Historie vzniku knihtisku

Kategorie: Literatura (celkem: 308 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: Luice
  • Datum přidání: 17. ledna 2007
  • Zobrazeno: 8535×

Příbuzná témata



Historie vzniku knihtisku

Historie vzniku knihtisku

Johannes Gutenberg nebyl prvním, který se zabýval myšlenkou tisku, první pokusy o tisk již byly známy. Většinou se používaly matrice dřevěné, nebo z pálené hlíny, okrajově se používala měď, ale vzhledem ke složitosti zpracování se příliš neuplatňovala.

Johannes Gutenberg byl vyučen ve zpracování kovů a zlatnictví, proto po prvních pokusech se dřevem se zabývá výrobou matric písmen z kovu. V roce 1430 se stěhuje z rodné Mohuče do Štrasburku, kde otvírá svou zlatnickou dílnu. Finance na výrobu písmen získává především ze své živnosti zlatnické a také díky výuce tovaryšů. Jeho životním snem byl tisk Bible, která by byla lacinější než v té době jediné dostupné – ručně přepisované.

Rok 1453 je označován za rok, kdy světlo světa spatřila první tištěná Bible. Byla ve dvou svazcích o 320 listech. Bible byla goticky stylizována a ručně zdobena. Ve své době měla velikou odezvu. Pochopitelně byla velmi srovnávána s originálními předlohami a Gutenbergova Bible v tomto srovnání uspěla. Celkem bylo vytištěno 150 výtisků. Vynález knihtisku otevřel masovému rozšíření knih, a tím i vzdělanosti dveře.

Princip knihtisku vynalezeného Gutenbergem

Do formy matrice s příslušným písmenem byla vlita roztavená slitina cínu, olova a antimonu. Odlité litery byly zrcadlovým obrazem písmena na čtverhranné základně, která sloužila nejen jako podložka pro písmeno, ale svými rozměry určovala i rozestupy mezi písmeny v řádku. Každá strana byla sestavována do dřevěné sazebnice, která určovala přesné řádkování i místa pro mezery a ilustrace. Na matrici s vysázenými slovy se nanesla tiskařská čerň, nejprve se vtírala kožkou, později se začal používat válec. Pomocí upraveného lisu na víno byly pak jednotlivé stránky tištěny.

Výroba papíru

Ať při ruční výrobě nebo při výrobě Fourdrinierovým strojem(papírenský stroj), výrobní proces papíru má 4 jednoduché kroky:

Výroba vláken - celulozka

Materiál použitý na výrobu papíru (dřevěné štěpky) je nejprve převeden do celulózy, koncentrované směsi vláken rozptýlených v kapalině. Protože mnoho z těchto vláken je vyrobeno z přírodních zdrojů, dříve textilu, nyní převážně ze dřeva, vyžaduje tento proces několikeré promývání a homogenizaci, je proto náročný na spotřebu vody. Vlákna se vyluhují v kyselém nebo alkalickém prostředí (sulfitová vláknina nebo sulfátová vláknina), mohou se též bělit.

Strojní výroba

Přípravna

Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. Machanické úpravy - mletí. Vláknina se ve vodní suspenzi mele kontinuálně v diskových mlýnech. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, avšak pro tukotěsné papíry (pergamenová náhrada)je stupeň mletí velmi vysoký. Chemické úpravy - do vlákniny se přidává kationický škrob (zvýšení pevností papíru), barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva - kaolin nebo uhličitan vápenatý (aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti), a další chemické prostředky.

papírenský stroj

Mokrá část. Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny tak, že vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. Dále se může voda ze spodní strany síta odsát sacími skříněmi. Lisová část. papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části (několik válcových lisů za sebou), kde se lisováním odstraní další množství vody z papírového listu. Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části může být umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru (povrchové klížení nebo natíraní). Na konci papírenského stroje může být kalandr. Je to vlastnně lis kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty.

Formování do archů

Směs celulózy se dále ředí vodou, výsledkem je velmi jemný neusazený kal (suspenze). Tato zředěná suspenze se cedí přes jemné, pohybující se síto, v nekonečný pás papíroviny. Vodoznak může být vložen do papíru v této fázi procesu. Tento pohybující se pás je stlačen a sušen do spojitého pásu papíru.

V případě formového procesu, množství celulózy je nabráno do formy s drátově-sítovým základem (nebo jiným cedicím zařízením), tedy vlákna jsou položená na sítu, a nadbytečná voda může být odceděna mimo. Nyní lze použít tlak na odstranění přebytečné vody. Papír pak může být odebrán z formy, vlhký nebo suchý, a lze pokračovat v dalším zpracování.

Věšina hromadně vyráběného papíru se vyrábí použitím spojitého (Fourdrinierova) procesu pro vytvoření listu. Po vysušení tento spojitý list může být nařezán podélně a příčně na požadované rozměry. Standardní rozměry archů jsou předepsané regulačními orgány Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Organization for Standardization - ISO).

Další přísady

Neupravený papír, který obsahuje jen stlačenou a usušenou celulózu, je velmi savý (např. pijavý papír), a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě zvané apretura.

Přísady apretury jsou často polymery navrženy tak, aby poskytovaly lepší povrch pro tisk. Škroby, jako je polyvinylacetát (polyvinyl acetate - PVA), jsou velmi často používané, ale kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy též mohou být hlazeny, aby se na papír lépe psalo. Struktura neupraveného papíru je drsná, a proto se pro dosažení větší hladkosti používají povrchové vrstvy sestávající z latexu nebo jiných pojiv a plnidel, jako jsou kaolin nebo uhličitan vápenatý. Lesklé, hedvábné nebo kamínkové papíry, jako časopisecký papír (pro vnitřní stránky), se vyrábějí tímto způsobem. Lesklého efektu (např. na obálkách módních časopisů) se dosáhne na konci tiskového procesu, lakováním nebo laminováním, a ení tedy vlastností papíru.

Jiné přísady jsou se používají pro rozšíření různých vlastností papíru, nejčastějšími z nich jsou optické zjasňovače, které dodávají papíru modrý odstín. „Granitový papír“ je název papírové suroviny obsahující velmi jemná obarvená vlákna buď z látky nebo z papíru.

Sušení

Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem pevnější než vlhký, proto je lepší papír usušit a předejít tak jeho protržení a zastavení produkční linky).

 



pepa | 24. listopadu 2011
hmmmHistorie vzniku knihtisku Johannes Gutenberg nebyl prvním, který se zabýval myšlenkou tisku, první pokusy o tisk již byly známy. Většinou se používaly matrice dřevěné, nebo z pálené hlíny, okrajově se používala měď, ale vzhledem ke složitosti zpracování se příliš neuplatňovala. Johannes Gutenberg byl vyučen ve zpracování kovů a zlatnictví, proto po prvních pokusech se dřevem se zabývá výrobou matric písmen z kovu. V roce 1430 se stěhuje z rodné Mohuče do Štrasburku, kde otvírá svou zlatnickou dílnu. Finance na výrobu písmen získává především ze své živnosti zlatnické a také díky výuce tovaryšů. Jeho životním snem byl tisk Bible, která by byla lacinější než v té době jediné dostupné – ručně přepisované. Rok 1453 je označován za rok, kdy světlo světa spatřila první tištěná Bible. Byla ve dvou svazcích o 320 listech. Bible byla goticky stylizována a ručně zdobena. Ve své době měla velikou odezvu. Pochopitelně byla velmi srovnávána s originálními předlohami a Gutenbergova Bible v tomto srovnání uspěla. Celkem bylo vytištěno 150 výtisků. Vynález knihtisku otevřel masovému rozšíření knih, a tím i vzdělanosti dveře. Princip knihtisku vynalezeného Gutenbergem Do formy matrice s příslušným písmenem byla vlita roztavená slitina cínu, olova a antimonu. Odlité litery byly zrcadlovým obrazem písmena na čtverhranné základně, která sloužila nejen jako podložka pro písmeno, ale svými rozměry určovala i rozestupy mezi písmeny v řádku. Každá strana byla sestavována do dřevěné sazebnice, která určovala přesné řádkování i místa pro mezery a ilustrace. Na matrici s vysázenými slovy se nanesla tiskařská čerň, nejprve se vtírala kožkou, později se začal používat válec. Pomocí upraveného lisu na víno byly pak jednotlivé stránky tištěny. Výroba papíru Ať při ruční výrobě nebo při výrobě Fourdrinierovým strojem(papírenský stroj), výrobní proces papíru má 4 jednoduché kroky: Výroba vláken - celulozka Materiál použitý na výrobu papíru (dřevěné štěpky) je nejprve převeden do celulózy, koncentrované směsi vláken rozptýlených v kapalině. Protože mnoho z těchto vláken je vyrobeno z přírodních zdrojů, dříve textilu, nyní převážně ze dřeva, vyžaduje tento proces několikeré promývání a homogenizaci, je proto náročný na spotřebu vody. Vlákna se vyluhují v kyselém nebo alkalickém prostředí (sulfitová vláknina nebo sulfátová vláknina), mohou se též bělit. Strojní výroba Přípravna Použitá vláknina se pak upravuje podle typu vyráběného papíru a to mechanicky a chemicky. Machanické úpravy - mletí. Vláknina se ve vodní suspenzi mele kontinuálně v diskových mlýnech. Pro měkké savé papíry se vláknina mele velmi málo, avšak pro tukotěsné papíry (pergamenová náhrada)je stupeň mletí velmi vysoký. Chemické úpravy - do vlákniny se přidává kationický škrob (zvýšení pevností papíru), barvy, klížidlo (proti rozpíjení tiskových barev nebo inkoustu), plniva - kaolin nebo uhličitan vápenatý (aby nebyl papír průsvitný), retenční prostředky (pro zvýšení výtěžnosti), a další chemické prostředky. papírenský stroj Mokrá část. Vláknitá suspenze natéká na podélné nekonečné síto kde dochází k odvodnění vlákniny tak, že vlákna se usazují na povrchu síta a voda protéká do sběrné vany. Dále se může voda ze spodní strany síta odsát sacími skříněmi. Lisová část. papírový list se snímá ze síta pomocí plstěnce do lisové části (několik válcových lisů za sebou), kde se lisováním odstraní další množství vody z papírového listu. Sušící část. Protože již není možné mechanicky odstranit zbylou vodu v papírovém listu, musí se papírový list sušit na válcích, které jsou vytápěny párou. Ve středu sušící části může být umístěno natírací zařízení pro povrchové úpravy papíru (povrchové klížení nebo natíraní). Na konci papírenského stroje může být kalandr. Je to vlastnně lis kde se papír povrchově uhlazuje, pak následuje navíječ kde se papírový list navíjí do rolí nebo řeže na formáty. Formování do archů Směs celulózy se dále ředí vodou, výsledkem je velmi jemný neusazený kal (suspenze). Tato zředěná suspenze se cedí přes jemné, pohybující se síto, v nekonečný pás papíroviny. Vodoznak může být vložen do papíru v této fázi procesu. Tento pohybující se pás je stlačen a sušen do spojitého pásu papíru. V případě formového procesu, množství celulózy je nabráno do formy s drátově-sítovým základem (nebo jiným cedicím zařízením), tedy vlákna jsou položená na sítu, a nadbytečná voda může být odceděna mimo. Nyní lze použít tlak na odstranění přebytečné vody. Papír pak může být odebrán z formy, vlhký nebo suchý, a lze pokračovat v dalším zpracování. Věšina hromadně vyráběného papíru se vyrábí použitím spojitého (Fourdrinierova) procesu pro vytvoření listu. Po vysušení tento spojitý list může být nařezán podélně a příčně na požadované rozměry. Standardní rozměry archů jsou předepsané regulačními orgány Mezinárodní organizace pro standardizaci (International Organization for Standardization - ISO). Další přísady Neupravený papír, který obsahuje jen stlačenou a usušenou celulózu, je velmi savý (např. pijavý papír), a neposkytuje dobrý povrch pro psaní nebo tisk. Proto je v papíru použito velké množství přísad na dodání požadovaných vlastností. Ty jsou použity v povrchové vrstvě zvané apretura. Přísady apretury jsou často polymery navrženy tak, aby poskytovaly lepší povrch pro tisk. Škroby, jako je polyvinylacetát (polyvinyl acetate - PVA), jsou velmi často používané, ale kolik je typů papíru, tolik typů apretur je použito. Povrchové vrstvy též mohou být hlazeny, aby se na papír lépe psalo. Struktura neupraveného papíru je drsná, a proto se pro dosažení větší hladkosti používají povrchové vrstvy sestávající z latexu nebo jiných pojiv a plnidel, jako jsou kaolin nebo uhličitan vápenatý. Lesklé, hedvábné nebo kamínkové papíry, jako časopisecký papír (pro vnitřní stránky), se vyrábějí tímto způsobem. Lesklého efektu (např. na obálkách módních časopisů) se dosáhne na konci tiskového procesu, lakováním nebo laminováním, a ení tedy vlastností papíru. Jiné přísady jsou se používají pro rozšíření různých vlastností papíru, nejčastějšími z nich jsou optické zjasňovače, které dodávají papíru modrý odstín. „Granitový papír“ je název papírové suroviny obsahující velmi jemná obarvená vlákna buď z látky nebo z papíru. Sušení Papír se suší i několikrát během výroby (suchý papír je mnohem pevnější než vlhký, proto je lepší papír usušit a předejít tak jeho protržení a zastavení produkční linky).
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby