Islám
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 16. ledna 2007
- Zobrazeno: 2986×
Příbuzná témata
Islám
ISLÁM
Osnova: úvod – počátky islámu
zákony islámu, důležité pojmy
džihád
závěr – současnost, islám ve světě, islám a terorismus
V poslední době nejprodiskutovávanější náboženství má kořeny na Arabském poloostrově, kde se kolem roku 570 n.l. narodil Abul Kásim Muhammad ben Abdalláh Abd el- Mutallih, tedy Mohamed. Jako malý osiřel a nedlouho potom v sobě našel zalíbení v meditacích. Při jedné takové výpravě do hor, kde ho bavilo přemýšlet nejvíc, měl vidění, které ho vyzvalo, aby se vzdal pohanství a polyteismu v té době převládajícího v Mekce, městě, kde se narodil a žil. A tak Mohamed začal hlásat existenci jediného boha – Alláha. V Mekce však se svým učením neuspěl, ba naopak, proto v roce 622 n.l. odešel s malou hrstkou svých stoupenců do nedaleké Mediny. Až tam vytvořil celkem početnou komunitu věřících, muslimů. Tento počátek nového náboženství pokládají muslimové i jako počátek jejich letopočtu, a nazývá se hidžra.
Islám se v podstatě dělí na dva základní směry. Šiitismus vyznává asi 10% lidí, nejvíc jich je v oblasti Iráku, Íránu nebo Jemenu, jsou velice nekompromisní, očekávají příchod mesiáše Mahdího, který obnoví na Zemi spravedlnost. Sunnité tvoří zbytek věřících (převládají v severní Africe, na Blízkém východě nebo třeba v Indonésii) a dodržují zákony přesně stanovené Mohamedem, jakožto prorokem Alláha. Muslimové se modlí pětkrát denně, čtvrtinu svého platu odevzdávají církvi a alespoň jednou za život se musí vydat na pouť do svatého města – Mekky do svatyně Kaaba. Důležitým zákonem je také dodržování ramadánu – třicet dní nejí, nemají pohlavní styk, tento půst pak ale vždy zakončují bujarými oslavami. Řídí se heslem oko za oko, zub za zub, nebojí se bičování ani veřejných poprav. Nejí vepřové maso a nepijí alkohol. Správný muslim by měl být věrný, pravdomluvný, čestný, statečný a měl by dobře zacházet s lidmi. Islám odsuzuje pokrytectví, lež a hněv.
Muslimové se tedy modlí pětkrát denně, jsou otočení směrem k Mekce a leží na koberečku. Před obřadem se celý umyjí, zují si boty, ženy ovšem jinak musí zakrýt celé tělo až na oči. Ženy mají všeobecně v muslimských zemích težší „podmínky“; je jim odepřeno vzdělání, mají druhořadé postavení, jsou vlastně majetkem muže, který si jich může vzít třeba i pět. Před dětmi se nesmí políbit, a už vůbec ne brát ženu na veřejnosti za ruku. Z tohoto důvodu si myslím, že je ve směrech příjemnější žít ve společnosti, která víceméně emancipaci jako takovou toleruje.
Knihou islámského náboženstvi je korán, písemně poprvé zaznamenán v 7.stol. n.l..
Vytvořil základ víry a zákona, který řídí život všech muslimů. Neustále se v něm opakuje, že je jen jeden jediný bůh, Alláh, který předal své slovo různým prorokům jako Abrahámovi, Mojžíšovi a Mohamedovi, u kterého však jako u jediného z nich nastalo velké zjevení.
Korán obsahuje tzv.Pět sloupců víry:
1) vyzvání víry (šaháda): „Není jiného boha než Alláha a Mohamed je Jeho posel.“ Tuto větu provolává muezzin pětkrát denně z minaretu, když svolává ostatní k modlitbě.
2) rituální modlitba (pětkrát denně)
3) zákonem ustanovená almužna (zakát) – je to odpustek, který muslim odvádí na dobročinné účely
4) ramadán – vždy devátý lunární měsíc, lidé drží půst, sexuální absenci, nekouří….
5)pouť do Mekky
Dodnes se celý text koránu učí nazpamět každý muslim, nicméně pro ty, kteří nerozumnějí arabštině, to je poněkud tvrdší oříšek. Celkem má 6226 veršů ve 114 kapitolách - súrách, 120 tisíc slov, a poskytuje vzor spisovné arabštiny. Ukazuje rozvoj kaligrafie a musí být vždy recitován s úctou. Ortodoxní muslimové protestují proti překládání do jiných jazyků.
Šarí ´a
Islámský zákon, je obsažen v koránu. Říká: 1) muslimští chlapci musí podstoupit obřízku,
2) zesnulí v hrobě mají hlavu otočenout ve směru Mekky, 3) muslim nesmí jíst maso zvířete, které bylo zabito bez pronesení rituální formule, ani nesmí požívat alkohol a
vepřové maso.
Muslimské svátky
Kalendář má 12 měsíců po 29 a 30 dnech. O ramadánu se oslavuje tzv. noc Osudu – zjevení koránu. Svátek I´d al-fitr nebo také „Malý svátek“ ukončuje ramadán. Během něj se všichni veselí, v každém domě jedí koláče a rozdávají dárky. Po ukončení pouťi do Mekky se koná „Velký svátek (I´d al-adhá) neboli „Svátek berana“. Každá rodina obětuje dobytčí hlavu na památku tvora, kterého Abrahám obětoval místo svého syna. Maso se musí rozdělit mezi členy rodiny, sousedy a chudé.
DŽIHÁD
V poslední době často zmiňovaný ve sdělovacích prostředcích v souvislosti s terorismem. Slovo džihád je nesprávně překládáno jako svatá válka, vysvětlováno jako synonymum násilí, krutého šíření víry a hlavně nenávisti muslimů k západnímu světu. Dalo by se ale přeložit i jinak – jako snaha, píle či úsilí být správným muslimem, neboť bůh stvořil všechny lidi jako muslimy a jejich úkolem je jít po správné cestě, ti, co v islám nevěří z této cesty sešli, a proto je nutné je na ní přivést zpět. Rozlišujeme základní čtyři typy džihádu:
1) džihád srdcem (al-džihád bi´l-kalb) – týká se neustálého prohlubování osobní zbožnosti, přemáhání hříchu a pokušení, kterému bůh muslima průběžně vystavuje
2) džihád jazykem (al-džihád bi l –lisán) podpora a šíření pravdy misijní činností a poukazů na špatnosti
3) džihád rukou (al-džihád bi´l-jad) zahrnuje především obecně prospěšnou a charitativní činnost
4) džihád mečem (al-džihád bi´s-sajf) ve smyslu prosazování islámu různými podobami násilí, ať už represemi vůči bezvěrcům na území islámu, vedením války za šíření víry, bojem proti strůjcům rozkladu zevnitř nebo obranou proti vnějšímu nepříteli
Džihád, tedy prostředek k šíření víry je chápán jako boj za boha, bez obohacování se z kořisti, klasického drancování a plenění ve stylu nájezdů; tento boj má určitá pravidla. Muslim například nesmí používat otrávené šípy, nesmí nepříteli otrávit vodu, nepřítel nesmí být upálen nebo utopen, pokud existuje jiný způsob, jak dosáhnout vítězství. Motivací muslimů je sama skutečnost, že bojují za boha, tedy odpuštění předešlých hříchů, možnost mučednické smrti a následné boží odměny (posmrtný život za těch nejlepších podmínek). Muslimům je výslovně zakázáno vést jiné útočné války než za šíření víry, tedy za boha.
Nezanedbatelnou roli v odhodlání islámských bojovníků (nazývají se mudžáhidové) hraje též příslib boží pomoci v případě hrozící porážky. Muslimové se často vrhali (a vrhají) do bojů, které se na první pohled zdají předem ztracené, čímž tak zaskočí protivníka počítajícího s jasným vítězstvím tak, že je nakonec poražen. Efekt může však být i opačný, v domněnce, že bůh zajistí jejich vitězství, byli poraženi, což pak považovali za boží trest.
Svět je podle islámské věrouky rozdělen na dvě části – území islámu (dar al-islám) – tam, kde se uplatňuje boží zákon (šarí ´a) a území války (dar al-harb), které zahrnuje zbytek světa. Některé školy připouštějí i třetí kategorii – území příměří ( dar as-sulh), tedy stav, kdy nevěřící uzavřou s muslimy dohodu, na jejímž základě jim zůstane majetek i práva, za což muslimům platí. V poslední době často opomíjenou skutečností je, že džihád nemá právo vyhlašovat ani světský vladař, ani řadový muslim, touto pravomocí disponuje pouze nejvyšší náboženský orgán daného státu – rada duchovních, jejíž doporučení potom zplnomocňuje světskou moc k fyzickému vykonání džihádu.
Obecně vzato, toto nejmladší monoteistické náboženství má spoustu – pro západní národy – zvláštností, někdy i záporů, které jsou pro ateisty či lidé jiného vyznání naprosto nepochopitelné. Je známo, že se islám šíří ohněm a mečem, a v tom je možná zakopaný pes celého problému. Jen opravdu málo lidí má rádo násilí, ať už v jakékoli formě, a tak zejména na západní polokouli světa islám moc přívrženců nenašel. Vždyť každý má právo věřit v to, v co chce. I tak se dnes k islámu hlásí více než miliarda věřících rozptýlených po celém světě. Historickým a náboženským centrem však i nadále zůstávají země obklopující Arábii.