Proletářská poezie 1. 1/2 20. let

Kategorie: Literatura (celkem: 308 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 21. srpna 2005
  • Zobrazeno: 6005×

Příbuzná témata



Proletářská poezie 1. 1/2 20. let

ČESKÁ POEZIE 1. 1/2 20. LET - PROLETÁŘSKÁ

Česká poezie 20. a 30. let
Wolker, Hora, Hořejší, Seifert, Halas, Nezval
- zážitky z války, radost ze vzniku samostatné vlasti, snahy o vytvoření sociálně spravedlivé společnosti - proletář-ská poezie (20. - 25. léta). (Nezval se v této době neprojevuje jako autor poezie.) Rozvoj končí úmrtím Wolkera.

Jiří Wolker (1900 - 1924), epitaf napsaný Wolkerem umístněný na jeho vlastním hrobě:
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít, dřív než mohl srdce k boji vyta-sit, zemřel mlád - 24 let.
Pocházel z Prostějova z průměrné rodiny, dětství ovlivněno 1. světovou válkou (14 - 18). Působili na něho nepokoje, bída, stávky, demonstrace. Stal se svědkem střetnutí českého dělnictva s četníky. Absolvoval gymnázium, vystudoval v Praze práva, byl soudce - neměl čas práci vykonávat, projevoval zájem o literaturu, navštěvoval přednášky F. X. Šaldy, kritiku J. Nejedlého. 1921 - vstoupil do sdružení umělců Devětsil. Po založení strany KSČ vstupuje i do ní. Po ukončení studií onemocněl tuberkulózou => 2x v Tatrách, průběh choroby prudký a umírá v Prostějově. Počáteční básnickou činnost neovlivňovala politika, ale Šrámek jako vitalista.
Host do domu (1921), vyjádřil chlapeckou představu o ideálním světě: svět plný lásky, porozumění, čisté mezilidské vztahy, používá personifikace - zosobňování neživých věcí. Neutíká od problémů současného světa, věděl, že špatní lidé se vždy najdou, vyjadřoval víru v jejich nápravu, pokoření přírodě. Básně: Pokora - lyrická, citová, vyjadřuje vztah k přírodě. Člověk je ve srovnání s přírodou malý. Svatodušní svátky - lyricko-epické, pocity mladého člověka, jeho přátelé ho opouštějí, nemůže je z finančních důvodů následovat, musí se smířit s osudem.
Těžká hodina - jediná sbírka z doby proletářského umění, osobní problémy spojuje s problémy společenskými. Dobro je dobrem pouze tehdy, pokud je dobrem pro všechny lidi. Láska je naplněna, když nezpůsobí bolest jiným. Básně jsou převážně epické => „Lyrika je stav, epika je čin.“. Báseň Těžká hodina - přechod z mladého člověka v dospělého muže, uvědomuje si, že končí doba bezstarostného mládí. Jádrem jsou 3 balady:
¨ Balada o nenarozeném dítěti - píše o milencích, má se jim narodit dítě, soc. situace je špatná a rozhodují se, že dítě na svět nepřivedou
¨ Balada o očích topičových - muž je dělníkem v elektrárně, přikládá do pece bez ochranných pomůcek => ztrácí zrak ale svou prací dává světlo jiný „člověk je smrtelný, práce je živá“.
¨ Balada o snu - příběh dvou lidí - Jana a Marie, mají své sny - on o lepším světě, ona o milenci. Ona zabíjí sen a realizuje ho, to samé radí jemu.
Svatý kopeček - polytematická báseň, poutní místo u Olomouce, častě navštěvované místo, má autobiografické prvky, sní dětský svůj sen, že až bude větší, tak svět přetvoří. „Na modré pasece mi chlapci se shodli, že světe uzdravíme tě.“ „Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším... jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám.“
Další sbírku nenapsal, píše jen básně z období nemoci - Na nemocniční post padá svět - nejsou to básně pesimistické „Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého“.
Pohádky: umělecké pohádky, nevycházejí z lidové slovesnosti, pohádkové postavy jsou nahrazeny reálnými lidmi ze života - lékař, listonoš, knihař.
O kominíkovi
O milionáři, který ukradl slunce
Odborné stati: O proletářském umění

Josef Hora (1891 - 1945), začínal vitalistickou poezií, ve 20. letech představitel proletářského umění. Názory ovlivněny dětstvím a životem - levicově orientován. Náměty stejné, básník se musí účastnit společenského života, boje za lepší život. Byl členem KSČ, po r. 1929 - 5. sjezd - nové volby J. Jílek odvolán, na jeho místo zvolen K. Gottwald, orientace na SSSR - stalinismus. Hora + 6 umělců (Seifert, Hořejší, Olbracht, Nezval) sepsali Manifest sedmi spisovatelů - formulovali názor, proč ze strany vystupují. Nemění své názory. Za války pracuje pro časopisy. Reaguje sbírkou Domov na Mnichov 1938. Věnoval se překládání, patří do dneška k nejlepším a nejvýznamnějším překladatelům ruských spisovatelů - romantici (Puškin, Lermontov, Pasternak).
Pracující den
Srdce a vřava světa

Jindřich Hořejší (1886 - 1941), začínal vitalismem, hlavní část patří do proletářského umění - Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník. Věnuje se tomuto typu i ve 30. letech. V závěru přistoupil k intimní lyrické poezii - citová, milostná, zajímavá. Překládal francouzskou literaturu - Apollinaire, Barbusse a prokleté básníky.

Jaroslav Seifert (1901 - 1986), pocházel z Prahy - Žižkov, proletářské umění, náměty podobné - sny, ideály o lepší budoucnosti člověka, přímý vztah k životu, ke světu. Vkládal do básní více intimních, uměleckých a romantických prvků. Obdržel r. 1984 Nobelovu cenu za celoživotní dílo - přejímána v nemocnici.
Samá láska - převládá láska k člověku, srdečnosti, dobrota a romantický vzdor proti společnosti
Ukončil sociální náměty, začíná doba intimní lyriky, tvorba pro děti: Jaro sbohem, Sviť sluníčko sviť
Koncem 30. let reaguje na společenské dění - Mnichov - Zhasněte světla
Za války lyrická poezie, apeluje na vztah k vlasti, domovu a druhému člověku - Vějíř Boženy Němcové
V 50. letech se inspiroval u dvou malířů: Šel malíř chudě do světa (M. Aleš), Chlapec a hvězdy (J. Lada)
Bíti básníkem

František Halas (1901 - 1949), těžce žil, nepatřil k básníkům proletářského umění, chudé prostředí, dětství prožil na Českomoravské vysočině, matka mu brzy zemřela, otec byl bouřlivák, často zavřen - R-U - stávky, nemohl vystudovat => vyučil se knihkupcem, všimnul si ho J. Mahen - jeho učitel, usměrňoval jeho tvorbu. Seznámil se s Devětsilem, ale nestal se jeho členem. Prosadil se jako redaktor v Praze. Poezie má sloužit podle jeho názoru pouze umění, ne politice. Svůj názor musel přehodnotit po návštěvě Španělska (pol. 30. let) prožívajícího občanskou válku. Za války píše proti fašismu. Po válce pracoval v ministerstvu. Stal se předsedou Syndikátu čs. spisovatelů. Navštívil Rusko a přehodnocuje názory - odpor vůči stalinismu.
Kohout plaší smrt, Tvář - z období do 1. 1/2 30. let.
Dokořán - zážitky ze Španělska, vysvětluje změnu svého názoru
Torzo naděje (1938) - dokazuje, že poezie může i při splnění estetických požadavků posloužit k vyjádření názoru na věci společensko-politické. Vyjadřuje zbytek naděje ve vyjasňování situace českého národa. Básně:
¨ Praze - obrací se k těm, kteří nevěří, že budou zase Čechy české.
„Jenom ne strach 2x
takovou fugu nezahrál sám S. Bach.
Co mi tu zahrajem
až přijde čas!“
„Myslete na chorál!“
¨ Mobilizace - líčení pocitů, chování českých lidí, vojáků, kteří 100% reagovali na rozkaz. Svým chováním vyjádřili rozhodnost bránit svou zem, ale zároveň smutek z demobilizace po Mnichovu. Nevidí situaci ale tragicky.
¨ Zpěv úzkosti - připomíná postavení Čechů v Evropě, zrada spojenců vůči naši zemi.
„Zvoní, zvoní zrady zvon, zrady zvon,
čí ruce ho rozhoupali,
Francia sladká, hrdý Albion,
a my jsme je milovali.“
Za války v jeho básních je hlavní téma vztah k domovu, k vlasti =>
Já se tam vrátím - vyvolání vztahů a představ, návrat k dětství, vzpomínky na bezstarostné chvíle
Naše paní Božena Němcová - připomíná ženu, spisovatelku, která dokázala sama se vyrovnat se všemi příkořími, osudem, životem a přitom její vůle dokázala, že i v nejtěžších chvílích se nepodlomila a starala se i o ostatní - příklad síly člověka.
V řadě - básnický obraz konce války, pražské osvobození, povstání, první období po válce. Naplnění z r. 1938 (Torzo naděje).
A co - po smrti, vydána J. Skácelem

Jiří Orten (1919 - 1941), vlastním jménem J. Ohrenstein, narozen v Kutné Hoře, studoval gymnázium, dramatickou konzervatoř v Praze, 1939 - z rasových důvodů vyloučen. V den 22 narozenin ho porazilo německé auto a na následky umírá. V r. 1936 v Haló novinách debutoval ve 4 sbírkách vydaných pod cizími jmény:
Čítanka jaro, Cesta k mrazu, Jeremiášův pláč, Ohnice - projevil se konflikt radostně důvěřivého, družného mládí, teprve počínajícího objevovat krásy života, lásku a svět, který mu připravuje utrpení a smrt. Připomíná vitalistické počátky Wolkera. Přímé životní ohrožení jej zahání k pocitům osamocenosti i k marnému hledání smyslu života. Jeho verše nejsou zdaleka všechny rozlomeny zoufalstvím z nedosažitelnosti krásy, svobody, spravedlnosti, z některých svítá naděje. V básni narůstá vědomí, že oběť toho, který se nepoddává, není nikdy marná. Hlasovské tvůrčí východisko se projevilo v pečlivé Ortenově práci se slovem.
Deníky J. Ortena, Elegie - vydaná po 2. svět. válce, z pozůstalosti.



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby