Romantismus ve světové a české literatuře

Kategorie: Literatura (celkem: 308 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 27. července 2006
  • Zobrazeno: 9000×

Příbuzná témata



Romantismus ve světové a české literatuře

(1.třetina 19.stol.), mezi dvěma revolucemi
1789 - dobytí Bastily => Velká Francouzská Buržoazní Revoluce. Řada
pokrokových myšlenek (rovnost, volnost, bratrství), osobní a
národnostní svoboda.
X poč.19.stol.tyto myšlenky ještě neplatí
=> vytoužený ideál X nemožnost ho vyplnit => základní romantický
životní pocit: svět jaký bychom chtěli mít X svět takový jaký je.
=> pocit zklamání a skepse.
= myšlenkový proud a postoj
Znaky: Zdůrazňuje sílu lidských citů, vznik bizardních děl.
Krása X ošklivost - estetická kategorie.
Klade důraz na fantazii, originalitu a oblast tajemna.
Příroda je silou přátelskou, utěšitelkou X později se stává
nepřítelkou
Neguje klasicismus - rozbíjí řády a jednoty, odmítá normativnost
Právo na lásku a osobní zájmy převažuje nad povinnostmi.
Goethe označil romantismus: troufalost, zmužilost a grandiozita
2 generace - jezerní básníci - lyrické balady
- vrcholný romantismus - Byron, Shelly
Výtvarné umění: hluboké rokle, skály, noc ozářená měsícem, rozbouřené
moře. Venkovská tématika.
Umělci vyjadřují své názory otevřeně.
Někteří unikají: 1) příroda
2) svět minulosti (doba středověku)
3) svět fantazie (E.T.A.Hoffman)
4) do mystiky křesťanství (Chateaubriand)
Někteří neunikají => světobol (kosmický pesimismus)
Byron -> byronismus, Shelly -> titanismus, Lermontov -> démonismus.
Lyrika: reflexivní a intimní, lyrickoepická poezie (balady, romance)
epické jádro - východisko pro vyjádření autorových pocitů =>
prostřednictvím hl.hrdiny. Autor přemýšlí o životě,
lásce...
Próza: román ve verších (= moderní epos)
Básnické povídky.
Historická próza: historie jen na dokreslení => není důležitá
Vždy převažuje vztah autora k ději nad samotným dějem.
Objevují lidovou slovesnost, ale jejich tvorba je jiná.
Postavy: autor se stylizuje do hlavní postavy
vyčlenění ze spol. => osamělý
výjimečný
záhadný původ, nebo z vyšších kruhů
výjimečné situace (osudové okamžiky)
touha po lásce X vědomí, že ji nenajde
miluje ideál, nikoli skutečnou ženu => deziluze
zamiluje se do zadané ženy
je schopen se pro lásku vzdát všeho
zachovává si hrdost, nikdy nevolí kompromis.
cikán, kat, loupežník; poustevník, mnich -> z preromantismu
Romantismus neexistuje v čisté formě, ale ve spojení s klasicismem a
preromantismem.

 


NĚMECKÝ ROMANTISMUS:
Německo nebylo jednotné a bylo společensky zaostalé. Umělci unikají do
iracionality a mystiky. Vznikají sentimentální díla.
Jenská škola: raný romantismus
Novalis (Friedrich von Hardenberg) - "Hymny noci"
- symbol "modrého květu" - symbol toho, po čem čl.touží,
ale nikdy toho nedosáhne.
Heidelberská škola: Klemens Brentano, Achim von Arnim,
Betina von Arnim (sestra Klemense a žena Achima).
Vznikají sbírky lidových německých písní, které
upravovali - "Chlapcův kouzelný roh"
Ernst Theodor Amadeus Hoffman (1776 - 1822)
pocházel z neurovnaných poměrů v rodině, vychováván matkou a babičkou
žil s podivínským strýčkem
talentovaný - lit., muzikant, ředitel divadla...
z existenčních důvodů pracoval ve dne jako úředník X po nocích žil
bohémským životem (pitky)
uniká do světa fantazie
opera "Undine"
"Ďáblův elixír" - elixír, po kterém, ti co se ho napili, konají
hříšné věci. Napije se ho bratr Medard.
Objevují se zde tajemné věci, dvojnictví, šílenci.
Na hranici grotesknosti, fantazie a strachu.
Předchůdce psychologické prózy.
Heinrich Heine (1797 - 1856)
pocházel z židovské rodiny
po Goethovi největší německý lyrik
8 let před smrtí ležel - míšní choroba X psal a neztrácel (sebe)ironii
"Kniha písní" - zájem o lidovou poezii
přírodní a reflexivní lyrika
ironie a sebeironie

ANGLICKÝ ROMANTISMUS:
Walter Scott (1771 - 1832)
skotský prozaik a básník, sbíral a psal lidové balady
překládal Goetha
psal přitažlivou formou => oblíbený
nebyl "rebel" - byl čl.konzervativní a oddaný náboženství
zakladatel moderního historického románu
tvorba: 1) Využívá významných okamžiků Skotska - max 2 stol.zpět
"Waverley", "Rob Roy", "Puritáni", "Nevěsta z Lammermooru"
2) Sklon k sentimentalitě, zájem o středověk, který hodně
idealizuje. Historie různých zemí, různá historická období.
"Ivanhoe" - Anglie na přelomu 12.stol.
George Gordon Byron (1788 - 1824)
urozený původ
osobní kouzlo
provázen řadou skandálů (nekonvenční názory)
hájil svou vlastní nezávislost v tvorbě i životě
zemřel v Řecku na mor
epos "Childe Haroldova pouť" - autobiografické prvky
- hl.hrdina je melancholický, zklamán a znaven životem. Cestuje,
ale nikde nenachází klid. Typ revoltujícího hrdiny, pohrdá
přízemností, konvenčním způsobem života a bouří se proti všemu
"Don Juan"
veršované drama "Kain" - pobouření. Jiný výklad, než v Bibli.
Percy Bysshe Shelley (1792 - 1822)
názory blízké Byronovi => ostré názory => vyloučen z Uni.
jeho žena vymyslela Frankensteina
drama "Odpoutaný Prométheus" - vychází z mýtu.
- souboj dobra a zla. Jupiter (útisk) X Prométheus (touha po
lásce).
titanismus - od Titánů (obři), kteří byli souzeni za to, že
se odmítli podřídit Diovi. P. - syn titána.
"titán" - čl.velké duševní síly, bouřící se
proti nadřízené moci.
Charlotte Brontiová (1816 - 1855) - "Jana Eyrová"
Emily Jane Brontiová (1818 - 1848) - "Na větrné hůrce"
Anne Brontiová (1820 - 1849)
dcery duchovního, nebyly provdány, publikovaly pod mužskými jmény
zemřely na tuberu
měly bratra, který byl nadaný, ale nezodpovědný (pil)

FRANCOUZSKÝ ROMANTISMUS:
Prodírá se těžce přes klasicismus
20.léta 19.stol. - řada realistických tendencí
1827 - Victor Hugo stanovil program romantismu ve své předmluvě k
dramatu "Cromwell".
- mísení vysokého a nízkého žánru
- popírá se jednota místa času i zápletky
- výjimeční hrdinové a výjimečné situace
- zdůrazňuje rozporuplnost postav
V.H.mluví o harmonii kontrastu - kontrast krásy a ošklivosti =>
=> ošklivost je krása.
1830 - v divadle Comedie Francois uvedeno drama V.Huga "Hernani"
Victor Hugo (1802 - 1885)
prozaik, dramatik, poetik
hlavní hrdinové jeho románů jsou nízko postavení lidé, kteří obhajují
své ideály a vnitřní svět před vysoko postavenými lidmi.
román "Chrám Matky Boží v Paříži" - 15.stol v Paříži
Všemi opovrhovaný zvoník v katedrále u Matky Boží Quasimodo
miluje krásnou cikánku Esmeraldu, o jejíž přízeň usiluje i jeho
vychovatel Frollo. Frollo však nemá úspěch, proto je Esmeralda
neprávem obviněna z čarodějnictví a na pařížském popravišti
oběšena. Q.mstí E.smrt a svrhne F.ze střechy chrámu. Q.nakonec
uteče a je po čase nalezen v E.hrobě.
Quasimodo - fyzicky ošklivý X psychicky krásný.
Popis chrámu - symbol duchovní atmosféry té doby.
"Ubožáci" ("Bídníci")
- hl.postava Jean Valjean - galejník (pro krádež chleba). Po galejích
si vybojuje postavení a ujme se sirotka.
V patách má komisaře Javerta.
- realistické líčení dobových mravů - nic neidealizuje
- často se tu objevují podzemní chodby a stoky
poslední román "Devadesát tři" - revoluční události r.1793
- spojení historie s legendou.
Poezie: rozsáhlý básnický cyklus "Legenda věků" - napsal v exilu.
- snaha zachytit vývoj lidstva od jeho počátku - čerpá z Bible
mytologie, historie i filosofie.
- 60 oddílů ("Od Evy k Ježíšovi", ...)
- optimismus, víra v lepší budoucnost lidstva
- inspiroval Vrchlického a Machara.
Francois August René de Chateaubriand (1768 - 1848)
prchá do exotického světa, jeho únik je spojen s křesťanstvím
utíká, ale zjišťuje, že to nic neřeší. Příroda nic neřeší, když není
cíl. Útěchu mu poskytuje křesťanství.
"Atala" ("Láska 2 divochů v pustině")
- hl.postava - René se seznámí s indiánem Šaktou a ten mu vypráví,
jak se v mládí seznámil s dívkou Atalou (dcera nepřítele). Po vy-
bití vesnice byl vychováván Španělem. Útěk s Atalou do světa
přírody (divočiny).
Atala - matka indiánka a otec křesťan. Byla křesťankou a aby nepo-
rušila slib, tak ho přemluví na křesťanství a zabije se.
"René" - René vypráví svůj příběh Šaktovi
- tragický příběh citového sblížení R.a jeho sestry Amálie => A
vstupuje do kláštera a umírá na infekci.
René - typicky romantický mladík plný vášní a propadá
melancholii.
Alfred de Musset - "Zpověď dítěte svého věku"
Stendhal (Henri Beyle) (1783 - 1842)
účastník napoleonských válek a tažení do Ruska. Po pádu Napoleona
odešel do Itálie a podílel se na sjednocení It. Musel It.opustit.
Romantické a realistické prvky
Hl.hrdinové - přizpůsobí se, nebo se postaví proti a umírají
"Červený a černý" - psychologický román
Hl.postava Julian Sorel - z obyč.vrstev (syn tesaře) -> vojenská
kariéra X napoleonství klesá => snaží se
dosáhnout kněžské hodnosti, ale udržuje
poměry s ženami, které mu pomáhají v kar.
- ctižádostivý
- ve vztahu k ženám je odsouzeníhodný
- jedná v důsledku doby
červená - touha X černá - nesplnění
"Kartouza parmská" = parmský klášter
- hl.hrdina se dostává do vězení a zamiluje se do dcery žalářníka.
Dostává se do kláštera, kde se cítí méně svobodný, než ve vězení.

RUSKÝ ROMANTISMUS: děkabrističtí básníci
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837)
narodil se v Moskvě a studoval v Petrohradě diplomacii
básník, prozaik, dramatik, kritik, historik, publicista (Literární
noviny a Současník)
1837 - zabit v souboji o čest své choti
dílo: I. Jižní vyhnanství (1820 - 1824)
"Cikáni" - lyrickoepická poema
II. Vyhnanství v Michajlovském
lidový folklór - pohádky, písně, balady
III. Potrestání děkabristů carem Mikolášem I. => byla mu udělena
milost, ale pod podmínkou cenzury carem.
historické drama "Kapitánská dcerka"
dílo z období realismu: "Bělkinovy povídky"
"Piková dáma"
"Evžen Oněgin" - romantické prvky: rozporuplnost, kontrasty (venkov X
Petrohrad, Oněgin X Lenskij...)
realistické prvky: obraz ruské spol., ironie, vývoj
postav.
Oněgin patří k tzv.zbytečným lidem
Román ve verších (romantická forma), čtrnáctiverší
("oněginská strofa"), jambický rytmus, rýmové schéma:
1.čtyřverší - střídavé
2.čtyřverší - sdružené
3.čtyřverší - obkročmé
4.čtyřverší - sdružené
"Boris Godunov" - problematika moci
- rozporuplná postava.
Michail Jurejevič Lermontov
typicky romantická poezie
"Maškaráda" - veršované drama
- hl.postava Arbenin
- podobnost s Shakespearovým "Ottelem"
"Hrdina naší doby" - román
- Pečorin (podobný Oněginovi) - nemůže najít smysl
života => zbytečný čl.
"Démon" - poéma - původně synonymum pro báseň, později pro lyricko-
epickou bás.skladbu středního rozsahu. Hl.v Rus.lit.).

POLSKÝ ROMANTISMUS:
Adam Mickiewicz - "Pan Tadeáš"

MAĎARSKÝ ROMANTISMUS:
Sandor Petöfi - ideál Májovců

AMERICKÝ ROMANTISMUS:
Menší tradice než v Evropské lit. Počátky se datují od doby, kdy se sem
dostávají osadníci z Evropy. Před Columbem tu byly domorodé civilizace.
Umění má celkové zpoždění. Prvním autorem na téma Ameriky byl:
James F.Cooper
jako 1.používá témata spjatá s Amerikou (příroda, indiáni...)
zakladatel Westernu
"Příběhy kožené punčochy" - pentalogie
"Poslední Mohykán"
Nathaniel Hawthorne (1804 - 1864)
pozdní americký romantik
psal romány i povídky
zabýval se otázkou víry, morálky a svědomí
balancuje mezi fantazií a realitou
"Dům se sedmi štíty" - román vycházející z historického faktu - hon na
čarodějnice
"Šarlatové písmeno" - 1. román srovnatelný s Evropským.
způsob výkladu písmene "A ", které ji bylo vytetováno - adulteress =
smilnice X able = schopná.
Edgar Allan Poe (1809 - 1849)
básník a prozaik, předchůdce detektivní tvorby
brzy osiřel => vzdálený příbuzný Allan si ho vzal za vlastního
jeho žena - sestřenice, kterou miloval zemřela
"Havran" - báseň
nářek muže, který ztratil svou milou
na pomezí snu a racionality; sugestivní; plná citu a úzkosti
"Filosofie básnické skladby" - rozebírá postup tvorby bás.skladby
racionalita, logika, vypočítavost
1.rozsah básně - asi 100 veršů
2.aby co nejvíce zapůsobila - refrén ("r"), námět (smrt), místo
Povídky: fantastický, mnohdy hrůzostrašný děj, ale i komické
nejprve si představil výsledný efekt a pak teprve děj

ČESKÝ ROMATISMUS: 20.léta 19.stol - později než světový
Měl zvláštní rysy proti světovému, protože ho předcházelo Národní Obro-
zení (výchova a probuzení vědomí v lidech existence vlastního národa.
X romantismus - jedinec proti spol.=> jedinec hledá svůj ideál.
Prodírá se obtížně a většinou je spojen s jinými tendencemi (Tyl...)
Karel Hynek Mácha (16.11.1810 - 5.11.1836) (původně Ignác => Hynek)
romantismus podobný Byronovi
první pokusy už na gymnáziu - německy, ale vyhledával vzdělání v
češtině
rozporuplný, neklidný, nespokojený
nadšenec a ochotník divadla, kde také potkal Eleonoru Šomkovou, kterou
ve svých dílech nazývá Lori. Zamiloval se do ideálu, zatímco ona byla
obyčejná a průměrná žena. Byl žárlivý.
byl citlivý X prožíval všednost
unikal do přírody; zájem o historii, nejméně ho zajímala přítomnost
cestoval nejen po českých hradech, které si zakresloval, ale i do ciz.
vystudoval práva a působil v Litoměřicích
1836 - narodil se mu syn (nemanželský) - Ludvík
- K.H.M.umírá na nakažlivou nemoc a je pohřben v Litoměřicích. Ve
20.stol. ho převezli do Prahy
Próza: "Krkonošská pouť"
F.X.Šalda to označil jako "nejmrazivější a nejčernější" dílo
inspiroval ho sen
poutník (častá postava Máchy) nachází na úpatí Sněžky klášter.
Mrtví mniši jednou za rok ožívají a když se nevrátí včas zpět
umřou na pořád.
použití alegorie - postava ženy ukazující na kříž na Sněžce -
alegorie víry. Žena se mění v šedého starce - alegorie fil.
V závěru se objevuje alegorická apotéza (oslava) sebevraždy.
Máchův styl: alegorie; oslabený děj (epika) - není důležitý, vyrůstá
z kontrastu, nebo z osudové náhody; silně lyrizované -
plné prožívání, popisů přírody a duševních hnutí;
významová mnohoznačnost - používá náznaků a nepřímých
sdělení (znejasňuje sdělení => prostor pro skryté význ.)
"Marinka" - autobiografická povídka - ich-forma (básník Hynek)
nenaplněná láska k smrtelně nemocné dívce
protiklady: prostředí pražské chudiny X krásná umírající dívka
na zač.je veršovaná ouvertura (předehra) a pak 2 dějství
oddělená intermezzem. Na závěr veršované finále.
"Cikáni" - nejrozsáhlejší Máchovo dílo (román)
- společné prvky s Májem
"Křivoklad" - dílo s historickou tématikou
měl se stát součástí cyklu próz "Kat"
mnohoznačnost; budováno na principu kontrastu
Poezie: b."V svět jsem vstoupil" - zklamání z neuskutečnění toho, v
co doufal
b."Noc"
"Máj" - duben 1836
4 zpěvy a 2 intermezza
1. lyrické téma (příroda) vystřídáno epickým
2. reflexivní téma
3. prolínání reflexivního a epického tématu
4. básník se ztotožňuje s Vilémem
I.intermezzo: zaříkávání + přírodní magie
II.intermezzo: personifikace živlů - sbor duchů
postup opakování: antiteze, paralelismus (opak.stejných, nebo
podobných celků)
: založen i rým. V rýmu spojuje klíčová slova
(stín X klín, čas X hlas, den X sen...),
která se opakují => dojem monotónnosti
objevuje se i antiteze (protiklad)
: založena i eufonie (libozvuk), rytmus -
jambický rytmus (U-, vypomáhá si krátkými
nepřízvučnými slabikami, ale ne všude - vy-
pomáhá si trochejem (v předzpěvu).
: paronomasie (slova se stejným základem)
epizeuxis (slova stejná)
v rovině epické je antiteze - otec X syn; paralelismus -
charakteristiky (posel X Vilém, básník X Vilém)
používá slovesa => "máchovské sloveso"
příroda mu slouží jen jako kulisa duševního dramatu
přírodní téma je antitezí k přírodnímu tématu
slovo "vězení" má mnoho významů - pro básníka je vězení spol.
Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)
nevyrovnané rodinné v vztahy
novinář a psal i prózu a drama
Dramata: 1. ze současného života:
"Paní Marjánka, matka pluku", "Paličova dcera"
"Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka" - hudba Fr.Škroup
2. dramatické báchorky: typické pro Tyla
historicky ohraničený žánr na pohádkové motivy, srovnání
dvou světů - lidský X pohádkový. Přístupný všem vrstvám.
"Lesní panna", "Jiříkovo vidění"
"Strakonický dudák aneb hody divých žen" - pohádkový děj
hl.postava Švanda dudák, jehož matkou je lesní víla => jeho
dudy mají kouzelnou moc => sláva ve světě, ale nechává se jí
unést a zapře lásku k Dorotce.
cit překoná všechny nástrahy světa.
3. historická dramata:
užívá historických námětů, ale vsazuje to do současnosti
"Krvavý soud aneb kutnohorští havíři", "Jan Hus"
"Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové"
Povídky: 1. ze současnosti - morálně a vlastenecky výchovné
"Rozervanec"
2. s historickou tématikou
"Dekret kutnohorský"
Před Tylem a Máchou: "Co je české, je dobré" Ale Tyl si uvědomil, že to
není pravda => realismus. Východisko vidí v lásce, mravních hodnotách a
to spatřuje jen v chudých vrstvách => romantismus.
Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)
tvůrce klasické české balady - lyrickoepická báseň, rychlý spád a
tragický konec
sbíral lidovou slovesnost - pohádky, pověsti, říkadla a písně, nejen
českou, ale i slovanskou. Zapisoval kromě textů i nápěvy.
vydal 2 sborníky: "Písně národní v Čechách"
"Prostonárodní písně a říkadla"
"Kytice" - vznikala 20 let a byla vydána 1853
"Poklad" - baladický námět, ale vychází z pověstí
většina básní jsou v neurčitém prostředí a čase. Svět živých a
mrtvých, nadpřirozených bytostí i lidí. Dobro X zlo, zrození X smrt,
láska milenecká X láska mateřská. Vina => trest. Podobnost s antikou
-> osudu se nelze vzepřít. Láska, odpuštění, pokání.
Máchův romantismus je revoltující X
Erbenův je usmiřující, osud, jen cesta lásky a odpuštění



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby