Pádská nížina

Kategorie: Zeměpis (celkem: 504 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 04. října 2005
  • Zobrazeno: 6828×

Příbuzná témata



Pádská nížina

Pádská nížina,
území v severní Itálii mezi Alpami, Apeninami a Jaderským mořem; asi 30 000 km2. Hustá říční síť, největší řeka Pád. Intenzívní zemědělství (závlahy) i průmysl. Nejhustěji osídlená část Itálie. Pád, italsky Po – řeka v severní Itálii; délka 652 km, plocha povodí 75 000 km2, průměrný průtok 1 460 m3/s. Vytéká z ledovce pod horou Monte Viso v Kottických Alpách, teče k východu Pádskou nížinou a ústí deltou do Jaderského moře. V Pádské nížině tok Pádu lemován protipovodňovými valy, protože každoročně hrozí rozsáhlé povodně. Největší přítoky zleva Ticino, Adda. Splavný od Piacenzy. Zavlažování.


Ekonomika
Prumysl a hospodarstvi, soukrome monopoly, vetinou kontrolovane statem. v prum. je zamestnano 37 % ekon. cinneho obyvatelstva a vytvari 43 % hrubeho narodniho produktu. Rozdil mezi vyvojovou urovni severu a chudeho jihu je dodnes charakteristickym rysem italske ekonomiky. Prumysl tezebni (ropa, plyn, rudy, sira), energeticky (174 mld. kWh, predevsim z hydroelektraren), hutnicky (zelezo, valcovane materialy, ocel, hlinik), dale strojirensky, automobilovy, letecky, elektrotech., potravinarsky, textilni (nejstarsi prum. it. odvetvi); prum. vlnarsky, bavlnarsky, lnarsky, odevni, kozedelny a obuvnicky. V zemedelstvi je vyznamna rostlina vyroba, na severu soukroma hospodarstvi, na jihu prezitky feudalniho pozemkoveho vlastnictvi. V zem. je zamestnano 13, 9 ekon. cinneho obyv. a vytvari 7 % hrubeho nar. produktu. Pestuje se psenice, jecmen, oves, zito, kukurice, brambory, len, konopi, bavlna, slunecnice, olivy, tabak, ovoce, zelenina a vinna reva. Chov skotu, prasat, ovci, koz, koni, drubeze, bource morusoveho; lov ryb; tezba dreva. Vyznamny turisticky ruch (20 mil. navstevniku). doprava zeleznicni (25 000 km trati), intenzivni silnicni (6 500 km dalnic), ricni a namorni (mezinarodni pristavy Janov, Neapol, Terst, Benatky), letecka (mezin. letiste Fiumicino u Rima), potrubni (ropovody, plynovody). Export stroju textylu a odevnich vyrobku, obuvy, automobilu, hutnickych vyrobku, chemikalii, cerstveho ovoce, vina i vinnych hroznu. Import rud a koncentratu, paliv, stroju a zarizeni, dopravnich prostredku a textilnich surovin. Hlavni obchodni partneri Nemecko, USA, Francie, Velka Britanie a Belgie.
Ekonomika
Je to vyspělá průmyslově-zemědělská země s výrazně patrnými regionální rozdíly sever-jih. Je to šestá největší ekonomika na světě (v HDP). Nejvyspělejší jsou severní oblasti. Především v průmyslu existuje koncentrovaný kapitál. Země pociťuje závislost na dovozu paliv. V přístavech tak vznikala řada nových průmyslových středisek. Kurs měny: italská lira, 1000 ITL - 18,1 Kč (1.1.1999, střed, 1660 za USD).
Italská surovinová základna je celkem pestrá, ale nedostatečná vzhledem k potřebám (hlavně paliva).
Těží se ropa a zemní plyn na Sicílii (Ragusa) a na jihu Pádské nížiny (domácí spotřebě však těžba nestačí). Ložiska železné rudy má ostrov Elba a Val d'Aosta (Alpy), pyrity jsou v Toskánsku a na Sardinii (olověná ruda). Celosvětově významné jsou zásoby a těžba rtuti, nejvíce v Monte Amiata (1. na světě). Důležitá jsou ještě ložiska síry na Sicílie a mramoru, např. Carrara (2. na světě).

Průmysl
Elektřina se vyrábí hlavně z vodních zdrojů. Moderní hutní závody jsou v přístavech Taranto, Piombino, starší centra najdeme v Torinu a Milanu (vyrábějí hlavně plechy pro auta). Barevná metalurgie je mimo tradiční centra, např. na Sardinii (olovo), dále v Bolzanu, v Brescii (hliník).
Strojírenství je hlavní průmyslový obor, vévodí mu především automobilový průmyslTen reprezentuje hlavně firma FIAT (Torino), která vyrábí 4/5 aut. Z ostatních středisek: Milano (firma Alfa Romeo), Neapol (Alfa Sud), dále jsou známé firmy Ferrari, Lancia, Maseratti. Nákladní automobily vyrábí západoevropské konsorcium Iveco. V Janově jsou loděnice Voltri, další jsou v Livornu, Neapoli a Tarantu. Itálie vyrábí i letadla, motocykly a skútry (firmy Cagiva, Aprilia, Ducati, MV Agusta), kola (firmy Colnago, Campagnolo). Důležitým odvětvím je i elektrotechnika a kancelářská technika firmy Olivetti v městě Ivrea (severně od Torina), spotřební elektroniku (pračky, myčky, ledničky) vyrábějí firmy Zanussi, Candy, Dé Longhi, Ardo.
V chemickém průmyslu je na prvním místě petrochemie rozmístěná v přístavech (monopoly ENI, AGIP) Janov, Terst a Brindisi. Základní chemie je oborem firem Montedison, Snia Viscosa - Milano, Torino, kaučuk se vyrábí v Ravenně, v Milanu sídlí gumárenský koncern Pirelli. Exportní je i textilní průmysl, centrum je v Trevisu (firma Benetton). Ve světě známá je i módní firma Versace či Diesel - jeans).

Kožedělný průmysl má největší středisko ve Varese - obuv). Sklářský průmysl je znám z Murana a v Pise. Potravinářský průmysl vyrábí klasické italské těstoviny (výrobci Parmalat, Barilla), cukrovinky (firma Ferrero 2. v Evropě za firmou Nestlé) a víno (2. na světě).
V zemi jsou významní výrobci sportovních potřeb (Fila, Diadora, San Marco, Sergio Tachini, Nordica, Lange, Koflach). Specialitou italského průmyslu je též zpracování zlata v toskánském Arezzu (největší světové centrum).

Benátky
Historie, původ, současnost
Benátky vznikly na ostrově Rivoalto v roce 810 po té, co ožebračení lidé byli nuceni opustit svá obydlí ve Venetii a Histrii a hledat útulek a větší jistotu na bližších ostrovech. Za jednoho ze zakladatelů je označován Angelo Partecipazio.
Město všem turistům z celého světa nabízí zbytky zřícenin z doby 8. až 10. století na ostrovech Torcello a Murano. Dále je zde patrný vliv byzantské kultury (např. rytiny starého Dóžecího paláce, zdivo baziliky sv. Marka, aj.) Ve slohu gotickém také nalezneme také pár památek. (dekorace baziliky sv. Marka, Ca'd'Oro a další paláce). I renesance zde zanechala své kořeny, např.: v palácích na Canal Grande nabo náměstí sv. Marka.
Jinak je něsto známo svou vodou. Často je označováno jako "město na vodě". Benátky jsou centrem kulktury, později průmyslu i politiky.
Canal Grande
Je hlavním kanálem, který protéká napříč celými Benátkami a ústí v zálivu sv. Marka. Záliv sv. Marka se rozprostírá od přístaviště sv. Marka k protějšímu břehu ostrova sv. Jiřího.
Sna dkaždý návštěvník, který přijede do Benátek, začne svou vycházku po městě u Canal Grande, kde nastoupí buď do gondoly (má-li více peněz), nebo nasedne do parníku městské hromadné dopravy a nechá se zavést třeba právě na náměstí sv. Marka.
Náměstí sv. Marka
Náměstí sv. Marka je od počátku 12. století místem před bazilikou sv. Marka, které sloužilo k církevním a politickým manifestacím.

Bazilika sv. Marka
Původní stavba z roku 832, kdy byl zasvěcen první kostel evangelistovi sv. Markovi, byla postavena za života Angela Partecipária. Byla zničena v roce 976, po té začala dlouhá rekonstrukce za vlády dóžete Pietra Contariniho, která skončila ke konci 11. století. Tento kostel byl po staletí stále obohacován výzdobou a mozaikami a poslední úpravy byly provedeny ke konci 15. století. V této podobě jej můžeme vidět dnes.

Milano,
česky Milán – město v severní Itálii v Pádské nížině; 1,3 mil. obyvatel, aglomerace 3,75 mil. obyvatel (1998). Nejvýznamnější průmyslové, obchodní a finanční středisko země. Průmysl strojírenský, automobilový, letecký, elektrotechnický, textilní, oděvní, chemický, papírenský, potravinářský. Veletrhy. Dopravní křižovatka; mezinárodní letiště. Muzea, galerie (Ambrosiana, Brera), divadla (Teatro manzoni), opera (La Scala, 1778). Dvě univerzity (1920, 1924). Historické památky, centrum je součástí světového kulturního dědictví (gotická katedrála, kostel a klášter San Ambrogio s obrazem Poslední večeře od Leonarda da Vinci). – Milano založeno Etrusky, pak keltské sídliště, od roku 222 př. n. l. římské Mediolanum, v 5. stol. sídlo západořímských císařů. Další rozkvět ve středověku za vlády rodu Viscontiů (od 1277) a Sforzů (od 1450). Od roku 1396 hlavní město milánského vévodství, od 1535 v držení Habsburků. V roce 1861 Milano připojeno k Itálii. 1945 protifašistické povstání.

V Bologni se nachází nejstarší evropská univerzita; založena byla v roce 1088.

Šikmá věž v Pise

Známá šikmá věž v Pise (Torre Pendente) je zvonicí (Campanile) chrámu v Pise a patří k nádhernému komplexu sestávajícímu z chrámu, zvonice, baptisteria a hřbitova. Kdyby Šikmá věž stála rovně jako jiné věže, zůstala by její sláva pravděpodobně jen na okruh několika architektů a historiků. Díky strukturální chybě se však stala známou v celém světě.
Věž je vysoká 55 metrů a nápis poznamenává, že stavba byla započata v roce 1174. Protože však kalendář v Pise předbíhal konvenční datování o rok, je skutečným datem počátku stavby rok 1173. Architekty byli Bonnano Pisano a Wilhelm von Innsbruk, ale oba se dokončení své práce už nedožili. Věž ostatně až do druhé poloviny 14. století neměla zvláštní prostor pro zvony.
Mnozí se domnívají, že šíkmá poloha byla od samého počátku naplánovaná tak říkajíc jako odvážná demonstrace architektonické zručnosti. Tato teorie není příliš větohodná. Mnohem pravděpodobnější je, že architekti věděli, že ji stavějí na extrémě nejistém podkladu, a proto do svých plánu zakalkulovali možnost mírného nachýlení.
Když věž vidíme dnes a při zdolávání 294 schodů zakusíme jedinečnou a matoucí zkušenost, že máme pocit, jako bychom byli taženi k jedné straně, lze se vlastně jen divit, že vůbec ještě stojí. Každým rokem se úhel naklonění zvyšuje a strach z budoucnosti vzrůstá. Na počátku 20. století
byla vychýlena od kolmice 4, 30 metru, v součastnosti činí odklon 4,60 metru, a teprve nedávno bylo shromážděno větší množství finančních prostředků na hledání řešení dřív, než bude pozdě.
Šikmá věž má kruhový půdorys a vzpíná se do výše v deseti poschodích (včetně prostoru pro zvony). Šest centrálních poschodí je obklopeno ozdobnými slepými arkádami, které byly možná ovlivněny byzantskou nebo islámskou architekturou. Otázka islámského vlivu je zajímavá i proto, že dodnes není jasné, zda myšlenka postavit při křesťanských chrámech zvonici samostatně, byla inspirována minarety muslimského světa, nebo zda minarety, z nichž muezzin svolává věřící k modlidbě, se vyvinuly z campanily.
Šikmá věž v Pise byla zřízena jako zvonice chrámu, s jehož stavbou se začalo o sto let dříve. Bylo to po úspěšné námořní bitvě Pisanů proti Saracénům u Palerma roku 1063. Architektonický styl se stal známý jako románsko-pisánský stavební sloh. Ve ztvárněné vnější zdi, která je obložena střídavě červeným a bílým mramorem, je islámský vliv opět patrný. Podél přízemí byly na čelní straně zhotoveny arkády a na horní části se nachází několik řad arkád nad sebou, jejichž rozměry se postupně zmenšují a které tvoří konstrukci štítu. Chrám s centrální a křížovou lodí byl později rozšířen a má vnitřek bohatě vyzdobený ornamenty.
V roce 1564 se v Pisse narodil Galileo Galilei. Napsal, že Šikmou věž v Pise použil pro jeden ze svých experimentů. Volně pouštěl z věže předměty, aby dokázal, že rychlost pádu není závislá na váze padajícího předmětu. Není pochyb, že Galilei tuto teorii zkoušel. Méně jisté je však to, zda to opravdu prováděl na šikmé věži. Ideálnější podmínky pro takové experimenty než Šikmou věž v Pise však nemohl najít.



| 02. prosince 2005
heart
ooooooooooooooooooooooooooo
hzzfthuf | 26. března 2008
docela dlouhý ne?
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby