Humanismus a renesance

Kategorie: Literatura (celkem: 308 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 08. srpna 2005
  • Zobrazeno: 5619×

Příbuzná témata



Humanismus a renesance

Renesance – začala se rozvíjet v 15. století v Itálii, odkud se rozšířila do Evropy; usilovala o myšlenkovou i formální obrodu antiky (=znovuzrození)
Florencie: architekt Filippo Brunelleschi, malíř Sandro Botticeli, Michelangelo Buonarroti
Leonardo da Vinci, Raffael Santi, Tizian
Humanismus – proud čistě literární, vyjadřuje i nový ideál vzdělání, který namísto poznávání Boha staví poznání člověka (humanus = lidský)

Italští humanisté
Dante Alighiery (13.-14.stol.)vyjadřoval odpor církevní ideologii, odmítal papežskou autoritu, za což byl potrestán exilem. Je prvním představitelem nového typu literatury, v němž se projevují nové , renesanční myšlenky. Jeho tvorbu osudově poznamenala láska k Beatrici, kterou si zvolil za svůj básnický i životní ideál.
Božská komedie – duchovní epos, do kterého vložil všechny své životní zkušenosti. Je rozdělen do tří částí: Peklo, Očistec, Ráj. Svůj epos koncipuje jako druh cestopisu, autorovým průvodcem se stává Vergilius, vyslaný zemřelou Beatricí. Vergilius a Dante procházejí peklem i očistcem, peklo představuje průřez společností, setkávají se tam se smutnými milenci, se svými politickými odpůrci, jsou tam i bohové a upadlí andělé. Tři šelmy, které je pronásledují představují tři hlavní hříchy: smyslnost, pýchu, lakotu. Na prahu ráje se Danta ujímá sama Beatrice.
Božská komedie vyjadřuje vášnivou lásku k vlasti, touhu po poznání, osobní prožitek lásky i obdiv k antické vzdělanosti.
Francesco Petrarca (14.stol.) – zakladatel sonetu, k jejich napsání ho inspirovala láska k šlechtičně Lauře
Sonet – celkem 14 veršů, 2 sloky čtyřveršové a 2 trojveršové; vztahuje se k prožitku, kterým je buď milostný námět nebo oslava přírody. Všechny Petrarcovy sonety jsou sebrány do Zpěvníku – Canzoniere.
Giovanni Boccaccio – zakladatel renesanční novely,
Dekameron – rozsáhlé prozaické dílo, které obsahuje jednu rámcovou novelu a dále desetkrát deset novel, které zachycují příběhy vyprávěné deseti mladými lidmi po deset dnů, aby si tito mladí lidé ukrátili čas na venkově, kam se uchýlili z obavy před nákazou morem. Převažují zde milostné a laškovné příběhy, podávají obraz mravů soudobé Itálie, která zjišťuje, že pozemský život má i své radostné stránky. Pointy příběhů směřují k oslavě všeho lidského a k výsměchu pokrytectví.
Rámcová novela – povídka s jednotným rámcem – prostředí, konkrétní časový úsek, stejní protagonisté.
Francie
Francois Villon (15.stol.)- je předchůdcem prokletých básníků, vedl bohémský život, ignoroval a úmyslně narušoval společenské normy- žil jako tulák a zloděj, vystudoval pařížskou Sorbonu, je tvůrcem Villónské balady - lyrická báseň; verš, kterým je uzavřeno poslání, se jako refrén opakuje v závěru každé sloky
Oxymoron – umělecký prostředek; spočívá v tom, že v první části verše se kostatuje jedna skutečnost a druhou částí je popírána
Uplatňoval romantický postoj, nadřazený okolní společnosti, která ho nechápala a jíž hluboce opovrhoval
Velký testament- Závěť
Malý testament- Odkaz
Francois Rabelais
Gargantua a Pantagrual – byl lékař, tento román určil nemocným pro pobavení; putování obrů světem, autor kritizuje jevy, se kterými se obři setkávají- zlo, zaostalost; hlásá ideál lidské svobody
Španělsko
Miguel de Cervantes y Saavedra (16.-17.stol.) – neměl vyšší vzdělání, byl samouk; bojoval v námořních bitvách a dostal se do zajetí Turků, kteří ho odvlekli do Alžíru, byl vězněn a přišel o ruku. Tragické osudy se odrážejí v jeho díle
Pikareskní román – dobrodružný román, kde hrdinové a zápletky jsou voleny na úkor reality a realita je jimi kritizována
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – původně parodie na rytířské romány, stal se oslavou lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti. Vášnivá četba přivádí Dona Quichote na myšlenku vydat se do světa hledat zašlou rytířskou slávu a dámu svého srdce. Vybírá si děvečku, která v jeho očích stoupla na zámeckou paní, byla však prostého ducha a nechápala jeho význam. Putuje společně se svým sluhou Sancho Panzou, člověka zdravého rozumu. Pod vlivem svého pána Sancho morálně roste a v momentě Quijotovi smrti je také nakažen Donquijotstvím (= usilování o něco vyššího a čistšího, nesmíření se s nepříznivými stavy)

Lope de Vega (16.-17.stol) – dramatik, byl oblíbený již za svého života, zdůrazňoval čest a lásku- romantické zápletky v rámci reality
Drama pléště a dýky – typické španělské národní drama (náměty lásky a cri
Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) – děj se odehrává ve vesnici, která se vzbouří, protože velitel rytířského řádu neuznává svobodná práva. Vesničané feudála zabijí a král vyšle do vesnice soudce, aby potrestal viníka. Obyvatelé však viníka nevydají a na přímý dotaz jeden po druhém odpovídají „Fuente Ovejuna“

William Shakespeare (1564-1616) – vynikající herec, režisér, dramatik
- žil ve Stratfordu, kde také zemřel. Jeho tvorba se rozděluje do tří období podle dramatických žánrů:
Komedie – založeny na vtipné zápletce, lehkém tónu, který směřuje k pobavení
Mnoho povyku pro nic, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Komedie plná omylů
- ve většině z nich vítězí spravedlnost a láska, výraznou roli zde hrají ženské postavy coby nositelky renesančních ideálů svobodného člověka
- v tomto období vznikali i historické hry: Jindřich VI., Richard III., Julius Caesar
Tragédie – vylíčil zde nejhlubší vášně a city, vytvořil spoustu nejrozmanitějších postav od intrikánů, - lakomců až po ušlechtilé hrdiny. Osud postav není předem dán- sami si ho utvářejí svými činy; do tvorby proniká pesimismus
Romeo a Julie – děj se odehrává ve Veroně; poukazuje, jak nenávist založená na malichernosti může vyústit v tragédii.
Othello – v moralizujícím závěru odsuzuje chorobnou žárlivost, která vede ke zločinu. Generál se po vyhrané bitvě s Turky vrací do Benátek a těší se na setkání se svou ženou Desdemonou. Do jejich lásky zasahuje Jago, kterému uniklo povýšení – našeptává Othellovi nevěru Desdemony, ten v hněvu svou ženu uškrtí a pomluvy vyvrátí až Jagova manželka, která svou paní milovala. Othello si nakonec sám vezme život.
Hamlet – v postavě Hamleta vytvořil šlechtice, který je rozpolcený nevírou v možnosti uskutečnit své činy. Je filozoficky založený, trýzní ho nevyřešené otázky života a smrti, srovnává pro a proti pozemského a posmrtného života. Potýká se se smrtí svého otce, který byl pravděpodobně otráven. Předstírá šílence a svolá herce, aby sehráli představení, ve kterém přehrají vraždu krále. Hra končí tragicky – Hamlet umírá v souboji s Leartem (bratrem Ofélie), královna se omylem napije jedu, který má být podán Hamletovi, Leart podlehl v souboji a král se poranil mečem namočeným v jedu
Král Lear
Vyrovnání – vyjasnění autorova pesimismu, přechází ke smířlivému vyrovnání
Zimní pohádka, Bouře

České země v období renesance – nacházíme jen málo původních děl; vzniká didaktická poezie – s moralistním a satirickým zaměřením
- v závěru 15. století se ojediněle objevují počátky humanismu, zejména díky soukromým kroužkům, jejichž členy byly buď církevní hodnostáři nebo šlechtici, kteří si mohli dovolit studovat na zahraničních univerzitách (především v Itálii)
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – básník a filozof, v zahraničí proslula jeho satira Žaloba k sv. Václavovi na mravy Čechů – káral mravy předkú i soudobé šlechty, jejich rozmařilý život
Jan z Rabštejna – katolický církevní hodnostář
- Dialogus – fiktivní dopis adresovaný italskému právníkovi. Dialog tří šlechticů, kteří se vyslovují k řízení státu (prvky demokracie). Hájí politiku krále Jiřího z Poděbrad v době, kdy katolické panstvo vypovědělo Jiřímu poslušnost

Národní humanismus – je chápán jako proud, který propagoval literaturu psanou česky
Viktorin Kornel ze Všehrd – univerzitní odchovanec, z počátku patřil k latiníkům (psal latinské básně, podepisoval se polatinštěným jménem), překládal cizojazyčná díla do češtiny. V předmluvě k překladu Knih o napravení padlého formuloval program národního humanismu: obrací se k vzdělaným měšťanům, aby psali hodnotnou literaturu, ale česky.
- profesí byl právníkem; právnické dílo Knihy devatery – straní měšťanstvu před šlechtou, jeho právnická koncepce byla poražena a Kornel se vzdal veřejné činnosti.
Řehoř Hrubý z Jelení – překladatelská činnost (antičtí autoři i současní humanisté)


Zlatý věk české literatury (Doba Rudolfova) – (od 30. let 16. století po bitvu na Bílé hoře)
- Praha se stala sídelním městem a centrem kultury a obchodu
- V literatuře převažovala produkce česká, vysoce postavení univerzitní vzdělanci ještě tvořili latinsky
Jan Campanus Vodňanský – rektor Univerzity Karlovy
- unikl popravě sedmadvaceti českých pánů, kde zahynulo mnoho jeho přátel. Nedokázal se smířit s tím, že přežil se stejným přesvědčením, za které jeho přátelé položili život, a spáchal sebevraždu. (Zikmund Winter – román Mistr Campanus)
Daniel Adam z Veleslavína – univerzitní profesor, později tiskař a nakladatel (- Melantrich – stal se zetěm Jiřího Melantricha z Aventýna)
Kalendář historický – stručný přehled světových dějin
Nauková literatura – vstup humanistické vzdělanosti mezi širší vrstvy – Doba Blahoslavova
Jan Blahoslav – biskup Jednoty bratrské – odtud velký důraz na vzdělanost
Filipika proti misomusům ( = nepřátelům Múz) – požadoval rozšíření vzdělání pro všechny
Gramatika česká – shromáždil příklady správné výslovnosti a tvarů; usiloval o ustálenou jazykovou normu. Je to příručka, jak správně mluvit a psát, aby norma působila esteticky.
Akta jednoty bratrské – shromažďoval a vydával materiál z dějin své církve
Muzika – stala se základní příručkou o hudbě a sborovém zpěvu
Překlady: Nový zákon, Bible Kralická
Dějepisectví: Václav Hájek z Libočan – odchovanec katolické strany, z této pozice připravil Kroniku českou – dějiny od praotce Čecha až po korunovaci Ferdinanda I.. Význam díla zeslabuje snaha zalíbit se bohaté šlechtě.
Cestopisy: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – popsal cestu do Palestiny a Egypta. (Za svá pokroková stanoviska byl na Staroměstském náměstí popraven.)
Zábavná próza: Historie o bratru Janu Palečkovi – drobné příběhy o lidovém hrdinovi – moudrém bláznu a šaškovi krále Jiřího
Doktor Faust – stále bádal a byl nespokojen, proto uzavřel smlouvu s ďáblem: pokud pronese „Jsem šťasten“, jeho duše propadne peklu. Tento okamžik nastane až když se Faustovi povede zúrodnit bažinu, která poskytne obživu chudým lidem -protože vykonal dobrý skutek, musí se peklo jeho duše vzdát.
Příběhy o Enšpíglovi



pokec
alice | 20. listopadu 2005
bylo by to tu super kdyby jste tu měli francie-revoluce ale jinak sem byla na horším!confused_smilelightbulbthumbs_down
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby