Judaismus

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23118 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 16. ledna 2007
  • Zobrazeno: 1256×

Příbuzná témata



Judaismus

Milada Sladká & Lenka Filipová, 3.B2
Judaismus

Je tradiční monoteistické náboženství vycházející z hebrejské bible (odpovídá přibližně Starému zákonu) a náboženských komentářů. Podle Starého zákona jsou Židé potomky Abrahamovými, kteří opustili Mezopotámii se usadili v Kanaánu (dnešní Izraeli) asi před 3800 lety. Hlad ke však zahnal až do Egypta, úrodné obilné oblasti. Tam se izraelité postupně dostali do otrockého postavení, které trvalo 400 let. Židé věří v jediného Boha, jenž stvořil svět a Židy, jako svůj vyvolený národ, osvobodil z egyptského otroctví. Odchod Židů z Egypta se nazývá exodus. Jedním z hlavních proroků judaismu je Mojžíš. Vysvobodil izraelitský lid z otroctví a vyvedl ho z Egypta. Na konci cesty, která vedla napříč Sinajskou pouští a trvala 40 let, čekala izraelský lid země jejich předků, Kanaán, země zaslíbená. Právě během tohoto putování dal Mojžíš Židům desky zákona, což byl posvátný dokument, jehož obsah je shrnut v desateru přikázání. Judaismus hlásá, že se jednou na Zemi objeví Mesiáš, jenž Židy shromáždí v zaslíbené zemi a znovu vybuduje Jeruzalémský chrám, v němž se nacházela Schrána smlouvy obsahující desky s Deseti přikázáními.

Židovským kněžím se říká rabíni. Zodpovídají za šíření a vysvětlování zásad judaismu. Zabývají se studiem dvou posvátných knih: Talmudu a Tóry. Knihy jsou psány hebrejsky nebo aramejsky. Tóra se uchovává ve svitku. Je to prvních 5 knih hebrejské Bible - Pět knih Mojžíšových nebo řecky Pentateuch. V těchto spisech je popsáno stvoření světa, příběhy praotců, smlouva Hospodina s Abrahámem, pobyt Izraelců v Egyptě a jejich odchod z otroctví pod vedením Mojžíše, seslání desatera na Sinaji a příchod Izraelitů do zaslíbené země. Vedle těchto vyprávění obsahují základní liturgické a právní předpisy a několik básnických pasáží. Kromě tóry tvoří židovský kánon ještě tzv. Proroci, sbírka legend, historických záznamů a proroctví. Třetím okruhem židovské bible jsou Spisy, různé knihy moudrostí, poezie a dalších vyprávění. Pro židy je Tóra nejdůležitější knihou. Talmud vysvětluje, jek dodržovat židovské zákony a jak jim rozumět.

Židé mají bohoslužby v synagoze. Odehrávají se v ní modlitby, studium posvátných knih i rodinné slavnosti, jako třeba svatby nebo bar a bat micve = slavnost, při níž jsou židovské děti přijímány mezi dospělé. Nejdůležitějším místem synagogy je ozdobná skříň (svatostánek, aron ha-kódeš), v níž se přechovávají svitky tóry. Ženy s v synagoze modlí odděleně od mužů: sedí buď na vyvýšené galerii nebo za nějakou přepážkou či zábradlím. Při modlitbách nosí židovští muži talis, obřadní roušku, jíž si zahalují ramena. Židovští muži také nosí malou čepičku, které se říká jarmulka nebo kipa.

Ortodoxní Židé mají mnoho pravidel, týkajících se každodenního života, včetně oblékání a jídla. Například nejedí vepřové maso a škeble. Mnoho Židů však není ortodoxních a ti tato pravidla nedodržují tak přísně. Všichni používají při bohoslužbách hebrejštinu, která je i úředním jazykem v Izraeli, židovském státě. Židé mají silný smysl pro rodinu a zákony, které dodržují. Tento smysl je stmeluje, ať žijí kdekoli.

Skupiny (náboženské obce) židovských věřících jsou rozptýleny v mnoha zemích všech světadílů. Nejvíc stoupenců judaismu dnes žije v USA (několik milionů). Tradičním střediskem judaismu je město Jeruzalém, které je poutním místem věřících z celého světa.

Příchod a postavení Židů v českých zemích
Postavení Židů v Českém království právně určil král Přemysl Otakar II., který roku 1254 vydal Židovská statuta (Statuta Judaeorum). Na základě těchto výsad, majících platnost zákona, byli Židé poddáni přímo panovníkovi, který je chránil, sliboval svobodu náboženského života a povoloval obchod s penězi. Ale za všechny tyto výsady musela židovská obec platit vysoké daně a poskytovat mu půjčky. Podle oněch Židovských Statut byl jakýkoli útok proti Židům chápán jako útok proti samotnému králi a jeho zájmům. Každý, kdo jakkoliv ublížil Židovi, či ho dokonce zabil, musel zaplatit vysokou pokutu do panovnické pokladny a navíc ještě zaplatit odškodné postiženému. Dalo by se tedy říci, že židovské obyvatelstvo bylo v Českém království dobře právně zabezpečeno. Ale každý nový panovník musel výsady Statutu znovu potvrdit. Zato postoj Karla IV. k protižidovským bouřím není tak jasný. Na jedné straně nevěřil báchorkám o židovských travičích a jiným pomluvám útočících proti nim, ale na druhé straně ponechával útokům na Židy v německých oblastech říše volné pole, nikoliv ale v českých zemích. Hlavním nositelem protižidovských nálad byla katolická církev. Roku 1349 vyšla tzv. Arnoštova statuta z podnětu pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Obsahují žaloby na "Kristovy vrahy", současně ale varují před zbytečnými srážkami mezi křesťany a Židy

JUDAISMUS DNES
Evropská civilizace, která židovství za tolik vděčí, není vůči Židům nevinná. Po staletí panoval názor, že Židy je potřeba pokřtít nebo vyhladit.Po zkušenostech s křesťanskou misií a holocaustem jsou poněkud uzavření a nedůvěřiví. A kdo z nich dnes nepotkal agilní křesťany z církví a charismatických skupin, kteří přicházejí s rozzářenýma očima, aby poučovali o bibli? Pokud má někdo toto nutkání, měl by si uvědomit, že oni ji napsali. Je to především jejich kniha. Oni ji čtou v originále a přemýšlejí o ní už tři tisíce let. My ostatní ji můžeme číst jen jako vypůjčenou knihu, která nám tak docela nepatří.


V
židovském kalendáři se roky počítají od stvoření světa. To znamená , že nyní je podle židovského kalendáře rok 5763. Rok začíná na podzim a odpovídá lunárnímu cyklu o 354 dnech.


ŽIDOVSKÉ SVÁTKY
Pesach -Velikonoce, trvá osm dní a připomíná odchod z Egypta. Je to svátek obnovující se přírody. S Pesachem je spojen „svátek nekvašených chlebů“ (macesů). Ke svátečním přípravám patří odstranění všeho kvašeného 1těsta pálením. Mužští prvorozenci, kteří ještě nedosáhli bar micva (věku, kdy už jsou nábožensky odpovědní) se musí den před Pesachem postit, aby tak vyjádřili vděčnost za vysvobození z egyptského zajetí.

Šavu´ot -svátek týdnů, koná se sedm týdnů po Velikonocích a připomíná dar Tóry. Název svátku se odvozuje od biblického příkazu odpočítat 7 týdnů od druhé pesachové noci a oslavit 50. den jako den posvátný. Šavu'ot je též "slavnost žně prvotin", kdy se sklidila úroda ječmene a začalo období sklizně pšenice. Podle talmudských učenců připomíná tento svátek události na Sinaji. Panuje zvyk navštěvovat v předvečer tohoto svátku zvláštní studijní kroužky, které čtou posvátné literatury, účastní se kázání a diskusí a posilňují se svátečním jídlem. Protože se Tóra a země Izraelská přirovnávají k mléku, požívá se mléčné jídlo. Ve státě Izrael jsou Šavu'ot státním svátkem a příležitostí pro pouť do Jeruzaléma.

Sukot -svátek stánků, je podzimní slavnost, která připomíná pobyt izraelských kmenů na poušti po odchodu z Egypta a vděčnost za úrodu. Začíná o úplňku a je s ním spojena prosba o déšť. Především ale oslavuje dočasný pobyt v suce, nouzovém příbytku, který izraelité používali, když putovali pouští z Egypta. Při bohoslužbě v synagoze nesou modlitebníci kytice ze čtyř druhů rostlin (větví palmy, myrty, vrby a plodu citrusovníku).

Purim, svátek losů, se slaví na jaře jako vzpomínka na záchranu Židů v Persii, kde jim hrozilo vyhlazení.

Roš ha-šana - hlava roku, je židovský Nový rok. Slaví se na podzim.

Chanuka - svátek světel, se koná v den zimního slunovratu a připomíná obnovení bohoslužeb v znovu svěceném jeruzalémském chrámu po pronásledování řeckými kolonizátory. Po osm dní se zapaluje každý den nová svíce na osmiramenném svícnu (menora). O svátku také dostává mládež peněžité dárky. Tradičním jídlem jsou koblihy a bramborové placky.

Jom kipur: Den smíření, nejslavnostnější událost v židovském kalendáři. Slaví se desátý den nového roku Na rozdíl od ostatních postních dnů je Jom kipur stanoven Tórou jako den "trýznění duší" a "očisty od hříchu". Půst se drží od západu slunce do setmění následujícího dne. Je zakázáno jídlo, pití, manželské styky, používání kosmetických prostředků a toaletních potřeb, nošení kožené obuvi, mytí všech částí těla kromě prstů a očí. Platí také všechny zákazy práce, stejně jako o Sabatu. Před svátkem je zvykem, že jednotlivci požádají o odpuštění všechny osoby, které se jimi mohou cítit dotčeny, a těsně před začátkem půstu pojíst "závěrečné jídlo". Tento den je vrcholem Vysokých svátků a deseti dnů pokání, kdy je předchozí chování každého člověka váženo na vahách jeho osud zapsán a zapečetěn Bohem v "Knize života".Jako takový je vyhrazen pro individuální i veřejná vyznání hříchů, přičemž poskytuje příležitost k pokání.
Atmosféra svátku je spíše slavnostní. Koná se pět bohoslužeb.Vzpomínkové motlitby za mrtvé se konají ráno. Odpolední bohoslužba obsahuje čtení z knihy Jonášovy. Když se blíží soumrak, kdy se brány do nebes zavírají a motlitby za odpuštění už k nim nedolehnou, začne závěrečná bohoslužba. Končí po setmění vyhlášením židovské víry, troubením táhlého zvuku na šofar a pozdravy "příští rok v obnoveném Jeruzalémě!".


K
aždodenní život Židů je spojen s plněním předepsaných povinností. Novorozené dítě dostane hebrejské jméno při slavnostní modlitbě v synagóze. Je-li to chlapec je den po narození obřezán. Sabat, den odpočinku, začíná v pátek po západu slunce a končí sobotní nocí. Je to svátek, kterým se připomíná, že Bůh sedmého dne po stvoření světa odpočíval. Žid tento den nepracuje, nešije, nepíše, nemanipuluje s penězi a nepoužívá dopravní prostředky. Pokrmy musí být ten den obřadně čisté, připravené podle židovských rituálních předpisů. Zakazuje se jíst maso jiných zvířat než přežvýkavců-sudokopytníků. Jsou zakázány ryby,která nemají šupiny a ploutve a také zvířata,která nebyla zabita jinak než podříznutím. Zdraví zvířat prověřuje rabín. Na stole nemají být najednou pokrmy z masa a mléčné výrobky.


Je judaismus mírumilovné náboženství?

Já si myslím, že ano, židovské náboženství je mírumilovné.

Na důkaz této mírumilovnosti mohu uvést například tento biblický text (Levictus): "Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude přebývat s vámi jako host (ger), bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské..." Slovem " ger " se myslí host cizinec, který není žid.

Pokud židé útočí na ostatní, je to jen sebeobrana. Například příběh o Davidu a Goliáši: Obr Goliáš byl Pelištejec. Pelištejci útočili na Izraelity a obzvláště Goliáš, který byl silný a nikdo ho nedokázal přemoci. Až přišel David a Goliáše zabil. Byla to tedy jen sebeobrana, neboť nezabil-li by David Goliáše, zabil by Goliáš Davida a spolu s ním i další židy.

Jeruzalém je ale důležitý také pro křesťanství a Islám, proto se o něj stále vedou spory. O žádné město se nebojovalo tolik, jako o Jeruzalém, o žádnou zem se nevedlo tolik válek jako o Izrael, žádný národ nebyl tolik pronásledován jako židé.

Všude po Izraeli je od dob jeho založení vidět ozbrojené vojáky, jsou zde velká opatření proti bombám (na letištích, ve školách, všude jsou detektory kovu), v každé budově je funkční kryt, běžným jevem jsou plynové masky, lidé se bojí cestovat autobusy (protože často vybuchují), ve školách visí cedulky s instrukcemi co dělat když vejde terorista. Všechna tato opatření kvůli terorismu ze strany Arabů, sousední země. Židé se tedy i v dnešních dobách stále jen brání.


Použitá literatura:

Internet
Encyklopedie lidské vzdělanosti (Reader`s Digest Výběr, 2001, Praha)
Kdy, kde, jak a proč se stalo v českých dějinách (Reader`s Digest Výběr, 2001, Praha)
Historie lidstva (Dorling Kindersley Book, Slovart, 1992, Bratislava)
Larousse (Albatros, 1992, Praha)
Dějiny světa (Dorling Kindersley Book, Slovart, 1996, Bratislava)
Jak žili Židé v protektorátu Čechy a Morava

Židovská komunita ani v předválečném Československu netvořila početnou menšinu, ale disponovala značnou ekonomickou silou, zahrnující významné průmyslové a obchodní podniky. I méně majetní jednotlivci podporovali činnost mnoha židovských spolků, sdružení a zejména Židovských náboženských obcí, které v předválečných letech velmi prosperovaly. Holocaust přežilo necelých 10 % českých a slovenských Židů, jejichž majetek byl úplně zabaven, a to jak na území takzvaného Protektorátu tak ve "Slovenském štátě".

Ze 120 tisíc Židů žijících před válkou na území Čech a Moravy zahynulo 80 tisíc v koncentračních táborech, 20 tisícům se podařilo utéct před vlnou deportací a z 20 tisíc lidí, kteří holocaust přežili, většina emigrovala v letech 1948 a 1968. Z majetku, který po sobě zanechali oběti holocaustu, tvořila po válce značnou část především takzvaná odúmrť - neboli majetek bez dědiců, připadající státu. Pro ty co přežili, byla sice takzvanými Benešovými dekrety obnovena vlastnická práva, ale navrácení majetku zabránily únorové události a nástup komunismu.

Hromadné a vyvražďování Židů nacisty (holocaust) započalo po 1. lednu 1942, když byly na schůzce pohlavárů nacistické éry dohodnuty podrobné podmínky takzvaného "konečného řešení židovské otázky" dané Postupimskou dohodou. Daleko dřív - v červnu 1939, začaly v "Protektorátu Čechy a Morava" platit Norimberské zákony a Židé - občané "druhého" řádu, byli postupně omezováni ve všech právech, včetně práva na majetek. Od podzimu 1941 byli pak Židé hromadně transportováni do ghett na východ (po zřízení terezínského ghetta také do Terezína) a po zmíněném datu o organizaci holocaustu pak z ghett do vyhlazovacích táborů. O tom, kdo má být za Žida považován, existovaly podrobné předpisy, které vycházejí z Norimberských zákonů.

Obyvatelé protektorátu buď prokázali "árijský" původ a nebo museli být evidováni u své náboženské obce. Vyhlazování Židů předcházel důsledně promyšlený systém na soustředění a evidenci židovského majetku. Už podle nařízení říšského protektora z června 1939 se Židům, židovským podnikům a židovským osobním sdružením povolilo nakládat s nemovitostmi pouze s písemným schválením příslušného obrlandrátu. To znamenalo, že bez svolení nebylo možné s nemovitostí nakládat, prodat ji ani darovat. Možné ale například bylo exekucí nebo zástavou nemovitosti splatit dluh árijskému věřiteli. Zemědělské a lesní pozemky byly Židé podle zmíněného nařízení povinni přihlásit příslušnému obrlandrátu. Pro Židy pak začal platit zákaz pozemky kupovat, najímat je, nebo zřizovat hospodářské závody. V lednu 1940 sice ještě neplatil, (tak jako na území Německa), nucený prodej židovské nemovitosti, ale podle nařízení protektora bylo možné zakázat provoz židovského podniku a nařídit jeho likvidaci. Nařízením a prováděcími výnosy protektorátních ministerstev o vyřazování Židů z hospodářství protektorátu, nařízením o odejmutí nájemních místností pro živnost i zákazem zakládat obchodní společnosti a disponovat vklady a majetkem, zanikaly postupně židovské firmy, obchody a společnosti.

Prováděcí vyhláškou říšského Ministerstva financí byly v roce 1940 Židům zablokovány účty v bankách. Všechny platby - důchody, platy, honoráře, splátky dluhu i loterijní výhry bylo možné Židům vyplatit pouze poukazem na vázaný účet. (I při výplatě loterijní výhry musel občan protektorátu prokázat árijský původ, jedině pak mu byla výhra vyplacena, v opačném případě byla zaslána na jeho vázaný účet). Ze všech svých účtů dohromady si pak jejich majitel mohl vybrat nejvýše 1.500 korun týdně na obživu pro celou rodinu. Zlato a šperky byly Židům odnímány už po 15. březnu 1939 gestapem, z jejichž trezorů byly od roku 1941 (nařízením Reinharda Heydricha) zasílány do berlínské říšské pokladny. Současně byli Židé i židovské firmy od roku 1939 povinny přihlásit drahé kovy u Národní banky a o půl roku později následoval pro Židy příkaz povinného prodeje zlata a šperků obchodní společnost Hadega. Ta podléhala přímému dozoru úřadu protektora a peníze z prodeje, stanovené na minimální cenu, pak prodejcům posílala na účet, s nímž, jak už bylo řečeno nebylo možné disponovat. V roce 1941 byly tři miliony korun z tohoto prodeje převedeny prostřednictvím Zentralstelle fur judische Auswanderung (Úřadu, který se zabýval takzvaným řešením židovské otázky, jímž mělo být vystěhování Židů z protektorátu) na takzvaný Vystěhovalecký fond, z něhož mělo být, jak se v té době domnívali i sami Židé, hrazeno jejich "vystěhování" z území patřícího "říši". Ghetta, kam byly celé rodiny vystěhovány pouze s nejnutnějšími potřebami (50 kilogramy na osobu) a kde - ač v neuvěřitelně špatných podmínkách ještě byl život, byla pro mnohé poslední zastávkou před transportem do táborů s plynovými komorami. Hodnota movitého majetku, který po sobě Židé zanechali, a který zůstal v rukou okupační správy, činila (včetně peněz z vázaných účtu) dva miliony říšských marek. Ke stupňujícím se represím vůči Židům, ještě před započetím jejich hromadného vyvražďování, patřila vedle omezení na majetku i řada jiných protektorátních opatření, nemajících do té doby v novověké historii lidstva obdoby. Podle vládních nařízení o začleňování Židů do práce nesměl být už od července 1939 Žid činný například v soudnictví nebo ve veřejné správě. Podle pozdějších nařízení mohl být zaměstnán pouze s povolením úřadu práce, neměl nárok na nemocenskou dávku, nepřípustné (pod pokutou 100 tisíc korun) bylo přiznat Židům odměny, třináctý plat, nebo nárok na dovolenou. Výpověď bylo možné dát židovskému zaměstnanci ke konci následujícího dne. Židé směli vykonávat pouze řemeslnou práci, na níž byli povinni se přeškolovat.
Brzy po obsazení republiky se v rámci "řešení styku árijského a židovského obyvatelstva" objevily v úřadech, bankách a jiných veřejných místnostech cedule, označující vymezenou hodinu, kdy si zde Žid smí vyřídit své záležitosti. Určen musel být čas v době nejmenší návštěvnosti. Od října 1941 nesměl Žid podle nařízení říšského ministra vnitra opustit bez povolení obecní obvod svého bydliště. V té době se už pro obyvatele "druhého řádu" uzavřely školy, divadla, kina, kavárny i restaurace a ani děti, pokud dovršily šestý rok, nesměly na veřejnost bez žluté hvězdy s černým označením JUDE. V létě 1942 vydalo Říšské ministerstvo zemědělství a krmiv zákaz prodávat Židům ovoce, zeleninu a maso a pouze Českomoravský svaz zahrádkářů byl zplnomocněn k prodeji "hrubší" zeleniny. V této době se už každý obyvatel protektorátu vystavoval nejtěžšímu trestu, pokud by se jakkoliv stýkal se Židem.


Židovské obce v České republice

Židovské osídlení dnešního území Čech a Moravy se datuje přibližně do 8. stol., první písemné zmínky jsou z 10. stol.
Členy Židovských obcí mohou být podle rabínského souboru zákonů (halacha) pouze ti, kdo mají židovskou matku a tzv. proselyté (ti, kdo na židovskou víru přestoupili). Podle současných stanov Federace židovských obcí se mohou stát členy Židovských obcí v ČR ti, kteří mají nejméně jednoho židovského prarodiče.
Federace židovských obcí (FŽO) je hlavním orgánem, který sdružuje v současné době 10 Židovských obcí v Čechách a na Moravě. Kolektivními členy FŽO jsou i další židovské organizace a spolky jako např. Terezínská iniciativa, sdružení bývalých vězňů nacistických koncentračních táborů, Unie židovské mládeže, sportovní oddíl Makkabi atd. Židovské obce jsou zastoupeny ve vrcholném orgánu Federace, v Radě, volenými zástupci, jejichž počet se řídí počtem členů obce, kolektivní členové jsou zastoupeni předsedy jednotlivých spolků. Rada Federace volí ze svého středu předsedu a místopředsedy, kteří spolu s tajemníkem a vrchním zemským rabínem, jehož jmenování Rada schvaluje, tvoří Presidium. FŽO navenek zastupuje předseda a tajemník. Jednotlivé Židovské obce mají samostatnou právní subjektivitu a jejími statutárními zástupci jsou volení předsedové. V současné době působí ŽO v Brně, Děčíně, Karlových Varech, Liberci, Olomouci, Ostravě, Plzni, Praze, Teplicích a v Ústí nad Labem. Podmínkou vzniku a činnosti Židovské obce je pravidelné konání bohoslužeb. FŽO je kolektivním členem Světového židovského kongresu a Evropské Rady Židovských Obcí.
Činnost
FŽO zastupuje židovskou pospolitost vůči tuzemským orgánům a institucím, včetně státních, a vůči zahraničí. Činnost jednotlivých Židovských obcí lze rozdělit na:
-činnost náboženskou, která se soustřeďuje na vedení šabatových bohoslužeb a všech dalších židovských svátků, z nichž nejdůležitější jsou Roš Hašana - Nový rok, Jom Kippur - Den smíření, Chanuka, Purim a Pesach,
-činnost vzdělávací, soustředěnou nejen na mladou generaci, ale i na vzdělávání dospělých, a to nejen vlastních členů, ale i široké veřejnosti. Židovská obec v Praze provozuje mateřskou školu, od září 1997 školu, vede nejrůznější vzdělávací kursy a ve spolupráci s Universitou Karlovou se podílí na výuce judaismu na Filosofické fakultě a zejména na Teologické fakultě husitské,
-činnost sociální, která obnáší zdravotní péči, výpomoc seniorům, až po finanční příspěvky sociálním případům. Židovská obec v Praze provozuje domov důchodců a chystá jeho rozšíření o návazné zařízení typu LDN,
-činnost stavební, zaměřenou na rekonstrukce významných židovských památek, zejména synagog a hřbitovů, na celém území ČR. K zajištění tohoto nelehkého úkolu založila FŽO nadaci Dědictví.
FŽO je rovněž zakladatelem nakladatelství Sefer, které se soustřeďuje na vydávání titulů z oblasti náboženské literatury, literatury faktu (zejména období Holocaustu), jakož i díla význačných českých a světových židovských autorů. Věstník Židovských obcí v Čechách a na Moravě (a na Slovensku) Roš Chodeš je periodikum, které vychází jednou měsíčně a přináší aktuality ze života židovské komunity u nás a ve světě.
V r. 1994 založila FŽO spolu s pražskou Židovskou obcí a Ministerstvem kultury ČR Židovské muzeum v Praze. To se vedle svého hlavního poslání, jímž je prezentace sbírek v pražských synagogách, významně podílí na kulturní a vzdělávací činnosti. Pro tento účel založilo speciální středisko, které vytváří tematické programy jak pro vědeckou, tak i pro laickou veřejnost.
Počet Židů na celém světě se dnes odhaduje na 14 milionů. ( 5 mil. žije v USA, 4 mil. v Izraeli, 3 mil. ve státech bývalého Sovětského svazu, 1,5 milionu v západní Evropě a zbytek po celém světě.)
V 10 Židovských obcích v ČR je registrováno přibližně 3.000 členů, v ostatních židovských spolcích asi 2.000. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 - 20.000 Židů, avšak většina z nich není registrována.
Příkladem jedné takové židovské obce je:
Židovská obec v Praze
Pražská židovská obec (PŽO) má dlouhou a bohatou historii, která sahá do 10. století. Tehdy Židé sídlili nejspíš pod Pražským hradem, v místě dnešní Malé Strany, nejpozději ve 12. století se začali usazovat na druhé straně řeky, nedaleko Karlova mostu. Jejich osada se během staletí rozrostla v Židovské Město s vlastním zastupitelstvem, soudnictvím a rozsáhlou samosprávou, jež bylo od křesťanského města odděleno zdí. Mimořádný význam obce spočíval vedle její početnosti a kulturního i hospodářského bohatství také v tom, že až do poloviny 17. století zastupovala ve vztahu k panovníkovi a zemským úřadům všechny ostatní židovské obyvatele Čech. Na osudu pražské obce závisel často osud všech Židů v zemi, její historie tvoří podstatnou část českých židovských dějin.
Jako každá jiná obec, měla i PŽO svá léta rozmachu i úpadku. Za její zlatý věk lze označit konec 16. a počátek 17. století, především čas vlády Rudolfa II. (1576-1611), kdy bylo hospodářsky silné a lidnaté ghetto, zvané Em be Jisrael, i jedním z hlavních aškenázských středisek vzdělanosti, jakýmsi hlavním městem v diaspoře. V Praze působily známé talmudistické školy (jejich tradice sahá do 11. st.), vznikala tu význačná literární a vědecká díla, pracovaly tu (už od r. 1512) hebrejské tiskárny. Vznikla tu také moderní forma chevra kadiša, která se stala vzorem pro podobné instituce po celém aškenázském světě. U jejího zrodu stáli rabi ELIEZER AŠKENAZI (1512-1586), primas Židovského Města, dvorní Žid a finančník Rudolfa II., nejbohatší muž Prahy, mecenáš a stavitel ghetta MORDECHAJ MAISL (1528-1601) a nejvýznamnější reprezentant duchovního života obce rabi JEHUDA LÖW. Z ostatních významných osobností té doby je třeba vzpomenout alespoň na matematika, astronoma, prvního moderního židovského historiografa DAVIDA GANSE a lékaře, filosofa a astronoma JOSEFA ŠELOMO DELMEDIGA. Všichni jmenovaní jsou pohřbeni na Starém židovském hřbitově
Židé v Čechách získali plná občanská práva až r. 1867. Osud jim dovolil tato práva využívat jen sedmdesát let, z toho pouhá dvě desetiletí v demokratické republice, kde měli zcela svobodné podmínky k životu a práci. Není náhodou, že se koncem 30. let Praha stala vedle Paříže hlavním útočištěm uprchlíků, hlavně židovských, kteří utíkali z Německa a anektovaného Rakouska. V březnu 1939 ale obsadili nacisté i Prahu. Chystal se největší pogrom v dějinách, jehož obětí se stala i naprostá většina pražských Židů.
Stejně jako židovské komunity v jiných zemích Evropy, byla i komunita v Čechách vždy vystavena náboženskému, hospodářskému i fyzickému nepřátelství. Je třeba říci, že tu nikdy, až do času šoa, nedošlo k vraždění tak velkých rozměrů jako např. v německých zemích, ve Španělsku, na Ukrajině či v Rusku. I tady však byly pogromy: k největšímu došlo v Praze, kde o Pesachu r. 1389 bylo vypáleno ghetto a zavražděno na 3000 jeho obyvatel. Pražští Židé byli spolu s ostatními potřikrát, vždy s odstupem dvou set let, vyhnáni ze země: 1541-64, 1744-48 a 1941-45. Na počátku 2. světové války žilo na území České republiky 118 000 Židů. Během války jich asi 80 000 zahynulo v nacistických vyhlazovacích táborech - jejich jména jsou vepsána do zdí starobylé Pinkasovy synagogy v Praze. Na počátku deportací do koncentračních táborů (listopad 1941) bylo v Praze 39 395 Židů, z nichž přežilo jen 7540.
V poválečných letech se mnoho přeživších Židů vystěhovalo do Izraele a do jiných zemí, další vlna emigrace přišla po sovětské invazi v letech 1968-1969. V Čechách zůstalo nakonec asi 12 000 Židů, největší komunitu představovalo hlavní město.
Po celou dobu totalitního režimu, tedy od roku 1948 až do roku 1989, PŽO nepřestala - i za velmi těžkých podmínek, pod dohledem státních orgánů, především Státní tajné bezpečnosti - pracovat. Plnila své náboženské funkce a stala se tak po pádu komunistů (1989) základem pro obnovení židovského života v Praze.

Holocaust

Slovo holocaust pochází z řeckého pojmu "úplně spálený" a vztahuje se k obětování ohněm. Žádnou, byť sebeděsivější oběť starověku, nelze srovnat s vyhlazováním evropských Židů Němci v letech 1935 - 1945. Je to jedna z nejostudnějších epizod dějin lidstva. Němci se pokoušeli vyhladit řadu dalších etnických skupin - např. cikány nebo Slovany. Během asi 10 let zemřelo téměř 6 miliónů Židů masově a s nepopsatelnou krutostí v koncentračních táborech. Vyhlazovány byly i židovské děti, pro které byly zřizovány zvláštní "továrny na smrt".

Vše začalo 1.dubna 1933, kdy Hitler útočí na Židy vyhlášením celonárodního bojkotu židovských obchodů a příslušníků svobodných povolání. V dalších měsících je uzavřena řada židovských obchodů a podniků, židovským lékařům a právníkům je zakázána praxe. Zákonem o státní službě ze 7.dubna jsou Židé propouštěni z míst v státní službě, týká se to rovněž učitelů, notářů a příslušníků dalších polostátních a veřejných služeb.

Koncentrační tábory existují již od roku 1933 a jsou do nich transportováni zatím hlavně odpůrci nacismu - především představitelé katolické církve.

V září 1935 německá vláda vyhlašuje norimberské zákony. Tyto hanebné zákony mají legalizovat pronásledování Židů. Židovští Němci jsou zbaveni všech občanských práv, sňatky mezi Židy a árijci jsou zakázány. Musejí odevzdat téměř všechen majetek. Mnozí Židé volí raději odchod z Německa než vyčkávat, co přijde. V dalších letech bude vydána řada dalších antisemitických zákonů.

6.září 1941 na rozkaz Reinharda Heyndricha, hlavy nacistické tajné služby, všichni Židé starší šesti let na Němci okupovaném území musí nosit na svrchním oděvu Davidovu hvězdu. Je to předzvěst holocaustu.

Na konferenci v Berlíně 20.ledna 1942 referuje Heydrich o Hitlerově plánu na tzv. konečné řešení židovské otázky, tj. transport evropských Židů do vyhlazovacích koncentračních táborů.

Poté Němci plní dokonale svůj hrůzný plán a několik milionů lidí umírá hladem, vyčerpáním, ale nejčastěji však v plynových komorách, protože popravčí čety jsou příliš pomalé pro masové vyvražďování. Život - lépe řečeno umírání v "lágru" si asi nikdo z nás nedokáže představit. Nejlépe asi vystihuje poměry koncentračního táboru dopis čtrnáctiletého chlapce, který zahynul v táboře Pustków v Polsku:

Drazí rodiče !
Kdyby nebe bylo papírem a všechna moře světa inkoustem, nemohl bych vylíčit útrapy a život v táboře.
Tábor je na mýtině. Brzy ráno nás vyženou na práci do lesa. Nohy mi krvácejí, protože nám sebrali boty . . .
Celý den pracujeme skoro bez jídla a v noci spíme na holé zemi (vzali nám i kabáty).
Každou noc nás přijdou opilí vojáci zbít. Celé tělo mám již černé podlitinami jako kus ohořelého dřeva. Občas nám hodí trochu syrové mrkve nebo řepyy, a stydím se to napsat, ale my se rveme o každý kousek a dokonce i o listy a nať.
Včera odtud dva chlapci utekli, tak nás postavili do řady a každého pátého zastřelili. Nebyl jsem sice pátý, ale vím, že se odtud živ nedostanu.
Naposledy vás všechny zdravím, milá maminko, tatínku, sestry a bratříčci. Loučím se s vámi a pláči . . .

Za nejhorší "továrnu na smrt" je oprávněně dosud považována Osvětim, kde zahynulo 1 350 000 lidí. Největší a nejstrašnější židovská ghetta stála na území Polska. Na našem území to byl např. Terezín.

16.května 1943 zbývající Židé - asi 50 tisíc lidí, kteří viděli 450 tisíc členů svých rodin a přátel postupně odcházet do koncentráků, povstali ve varšavském ghettu proti Němcům. Židé bohužel nebyli schopni se udržet a 16.května vyhodili Němci jejich synagógu do povětří. Nejméně 10 tisíc Židů zahynulo a zbývající byli odvezeni do vyhlazovacího tábora v Treblince. - mj. 2. největší tábor v počtu mrtvých.

29.srpna 1944 Sověti a polští komunisté společně oznamují, že nalezli důkazy o tom, že Němci zavraždili jeden a půl milionu lidí v koncentračním táboře v Mejdanku. Je to první z řady úděsných nálezů.13.dubna 1945 britské a později americké jednotky osvobodili Belsen a Buchenwald, hrůza nacistických zvěrstev začíná vycházet plně najevo.

Právě holocaustem se 2.světová válka vymyká všem ostatním "normálním" válkám v historii lidstva. Miliony nevinných starých lidí, žen a dětí trpících a umírajících v koncentračních táborech vytvořili pro další generace velký vykřičník varující před fašismem a rasismem.

Na závěr je nutno podotknout, že "geniální" vynález koncentračního tábora nenáleží Němcům. Po převratu v roce 1989 vyšlo najevo, že fašisté odpozorovali tyto továrny na smrt od sovětských komunistů, kteří do nich na Sibiř sváželi své odpůrce.


U
zrodu Židovského muzea v roce 1906 stáli historik dr. Salomon Lieben a dr. Augustin Stein, představitel českožidovského hnutí a pozdější předseda Pražské židovské obce. Původním záměrem bylo zachovat cenné umělecké předměty z pražských synagog, které byly v rámci přestavby Židovského města počátkem 20. století zrušeny.

P
o okupaci Čech a Moravy 15. března 1939 bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno. V roce 1942 nacisté zřídili Židovské ústřední muzeum, kam byly soustředěny umělecké předměty ze všech zrušených židovských obcí a synagog Čech a Moravy. Jeho založení navrhl dr. Stein, který se ve spolupráci s dalšími odbornými pracovníky snažil zachránit židovské památky ohrožené probíhající konfiskací židovského majetku. Nacisté po dlouhých jednáních projekt ústředního muzea schválili, i když byli vedeni jinými záměry než jeho tvůrci. Po 2. světové válce Židovské muzeum přešlo pod správu Rady Židovských obcí v ČSR. V roce 1950 pak bylo pod nátlakem převedeno do vlastnictví státu, v němž od roku 1948 vládla komunistická diktatura. Působení takto vzniklého Státního židovského muzea bylo poznamenáno řadou omezení, jež muzeu znemožňovala plně vyvíjet odbornou, expoziční, výzkumnou a osvětovou činnost. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se vytvořily podmínky, které vedly ke změně postavení muzea. K 1. říjnu 1994 byly budovy vráceny Židovské obci v Praze a sbírky Federaci Židovských obcí ČR a současně vzniklo Židovské muzeum v Praze jako nestátní instituce.

P

o listopadu l989 se stala ředitelkou PhDr. Ludmila Kybalová. Muzeum se podílelo na přípravě mnoha výstav v Izraeli, USA i Evropě a uspořádalo desítky regionálních výstav v mnoha českých a moravských městech. Téměř po čtvrtstoletí byla v roce l992 znovu otevřena Pinkasova synagoga a zahájena obnova zničeného Památníku 77 297 obětí.
V

říjnu l994 bylo muzeum navráceno do majetku Federace židovských obcí v ČSR a jeho ředitelem byl jmenován PhDr. Leo Pavlát. Hlavním úkolem se stala obnova objektů a stálých expozic: Jako první byla na jaře l995 dokončena historická expozice v Maiselově synagoze, 16. dubna byl otevřen dokončený Památník v Pinkasově synagoze. 30. dubna l996 byla zpřístupněna nová expozice židovských tradic a zvyků v Klausové synagoze. V květnu 1997 byla znovu otevřena rekonstruovaná Obřadní síň u Starého židovského hřbitova. V listopadu 1998 byla dokončena rekonstrukce Španělské synagogy s expozicí věnovanou židovské historii v českých zemích od osvícení až do současnosti.

Židovské muzeum v Praze DOBA
OTEVÍRACÍ DOBA
listopad - březen 9.00 - 16.30 hod.
duben - říjen 9.00 - 18.00 hod.
Muzeum je otevřeno denně s výjimkou soboty a židovských svátků.

REZERVACE VSTUPENEK
Rezervační centrum
U Starého hřbitova 3a
110 00 Praha 1
tel. 222 317 191
fax: 222 317 181
e-mail:
mailto:marek.selnekovic@jewishmuseum.cz
mailto:%20rezervacni.centrum@jewishmuseum.cz

Nabízíme návštěvu svých expozic v pěti historických objektech:
Maiselova synagoga
Španělská synagoga
Starý židovský hřbitov
Klausová synagoga
Obřadní síň

Vstupné:
1. Židovské muzeum v Praze
dospělí 250,- Kč
děti 6-15 let, studenti, důchodci 170,-Kč
děti do 6 let zdarma
2. Staronová synagoga
dospělí 200,- Kč
děti 6-15 let, studenti, důchodci 140,- Kč
děti do 6 let zdarma
3. Židovské muzeum a Staronová synagoga
dospělí 450,- Kč
děti 6-15 let, studenti, důchodci 310,- Kč
děti do 6 let zdarma

 Pinkasova synagoga je v současné době pro veřejnost uzavřená z důvodu poškození stavby a vnitřních stěn záplavami v srpnu 2002. Plánované datum otevření synagogy po rekonstrukci je srpen 2003. Vstupné je proto o patřičnou část zlevněné.

Program Židovského muzea k výchově proti antisemitismu v ČR
Muzeum nabízí tuzemským zájemcům prohlídku s odborným výkladem při poskytnutí výrazné slevy. Školy a další organizované skupiny si mohou prohlídku zajistit v dohodnutou dobu prostřednictvím Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea, Maiselova 15, Praha 1, tel. 222 325 172, e-mail: education@jewishmuseum.cz.
Pravidelná prohlídka pro individuální návštěvníky se koná každou neděli od 14 hod., v případě zájmu i v jiný čas. Bližší informace podá Rezervační centrum, U Starého hřbitova 3a, Praha 1, tel.:222 317 191, e-mail: rezervacni.centrum@jewishmuseum.cz .
Dospělí 65,- Kč
Děti 6-15 let, studenti 35,- Kč
Děti do 6 let zdarma
Galerie Roberta Guttmanna
U Staré školy 3
110 00 Praha 1
Galerie je otevřena denně od dubna do října od 10 do 18 hodin, od listopadu do března od 10 do 16.30 hodin, kromě sobot a židovských svátků.
Cena vstupného do Galerie 30,- Kč, studenti, vojsko a důchodci 15,- Kč.
Židovský hřbitov na Žižkově
Fibichova ulice
Praha 3
Hřbitov je otevřen každé úterý a čtvrtek v době od 9 do 13 hodin.
Cena vstupného 20,- Kč
Referenční centrum Židovského muzea v Praze
U Staré školy 1
110 00 Praha 1
tel. 224 819 456
Provozní doba referenčního centra je od pondělí do pátku od 9 do 16 hodin.
Židovské muzeum v Praze
U Staré školy 1
110 00 Praha 1
tel: 224 819 456; fax. 224 819 458
e-mail:mailto:office@jewishmuseum.cz



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby