Homeros

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23170 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 23. září 2006
  • Zobrazeno: 1516×

Příbuzná témata



Homeros

Homéros,

Homér: asi konec 8. stol. př. n. l., řecký básník. Pololegendární autor, jehož jméno je spojováno s nejstaršími evropskými literárními texty, epickými skladbami Ílias a Odyssea. Obě čerpají náměty z trójského mytologického cyklu. Ílias líčí 52 dní obléhání Ília (Tróje), kompozičně rámovaných motivem Achillova hněvu. Odyssea vypráví o dobrodružném návratu ithackého vládce Odyssea po úspěšném dobytí Tróje. První doložený písemný záznam obou básní pochází až z doby Peisistratovy (6. stol. př. n. l.). Samotná doba vzniku homérských skladeb je předmětem dohadů. Podle současných teorií jsou Ílias a Odyssea po stylistické a kompoziční stránce natolik odlišné, že se zřejmě jedná o díla dvou různých autorů. Ílias, která je kompozičně jednodušší, je pravděpodobně i starší než Odyssea. Ne zcela vyjasněna zůstává otázka, zda homérské skladby vznikly ve své konečné podobě už v ústním podání, nebo dostaly svůj definitivní tvar až na stupni literárním. Homérské eposy měly zásadní vliv na formování řeckého náboženství, mytologických a filozofických představ a znamenají věčný inspirační zdroj evropské literatury.


Odysseia

Hlavní postavy:

Odysseus - syn hrdiny Láerta a jeho ženy Antikleie, vedle Hérakla a Thésea nejznámějším hrdinou řeckých mýtů a bájí.
Král na ostrově Ithaka, hrdina trójské války, proslulý svou chytrostí, výmluvností i statečností. Na jeho radu sestrojili Řekové dřevěného koně (viz též trójský kůň), pomocí něhož se zmocnili Tróje. Při návratu do vlasti, který trval 10 let, prožil četná fantastická dobrodružství. Po návratu na Ithaku byl nucen ztrestat nápadníky své ženy Pénelopy. Bloudění Odyssea námětem Homérovy Odysseie. Přeneseně odyssea-dlouhá obtížná pouť.


Pénelopa - dcera akarnanského krále Íkaria a jeho manželky Periboie.
20 let čekala na návrat svého muže Odyssea a odmítala četné nápadníky. Po dlouhém naléhání prohlásila že se provdá, avšak až po- tom, když utká Odysseovu starému otci pohřební rubáš. Ženiši souhlasili a tak se dala do tkaní. Co ve dne utkala, v noci pak vypárala.
Dodnes žije v podvědomí lidstva jako zářivý příklad manželské lásky a věrnosti.


Télemachos - syn ithackého krále Odyssea a jeho manželky Pénelopy.
Ani matčina péče, ani vychovatel Mentór mu nemohli nahradit otce. Dlouho otce neviděl a ani nevěděl, kde je (deset let trvala trójská válka, deset let pak Odysseus bloudil). Sám se statečně ujal ochrany matky, avšak proti samozvaným nápadníkům nic nezmohl. Vydal se do světa najít otce. Nakonec se s ním sešel v blízkosti domova, v chýši pastýře Eumaia. Odysseus pak s pomocí Télemacha a Eumaia pobil nápadníky a znovu se ujal vlády nad královstvím a ve svém domě.

Odysseia:
je epos o 24 zpěvech a 12 111 verších, který se váže k trojské válce. Pohádkový námět bludných cest a dobrodružných příhod ithackého krále Odyssea je zpracován s použitím románových a novelistických prvků. Děj se odehrává v 41 dnech posledního roku desetiletého Odysseova bloudění při návratu z trojské války na rodnou Ithaku.
Odysseův syn Télemachos se vydává hledat svého otce. Ten byl sedm let v zajetí nymfy Kalypsó na ostrově Ogygia, když předtím prožil se svými druhy neobyčejná dobrodružství, o nichž vypráví po propuštění z ostrova pohostinným Fajákům při další zastávce na své pouti. Líčí střetnutí s Kikony, pobyt v zemi Lotofagů, kteří hostí cizince ovocem zapomnění, vypráví o setkání s Kyklópy, dobrodružství s lidožravými Laistrygony, kteří zničily většinu Odysseových lodí, dále o pobytu u čarodějky Kirké, která proměnila jeho družinu ve vepře a mnoho dalších zážitků.
Dobrosrdeční Fajáci dopraví Odyssea lodí krále Alkinoa na Ithaku.
Hrdina, převlečen za žebráka, s přispěním pastýře Eumania, syna Télemacha, a za pomocí bohyně Athény se účastní střelecké soutěže, jejíž vítěz má získat ruku jeho ženy Pénelopy. Odysseus vyhraje a s pomocí Télemacha a dvou pastýřů pobije všechn nápadníky, kteří prahli po odysseově ženě a jeho rozsáhlém království.
Epos vyjadřuje vyšší mravní názor osobní a společenské odpovědnosti – touhy po rodině a po vlasti. Líčí boj člověka s osudem i odpovědnost bohů a lidí za vykonané činy. Homér zde klíčové postavy (Odysseus, Pénelopé) charakterizuje s určitou citovostí a psychologickou prokresleností. Hrdiny i prostředí básník zachycuje v sytých barvách, city i jednání postav jsou intenzivní a srážejí se v prudkých konfliktech.


Odysseova cesta:

Když Trója už deset let odolávala všem achajským útokům, napadlo Odyssea, postavit obrovského dřevěného koně, do nějž se potom ukryli nejlepší bojovníci: předně on sám, dále Achilleův syn Neoptolemos, spartský král Meneláos, argejský král Diomédés, slavný Aias, lučištník Filoktétés a další. Vrchní velitel Agamemnón dal poté zapálit achajský tábor, nalodil vojsko a odplul s ním na západ za ostrov Teneden, kde vyčkal do soumraku a za tmy se vrátil k trojským břehům.
Celá akce proběhla přesně podle Odysseova plánu. Jakmile Trójané spatřili, že Achajci svůj tábor opustili, s radostí se tam rozběhli; uviděli obrovského koně a velice se mu divili. Apollónův kněz Láokoón navrhoval koně rozbít. Ve chvíli, kdy to chtěl učinit přišla však Achájcům na pomoc bohyně Athéna, která si už dávno přála záhubu Tróje. Vyslala z moře dva hady, kteří se vrhli na Láokoónta a jeho dva syny a v okamžiku je zahubili. Poté vtáhli Trójané koně do města. Nadšeni vítězným ukončením války uspořádali velikou oslavu a zmoženi jídlem a vínem ulehli na lůžka. Když se v Tróji rozhostilo ticho, Sinón dal znamení pro Agamemnóna a otevřel závoru ve spodku koně. Nastalo strašné, velmi krvelačné vraždění. Kdo ze žen a dětí neuprchl nebo nezahynul, stal se achajským otrokem. Ráno už jen kouřící popel připomínal, kde stála slavná Trója.
Po dobytí Tróje odpluly achajské lodě i s kořistí do své vlasti. Jen málo hrdinů mělo to štěstí, že se dostalo s mužstvem bez nehody domů. Mnozí zahynuli bez slávy v mořských bouřích, jiní zas rukou zákeřného vraha, ale žádný z achajských bojovníků nemusel vykonat tak dlouhou pouť a překonat tolik strašlivých útrap jako Odysseus.
Příčinou všech útrap byl hněv boha Poseidona. Došlo k tomu za plavby z ostrova Lótofagů, u něhož se Odysseus zastavil po přepadení Ismaru. Zde několika jeho vojákům zachutnali natolik sladké plody lotosů, že se nechtěli vrátit na loď. Skutečnost však překonala jeho nejhorší obavy. Byl to ostrov Kyklópů, kteří neznali zákony a nectili hosty. Odysseus skončil uvězněný u Polyféma, který šest mužů postupně zabil a snědl. Pak ho však Odysseus opil a ve spánku mu vypíchl rozžhaveným kyjem oko. Když mu pak přišli druhové na pomoc a tázali se kdo mu ubližuje odpověděl, že Nikdo – tak se mu totiž Odysseus představil. Ráno pak Odysseus se zbývajícími druhy unikl z jeskyně otvorem pro ovce. Jakmile se štastně dostal na loď, neodpustil si, aby se Polyfémovi nevysmál. Rozzuřený Kyklóp urval pahorek hory a mrštil jím do moře. Když loď nezasáhl, zvolal na svého otce Poseidóna, aby se pomstil.
Nejdřív ponechal Poseidón Odysseovi naději na návrat domů, pak ho srazil na samé dno zoufalství. Nechal ho připlout k ostrovu vládce větrů Aiola, který mu věnoval neobyčejně prospěšný dar: měch z volské kůže, do nějž uvěznil všechny větry kromě Zefyra, který měl hnát Odysseovy lodě k ithackým břehům. Těsně před rodným ostrovem dva muži rozvázali měch v domění, že je to zlato. V té chvíli se z měchu vyřítily větry a rozpoutaly ničivou bouři. Osvobozené větry dostali Odyssea zpět k Aiolovi. Odysseus se mu omlouval, že nedokázal uhlídat své muže, ale Aiolos omluvu nepřijal a od svých břehů ho zahnal.
Na cestě z Aiolova ostrova zabloudil v končinách moře až se dostal na ostrov, kde žili Laistrýgoni – obři podobní Kyklópům a rovněž lidožrouti. Ti zasypali všechny Odysseovy lodě až na jednu balvany. Na té Odysseus odplul s celou posádkou osudu ostatních druhů, z nichž si Laistrýgóni připravili hody.
Dál zavedl osud Odyssea k dalšímu ostrovu Aiaia, kde žila kouzelnice Kirké, dcera boha slunce Hélia. Muže, jež vyslal Odysseus na průzkum proměnila Kirké ve vepře. Odysseus to tak nechtěl nechat, a tak se vydal ke Kirce, aby je osvobodil. Jeho odvaha se zalíbila bohu Hermovi, který mu dal bylinu, jež rušila Kirčina kouzla a poradil mu, aby ji s obnaženým mečem a pod hrozbou smrti donutil vrátit zpět podobu jeho vojákům. Kirké souhlasila, ale pod podmínkou, že tam Odysseus na jeden rok zůstane a potěší ji v její osamělosti. Vyhověl ji a dokonce se z nich stali více než přátelé.
Kirké svůj slib splnila a Odyssea i jeho druhy přátelsky propustila. Kromě darů dala mu i radu, aby se vypravil na práh podsvětí a vyvolal tam ducha thébského věštce Teiresia, který mu má říct, co ho čeká a co má udělat. Odysseus tedy odplul na sever do země Kimmeirů, kde byl vchod do podsvětí. Odysseus přinesl oběť duchům zemřelých a přivolal Teiresia. Dozvěděl se, že matka mu zemřela, ale manželka Pénelopa i syn Télemachos a otec Láertés na něho čekají. A hlavně, že se vrátí do vlasti, avšak jen v případě, že nikdo z jeho druhů neurazí boha slunce Hélia.
Dál ve své nekonečné pouti musel proplout kolem ostrovů Sirén, jejichž kouzelným hlasům nemohl člověk odolat; jakmile však vstoupil na břeh, vrhly se něho a vysály mu krev. Zalepil proto svým druhům uši voskem, aby zpěv neslyšeli. Sám se dal přivázat ke stožáru a nařídil posádce, že kdyby volal: „zbavte mě pout“, mají je přitáhnout ještě pevněji. Když šťastně propluly kolem zrádného ostrova, spatřili mořskou úžinu, na jejíž jedné straně číhala obluda Skylla, na druhé strašný vír Charybdis. Odysseus znal přísloví; kdo chce uniknout Charibdě, padne za oběť Skylle. Přikázal jim proto, aby nehleděli vpravo ani vlevo a ze všech sil veslovali. I přes toto šest mužů skončilo ve chřtánu Skylly.
Po nějakém čase narazili na další ostrov Thrínakie, který patřil Héliovi a Kirké důrazně radila, aby se mu vyhnul. Unavení plavci donutili Odyssea přistát. Jakmile vystoupili spařil je bůh Poseidón a rozpoutal bouři, takže nemohli odplout. Za několik dní už silně hladověli, ale Odysseus zapřísáhl, aby se nedotkli dobytka, protože patří bohu Héliovi. Jen co Odysseus usnul, několik kusů zabili. Hélios to spatřil a dost se rozhněval. Jelikož nemohl sestoupit z oblohy, poprosil Dia, aby ho pomstil. Sotvaže Odysseova loď vyplula, vrhnul po ni Zeus blesk. Všichni zahynuli ve vysokých vlnách, jedině Odysseus, který Hélia neurazil, se zachránil na úlomku stěžně.
Znovu musel Odysseus proplout mezi Skyllou a Charibdou. Po devítidenní plavbě bez jídla a pití ho vlny vyhodily na břeh. Jak brzy zjistil, dostal se na ostrov Ógygii, kde žila nymfa Kalypsó. Ta ho pak celých sedm let od sebe nepustila. Obklopila ho nádherou, kterou mohli závidět i bohové, v srdci byl však nešťastný.
Na Ithace to zatím vypadalo špatně. Přicházeli tam muži z mnoha zemí a přemlouvali jeho manželku Pénelopu, aby se znovu provdala, vždyť je už jistě dávno vdovou. Žádný muž se nespokojili s odmítnutím a neodešel. Nakonec se jich tam shromáždilo sto osm a svůj čas si krátili pitkami na Odysseův účet. Pénelopa byla donucena k souhlasu, že se znovu provdá a vyžádala si lhůtu, aby mohla jeho otci Láertovi utkat pohřební rubáš. Co ve dne utkala, to v noci rozpárala. Tři roky takto klamala své nápadníky, aby získala čas. Potom jí na to zradou jedné služky přišli a přinutili ji rubáš dotkat.
Télemachos neměl dost sil, aby matku ubránil, svolal tedy sněm, který by nápadníky rozehnal, ale bez úspěchu. Někteří prohlašovali, že jestli se Odysseus vrátí, tak ho zabijí. Télemachos se rozhodl hledat otce a spartský král Meneláos mu řekl o nymfě, která ho vězní. Bohyně Athéna ho varovala, aby se nevracel rovnou domů, že nápadníci ho chtějí zabít. Vystoupil tedy u prvního ithackého mysu a odebral se k pastýři Eumaiovi, aby se u něho ukryl. V jeho chýši se setkal s neznámým starcem – a jak se ukázalo, tímto starcem nebyl nikdo jiný než Odysseus.
Po sedmi letech se bohové nad Odysseem slitovali a přinutili Kalypsó, aby ho propustila. Zhotovil si vor a plul na něm po moři, dokud mu ho Poseidón nezničil, pak plaval dva dni ke vzdálenému pobřeží, kde vysílený usnul. Po probuzení spatřil dívku Nausikaá, dcera královny Aréty a krále blažené země Fajáků Alkinoa. Ta ho dovedla do domu a Alkinon uspořádal velikou oslavu a daroval Odysseovi loď, aby se dostal na Ithaku. Odysseus vystoupil u Eumaiovi říše, kde se setkal s Télemachem.
Na Ithaku se vrátil Odysseus v pravý čas. Pénelopa už neměla žádné prostředky na zdržování, ale nakonec vyhlásila soutěž; dala přinést Odysseův luk a dvanáct seker: jejím manželem se měl stát ten, který prostřelí jedním šípem ucha všech sekyr. V předvečer soutěže dovedl Télemachos Odyssea do paláce. Ve starých hadrech ho kromě jeho psa Arga nikdo nepoznal. Odysseus žebral a tak si prohlížel nápadníky, kteří ho jen odvětili urážkami. To se Pénelopě nelíbilo a tak požádala služku, aby mu umyla nohy a připravila lůžko. Eurykleia (služka) podle staré jizvy na noze Odyssea poznala, ale rozkázal ji, aby nic neříkala.
Ráno si nápadníci prohlédli luk a dali ho Télemachovi, aby ho napnul. Když to nedokázal, pokusili se o to sami; žádný z nich neměl takové síly, aby luk napnul. Rozhodli se tedy posilnit se jídlem a odebrali se do hodovní síně, kde je Odysseus požádal, jestli by to také nemohl zkusit. Místo odpovědi se mu vysmáli, ale Pénelopa mu tu šanci dala. Bez námahy luk napnul a napoprvé ucha prostřelil. Po tomto překvapení Odysseus vstal a shodil ze sebe staré hadry a ukázal se „v plné parádě“ ostatním nápadníkům, kteří na něj tupě civěli. Okamžitě vzal do ruky šíp a nejzpupnějšímu nápadníkovi Antinoovi prostřelil hrdlo. Stejně zabil i druhého a když zamířil potřetí nápadníci se vrhli ke stěně, kde měli zbraně, jenomže Odysseus je dal odnést. Rozpoutala se zuřivá bitka, která nemohla skončit jinak než, že Odysseus s Télemachem všechny pozabíjeli.
Po tomto vítězství musel podstoupit ještě jednu zkoušku. Pénelopa zprvu nechtěla věřit, zda jde o pravého Odyssea, jelikož po tak dlouhé době přestala mužům věřit. A tak nařídila služkám, aby královské lože ustlaly ve velké síni. „Kdo by to naše lože z ložnice odnesl?“ zeptal se udiveně. „Vždyť má nohy z kmene olivy, který sem ponechal v zemi, když sem kolem něj stavěl ložnici. Copak ten kmen někdo podřízl?“ Pénelopa na to radostně zvolala: „Nezlob se, manželi, že sem se ihned nevrhla na tvoji hruď! Stále sem se bála, že mě snad někdo podvede, ale tajemství našeho lůžka známe jen my dva, teď si mi přesvědčil srdce!“
Nyní už Odysseovi nebránilo nic, aby se ujal vlády ve svém domě i v celém království. A aby bylo všechno v úplném pořádku, nejvyšší bůh Zeus vyhladil na prosbu své dcery Athény z mysli všech lidí touhu po pomstě za činy, jimiž Odysseus v životě někomu ublížil, a rozhodl takto: „Ať se mají od nyní všichni vespolek rádi, jako se měli předtím, ať mají mír a bohatství hojnost!“

Použitá literatura:

Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí,
nakladatelství BRÁNA, Praha 1996

Vlasta Hovorková a kolektiv: Světová školní četba na dlani,
nakladatelství ERIKA, Praha 1997

Encyklopedie DIDEROT: Praha 1999

Kolektiv autorů: Slovník antické literatury, nakladatelství SVOBODA,
str. 263

HOMÉR:
ODYSSEIA

JAROSLAV PLOC 5.AV



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!