bez pochyby doprovázeno mnoha změnami. V první řadě se jedná o biologické změny, které probíhají na fyziologické úrovni a neprobíhají u každého stejně. Dotýkají se například kardiovaskulárního systému, pohybového systému, trávicího systému a dalších.

Další změny jsou psychické. Ty mají velký vliv na celkový průběh stárnutí. V průběhu duševního stárnutí jedince dochází k prolínání vlivu biologického věku mozku a těla, kdy si člověk uvědomuje zkrácenou životní perspektivu, měnící se vzhled a mnoho jiných faktorů, které se stárnutím souvisí. Duševní činnost seniorů je zpomalena. Starý člověk nebývá k činnosti příliš motivován, má více času a je více opatrný. Hlavní aspektem psychických změn ve stáří lze řadit snížení sebedůvěry zhoršená paměť, změna vnímaní a zhoršení úsudku jedinců. Patří sem také emoční labilita.

Neznamená to však, že psychické změny vždy musí směřovat k horšímu. Mezi ně můžeme zařadit například stálost v názorech, spojenou s trpělivostí jedince a jeho pochopení a také moudrost. Starým lidem se taká zlepšuje rozvaha a nechybí jím soudnost, tedy v případě, že netrpí duševní poruchou

Stárnutí a stáří je také ovlivněno sociálními aspekty, kterých je celá řada. Malíková ve své knize uvádí nejvýznamnější nepříznivé aspekty. Jedním z těchto aspektů uvádí odchod do důchodu. Tento mezník zákonitě ukončuje profesní kariéru, což souvisí s náročným přechodem do raného stáří. Představuje také změnu profesní role, tedy i společenské prestiže. Lidé v důchodu bývají považováni za sociální minoritu, která je majoritní společností hodnocena jako nevýznamná, neužitečná. Stáří také sebou přináší zhoršenou možnost kontaktu s přáteli, čím vznikne sociální izolace. Senioři mají mnohdy strach z osamělosti a nesoběstačnost a jsou fyzická závislé. Jsou nuceni změnit životního styl, který jim nevyhovuje. Je nutné zmínit, že jsou rozdíly mezi stárnoucími lidmi. Senioři žijící doma v rodině, mají více plánů do budoucnosti a žijí relativně šťastně, kdežto senioři žijící v domovech pro seniory upadají často do letargie.

Reakce stárnoucího člověk na tyto změny a to, jakým způsobem se s nimi budeme srovnávat, jsou ovlivněny hlavně jeho osobností, životními zkušenostmi, výchovou, vzděláním, prostředím, ve kterém žije, reakcemi okolí a jeho možností.

Jak bylo již výše zmíněno, jednou ze změn, která zásadně ovlivňuje život seniora, je odchod do důchodů. Mění se tedy jeho společenské prestiže, a také jeho příjem, což v některých případech může způsobit chudobu. Proto se této problematice budu věnovat v dalších řádcích.

3. Chudoba jako možný důsledek stáří

V moderní evropské společnosti představuje chudoba zejména deprivaci, nerovnost a nedostupnost. Lze se o ní vyjádřit jako závažném problému pro společnost, neboť může být zdrojem sociálního napětí, čímž ohrozí stabilitu politickou i hospodářskou. Přesáhne-li hranici únosnosti, může vyvolat násilí. Propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje, což může do budoucna vést k velkým nepokojům. Pojem chudoba může označován jako stav, při kterém jsou životní podmínky člověka v rozporu se základními lidskými právy. Z pohledu sociální politiky je chudoba jeden z nejobtížněji řešitelných problémů. Na vymezení tohoto pojmu se však zaměřím v následujících odstavcích.

Definice chudoby

Definovat chudobu není jednoduché, neboť se jí zabývá mnoho autorů. Jednotlivé definice chudoby mají společný základ, ale definují chudobu z různých dílčích aspektů, modelů či pohledů.

Dělení chudoby

Stejně tak jako existuje několik různých definic, existují také různá pojetí či dělení chudoby. Jedná se například o relativní a absolutní chudobu. Za absolutní chudobu lze označit stav, kdy pro naprostý nedostatek finančních prostředků nejsou uspokojovány základní životní potřeby, kterými se zabýval již roku 1943 americký psycholog Abraham W. Maslow. Hierarchicky sestavil pět základních potřeb dle naléhavosti jejich uspokojení na potřeby vyššího a nižšího řádu. V případě, že nedojde k zabezpečení těchto pěti potřeb, dochází k deprivaci a následné chudobě. Nastává tedy otázka, jestli je dostačující chudobu určovat pouze na základě nižších potřeb, nebo do definice zařadit i potřeby vyššího řádu, čímž může být nedostatek lásky, uznání, spokojenosti, přátelství apod.

O relativní chudobě hovoříme v případě, že potřeby jedince či skupiny jsou sice uspokojovány, ale na výrazně nižší úrovni než je v dané společnosti obvyklé. Za příčinu chudoby je v tomto případě považován nedostatek nejrůznějších věcí. Může se jednat například o předměty dlouhodobé spotřeby, úroveň bydlení či nemožnost spořit aj.

Dalšími typy je chudoba subjektivní a objektivní. Subjektivní je vlastní zhodnocení své životní situace, většinou je založeno na dotazníkovém šetření domácností. Jedná se spíše o sondu do životních podmínek, ukazující jak o svých podmínkách lidé smýšlejí. Naopak objektivní chudoba je založena na souboru analýz sociálně ekonomických ukazatelů dané společnosti a může se získávat například jako průměrné výnosy domácnosti na hlavu.

Příčiny chudoby

Chudoba může připadat na vrub jedince či rodiny (málo štěstí, snahy či úsilí), ale také společnosti (nespravedlivé rozdělování). V této kapitole se však zaměřím na příčiny vzniku chudoby ať už u jednotlivců či obecně ve společnosti.

Mezi ekonomické a sociální příčiny lze řadit například nestálé, kolísající ceny přírodních zdrojů a zemědělských produktů, vysokou zadluženost rozvojových zemí, kdy peníze důležité pro ekonomický a sociální rozvoj jsou využívány ke splácení úvěrů a dluhů. Do této kategorie lze řadit rovněž vysokou nezaměstnanost, nedostatečné vzdělání a kvalitní pracovní síly a také kulturní a náboženské tradice, kdy jsou zapojování pouze některé vrstvy společnosti, aj.

Do politických příčin chudoby lze řadit země s autoritářskými a diktátorskými režimy, které se potýkají s vysokým rizikem investic z důvodu nízkého vymáhání práva a lidsko-právních norem. Další příčinou je vysoce korupční prostředí a také ozbrojené konflikty, které jsou způsobené především nedodržováním zákazu obchodování se zbraněmi či nízkou podporou intervencí směřujících k předcházení a ukončení ozbrojených konfliktů.

Mezi demografické příčiny patří nejen vysoká hustota obyvatel, ale také vysoká porodnost, která má za následek klesání možnosti rodiny investovat do vzdělání, hygieny, zdraví nebo bydlení.

Poslední příčiny vzniku jsou:

půdní degradace a odlesňování, zejména kvůli migraci do měst. Dále pak znečištěné prostředí (vody a ovzduší), což způsobuje zvyšování úmrtnosti a onemocnění obyvatel, s čím se pojí vysoké náklady např. na lékařskou péči. Také změna klimatu má nemalý vliv na chudobu, neboť trvající období sucha, hurikány či změny srážkových režimů způsobují snižování zemědělské produkce a také úbytek přírodních zdrojů. V neposlední řadě je důležité zmínit přírodní katastrofy, které vedou kromě ztráty obydlí a úmrtí obyvatelstva také k ekonomické nestabilitě a snižují možnosti investice.

Důsledky chudoby

Chudoba, nebo chceme-li hmotná nouze, má za následek zásadní změnu postavení člověka ve společnosti. Dochází k sociálnímu vyloučení, přičemž se daná osoba nemůže podílet na běžných činnostech každodenního života. Mezi nejpodstatnější činnosti patří zajištění zdravotní péče, potravy a bydlení. Z toho vyplývá, že takto sociálně vyloučená osoba je prakticky neustále ohrožená na zdraví a životě. Mimo jiné se jedná o nedůstojný život. Důsledkem takové tísně a snahy o přežití, může osoba lehce sklouznout k páchání kriminality či zadlužení se. Tímto jednáním se ještě více vylučuje ze společnosti.

S chudobou se setkávali lidé již v dávné minulosti. Počet výskytu velkých hladomorů byl však snížen za pomoci šíření demokracie po celém světě. Hladomory nejvíce zasahovaly obyvatele zemí s komunistickým režimem nebo lidi žijící ve starých kmenových společnostech, koloniálních říších či jiných diktátorských režimech. Mohli bychom tedy říci, že hlad není způsoben nedostatkem potravin, ale diktátorstvím vlád nestarajících se o své obyvatelstvo.

4. Sociální zabezpečení

Sociální zabezpečení v širším slova smyslu lze chápat jako podporu státu svým občanům při tzv. sociálních událostech. U některých těchto událostí se předpokládá, že jsou dočasné (například nezaměstnanost). U jiných je naopak zřejmá jejich dlouhodobost či dokonce trvalost, kam řadíme invaliditu a právě stáří. Bez pochyby právě u stáří dochází k významné změně týkající se ekonomické situace seniora. Stát v těchto sociálních událostech své občany podporuje buď věcně, finančně nebo službou, aby tak zabránil sociálnímu napětí ve společnosti. Systém sociálního zabezpečení stojí na 3 pilířích, kterým se budu věnovat níže.

Sociální pojištění

V rámci sociálního pojištění - zákon 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů jsou řešeny ty sociální situace, na které se občan může předem připravit formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté dlouhodobé či krátkodobé sociální situace. Patří sem nemocenské pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a také důchodové pojištění, o kterých níže.

Důchodový systém v ČR

Již v devadesátých letech minulého století začalo vznikat současné uspořádání českého důchodového systému. Na stáří, při ztrátě živitele nebo pro případ invalidity zajišťuje občany důchodové pojištění, které se poskytuje s účinností od 1. 1. 1996 (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).

Český důchodový systém tvoří dva pilíře. Jedním z pilířů je pilíř doplňkový neboli dobrovolný pilíř. Tvoří penzijní připojištění se státním příspěvkem a životním pojištěním. Druhý pilíř je povinný, tzv. dávkově definovaný. Základní důchodové pojištění je ekonomicky garantováno státem, protože nelze ponechat důchodce bez zdroje příjmu, na kterém jsou existenčně závislí. Princip zásluhovosti se v důchodovém pojištění projevuje v omezeném rozsahu v důsledku současného uplatňování principu sociální solidarity. Dynamičnost základního důchodového pojištění je dána každoroční aktualizací úrovně příjmů, z nichž se vychází při výpočtu procentní výměry důchodu, a zvyšováním vyplácených důchodů.

Starobní důchod

Starobní důchod představuje základní dávku důchodového pojištění, kdy nárok na tento důchod je vázán zejména na dosažení daného věku. Jeho účelem je zabezpečit pojištěnce v období, kdy vzhledem k věku je ukončována výdělečná činnost. Nutné je také splnit podmínku doby pojištění, kdy se tato doba zjišťuje v období od skončení povinné školní docházky do dne, od něhož se přiznává tento důchod. Z hlediska podmínek nároku na starobní důchod, týkající se důchodového věku, se rozlišují dva typy starobního důchodu. Jedná se o obecný a předčasný starobní důchod.

Nárok na obecný důchod vzniká nejdříve dnem dosažením důchodového věku, pokud je k tomuto dni splněná podmínka potřebné doby pojištění. Kdežto u předčasného starobního důchodu vzniká nárok již před dosažením důchodového věku. Důchodový věk je podle aktuálního znění zákona o důchodovém pojištění rozdělen do třech kategorií. Toto rozdělení je stanoveno dle roku narození pojištěnce, který chce do důchodu odejít. Pro pojištěnce, kteří se narodili před rokem 1936, se věk stanovuje hranicemi. U mužů je tato hranice 60 let, u žen o 53 let, v případě, že vychovala nejméně pět dětí, o 54 let, pokud vychovala tři nebo čtyři děti, o 55 let, pokud vychovala dvě děti, o 56 let, pokud vychovala jedno dítě, o 57 let, pokud nevychovala žádné dítě.

Druhou kategorii tvoří pojištěnci, kteří byli narozeni v letech 1936 až 1977. Pro tyto pojištěnce jsou hranice stanoveny tabulkou. Po přičtení kalendářních měsíců k roku odchodu do důchodu se za den vzniku nároku na důchod považuje stejný den jako den narození pojištěnce.

Poslední, tedy třetí kategorii tvoří pojištěnci narozeni po roce 1977. Zde dochází ke sjednocení hranic obou pohlaví. Důchodový věk se zde stanoví tak, že se k věku 67 let přičte počet kalendářních měsíců, odpovídající dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977. Den vzniku nároku na odchod do starobního důchodu se poté stanovuje stejně, jako u pojištěnců v kategorii druhé.

Nárok na předčasný důchod má občan, který získal nejméně 15 let období důchodového pojištění (tedy doba potřebná pro obecný starobní důchod), chybějí mu nejvíce dva roky do dovršení důchodového věku a suma předčasného důchodu je vyšší než 0,6 násobek sumy životního minima pro plnoletou osobu. V případě, že občas splní výše uvedené podmínky, důchod se mu přiznává a to bez ohledu na to, kolik mu chybí do dovršení důchodového věku.

Invalidní důchod

Nárok na invalidní důchod má pojištěnec, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, v případě že nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na řádný starobní důchod, případně byl přiznán předčasný trvale krácený starobní důchod, pokud nedosáhl důchodového věku. Nárok má také pojištěnec, který se stal invalidním následkem pracovního úrazu. Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Existují tři stupně invalidity, které se zkoumají dle toho, o kolik procent poklesla pracovní schopnost pojištěnce. V případě, že poklesla o 35 %, jedná se o první stupeň. Druhý stupeň je v případě poklesu 50 %. Poslední, tedy třetí stupeň je v případě, že pracovní schopnost poklesla o 70 procent.

Vdovský a vdovecký důchod

Vdovský a vdovecký důchod náleží jedinci v případě úmrtí manžel/ky. Podmínky nároku na oba důchody jsou obdobné. Ovdovělá osoba má nárok na vdovský (vdovecký) důchod po manželovi (manželce), který byl poživatelem důchodu nebo ke dni smrti splnil podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Tento důchod pozůstalému náleží po dobu 1 roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby náleží pouze, v případě, že osoba např. pečujete o nezaopatřené dítě, je invalidní ve třetím stupni, nebo dosáhla věku alespoň o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li váš důchodový věk nižší. Nárok na tento typ důchodu zaniká uzavřením nového manželství.

Sirotčí důchod

Tento důchod náleží neopatřenému dítěti, v případě že mu zemřel rodič či osoba, která dítě měla v péči nahrazující péči rodičů a to za stejných podmínek, které jsou stanovený pro důchod vdovský. Pokud dítěti zemřou oba rodiče, náleží mu tato dávka dvakrát. Výše tohoto důchodu se stanoví započítáním základní výměry společné pro všechny důchody a 40% výměry důchodu zemřelého rodiče. Nárok na tento typ důchodu má pouze nezaopatřené dítě, tedy dítě do skončení povinné školní docházky, příp. nejdéle do 26. roku věku, v případě, že se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole, nebo se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání či vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo v případě, že nemůže kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu vykonávat výdělečnou činnost.

Sociální podpora

Systém sociální podpory se uplatňuje tam, kde na řešení situace nepostačuje sociální pojištění a je uplatňován v situacích obecně uznávaných jako potřebné. Zákon č. 117/1995 Sb. O státní sociální podpoře ji vymezuje takto: Státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu. Tento systém je financován ze státního rozpočtu, tudíž stojí na principu celospolečenské solidarity

Mezi dávky státní sociální podpory řadíme:

1) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu: přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné.

2) ostatní dávky: rodičovský příspěvek a pohřebné.

Tento systém je financován ze státního rozpočtu, tudíž stojí na principu celospolečenské solidarity.

Sociální pomoc

V rámci sociální pomoci se řeší obtížné sociální situace stavu hmotné a sociální nouze. Jedná se o situace, které občan není, resp. nebude schopen řešit sám či s pomocí vlastní rodiny. Sociální pomoc se poskytuje v těchto základních formách:

- sociální služby- ty poskytují zejména obce, kraje a nestátní neziskové organizace

- dávky sociální péče a sociálně právní ochrana - kam řadíme dávky pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na péči, dávky pro zdravotně postižené - jsou poskytovány Úřadem práce ČR, jeho krajskými pobočkami; sociálně právní ochrana je zabezpečována pověřenými obecními úřady; náklady jsou financovány ze státního rozpočtu. Na jednotlivé orgány sociálního zabezpečení se zaměřím v následující kapitole, kde ve stručnosti budou vymezeny jejich úkoly.

5 Orgány sociálního zabezpečení a obcí a jejich úkoly

Ministerstvo práce a sociálních věcí

Mezi hlavní úkoly ministerstvo práce a sociálních věcí, které vymezuje výše zmíněný zákon, patří řízení a kontrola výkonu státní správy v sociálním zabezpečení a řízení České správy sociálního zabezpečení. Dále zajišťuje úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluv v sociálním zabezpečení a úkoly, které souvisí s dalším rozvojem sociálního zabezpečení.

Dalším úkolem je posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů pro účely řízení před soudem ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení. Za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.

Česká správa sociálního zabezpečení

Česká správa sociálního zabezpečení má rozmanitý počet úkonů. Zde si zmíníme některé z nich. Tato správa rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, pokud zákon nestanovuje, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení. Zařizuje také výplaty těchto dávek. Dále rozhoduje o povinnosti občana vrátit dávku důchodového pojištění poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši, pokud je o této dávce oprávněna rozhodovat, o odvoláních ve věcech, v nichž v prvním stupni rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení, atd.

Okresní správa sociálního zabezpečení

Okresní správy sociálního zabezpečení se zřizují pro obvody, shodující se s územními obvody okresů. Stejně jako ČSSZ vykonává mnoho úkolů. Jedním z nich je, rozhodnout ve sporných případech o vzniku a zániku důchodového pojištění. Poskytuje občanům a zaměstnavatelům odbornou pomoc ve věcech týkajících se sociálního zabezpečení. Dalším úkolem je sepisování žádostí o dávky důchodového pojištění.

7. Příprava na penzi

Každý jedinec ci dříve či později uvědomí, že jednou bude starý. Ne každý se však na toto období dokáže připravit dopředu. Touto problematikou se zabývá tzv. gerontotologie. Je definovaná jako teorie vzdělávání a výchovy ke stáří. Významnou roli při přípravě na stáří sehrává edukace seniorů. Proces přípravy na stáří má několik fází, které se od sebe liší obsahem a délkou.

Přípravu lze dělit dle tzv. tří rovin. Jsou to roviny biologické, psychické a sociální. V biologické rovině se v podstatě jedná o uspokojování základních fyziologických potřeb a potřeb jistoty a bezpečí. Zdůrazňováno osvojení si zásad zdravého životního stylu, kam řadíme osvojení si návyků zdravého odpočinku, správného stravování, také pohyb a odbourání škodlivých návyků kam lze řadit kouření. Psychická rovina znázorňuje nejvyšší potřeby člověka, kam patří potřeba autonomie nebo seberealizace, tedy nalezení smyslu života. Je zde doporučováno připravit si vše potřebné, např. dokumenty k vyřízení důchodové legislativy. V poslední, tedy sociální rovině, se prolíná potřeba lásky a sounáležitosti. Důležité je zde vytvoření pevných sociálních vazeb nejen s rodinou, ale i s přáteli.

8. Význam rodiny pro seniora

Význam rodiny ve stáří velmi často znovu stoupá. Jak bylo řečeno výše, člověk ve stáří je více ohrožen sociální izolací či emoční deprivací. V širší rodině zastává senior obvykle nadále důležitou roli, a to roli prarodiče. Nezastupitelná role prarodičů je jejich role výuková. Staří lidé dokážou učit nejen tím, co vyprávějí o minulosti, ale učí také i mnoha hlubším postojům a hodnotám. Četnost kontaktů dětí a prarodičů se velmi liší. Optimální je jejich střední míra. Kvalitní vzájemné kontakty bezesporu pozitivně ovlivňují také psychologickou adaptaci seniorů.

Rodina má pro starého člověka velký význam i v případě, že není seniorovi ochotna nějakým způsobem pomoci. Převážná část seniorů však svojí rodinu v těchto případech hájí, neboť vyslovit nahlas, že o něj rodina nemá zájem, je pro člověka mnohdy nepřijatelné. Starý člověk mnohdy v těchto případech zvažuje ústavní péči. Pobytové služby dávají mnohdy pocit nejistoty z cizího prostředí. Tyto služby poskytují např. domovy s pečovatelskou službou, domovy pro seniory, chráněná bydlení či domovy se zvláštním režimem. Zvláštní typ pobytových zařízení jsou denní stacionáře pro seniory, které fungují jako odlehčovací služby, kde senior stráví v zařízení např. dobu, kdy je osoba o něj pečující na služební cestě nebo v lázních, nebo z nějakého jiného důvodu nemůže po nějaký čas poskytovat seniorovi potřebnou péči.

9. Závěr

Chtěla bych touto prací poukázat, na problematiku stáří resp. seniorů. Je to oblast, která je na jednu stranu docela propracovaná legislativně, ale co se týče společnosti je zde faktor "zavrhování" seniorů. Je potřeba si uvědomit, že svou práci pro společnost už odvedli a všichni si zaslouží důstojné a zabezpečené dožití. Z vlastní zkušenosti vím, že se na důchodce často pohlíží jako na přítěž a myslím, že by mělo ve společnosti dojít ke změně.

Tato práce je pouze takový krátký průřez touto problematikou, v budoucnu bych se chtěla touto problematikou zabývat a věnovat mnohem víc.



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!