Neklidné oblasti dnešního světa

Kategorie: Zeměpis (celkem: 504 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 23. září 2006
  • Zobrazeno: 4394×

Příbuzná témata



Neklidné oblasti dnešního světa

Neklidné oblasti dnešního světa

Existuje několik základních důvodů, proč v mnoha oblastech dnes doslova zuří nebo zuřily válečné konflikty.

1) IDEOLOGICKÉ - pod pojmem ideologie rozumějme něco jako světový názor, na jakém principu by vlastně svět měl fungovat

-tuto základní skupinu bych rozdělil na dvě menší podskupiny

a) náboženské

b) politické

2) ETNICKÉ

3) EKONOMICKÉ (HOSPODÁŘSKÉ)

I. EVROPA
1) Snad celosvětově známým konfliktem je Balkánský konfllikt, který strašil Evropu po celá 90. léta. Na vině byl nacionalismus jednotlivých národů bývalé jugoslávské federace,který byl do jejího rozpadu tlumen centrální komunistickou vládou v čele s Josipem Brozem Titem.

V roce 1987 se dostal k moci pomocí puče uvnitř Svazu komunistů Srbska Slobodan Milišević. Krátce nato odebral kosovským Albáncům a maďarské menšině ve Vojvodině autonomii.

1.válku rozpoutal Milošević v roce 1991 ve Slovinsku krátce poté, co Lublaň vyhlásila nezávislost (25.6.1991). Miloševićem fakticky řízená jugoslávská armáda napadla nově budované hraniční přechody na slovinském území. Boje ale brzy ustaly (7/1991 bylo podepsáno příměří), protože samostatnost vyhlásilo Chorvatsko, které od sebe Srbsko a Slovinsko rozdělilo.

Po vyhlášení samostatnosti Chorvatska obsadili tamní Srbové za pomoci Miloševiće a jugoslávské armády třetinu chorvatského území, včetně Krajiny a Západní slavonie, kde žila početná srbská menšina.

Válka si vyžádala více než 20 000 lidských životů a 400 000 lidí přišlo o své domovy.

Bosenská válka byla nejhorším konfliktem v Evropě od druhé světové války a vyžádala si na 250 000 životů, převážně z řad bosenských Muslimů. Boje vypukly poté, co v 4/1992 Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost.

I zde dlouhou dobu podporovala místní Srby jugoslávská armáda.

12/1995 – podepsání mírové dohody v americkém DAYTONU

Krátce poté, co v roce 1996 opoziční blok ZAJEDNO vyhrál v klíčových srbských městech včetně Bělehradu místní volby, jejichž výsledek Milošević uznal až po masových demonstracích , zahájily jím řízené bezpečnostní síly masové represe vůči kosovským Albáncům , na což zareagovalo NATO 24.3.1999 zahájením náletů na Jugoslávii. Teprve po třech měsících Milošević ustoupil a správu Kosova převzala OSN a mezinárodní síly KFOR.

Podél hranice Kosova s Černou Horou a Srbskem byla vytvořena bezpečnostní zóna. Toho využila separatistická, albánská Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK), která se začala mstít na srbském obyvatelstvu a toužila po samostatnosti. Boje se rozšířily i do sousední Makedonie, kde byly zaznamenány nejtěžší srážky v okolí měst Tetovo a Tanuševci. Albánský nacionalismus je v dnešní době pravděpodobně největším problémem na Balkáně.

Jejich snahou je vytvoření tzv. Velké Albánie,což znamená k dnešní Albánii připojit oblasti okolních států, kde jsou Albánci etnickou většinou. V dnešní době to jsou Kosovo , jih Srbska, východ a jih Černé Hory, západní Makedonie, severozápad Řecka. Samotná Albánie se oficiálně od tohoto cíle distancuje.

Situaci v Makedonii uklidnila až operace Essential Harvest (Hlavní sklizeň),která měla odzbrojit UÇK výměnou za přijetí zákonů makedonským parlamentem, které by zaručovaly rovnoprávnější postavení albánského, převážně muslimské, etnika s Makedonci např.:

JAZYK – v oblastech s více než 20% Albánci se stává albánština úředním jazykem

POLICIE – Albánci by v ní jako i v ostatních státních službách měli mít zastoupení úměrné k jejich podílu na počtu obyvatelstva

NÁBOŽENSTVÍ- všechna jsou si rovna a oddělena od státní moci

Toto vše bylo oficiálně odsouhlaseno tzv. Ohridskou smlouvou ze 13.8.2001

Slobodan Milošević dnes čelí u mezinárodního soudního tribunálu v Haagu několika obviněním např.: zločiny

proti lidskosti, porušení zákonů a obyčejů války, vážné porušení ženevských konvencí,genocida.

Zdroj: me, Haagský tribunál si vydobyl uznání. Hospodářské noviny, 12. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 10, ISSN 0862-9587.

mol, čtk, Makedonský parlament reformoval ústavu. Hospodářské noviny, 19. 11. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 4, ISSN 0862-9587.

OLBRICH, M., Většina Albánců žije v sousedních zemích. Hospodářské noviny, 15. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9587.

mav, Vzestup a pád Slobodana Miloševiče. Lidové noviny, 2. 4. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 9, ISSN 0862-5291.

BBC, DPA, los, Albánci udeřili v západní Makedonii. Právo, 15. 3. 2001, Praha : a. s. Borgis, roč. 11, s. 7, ISSN 1211-2119.

2) BASKICKO

Baskicko je území na francouzsko španělském pomezí. Francouzská část se skládá ze 3 provincií (Labourd, Basse-Navarre, Soule) a žije zde 200 000 Basků. Španělská část se skládá ze 3 provincií (Álava,Gulpúzcoa, Viscaya,někdy se uvádí jako 4. provincie Navarra) a od roku 1979 má autonomní vládu ( v čele stojí lehendakari-předseda od 1999 Juan José Ibarretxe), oficiálními jazyky jsou euskera a španělština, hlavním městem je Vitoria-Gasteiz a sídlem nejvyššího soudu je Bilbao. Ve španělském Baskicku žije asi 2,1 mil. Basků. Tato oblast je nechvalně proslavená separatistickou skupinou ETA - Euskadi ta Askatasuna, což v překladu znamená Baskicko a svoboda, která vznikla již v roce 1959. Jejím politickým křídlem je Euskal Herritarok (Baskičtí občané), která prosazuje násilný boj za nezávislost španělského Baskicka.

Od svého vzniku má ETA na svědomí přes 800 obětí, svého vrcholu dosáhla v letech 1979-1980.

9/1999 bylo sice podepsáno příměří , to ale bylo v 1/2000 porušeno.

Z čeho čerpá ETA svůj program? Baskové jsou známí tím, že za svou svrchovanost bojovali už za antického Říma a úspěšně odráželi nájezdy Vikingů, Vizigótů, arabských Maurů a dalších dobyvatelů. Jejich jazyk euskera je dokonce starší než všechny indoevropské jazyky. Baskové údajně objevili Ameriku před Kolumbem. Baskické národnosti byl Ignác z Loyoly,který v 16. st. založil jezuitský řád, stejně jako ve 30. letech komunistická vůdkyně proti fašismu Dolores Ibárruri, zvaná La Pasionaria.

Pozitivním signálem regionálních voleb v Baskicku je to ,že jeho voliči projevili přesvědčivý odpor vůči terorismu ETA. K odhalení jejích metod, například vybírání tzv. revoluční daně od Basků žijících v zahraničí, přispěl i Bixente Lizarazu ,obránce fotbalového mužstva Bayern Mnichov, který letos takový nelegální příspěvek na nákup zbraní organizaci ETA odmítl.

Zdroj: mp,Reuters, Baskové se zatím míru nedočkají. Hospodářské noviny, 15. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.

PRCHAL, M., ETA připomněla vraždou výročí konce fašismu. Hospodářské noviny, 23. 11. 2000, Praha : a. s. Economia, roč. 44, s. 6, ISSN 0862-9857.

KLEKNER, R., Ve volbách v Baskicku se rýsuje pat. Hospodářské noviny, 10. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 6, ISSN 0862-9857.

EHL, M., Španělsko: ETA se vrací. MF DNES, 11. 8. 2000, Praha : a. s. MAFRA, roč. 11, s. 8.

ESPINOZA, J., Baskicko. Hospodářské noviny, 28. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. I-IV, ISSN 0862-9857.

3) KONFLIKT V SEVERNÍM IRSKU

V roce 1921 bylo Irsko rozděleno po britsko-irské válce (1919-1921) za nezávislost na dvě části. Na „jihu“ vznikl

Irský svobodný stát se statutem dominia. Severní Irsko s protestantskou většinou zůstalo součástí Spojeného království. Část irské politické scény považovala přijetí této dohody za zradu a požadovala samostatnost pro celý ostrov. Asi třetinu obyvatelstva tvořili Irové, kteří se nechtěli smířit se životem v britském područí. Koncem 60. let nabylo na síle hnutí za větší práva katolické menšiny.Postupně přerostlo v konflikt, ve kterém během 30let zemřelo přes 3000 lidí .

V Severním Irsku existují dva hlavní politické proudy

a)UNIONISTÉ (většinou protestanti) mimo dvou nejvýznamnějších politických stran DUP(Demokratická

strana unionistů), OUP (Oficiální stran unionistů) se zde řadí také mnohá protestantská teroristická uskupení

např.: UDA (Ulster Defence Association), UFV (Ulster Volunteer Force),UFF (Ulster Freedom Fighters)

a komando Rudá ruka

b) NACIONALISTÉ-sem se řadí strany jako SDLP (Social Democratic Labour Party) a SINN FÉIN (My sami)

politické křídlo IRA, jejímž hlavním cílem je skoncování s britskou nadvládou v Severním Irsku.

IRA- Irská republikánská armáda- vznikla v roce 1919 a jejím cílem bylo osamostatnění Irska.

Po vyhlášení Irské republiky (1949) ztratila IRA tzv. raison d´etre (smysl existence) a tak obrátila svou pozornost na severní část ostrova.

Od poloviny 70. let se IRA stále častěji uchylovala k pumovým útokům a v 80. letech přenesla svou činnost do Británie a do Evropy.

ORANŽSKÝ ŘÁD-sektářská protestantská organizace, která vznikla v roce 1795 a hlásí se k tradicím slavných historických bitev mezi

protestanty a katolíky jako např. úspěšná obrana města Derry protestanty nebo bitva u řeky Boyne(12.7.1690),ve které

protestantský král Vilém Oranžský porazil katolíka Jakuba II.

Tyto úspěchy si oranžisté připomínají každoročními pochody, které jsou doprovázeny násilím.

Prvního úspěchu v řešení konfliktu dosáhla teprve vláda Margaret Thatcherové podepsáním smlouvy v Hillsborough v roce 1985 tedy 23 let po „krvavé neděli“ (30.1. 1972), kdy při protestech katolíků v Londonderry bylo zastřeleno 14 lidí. Podpis této smlouvy stvrdil ,že Severní Irsko je integrální součástí Spojeného království, a obě strany (irská i britská vláda) se zavázaly,že konflikt budou řešit politickou cestou.

Downing street declaration ( 12/1993) - společně ji vyhlásili ministerský předseda John Major a irský taoisech (premiér) Albert Reynolds. Dokument vesměs říká,že irský lid by měl mít právo sám rozhodovat o své budoucnosti a postavení, byla ale stanovena podmínka pro stranu Sinn Féin, která se měla dohodnout s IRA na ukončení teroristických akcí nejméně tři měsíce před zahájením jednání.

9/1994 IRA oznámila, že se vzdává ozbrojeného boje, po rozporech s britskou vládou se však IRA vrátila 2/1996 k ozbrojenému řešení konfliktu, kvůli čemuž nebyla Sinn Féin pozvána k mírový rozhovorům, které se konaly 6/1996, které však nepřinesly žádný posun.

10.4. 1998 Velikonoční dohoda- dohoda o míru v Severním Irsku , které se zúčastnilo 8 severoirských politických stran, britský premiér Tony Blair, irský taoiseach Berthie Ahern, šéf Sinn Féin Gerry Adams, vůdce unionistů David Trimble, Georg Mitchell (americký senátor) jako předseda mírových rozhovorů a jako pozorovatelé John Major a Bill Clinton.

V referendu o přijetí dohody, které proběhlo 23.5.1998, se pro přijetí této dohody vyslovilo 71% oprávněných voličů.

Mírový proces ohrozil dosud nejkrvavější atentát, provedený odštěpeneckou frakcí IRA – Real IRA (Pravá IRA).V obchodním centru v městečku Omagh došlo 17.6. 1998 k silné explozi,při níž zemřelo 28 lidí a dalších 120 bylo zraněno. V 2/1999 provedla Real IRA další atentáty v britské metropoli.

5/2000 – v Severním Irsku je obnovena samospráva.

Zdroj: KUBAČKA,P., Seminární práce z geografie – Severní Irsko, Karviná, 2000.

RYBÁŘ, J., Sjednocení ostrova? Brzy to nebude, míní Irové, MF DNES, 9. 6. 2000, Praha : a. s. MAFRA, roč. 11, s. 14.

II. ASIE

1)KYPR

Vzhledem ke své strategické poloze byl Kypr vždy průsečíkem velmocenských zájmů mezi kulturou římskou, byzantskou a islámskou.

V letech 1878 (Berlínský kongres) až 1959 byl ostrov pod nadvládou Velké Británie .

1959 – podepsána tzv. kyperská dohoda (pod patronací Británie, Řecka, Turecka a za účasti řeckých i tureckých zástupců obou komunit žijících na ostrově), která zakazovala připojení ostrova k Řecku či Turecku a zajišťovala turecké menšině (18%) funkci viceprezidenta a právo veta v podstatných otázkách.

16.8.1960 došlo k vyhlášení nezávislosti

12/1963 – vláda se pokusila odstranit výhody turecké menšiny, což vedlo k bojům. K řešení krize byly povolány jednotky OSN, které jsou na ostrově dodnes .

Po vojenském puči řeckých nacionalistů v roce 1974 následovala turecká invaze na sever ostrova, bylo obsazeno 37% území. Mezi oběma částmi bylo zřízeno nárazníkové pásmo tzv. .zelená linie.

1983 byla vyhlášena Severokyperská turecká republika, kterou kromě samotného Turecka nikdo jiný oficiálně neuznal. V čele stojí dodnes

(1/2002) Rauf Denktaš.

12.8. 1996 se aktivisté sdruženi Svět bez hranic pokusili demonstrativně přejít zelenou linii, což vyústilo v ozbrojený střet s pořádkovými silami kyperských Turků,bylo porušeno 22 let dlouhé příměří, vzedmula se nová diplomatická přestřelka mezi Aténami a Ankarou.

OSN navrhuje, aby se ostrov stal federací dvou entit se dvěma vládami, které by společně sídlily v Nikósii. Toto však Denktaš odmítá.

Turecká vláda dokonce pohrozila, že pokud bude Kypr přijat do EU,anektuje Severokyperskou republiku.

Zdroj: SLÁDEK, J., Neklid na zelené linii, Respekt, Praha 1996, R-Presse, roč. 6, č. 35, s. 16, ISSN 0862-6545.

PRCHAL, M., Kypr možná neztíží rozšíření Evropské unie, Hospodářské noviny, 5. 12. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.

rkl, Reuters, BBC, Překonání etnického rozdělení Kypru dostalo nové politické impulsy, Hospodářské noviny, 17. 1. 2002, Praha : a. s. Economia,

roč. 46, s. 5. ISSN 0862-9857.

2) IZRAEL

Konflikt mezi izraelským státem a okolními arabskými státy se táhne již od dob jeho vzniku (14.5. 1948). Den po vyhlášení Izraele vyhlásil arabský svět Izraeli válku. Izrael jako socialistický stát získal podporu SSSR, kdežto arabské země se opíraly o USA. Tato situace vydržela do roku 1956 (Suezská krize), kdy se podpora zemí otočila.

Izrael se počátečním útokům ubránil a zahájil represe vůči Palestincům na izraelském území, kteří se účastnili války proti Izraeli. Palestinci se stáhli za hranice (Sýrie, Libanon, Jordánsko) a vytvořili organizace jako HAMÁS, OOP (1964), AL-FATÁH (1959).

1956 Sinajská válka

Během 60. let se v arabském světě znovu objevila touha vytvořit tzv. maghríb – jednotný islámský celek táhnoucí se od Maroka až po Afghánistán.

6/1967- 6 denní válka - zahajuje ji Izrael po předchozích politických provokací, během šesti dnů obsazuje Gazu, Golanské výšiny, Západní Jordán, východní Jeruzalém, část Sinajského poloostrova

10/1973- válka JOM KIPUR- odveta Egypta a Sýrie za 6denní válku, během několika dnů však Izrael přechází do ofenzívy a zaútočil dokonce letecky na Káhiru a Damašek.

3/1978- Izrael vpadl do Libanonu, vytvořil bezpečnostní pásma, odkud se stáhnul až po 22 letech,během této doby okupoval až třetinu libanonského území

9/1978- CAMP DAVID- jednání, kterého zúčastnil Anvar Sadat (egyptský prezident 1970-1981), Menachem Begin (izraelský premiér 1977- 1983) a James Carter (americký prezident 1976-1980) a na kterém byl udělán první krok k nastolení míru. Izrael se stáhl ze sinajského poloostrova.

1982- Izrael definitivně vyklidil Sinajský poloostrov, ale zůstal v oblasti Gazy, Golanských výšin a západního Jordánu a navíc zde začal budovat osady.

Po vojenském útoku jednotek Hamasu a Al-Fatáhu z Libanonu na Izrael provedl Izrael 6/1982 odvetný útok na palestinské utečenecké tábory Sabra a Šatíla, se kterým je spojován i nynější izraelský premiér Ariel Šaron. Tento útok si vyžádal asi 2000 obětí.

90. léta – mírové rozhovory mezi OOP a premiéry Izraele

13.9. 1993 podpis mírové smlouvy mezi Arafatem a J. Rabinem (izraelský premiér zavražděný 4.11.1995 ortodoxním židem Jigalem Amirem), Izrael svolil částečnou autonomii Palestiny v pásmu Gazy a Jericha.

7/2000 nové jednání v Camp Davidu, kterého zúčastnili Ehud Barak (izraelský premiér), Jásir Arafat (představitel palestinské samosprávy),

a Bill Clinton (americký prezident), do kterého byla vkládána velká naděje ,ale skončilo neúspěchem

9/2000- Ariel Šaron ,vůdce pravicové strany Likud a kandidát na premiérské křeslo, navštívil Chrámovou horu, kde se nachází mešita Al- Aksá (třetí nejsvětější místo muslimů) a Skalní dóm (jedno z nejsvětějších míst na světě, neboť ho uctívají jak židé, křesťané tak i muslimové)

Tato návštěva, podle některých gesto nadvlády Izraelců nad Jeruzalémem rozpoutala již 18 měsíců trvající intifádu (mírnější forma džihádu) Al-Aksá. Od začátku intifády zabili palestinští extremisté nejméně 270 lidí z řad civilistů.

Téměř každý palestinský útok znamenal odvetu izraelské armády, ať už se jednalo pouze o blokádu palestinského území nebo přímý vojenský zásah jako např: tankový útok na autonomní město Túlkarm a nedaleké uprchlické tábory, vybombardování rezidence J. Arafata v Ramalláhu, ústředí palestinské policie v Gaze a Hebronu.

Nynější vojenská ofenzíva (3/2002), která následovala po sérii sebevražedných bombových útocích Palestinců, prý nemá podle listu Jerusalem Post obdoby od izraelské invaze do Libanonu v roce 1982.

Nejnovější mírový plán přinesl saudský korunní princ Abdalláh letos v únoru (2/2002),který předpokládá, že se židovský stát stáhne ze všech arabských území dobytých během šestidenní války v roce 1967, tedy ze západního břehu Jordánu , pásma Gazy, Golanských výšin a východního Jeruzaléma. Arabské země na oplátku ukončí bojkot Izraele a uzavřou s ním normální diplomatické vztahy. Stejný plán předložila Saudská Arábie již před 20 lety a tak jako před 20 lety ani dnes nemá plán velkou šanci na úspěch.

Ve dnech 27.-28.3 2002 se konal v Bejrútu Arabský summit, kde měly arabské země nabídnout Izraeli diplomatické uznání výměnou za stažení izraelských vojáků z území okupovaných od roku 1967, vyhlášení palestinského státu, jehož hlavním městem by byla východní část Jeruzaléma, což spolu s podmínkou návratu 3,7 mil uprchlíků ( z toho 1,2 mil Palestinců ) jsou asi dva největší problémy pokusů o mírovou dohodu.

29.3. 2002 izraelská armáda vpadla opět do Ramalláhu, sídla Jásira Arafata, kvůli nepřestávajícím sebevražedným atentátům Palestinců.

Nynější stav silně brzdí nejen izraelskou ale i palestinskou ekonomiku. Od začátku intifády zkrachovala okolo 30 hotelů, zvyšuje se nezaměstnanost, propadl se příliv zahraničních investic a to téměř o polovinu.

Organizace působící proti Izraeli

FATÁH (Vítězství)-Založen 1957 Jasirem Arafatem , cílem je nezávislý stát na západním břehu Jordánu, v Gaze a s metropolí Jeruzalémem (což je asi největší překážka v úspěšném zakončení mírových rozhovorů)

HAMAS- založen 1987 Ahmadem Jásínem, cílem je zničení Izraele a vytvoření islamského palestinského státu

ISLÁMSKÝ DŽIHÁD- založen 1979 Fathím Šikakím, skupina bojující proti Izraeli bez politického programu

HIZBALLÁH-militantní hnutí založené v létě 1985, včele stojí šejk Nasralláh, jeho cílem je zničení Izraele, boj proti „novým křižákům“ – USA a vytvoření islámského státu v Libanonu

OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) založena 1964 (od roku 1969 včele Jásir Arafat),cílem je vytvoření palestinského státu.

1974 se OOP vzdala mezinárodního terorismu (mimo Izraele)

15.11.1988 Alžírsko- OOP se vzdává jakéhokoli terorismu a uznává legálnost existence státu Izrael

Zdroj: man, JP, BBC, Palestinští radikálové kritizují Arafáta, Hospodářské noviny, 17. 1. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 5, ISSN 0862-9857.

mav, Izraelská armáda ve spěchu opouští jižní Libanon, Lidové noviny, 24. 5. 2000, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 13, s. 5, ISSN 0862-5291..

NĚMEC, P., Boj o Chrámovou horu, Hospodářské noviny, 13. – 15. 10. 2000, Praha : a. s. Economia, roč. 44, s. 7, ISSN 0862-9857.

NĚMEC, P., Izraelské hospodářství ztrácí dynamiku, Hospodářské noviny, 8. 6. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.

BERANOVÁ, L., Jednání o míru: Hra o >>černého Petra<

BERANOVÁ, L., Uprchlické tábory zažily další razie, Hospodářské noviny, 13. 3. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 6, ISSN 0862-9857.

NOVÁK, M., Saudský plán je nadějí pro Blízký východ, Hospodářské noviny, 28. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 9, ISSN 0862-9857.

NOVÁK, M., Arabský summit musí řešit problém palestinských uprchlíků, Hospodářské noviny, 27 .3. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 5, ISSN 0862-9587.

DPA, CNN, Izrael vyhlásil palestinskému vůdci válku, Právo, 30. 3. 2002, Praha : a. s. Borgis, roč. 12, s. 8, ISSN 1211-2119.

3) KAŠMÍR

Kašmír je území v himalájském podhůří o rozloze 225 000 km2 s 10 mil. obyvatel, na které si dělají nároky tři země – Pákistán, Indie a Čína, Čína okupuje asi 40 000 km2 vysokohorského území, a tak k hlavním sporům dochází mezi Indií a Pákistánem.

15.8. 1947 končí nadvláda Britů nad Indií, vznikají nástupnické státy Indie a Pákistán, z jehož východní části se v roce 1971 vytvořil Bangladéš. Místní vládci (kolem roku 1947 zde existovalo přes 580 knížectví) se mohli podle své vůle ke kterému státu chtějí patřit.

Maharádža Harisin (hinduista) zvažoval samostatnost, do Kašmíru proto vpadla Pákistánská armáda, která se snažila o vojenské připojení oblasti, maharádža ale požádal Indii o pomoc (byla podepsána smlouva o připojení k Indii. Zde je jádro konfliktu mezi Indií a Pákistánem, který přetrval až dodnes.

Ještě v roce 1947 byla rozpoutána 1. válka o Kašmír, ale ani jedna strana konfliktu neměla dost síly na to, aby rozhodla spor vojensky.V roce 1949 byl konflikt na nátlak OSN ukončen a Kašmír prozatímně rozdělen 750 km dlouho linií příměří.

Další dvě regulérní války se odehrály v letech 1965-1966, tato byla ukončena mírem v Taškentu a v roce 1971(ta se však týkala východního Pákistánu), která vyústila ve vznik Bangladéše.

1972-byla podepsána dohoda v SIMLE, která rozdělila sporné území na část indickou( svazový stát Džammú a Kašmír s centrem ve Šrínagaru o rozloze 144 tis. km2 se 7,7 mil. obyvatel), pákistánskou (dnes tzv. Azád = svobodný Kašmír o rozloze 78 tis. km2 ).

Vztahy obou zemí se opět výrazně zhoršily v roce 1990, kdy po vypuknutí nábožensky motivovaných nepokojů ( stát Džammú a Kašmír je jediný v Indii,kde má muslimské obyvatelstvo převahu nad hinduistickým, žije zde asi 66% muslimů) ve Šrínagaru a poté co Dillí vyhlásilo nad Kašmírem přímou správu. Z vyvolání a podporování nepokojů a separatistických skupin v Kašmíru Indie obviňuje Pákistán. Pákistán však prohlašuje,že má právo podporovat zápas kašmírského lidu za sebeurčení všemi zákonnými prostředky.

Napětí v oblasti zvyšuje i to,že oba státy v 5/1998 úspěšně odzkoušely atomové bomby.

Za účelem udržení klidu zde indická armáda udržuje poměrně početnou armádu.

Nadějný mírový proces v roce 1997 zmrazil ozbrojený konflikt v oblasti Kargil u kašmírské linie kontroly v 5-7/1999, kdy opět hrozilo rozpoutání války

Posledním pokusem o urovnání poměru byla schůze v Ágře (7/2001), která však nepřinesla žádný zásadní průlom ve vývoji konfliktu.

V oblasti existuje přibližně 20 vojenských organizací (Fronta za osvobození Džammú a Kašmíru usilující o samostatnost Kašmíru , Kašmírské hnutí za svobodu, které sdružuje asi 10 dalších organizací,mající za cíl připojení k Pákistánu), které otevřeně vystupují proti indické svrchovanosti. Ve srážkách s indickou armádou zemřelo od roku 1989 přes 75 000 lidí.

Zdroj: KRYZÁNEK, L., Kašmírská válka, Respekt, Praha 1992, R-Presse, roč. 2, č. 16, s. 13. ISSN 0862-6545.

FESTA, J.,Indie kontra Pákistán: Kořeny a souvislosti jednoho nepřátelství, Geografické rozhledy, ČGS a Terra-Klub, roč. 8, č. 1, s. 2-5.

BUSCHOVÁ, K., Indie a Pákistán chystají summit, Hospodářské noviny, 1. 6. 2001, Prah : a. s. Economia, roč. 45, s. 5., ISSN 0862-9857.

kb, Reuters, BBC, V Ágře půjde především o Kašmír, Hospodářské noviny, 13. 7. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s.7, ISSN 0862-9857.

4) SRÍ LANKA

Stát, ve kterém od roku 1948, kdy tato britská kolonie získala samostatnost (2.4. 1948),probíhá občanská válka, která nabyla zvláště krvavých forem tehdy, když se do konfliktu mezi většinovými buddhistickými Sinhálci (74 % obyvatelstva) a menšinovými hinduistickými Tamily (18 %), na počátku 80. let vložili separatističtí extrémisté.

Tato partyzánská organizace, známá dnes jako Tygři osvobození tamilského Ilámu(LTTE, gerilová organizace působící na ostrově již od roku 1983), prosazuje vytvoření tamilského státu (Ilámu) na severu a východě Srí Lanky nebývale krutými metodami a prostředky. Od útoků sebevražedných komand přes útoky raket země-vzduch až po použití vlastní námořní jednotky, kterou LTTE vlastní jako jediná teroristická organizace na světě. LTTE má ve zbrani možná až 15 000 ke všemu odhodlaných mužů a vojenské prostředky si po celém světě opatřuje za peníze získané pašováním drog a padělatelství.

Jejímu řádění za posledních 20 let padlo za oběť na 70 000 lidí. A tvrdí se, že v celé občanské válce na Srí Lance, v jedné z nejdelších a nejkrvavějších po druhé světové válce, přišlo o život více než 100 000 osob.

Ani boj proti LTTE není příliš úspěšný. Srílanské armádě, která už utrpěla několik porážek, nepomohla ani přímá pomoc početných indických vojáků v druhé půli 80. a na počátku 90. let. Zatím bezvýsledné bylo i úsilí OSN a řady jejich členských zemí na zprostředkování

mírových rozhovorů.

Zdroj: BUSCHOVÁ, K., Politická krize na Srí Lance se přelila do ulic, Hospodářské noviny, 20. 7. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 6, ISSN 0862-9857.

KRYZÁNEK, L., Na Srí Lance chtějí svrhnout prezidentku, MF DNES, 20.7.2001, Praha : a. s. MAFRA, roč. 12, s. 4.

5)NÁHORNÍ KARABACH

První závažný konflikt vypukl mezi Arménií a Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach již na jaře 1920. Během dvouměsíční války tehdy nezávislých republik

Zahynulo několik desítek tisíc lidí. Boje skončily po vpádu bolševických vojsk do Ázerbajdžánu a Karabach byl spojen s Arménií. Počátkem roku 1921 Moskva definitivně ovládla Zakavkazsko a Arménie musela podstoupit na Stalinův osobní příkaz vládu nad Náhorním Karabachem (4400 km2, tehdy asi

160 000 obyvatel, z toho však 90 % Arménů) muslimskému Ázerbajdžánu.

Konflikt znovu vypukl v roce 1988, kdy se tato převážně arménská enkláva v Ázerbajdžánu rozhodla vyhlásit nezávislost a připojit se k Arménii. Dlouhou a krvavou válku, ve které zahynuly desetitisíce, nakonec vyhrála Arménie. Příměří z roku 1994 se zatím dodržuje. Jenže kromě vlastního Karabachu se Arménům podařilo obsadit i rozsáhlá území okolo enklávy (podle různých odhadů 14 – 20 %). A z nich vyhnaly na 600 000 lidí.

Válka za sebou zanechala přibližně 1 mil. uprchlíků v Ázerbajdžánu a asi 250 tis. v Arménii.

Dalšími konflikty na Kavkaze jsou válka v Abcházii, Čečensku, Osetii.

Zdroj: RYBÁŘ, J., Jednou se vrátíme, věří oběti zapomenuté války, MF DNES, 3. 7. 2000, Praha : MAFRA, a. s., roč. 11, s. 11.

RYBÁŘ, J.,Karabašská bilance, Respekt, Praha 1992, R-Presse, roč. 2, č. 8, s. 12, ISSN 0862-6545.

6)INDONÉSIE

Toho, že se v roce 1999 konaly v Indonésii první demokratické volby po 30 letech, začaly využívat některé indonéské provincie k vyhlášení samostatnos-

ti.Takovou provincií je např. Irian Jaya (Západní Papua), která svou nezávislost vyhlásila v 6/2000. Tato na zlato a měď bohatá provincie byla Indonésií anektována v roce 1963. OSN akt připojení formálně potvrdila až o šest let později.

Další provincií, která touží po samostatnosti je Aceh, kde operuje povstalecké seskupení Hnutí svobodný Aceh, které bojuje za nezávislost provincie již od roku 1975. Na začátku roku 2001 vypršelo příměří trvající asi půl roku, během kterého však při srážkách s armádou zemřelo asi 1000 lidí. Tato provincie má pro Indonésii mimořádný význam, neboť se zde nacházejí zásoby ropy a zemního plynu. Poradkyně bývalého indonéského prezidenta Habibiho Dewi Anwarová přiznal, že Aceh bez Indonésie může existovat,ale Indonésie bez Acehu nikoliv.

Touhu po nezávislosti zvýšilo i odtržení Východního Timoru na konci roku 1999.

Prezident Abdurrahman Wahíd, který čelil obvinění z korupce, což také vyvolalo bouři nevole u místního obyvatelstva, prohlásil, že nevyslyší žádné volání po nezávislosti, a vláda se snaží všechny oblasti uklidnit vojenskou silou. Nakonec byl Wahid kvůli korupčním aférám odvolán z funkce a na jeho post nastoupila dosavadní viceprezidentka Megawatti Sukarnoputriová (dcera prvního prezidenta a diktátora Sukarna), která odmítá uznat samostatnost Západního Irianu a Acehu, je ochotna jednat pouze o autonomii.

Situaci v ostrovním státě navíc komplikují časté srážky většinových muslimů a menšinových křesťanů hlavně na Molukách, na o ostrově Sulawesi a Lombok, které si před rokem vyžádaly několik tisíc mrtvých.

Zdroj: BERANOVÁ, L., Indonéský Aceh o pouhou autonomii nestojí, Hospodářské noviny, 22. 8. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.

NĚMEC, P., Ostrovní říši hrozí akutní nebezpečí rozpadu a chaosu, Hospodářské noviny, 18.7. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 7, ISSN 0862-9857.

VANĚK, M., Indonéský parlament: Prezident končí, Lidové noviny, 23. 7. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 6, ISSN 0862-5291.

ZVOLÁNEK, P., Indonéský Aceh trvá na nezávislosti, MF DNES, 8. 8. 2000, Praha : a. .s. MAFRA, roč. 11, s. 10.

čtk, Indonéská armáda hrozí, že násilně převezme moc v zemi, Lidové noviny, 31. 7. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 5, ISSN 0862-5291..

čtk, Indonéská provincie vyhlásila nezávislost, MF DNES, 5. 6. 2000, Praha : MAFRA, roč. 11, s. 9.

pen, Reuters, Indonéská prezidentka vzkázala rebelům, že nezávislost nepřipustí, Hospodářské noviny, 17. 8. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 6,

ISSN 0862-9857.

7) AFGHÁNISTÁN

Téměř po dvacetileté válce se SSSR (1979-1988) a po šestileté vládě Talibánu, se válka do Afghánistánu vrátila v 9/2001 po teroristických atentátech na New York a Washingtone, které spáchala organizace Al- Kajdá . Vedení této organizace poté našlo útočiště právě v Afghánistánu a talibanský režim ho odmítl vydat. Během tří měsíců (operace Trvalá svoboda) talibáni ztratili veškeré pozice a byla ustanovena nová demokratická vláda v čele s Hamídem Karzáim.

V současné době v Afghánistánu probíhá dočišťovací akce Anakonda a Harpuna, která má za úkol pochytat zbylé bojovníky a hlavně nejvyšší vedení Al- Kajdy.Boj proti Al-Kajdě v Afghánistánu zvedl napětí v celé střední Asii, která je téměř homogenně muslimská. Velké problémy měl například pákistánský prezident Parvíz Mušaraf

Akce proti Al-Kajdě odstartovala celosvětovou vlnu protiteroristického boje. Americký prezident G. Bush označil státy Irák ,Írán a Severní Koreu za „osu zla“ a snaží se zároveň na svou stranu získat arabské země, pro možný útok proti režimu prezidenta Saddáma Husaina

Vyhlášeného boje proti celosvětovému terorismu využili např. Izrael a Rusko ke zvýšení represí v Palestině a Čečensku.

Dalšími neklidnými oblastmi v Asii jsou Kurilské ostrovy, o které se léta přou Rusko a Japonsko, Taiwan, který se snaží o nezávislost. Čínská socialistická lidová republika však hrozí, že zaútočí pokud k tomu dojde. Nejednou už manévrovaly čínské lodě ve vodách u Taiwanu, který má ale značnou podporu USA. Nepál, kde si řádění maoistické gerily od roku 1996 vyžádalo přes 1600 obětí, další nepokoje vyvolala vražda královské rodiny v čele s králem Bírendrou, kterou spáchal jeho syn Dírendra. Na Filipínách zase působí muslimské separatistické skupiny, z nichž nejznámější je skupina Abú Sajáfa.

Zdroj: GRIFFIS, G., Čankajškova strana se rozpadla, Hospodářské noviny, 3. 11. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 9, ISSN 0862-9857.

KRYZÁNEK, L., Mao Ce-tung žije - v hlavách Nepálců, MF DNES, 6. 6. 2001, Praha : MAFRA, roč. 12, s.8.

KRYZÁNEK, L., V Nepálu propuká chaos, MF DNES, 5. 6. 2001, Praha : MAFRA, roč. 12, s.9.

rkl, Reuters, Nepálští maoisté zaútočili u Káthmándú, Hospodářské noviny, 4. 4. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 8, ISSN 0862-9857.

III. AMERIKA

1)KOLUMBIE

V zemi začala válka již v roce 1948. Období ,jež se oficiálně označuje jako „La violencia“ (násilí), trvalo až do 60. let. V této době (1966) se pod vedením Manuela Tirofija (Jistá rána) Marulanda vytvořila marxistická gerila Armádní revoluční síly Kolumbie (FARC), která má v současnosti asi 18 000 bojovníků. V současné době tato skupina ovládá jih země, svůj boj proti vládě financuje pomocí výkupného, jež získává výměnou za unesené osoby, stejně jako díky obchodu s narkotiky.

V roce 1965 vznikla další levicová skupina (tentokrát cheguevarovského typu), která působí v ropné zóně na severu země, kde ničí těžební zařízení , protože západní společnosti podle ni vykořisťují kolumbijské přírodní bohatství, se jmenuje Vojsko národního osvobození (ELN) a v jejich řadách bojuje asi 6000 lidí. Hlavním zdrojem příjmů je rovněž obchod s narkotiky. Jejím cílem je komunistická revoluce.

Tyto levicové skupiny byly sponzorovány během studené války SSSR prostřednictvím Kuby, ale s koncem studené války ztratil SSSR a později Rusko zájem tyto gerily , které měly za úkol vyvolat povstání ve všech státech latinské Ameriky, podporovat.

A konečně třetí skupinou jsou ultrapravicové polovojenské eskadry smrti, paramilitares, Kolumbijské sebeobranné oddíly (AUC) , jejichž více než 8000

bojovníků operuje po celé zemi. Vznikly v roce 1996 sjednocením stovek soukromých armád, v čele stojí Carlos Castaňo. Finance rovněž získává prodejem koky a jejím cílem je zlikvidovat levicové gerily a dostat se k pacifickým přístavům, které jsou klíčové pro vývoz koky. Tyto oddíly mají za cíl zlikvidovat levicové skupiny. Jejich vznik iniciovala sama vláda,ale komunikace s vládou pokulhává, protože se pokouší vyjednávat s levicí.

Proti těmto skupinám bojují s větším či spíše menším úspěchem vládní vojska. Ani mírová jednání nepřinesla výrazný úspěch.

Z Kolumbie pochází 80 % celosvětové produkce kokainu a celých 90 % kokainu dovezeného do USA, proto USA poskytly Kolumbii přes 1,3 mld dolarů, celkové náklady se mají blížit 7,5 mld dolarům, (plán Kolumbie) na zničení plantáží s kokou, výcvik vládních vojáků k boji s narkomafií.

Občanská válka se opět rozhořela před 38 lety a vyžádala si podle různých odhadů 150-200 tisíc obětí, na 1,5-2 mil lidí ztratilo domov a asi 800 tis jich dokonce opustilo vlast.

Vnitrostátní konflikt mezi vládou levicovými gerilami a pravicovými skupinami se přelévá také do sousedních zemí jako Panama, Peru, Ekvádor a Venezuela, Brazílie, kde tyto skupiny začínají vybírat revoluční daně a výpalné.

Zdroj: BUSCHOVÁ, K., Kolumbijská vláda svádí boj s mnohohlavou saní, Hospodářské noviny, 31. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 6, ISSN 0862-9857.

BUSCHOVÁ, K., Kolumbijci houfně prchají před občanskou válkou, Hospodářské noviny, 22. 5. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s 5, ISSN 0862-9857.

BUSCHOVÁ, K., Kolumbie se snaží přetnout kruh krvavého násilí, Hospodářské noviny, 14. 2. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 5, ISSN 0862-9857.

EHL, M.,Vleklý konflikt v Kolumbii se přelévá přes hranice, Hospodářské noviny 12.9.2001, Praha : a. s. Economia, roč 45, s. 6, ISSN 0862-9857.

EHL, M., Tradiční revolucionáři z Latinské Ameriky mizí, nástupci zatím chybějí, Hospodářské noviny, 16. 1. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s 9,

ISSN 0862-9857.

GOBODA, M., Náhody, či souvislosti, Respekt, Praha 1999, R-Presse, roč. 9, s. 14, ISSN 0862-6545.

HONZÁK, R., Kolumbijští povstalci unesli přes 90 lidí, Lidové noviny, 18. 4. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 6, ISSN 0862-5291.

HONZÁK, R., Carlos Castaňo, samozvaný spasitel Kolumbie, děsí povstalce i vládu, Lidové noviny, 20. 4. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 7,

ISSN 0862-5291.

KLEKNER, R., V Kolumbii zavládlo nejisté příměří, Hospodářské noviny, 16. 1. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 9, ISSN 0862-9857.

VLTCHEK, A., Kolumbii ničí zbraně, dolary a kokain, Lidové noviny, 20. 4. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 5, ISSN0862-5291.

čtk, Americká pomoc Kolumbii děsí Ekvádor, Lidové noviny, 15 .9. 2000, Praha : a. s. Lidové noviny, roč 13, s. 7, ISSN 0862-5291.

rkl, Reuters, NYT, Kolumbie je na pokraji války, Hospodářské noviny, 22 .2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 6, ISSN 0862-9857.

Reuters, rh, Kolumbie vyhlásila válku výrobcům drog, Lidové noviny, 15. 7. 2000, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 13, s. 8, ISSN 0862-5291.

2)PERU

S levicovými skupinami z Kolumbie spolupracuje peruánská skupina Světlá stezka (Sendero Luminoso), která se sama označuje za ozbrojenou pěst Komunistické strany Peru. Od počátku 80. let operuje především v jihoandské oblasti. Jádro této organizace tvoří 4000 bojovníků, zklamání z hospodářského kolapsu (zemi už řadu let zmítá těžká krize, hospodářská politika, založená na kontrole, zestátňování a zasahování do ekonomiky, více než polovina peruánského obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, v kalorické spotřebě Peru zaujímá jedno z posledních míst na světě, má třetí nejvyšší dětskou úmrtnost, prudce přibývá tuberkulózy) však v poslední době přivedlo do řad Světlé stezky nové lidi, pro které je násilná revoluce poslední nadějí.

.. Dalšími skupinami jsou Revoluční hnutí Tupac Amaru (MRTA) a Comando Rodrigo Franco.

Mnoho Peruánců vkládá nyní své naděje do nového prezidenta Alejandra Toleda,který v prezidentském křesle Alberta Fujimoriho, který je z velké části

vinen za hospodářskou krizi v Peru.

Zdroj: EHL, M., Peruánci volili reformátora, MF DNES, 5. 6. 2001, Praha : MAFRA, roč. 12, s. 9.

EHL, M., Splněný dětský se Alejandra Toleda, MF DNES, 5. 6. 2001, Praha : MAFRA, roč. 12, s. 9.

KLEKNER, R., Peru volilo prezidenta i parlament, Hospodářské noviny, 10. 4. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 6, ISSn 0862-9857.

FREIOVÁ, M., Vsadí Peru na svobodu?, Respekt, Praha 1990, R-Presse, roč. 1, s. 12, ISSN 0862-6545.

IV. AFRIKA

1)ALŽÍRSKO

Již 10 let trvají v Alžírsku boje mezi vládou a fundamentalisty z Ozbrojené islámské skupiny (GIA), která byla založena v roce 1992 alžírskými radikály a veterány vracející se z války v Afghánistánu, když vláda rozhodla o zrušení voleb, v nichž by zvítězili islamisté. 10 let bojů si vyžádalo již podle některých odhadů kolem 100 tis. obětí.

V létě 2001 se navíc v Alžírsku nepokoje Berberů, které arabská vláda různě diskriminovala (např: hůře získávali zaměstnání, sociální podpory, i při neoficiálním styku museli používat arabštinu)

Zdroj: SLÁDEK, J., Násilí v Alžírsku nemá konce. Proč?, MF DNES, 8. 1. 2001, Praha : MAFRA, roč. 12, s. 9.

VANĚK, M., Alžírskem otřásá berberská intifáda, Lidové noviny, 4. 6. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 5, ISSN 0862-5291.

2).KONGO (ZAIR)

Rok a něco trvá křehké příměří , které ukončilo dva roky trvající válku šesti afrických států.

5/1997 Laurent-Desiré Kabila v čele povstaleckých vojsk za pomoci armád Rwandy a Ugandy svrhává diktátorský režim Mobutua Sese Seka. Kabila svým postupem za sebou nechal časovanou nálož v podobě uprchlických táborů na východě země. V oblasti, kde se zrodilo jeho vlastní povstání, se vzápětí zformovaly nové oddíly, tentokrát s cílem svrhnout nový režim v Kinshase. Kabila ale nespoléhal na své staré spojence a pod příslibem bohaté odměny (především v podobě práva na těžbu diamantů) získal na svou stranu Zimbabwe, Angolu a Namibii. Na stranu povstalců se připojila Rwanda s Ugandou. V Kongu vypukl konflikt, který si vyžádal tisíce mrtvých, statisíce uprchlíků.

17.1.2001 byl Kabila zavražděn jedním ze svých generálů, kterého odvolal. Spekuluje se však, že v tom mohl mít prsty kdokoli (agenti z Angoly, jejíž vláda, ačkoli Kabilovi pomáhala, byla roztrpčena Kabilovým počínáním; přátelé bývalého spojence Masasua, kterého Kabila nechal popravit; generálové, kteří už měli dost válčení, během kterého zaznamenávali v poslední době jen těžké ztráty).

Kabila původně přišel k moci s příslibem vypsání demokratických voleb, ale nakonec zrušil politické strany a vládl ještě autokratičtěji než jeho předchůdce.

Po smrti Kabily nastoupil jeho syn Joseph Kabila, který usiluje o podepsání mírové dohody.

Zdroj: HÖFER, J., Atentát ukončil život diktátora, Hospodářské noviny, 18. 1. 2001, Praha : a. s. Economia, roč. 45, s. 6, ISSN 0862-9857.

HÖFER, J., Mírová jednání o Kongu zaznamenala úspěch, Hospodářské noviny, 23. 2. 2001, Prah : a. s. Economia, roč. 45, s. 4, ISSN 0862-9857.

HONSŮ, M., Sousední země vidí v Kongu tučnou kořist, Lidové noviny, 18. 1. 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 5, ISSN 0862-5291.

3) ANGOLA

35 let trvají boje v této zemi. Na jedné straně stojí Národní unie pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA), která vznikla v roce 1966, v čele stál donedávna Jonas Savimbi, který byl v 2/2002 zabit. Do roku 1992 byla UNITA podporována Washingtonem, ale po rozpadu SSSR vzájemné vztahy ochladly.Američany si pohněval také tím, že několikrát přerušil mírový proces. Poté, co ho USA přestaly finančně podporovat, zůstal šéf UNITA odkázán jen na obchod s diamanty.

Na druhé straně stáli portugalští kolonizátoři, poté Moskvou podporována vláda a provládní marxistické Lidové hnutí za osvobození Angoly (MLPA) a nakonec i demokraticky zvolená vláda.

Zdroj: BUBLÍKOVÁ, B., JANSKÁ, Z., Jonas Savimbi – poslední vůdce z dob studené války, Hospodářské noviny, 25. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 7,

ISSN 0862-98587.

wd, Angolští předáci vydělávají na válce, Hospodářské noviny, 27. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 4, ISSN 0862-9857.

čtk, mir, Angola se stává četníkem rovníkové Afriky, Lidové noviny, 30. 1 2001, Praha : a. s. Lidové noviny, roč. 14, s. 6, ISSN 0862-5291.

4) LIBÉRIE

Po pěti letech se do Libérie vrací občanská válka. Skupina Sjednocení Liberijci za usmíření a demokracii zahájila svoji kampaň proti vládě už v roce 2000, ale dlouho ovládala jen malé území na sevrozápadě země. Nyní se povstalci dostali už k městu Klay ve vzdálenosti 35 km od metropole Monrovie.

Zdroj: man, BBC, AP, Liberijská opozice chce dobýt Monrovii, Hospodářské noviny, 11. 2. 2002, Praha : a. s. Economia, roč. 46, s. 5, ISSN 0862-9857.



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!