Louskáček (balet)

Kategorie: Umění (celkem: 305 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 16. ledna 2007
  • Zobrazeno: 13601×

Příbuzná témata



Louskáček (balet)

LOUSKÁČEK
balet o dvou jednáních
Libreto: Marius Petipa podle pohádky Ernesta Theodora Amadea Hoffmanna
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Choreografie: Lev Ivanov
Premiéra: 18. prosince 1892 v Mariinském divadle v Petrohradě
Dekorace a kostýmy: Michail J. Botčarov, Konstantin M. Ivanov
Hlavní interpreti: Antonietta Dell'Era, Pavel Gerdt, T. Stoukolkin, Nikolaj Legat, Olga Preobrazenska, S. Belinska
Hlavní postavy baletu: Klára, Frič, Medicínský rada, Stalbaum a jeho manželka, Drosselmayer, Louskáček, Myší král, Harlekýn, Kolombína, Čert, zástupci národů

Historie baletu Louskáček

Přelom 19. a 20. století se v baletním umění vyznačoval hledáním nové cesty, která by se odklonila od pesimistických romantických tradic tehdejších baletních inscenací. Snaha rozšířit slovník pohybové artikulace v souvislosti s dramaturgií velkých scén měla obohatit divadlo o novou poetiku a fantazii. K takovým dílům, jež jsou dnes ve světě považována za klenoty klasických baletů, patři i Čajkovského Louskáček, tradčcní představení uváděné v předvánoční době.
Libreto vychází z pohádky německého spisovatele E. T. A. Hoffmanna, který se vedle kariéry státního zaměstnance stal i významným umělcem. V roce 1814 začal publikovat pohádky a o dva roky později vydává své dílo Louskáček a myší král, později přepracované francouzským spisovatelem A. Dumasem. Příběh o sváteční atmosféře Štědrého večera, ve kterém se tajemství a krása spojuje s realitou i dětskou fantazií ve fascinující labyrint, zaujal tehdejšího ředitele carských divadel I. Vševolozskeho natolik, že si objednal u P. I. Čajkovského hudbu k dvouaktovému baletu pro Mariinské divadlo v Petrohradě. Zkušený hudební skladatel se ujal úkolu s velkým nadšením, neboť miloval svět dětské obrazotvornosti, svět pohádek. Ačkoliv hudbu k baletu Louskáček připravoval v době velkého duševního utrpení, dokázal se od svých problémů odpoutat a přenést se do bezstarostného světa hravých dětí toužících po idylickém dobrodružství.

První jednaní zkomponoval na svém koncertním turné po Francii. Po předehře, která navodí atmosféru vánočních svátků,následují taneční pochody. Nadšení z práce na hudební dramaturgii pohádkového baletu ustala s divertissementem druhého jednaní, které však překonal s mistrovskou rutinou. Tance doplnil květinovým valčíkem a duetem napsaným pro hlavní sólovou dvojici. Ačkoliv měl skicu baletu hotovou,neustále váhal s orchestrací svého díla a práci na baletu na nějaký čas odložil. Hledal nový impuls, inspiraci i nápad pro uspokojivé dokončení svého díla. Pomoc přišla v podobě nově nalezeného bicího nástroje celesty, jejíž zvuk ho okouzlil a dodal mu chuť k dokončení celé práce. Celesta jako by rozcinkala tisíce zvonečků, symbolizujících vánoce,jiskření sněhu i vůni napečeného cukroví, a dodala hudební partituře to správné aroma.

Zatímco Čajkovskij pracoval na základě ruského překladu německé Hoffmannovy pohádky, francouzský choreograf M. Petipa napsal scénář s přihlédnutím k upravené verzi A. Dumase, jež odstranila některé kruté elementy. Práce s vynikajícími tanečníky naznačovala že balet Louskáček zopakuje triumf Spící krasavice vytvořené o dva roky dříve. Po dokončení prvního obrazu M. Petipa onemocněl a dostudováním byl pověřen jeho asistent L. Ivanov, který vložil svou invenci do choreografie tanců národů a do elegantního valčíku ve druhém aktu. Jeho cit pro balet i atmosféru vyvrcholil ve scéně vloček, kterou nastudoval se 60 tanečnicemi a vytvořil tak iluzi husté chumelenice. Jeho um se projevil i v závěrečném pas de deux ve druhém jednaní.

Premiéra baletu Louskáček byla uvedena 6. prosince 1892 a vzbudila v odborných kruzích značné rozpaky. Diváci byli zklamáni podivně řešenou první scénou, kterou kritikové zhodnotili jako nevkusné buržoazní a taneční férii označili za urážku petrohradské scény. Nespokojenost vyvolala i dobře tančící italská balerína A. Dell'Ery, která byla považována za ošklivou, a proto nevyhovující pro hlavní roli Víly Dragee. I přes nepříznivé kritiky se inscenace udržela na repertoáru Mariinského divadla tři roky, ale během dalších let prošla mnohými změnami. Balet Louskáček býval inscenován např. jako sled virtuózních variací a pas de deux proložených a pospojovaných naivní pantomimou nebo jako lyricky laděná kompaktní pohádka s veškerými půvaby dětských radostí a přání.
Louskáček se objevil i v mnoha dalších produkcích. A. Viscusi ho uvedl v Praze již v roce 1908, I. A. Pavlová představila se svou baletní společností úryvek Sněhové vločky na turné v roce 1901 S.N. Sergejev uvedl svou verzi se Sadler´s Wells Ballet v roce 1934. Ve stejném roce V. Vajnonen nastudoval toto dílo s Kirovovým baletem. Choreograf L. Christensen uvedl svou verzi v roce 1944 a o 4 roky později se s Louskáčkem setkali australští diváci v Melbourne v podání umělců baletního souboru Ballet Rambert při jejich turné. Balanchinova produkce pro New York i City Ballet byla uvedena v roce 1954. Choreografie J. Grigorovice byla nastudována ve Velkém divadle v Moskvě v roce 1966 a v tomtéž roce proběhla Stuttgartská premiéra zchoreografována J. Crankem. V roce 1967 představil R. Nureyev svou verzi se Švedským královským baletem, kterou přenesl v roce 1968 do Londýna. Tam ji nastudoval s Královským baletem Londýn. Pro Královský dánsky balet byl Louskáček upraven F. Flindtem v roce 1971. V roce 1971 zaujala pozornost veřejnosti i originalní Neumeierova verze baletu Louskáček vypravena Frankfurtským baletem. Hlavní hrdinka dvanáctiletá Marie v něm dostává jako dárek k narozeninám baletní špičky, a to ji zavede do snu, ve kterém se stává tanečnicí Mariinského divadla. Při výletu do světa baletu je Marie pohlcena a zaujata náročnou profesí, od které se nemůže vrátit zpět ke ztracenému dětství. Procitnutí do reality se stává symbolem návratu do bezstarostnosti.

S American Ballet Theatre nastudoval svou vlastní choreografii jeden z nejúspěšnějších světových tanečniků M. Barysnikov. Za hranicemi Ruska se balet Louskáček objevil poprvé právě v našem pražském Národním divadle v roce 1908. Libretistou a choreografem byl tanečník, baletní mistr a choreograf A. Viscusi. který dbal na eleganci i noblesu tanečních gest a na působivost taneční kompozice. To se projevilo zejména v choreografii tance sněhobílých vloček, které svou lehkostí a smysluplným zaplněním jeviště vyvolávaly představu zasněžených vánočních večerů. Zásahem do libreta však rozšířil již tak dost pestrou sérii jednotlivých postav, např. o role Krále a Královny pohádek, Hofmistra, Šaška, Princezny Hryzalky, Mařenky a dále o vystoupení pěti smyslů (Sluch, Chut. ..) nebo nápojů ( Káva, Rum, Vodka. ..). Divák se v takové podívané přestává orientovat a odpoutává se od souvislosti započatého děje. Louskáčka tančil J. Hausler, Myšího krále K. Váňa.

Tisk odsud:
Inscenace mela 24 repríz a zůstala na repertoáru Národního divadla do srpna roku 1910. S mnoha dalšími inscenacemi uvedenými v Národním divadle v Praze ožíval příběh Louskáčka, dřevené loutky, i v regionálních divadlech. Jednou z významných představitelek hlavní role Mášenky (Kláry) byla dlouholetá sólistka Národního divadla a vynikající pedagožka A. Voleská. V režijní a choreografické úpravě dnešniío ředitele Taneční konzervatře Praha J. Lavického, spatřil světlo divadelních ramp Louskáček v červené uniformě v roce 1992, tedy sto let po jeho prvním uvedení. Posluchači pražské konzervatře se stali verohodnými interprety pohadkoveho příběhu, neboť se svým věkem blížili skutečným dětským hrdinům.

Obsah: Sníh se v tichosti snáší k zemi, navrsuje mekkou MlI¥" perinu prasanu na obtezkane vetve stromu a do
rytmu kroku vrZe pod botama poutníku prichazejí- cich oslavit ~tedry vecer spolecne se svými prateli. Studeny vítr stípe do nosu i tvarí a cely kraj se s houstnouci tmou uklada ke svatonocnímu spanku. Mraz jiz vyzdobil svým dechem okna ~talbaumova domu, ktery se pro dnesní vecer stava konecnou stanici vecerních navstevníku. Ti na zaprazí setrasají sníh z klobouku i cepic, svlekají teple plaste a zvedají císi k prvnímu prípitku.

Hned mezi dvermi vítají sve príbuzne a kamarady i ~talbaumovy deti Fric a Klara. Jejich velky vanocní stromecek zarí desítkami pestrobarevnych svícek a mihotava svetelka se odrazejí ve stríbrnych i zla- tych vanocních ozdobach zavesenych na vetvích hezky urostle jedle. ..Jaka krasa!". tají dech bratranci a sestrenice. Ani dustojna atmosfera svatku vsak nemuze ztlumit prirozenou detskou hravost a brzy kolem stromku pochodují salutujíci vojaci serazeni do uceleneho siku. jako by tahli do nebezpecne ) I bitvy. Devcatka se s velkou peclivostí venují svým ". panenkam a medvídkum, aby je vcas nakrmily a ulozily do postylek. Nahle se vsichni ztisí. protoze do pokoje voníciho purpurou prichazí zahadny muz. Jen velmi zvolna odklada zimní plast splývajíci az na paty kIkka o VIJI ne onecne ou y sa omotany o em r u i obliceje. Samozrejme! Je to oblíbeny strycek Drosselmayer! A hned tu jsou i cary a kouzla. legrace a smích. Rozzarene detske oci odmenují kmotra Klary, stareho podivína Drosselmayera. za jeho magicke kousky. Tajemny strycek ve fraku, cylindru a elegantních rukavickach ma za ukol zabavit deti do te doby. nez se dospelí navecerí u slavnostne prostrene tabule.
KdyZ zvonek zacinka a konecne nastava ten dlouho ocekavany okamzik nadílky, bere strycek jeden darek po druhem a prideluje je detem. Pro svou oblíbenou kmotrenku Klaru ma darek nejkrasnejsí. Louskacek orechu v podobe dreveneho vojacka s krasnou uniformou spocine v Klarine naruci a devcatko vypískne radostí, ze tak krasnou hracku jeste nikdy nevidelo. Bratr Fric, ktery byl obdarovan drevenym koníkem. se hrne k sestre a chce si s Louskackem pohrat. Klara vsak vanocní darek pevne objíma a nechce se s ním rozloucit ani na kratky okamzik. Po kratke rvacce zustava vojacek bez hlavy a zoufala Klara se rozplace. Zatímco jí stekají slzy po uplakane tvari, Drosselmayer pokara rozpustileho bratra, potom panacka nenapadne opraví a poklepe vzlykající Klare po rameni. Devcatko je stastne, ze se vojacek tak rychle uzdravil, strycek dostane na tvar velikou pusu a Klara posplcha za ostatnlmi detmi.
Po pulnoci si rozjarení hoste oblekají sve kozichy a se vzajemnym pranlm vseho nejlepsího mizí v huste chumelenici. Klara posklada hracky pod stromeckem, tatínek zhasne vsechna svetla a deti zalezajl do svých postylek. Klara vsak nemuze usnout. V detske hlavicce je tolik nových zazitku, ze dívenka seskocí z luzka a bosyma nozkama vklouzne do teplych backor. Po spickach, aby nevzbudila bratra, si jde do salonu pro milovaného Louskacka. Pod stromeckem ho obejme a spokojene r"nasloucha pulnocnímu odbljení hodin.
Nahle uslysí podivny sramot. Rozhlédne se v nocním seru a vidí, jak ze vsech koutu obyvacího pokoje vylezajl mysi. Se zakernym pohledem a vytasenymi drápy se blízí k novým hračkám a není pochyb, ze chtejí panenkam i zvíratkum ublízit.
Klara je svedkem zvlastního ukazu, kdy se jejl dreveny Louskáček mení v opravdoveho husara, staví se do cela ozivlych cínových vojacku a dava se do boje s mysl smeckou. Obrovsky sedy hlodavec s mohutnou kralov- skou korunou na hlave veil k útoku. přesila je velka, statečný vojaček Louskáček je zranen a bitva se zda byt prohrana. Ve velkem kresle se vsak krcí drobne devcatko, které s hrůzou pozoruje kruty boj. V roz- hodující chvm hodí po mysím krali pantoflem a svým přesným zasahem zachranuje Louskacka i vsechny hrac- trl!~~'er ky. Mysi jsou tímto zasahem definitivně porazeny a mizí tak rychle, jak se pi'ed chvrlr v pokoji objevily. To se jiz Klára pi'enas záhadným způsobem na zasnezenou mytinu s velikyrr ozdobenym stromem a sleduje, jak jsou lehke vločky uspořádány do prazvlastnrch obrazcu a tancr pro n svuj jiski'ivy zimní tanec. Ona sama již není malým děvčátkem, ale dospělou dívkou, kterou si princ v husarské uniformě odvádí na svůj zámek.
Jejich cesta není jen tak obyčejná. Přes moře plují na plachetnici, vysoká pohoří překonají v kosi zavěšeném pod balonem pohaněným Horkým vzduchem a poslední úsek jedou v pohodlném královském kočáře taženém čtyřspřežím čistokrevných vraníků. v Království sladkostí, ve kterém vládne víla Dragee, uspořádá Princ Louskáček na počest své zachránkyně bál. Klára je uvedena do tanečního sálu v překrásných šatech a v plášti z drahého saténu. Dlouhou vlečku zdobenou zlatými výšivkami i perlami ji nesou komorné a ona usedá po pravici Prince na královský trůn. Okouzlena tou nádherou, sleduje tance Arabu, Cikánů, Rusu a Španělů. Také cukrovinky se dávají pohybu a v rytmu hudby předvádějí své pozoruhodné kreace. Čaj, káva i rum se nechtějí nechat zahanbit a i ty vstupuj[ na parket. Vyvrcholením večera je její svatební[ tanec s princem Louskáčkem. který ukončí plesové defilé a současně i krásný sen.

Klára se probouzí v noční košili pod vánočním stromkem v domě svých rodičů, s úlevou pohladí Louskáčka a pocítí bezpečí teplého domova.



| 23. prosince 2015
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!