Karel Havlíček Borovský

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23172 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, též Havel, vlastním jménem Karel Havlíček, (31. října 1821 Borová u Přibyslavi – 29. července 1856 Praha) byl český básník a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů.

Příjmení Borovský získal podle jména vesnice, kde se narodil – Borová, takto totiž často podepisoval své články.

Obsah

Život

Dům v Brixenu, ve kterém bydlel
Dům v Brixenu, ve kterém bydlel

Od roku 1832 studoval v Havlíčkově Brodě (dnes zde je muzeum se stálou expozicí věnovanou jeho životě)(tehdy Německý Brod) na gymnáziu. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do knežského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem církve. Od roku 1838 studoval filosofii v Praze.

Pamětní deska na rodném domě v Borové
Pamětní deska na rodném domě v Borové

Jako první vystoupil proti přehnanému rusofilství 1. generace národních buditelů a rozhodl se přezkoumat stav a vhodnost slovanské vzájemnosti, proto se roku 1843 stal vychovatelem v Moskvě. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nemožná.

Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela. Roku 1848 odešel z Pražských novin, aby založil vlastní – Národní noviny, které dosáhly velké popularity.

Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu, navštívil Polsko a Chorvatsko, aby přesvědčil tamní spisovatele k účasti na sjezdu.

Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V národním výboru byl poměrně aktivní, ve Vídni však působil více jako novinář než jako poslanec. V tomto období (do vydání oktrojované ústavy v březnu 1849) byl příznivcem vlády a v Čechách byl obviňován, že se vládě zaprodal.

Od března 1849 vystupoval velmi radikálně proti vládě, a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Ministerstvo mu za příslib mírnosti povolilo další vydávání novin. V lednu 1850 byly tyto noviny spolu s přílohou Šotek (zde uveřejňoval své epigramy) zakázány. Poté založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 nucen přestat vydávat.

V listopadu 1851 vyhrál soud, před kterým se zodpovídal za své články, přesto byl 16. prosince 1851 převezen do Brixenu, kde zůstal ve vyhnanství až do roku 1855.

Propuštěn byl krátce před svou smrtí. Na pohřbu mu Božena Němcová dala na rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví.

Dílo

Beletrie

  • Epištoly kutnohorské - texty kritické, proti církvi, despotické vládě, nesvobodě…
  • Obrazy z Rus - cestopisný i reportážní ráz; kritika carství, sympatizace s obyčejnými lidmi.
  • Tyrolské elegie – Název elegie (tj. nářek, žalozpěv) je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku. Kritizuje policii, společenský systém (nenavrhuje lepší). Používá skutečných jmen a příhod (např. příhoda o zatčení, kdy se splašili koně, a Havlíček sám je musel krotit). Skládá se z devíti zpěvů. Objevují se zde satirické, lyrické a ironické prvky. Celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších.
  • Král Lávra – Irská lidová pověst o králi s oslíma ušima. Králův holič nesmí prozradit jaké má král uši. Toto tajemství řekne vrbě, ze které si někdo udělá píšťalku a ta to roztroubí po celém kraji.
  • Křest svatého Vladimíra – Příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu). Car chtěl, aby mu o svátek Perun zahřměl na oslavu, Perun to odmítl splnit. Car dal Peruna chytit a utopit. Dílo je psáno velmi čtivým, jednoduchým, hovorovým, místy vulgárním jazykem, je také velmi kritické zejména v závěru. Havlíček zde ironizuje moc státního aparátu, která může zlikvidovat i boha, ironicky také poukazuje na .
  • Epigramy – krátké veršované skladby, které v první části uvádí jakousi představu a druhá končí pointou. Většinou se jedná o kritiku, parodii, či satiru. Havlíček je definuje: „Epigramy jsou malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévám, aby mi srdce nežral“.
  • Duch Národních novin - výbor novinových článků z období působení K. Havlíčka Borovského v Národních novinách.

Literární kritika

  • O literatuře (1955) – knižní soubor původně časopisecky zveřejněných článků

Ukázka

Kytara, na kterou Havlíček v mládí hrával (z expozice zámku Vrchotovy Janovice)
Kytara, na kterou Havlíček v mládí hrával (z expozice zámku Vrchotovy Janovice)
  • Křest svatého Vladimíra
    Pro nic za nic robotovat -
    nevěděl bych věru,
    na tu jeho čokoládu,
    že mu na ni seru!

    Car necar, svátek nesvátek,
    že mi všechno rovno,
    ne a ne a nebudu hřmít,
    co z toho mám? Hovno!


  • Epigramy

    Na kříž reformátora,
    byla methoda stará,
    dnes však svět pověsí spíš,
    na reformátora kříž.

    Modli se Čechu,
    k svatému Vojtěchu
    by tě svobodné národy
    vzaly do cechu.

    Jehly, špičky, sochory a kůly
    stesal
    skoval
    zostřil
    sebral
    kvůli
    vojně s hloupostí a zlobou místo šavel,
    Borovský Havel

Pomníky

Odkazy

Související odkazy



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!