Literatura evropského romantismu

Kategorie: Literatura (celkem: 308 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 21. srpna 2005
  • Zobrazeno: 6722×

Příbuzná témata



Literatura evropského romantismu

LITERATURA EVROPSKÉHO ROMANTISMU

Romantismus
Objevuje se v Evropě koncem 18. st. 1789 - francouzská buržoazní revoluce. Jejími ideály byla rovnost, svornost, bratrství. Lidé chtěli odstranění starého feudálního pořádku. Měli naději na zlepšení situace, ale ideály se nereali-zovaly - napoleonské války. Byli rozčarovaní a zklamaní. V člověku se vytvářely pocity osamělosti, cítili se pod-vedeni, snaží se uniknout z problému a zakrývají citlivé nitro problému. Vzniká z těchto pocitů nový umělecký směr romantismus. Počátky mají kořeny ve Francii a v Anglii, postupně se rozšiřuje do Evropy (v Čechách 2. pol. 20. a 30. let 19. st.). Základní rysy romantismu a romantického hrdiny jsou obdobné ve všech národních literatu-rách, ale procházejí jimi v různé době a s různou intenzitou. Romantický hrdina je výjimečný člověk, neschopný přizpůsobit se - neuplatnění ve společnosti, obrat do svého nitra, nešťastná láska (nedostupná, nemiluje reálnou ženu, ale svůj vymyšlený ideál), láska nenaplněna, opovrhování společenskými konvencemi, schopný velkých činů, opovrhuje tím, co se sluší a patří. Výrazem nespokojenosti je revolta (vyjádření odporu), nemění se stav, vzpoura - touha po hrdinství, útěk od společnosti do snů, přírody, fantazie. Romantismus podle toho revoluční romantis-mus - vyjadřuje odpor proti skutečnosti, romantismus reakční (zpátečnický) - únik před problémem. Většinou se oba druhy prolínají. Základní rozpory romantismu: realita x sen, odmítání tradic národa x obdiv minulosti, rád zobrazuje výjimečnost x má rád folklór, lidovou poesii a tvorbu. Nové literární útvary: veršovaná povídky, drama-tická báseň, historický román, historická povídka.

Francouzský romantismus
Literatura se dělí na vysokou - poesie: óda, epos, v dramatu tragédie
nízkou - komedie z lidového prostředí pro obyčejné lidi.
Zobrazují život vysokých vrstev společnosti. Klasicismus - nejvýraznější uplatnění v dramatu. Vzniká klasicistní drama - dodržovalo myšlenku 3. jednot (místa, času a děje). V 18. st. má francouzská literatura ironický a kritický pohled na svět.
Jean Baptista Pocquelin - Moliére (1622 - 1673), psal převážně veselohry, syn zámožného měšťana - čalouníka. Měl pokračovat v otcově tradici, ale on měl vztah k divadlu. Odešel z domova a změnil si jméno. Cestoval po venkově jako herec, později se stal režisérem, ředitelem kočovné herecké společnosti pro kterou začal psát kome-die a frašky. Staly se oblíbené. Byl přijat do královských služeb. Svými komediemi útočil na vysoké vrstvy - dvo-řany. Ochrana krále se stala nepevnou (kritizován dvořany, církví - proklet církví). Ve svých hrách vytvořil sou-dobou problematiku postavy. Témata byla pestrá - lakota, náboženství, pokrytectví, snahy měšťanů o napodobení šlechty, postavení v rodině a ve společnosti.
Lakomec - hlavní postava je Harpagon - starý lichvář, ochoten za peníze obětovat všechno, cit, děti, rodinu i život. Ztratí se mu kasička s penězi, zešílí a každého nenávidí.
Tartuffe - satirická komedie zakazovaná a pronásledovaná, míří na církev a pokrytecké svatouškovství. Tartuffe si získal bezmeznou důvěru měšťáka Orgona, ovládal ho a nabýval moci nad jeho rodinou. Usiloval o jeho ženu, měl si vzít jeho dceru. Marně členové rodiny Orgona varují. Připisuje Tartuffovi své jmění a jen králův zásah za-brání zničení rodiny. Dostal komedii na jeviště divadla.
Don Juan - vážná komedie s tragickými rysy. Hrdina je rozmařilý a pokrytecký šlechtic.
Misantrop - rozmařilý, programově pokrytecký šlechtic, tragikomicky laděný, poznamenaný rozčarováním nad nespravedlností vládnoucí u dvora, útočil proti církvi, aristokracii a rodící se měšťácké vztahy.
Měšťák šlechticem - zesměšňuje měšťáka napodobující šlechtické mravy.
Zdravý nemocný - shrnuje satirické motivy: šarlatánství lékařů, sobectví bohatých měšťáků, pokrytectví, lačnost po dědictví.
Viktor Hugo - básník, prozaik, dramatik; vytvořil úvod k dramatu Cromwell (manifest romantismu ve Francii). Hrál významnou úlohu ve společenském životě. Rozešel se s L. Bonapartem - pozdějším Napoleonem III. Nejdří-ve byl jeho stoupenec, později zapřísáhlý odpůrce. Téměř 20. let žil ve vyhnanství, vítězně se vrátil, ale za tragic-kých okolností. Pád Napoleona III. - vykoupen porážkou Francie. Po krvavém potlačení Pařížské komuny se ujímal obětí teroru. Na konci života má oficiální i neoficiální pocity. Byl všestranně nadaným umělcem. Básnická tvorba:
Legenda věků - pokusil se zobrazit vývoj lidstva v jeho cestě za pokrokem a humanitou. Inspirovala Vrchlického a Machara (skladby podobného druhu). V exilu na ostrově Guernesly - napsal nevětší prozaické dílo:
Ubožáci (Bídníci) - mohutná románová freska
Dělníci moře - dramatický příběh z prostředí námořníků a rybářů
Chrám Matky boží v Paříži - mohutný historický román. Děj: Frollo se zamiluje do cikánky Esmeraldy. Chce ji získat pro sebe a v jejím únosu mu pomůže hrbatý, všemi nenáviděný Quasimodo. Je Frollovi oddán, protože se ho Frollo v dětství ujal a vychoval ho. Za únos cikánky se Quasimodo dostává na pranýř, kde je mučen. Po dlouhé době vzkřikne: „Pít!“, avšak nikdo ho nebere na vědomí, každý se mu vysmívá. Po chvíli přichází cikánka, která mu dává napít. Quasimodo je schopen čisté lásky, když pozná lidskou laskavost.
Devadesát tři - román, historie krvavých bojů v kraji Velde za revolučního roku 1793.
Téměř všechny romány byly přeloženy do češtiny brzy po vydání francouzského originálu.
Stendhal - vlastním jménem Anri Bel, jeho tvůrčí dráha je předznamenaná životními a politickými zkušenostmi. Byl přitahován nadšením revoluce - z rodného Grenoblu cestuje do Paříže, stává se důstojníkem napoleonské armády, dostává významnou funkci za Napoleonova tažení do Ruska. Po obnově království ve Francii žije v Itálii, odtud byl pro styk s revolucionáři vypovězen. Sklonek života prožil jako francouzský konzul v papežském státě jako spisovatel - neznámý. Umělecká hodnota jeho díla objevena až po smrti. Pro literární historii je jeho dílo obtížně zařaditelné. Romantismus se vzájemně prolíná s realismem.
Červená a černá - román. Děj: Julián Sorel chce získat vyšší společenské postavení. K tomu mu pomáhají jeho bystrost, nadání a krása, která okouzluje ženy. Byl pověřen zprávou statků a jednoho dne musel odjet pryč, což mu nechtěla Matylda dovolit, protože ho milovala. Julián čekal na tu chvíli, až dostal vyznání, on ubohý sedlák, od vznešené dámy. Avšak jeho přetvářka je odhalena paní de Renal. Julián ji postřelí a za to je odsouzen k trestu smrti. Může být zachráněn, ale odmítá při-jmout milost od společnosti, kterou nenávidí. Zhnusí se mu pokrytectví v němž po celá léta žil. Umírá na popravišti.
Kartouza parmská - celá část děje románu se odehrává v Itálii. Mladý šlechtický hrdina se účastní bitvy u Water-loo, jeho hrdinové se přizpůsobují a křiví, nemohou překonat sami sebe, zachovávají si čisté jádro osobnosti a raději hynou, než rezignují.

Anglický romantismus
George Gordon Byron (1788 - 1824), pocházel z aristokratické rodiny, vystudoval universitu, měl větší možnosti a práva než ostatní lidé, byl členem sněmovny lordů, odsuzoval výsady, nemorálnost části společnosti. Rozešel se s ní, vystoupil ze sněmovny lordů - obhajoba práv dělníků. Opustil Anglii a cestoval. Navštívil historická města. Nový domov nachází v Itálii a zemřel v Řecku v bojích proti Turkům. Stal se představitel revolučního romantismu „byronismu“.
Childe Haroldova pouť - básnický epos, autobiografické prvky, hrdina opustil vlast a odjel do Evropy, hledal a navštěvoval památky, objevuje přírodu, bojuje proti nesvobodě, tyranii. Byron vytváří typ hrdiny, který bojuje proti bezpráví.
Lra, Korzár, Džaur - básnická povídka
Dnes dovršují 36 rok svého života - lyrická báseň. Nálady: smutek, beznaděje, ošklivost, nevidí nic pozitivního. Autor se cítí osamělý, vadí mu nesvoboda, romantické protiklady. Vyzívá k boji za svobodu, v tom nalézá klid.
Percy Bysshe Shelly (1792 - 1882), vyloučen z university, odmítal víru v boha - atheismus, neuznával prakticky společnost, musel opustit vlast, hledal tradice minulosti, usadil se v Itálii a zahynul při mořské bouři.
Odpoutaný Prométheus - lyrické drama, obměna antické báje, vzepření společnosti.
Walter Scott (1771 - 1832), prozaik, psal historické povídky a romány (bohatý děj s množstvím historických i románových postav). Z velké části vychází ze skotských lidových balad a pověstí.
Ivanhoe - historický román z Anglie z 18. st. Docházelo zde k bojům mezi Saskou a normanskou šlechtou.

Ruský romantismus
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837), prozaik, poesie i drama. Nejvýznamnější představitel ruského romantismu a vůbec z celého romantismu. Stál u zrodu ruské tvorby 19. st., pocházel ze šlechtické rodiny, ale názory proticarské, 2x byl ve vyhnanství, v r. 1827 se mohl vrátit do vlasti. Zemřel v souboji (zastřelen). První básně psány pod vlivem Byrona.
Kavkazský zajatec
Evžen Oněgin - Veršovaný román, skloubení romantismu s realismem. Více obsahuje prvky realismu. pojmeno-ván dle hrdiny, šlechtic, typický člověk své doby, má plno ideálů a předsevzetí, nerealizuje je, upouští od nich, nakonec ztrácí smysl života, žije v noci, ve dne spí. Zamiluje se do něj Taťána, odmítá ji, flirtuje s Olgou (její sestra), souboj s Olžiným snoubencem. Taťána se vdá a stane se z ní krásná žena, potká ji Oněgin v Petrohradě, ale odmítá ho zas Taťána.
Kapitánská dcerka
Piková dáma - předloha k opeře
Boris Godunov - hra, obsáhlé historické drama, předloha k opeře.
Cikáni
Bachčisarajská fontána
Michal Yurievič Lermontov (1814 - 1841), „produkt romantismu“, revoluční romantismus, básník, prozaik, dra-matik, vystupoval proti carské společnosti. Provokoval výroky, tvorbou, napadal ji, obvinil ty co Puškina vehnali do souboje „Puškinovi nepřátelé“ - označil je za vrahy, poslán do vyhnanství, za dva roky se mohl vrátit, na to znovu vyhnán, byl zabit v souboji na Kavkaze.
Démon - filosofická poema, boj dobra a zla. Příběh člověka, který byl bohem odsouzený k samotě, touží po vztahu. Zamiluje se do Tamary. Tamaře v den svatby zemře snoubenec, odchází do kláštera, tam k ni promlouvá démon, stává se z ní jeho milenka a démon ji uškrtí. Tamara: Ale kdo jsi? Odpověz! Kdo? Démon: Jsem ten, jemuž jsi naslouchala v půlnoční tichou hodinu. Má duše ke tvé šeptala, ty smutek můj si uhádla, můj obraz viděla jsi ve snu.
Hrdina naší doby - hlavní hrdina je Pečarin, podobný osud jako Evžen Oněgin - typičtí romantičtí hrdinové, zbyteční lidé.

Americký romantismus
Edgar Alan Poe - předchůdce nových literárních žánrů 19. st., spisovatel, v dílech vyjadřoval pocity hrůzy, zoufalství, osamocení, krásu vystihoval v tónině smutku:
„Krása je jediným pravým úkolem básnictví.
V kráse se nejvíce projevuje v tónu smutku.“
Havran - zakladatel hororů a detektivek
Jáma a kyvadlo
Vraždy v ulici Morgue



Super stránka!!!!!
kikinka | 28. listopadu 2005
Tato stránka je vážně úzasná a vždy, když jsem potřebovala nejaký referát, nebo tak tak jsrm tu vždycky všechno našla.Jsem moc rády, že tato stránka existuje!!!!!!!DÍKY MOC!
Super
Boris88 | 25. dubna 2007
Zrovna jsem tu hledal neco o romantismu a nikde jinde nez tady to lepe stvarneno neni dekuji super
Karolína | 11. března 2012
Tento referát nemá ucelené informace a obsahuje i informace nepřesné(Moliere je 17. století!) Chybí romantismus v Německu.
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby