Henri Bergson

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23165 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Henri Bergson

Nositel Nobelovy ceny
Henri Bergson
Henri Bergson

Henri Bergson (18. října 1859, Paříž – 4. ledna 1941, tamtéž) byl francouzský filozof, jeden z nejvýznamnějších filozofů přelomu 19. a 20. století, představitel filozofie života vystupující proti tradici racionalistické a osvícenské filozofie, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1927.

Obsah

Život

Bergson pocházel z rodiny židovského hudebníka a Angličanky. Po studiích působil jako učitel na středních školách (např. v Clermont-Ferrand), od roku 1898 přednášel na École normale supérieure a od roku 1900 na Coll?ge de France. Roku 1914 se stal členem Francouzské akademie.

V mládí se aktivně zabýval anglickou filozofií (Spencer, Mill, Darwin) a pak vytvořil svůj vlastní filozofický systém, ve kterém proti racionalismu postavil intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence. Stal se tak odpůrcem mechanistického výkladu života a kritikem metody exaktních věd včetně evolučních teorií. Zabýval se rovněž otázkami lidského vědomí a vztahu lidské mysli k tělu.

Bergson chápal skutečnost jako jednotu života, dynamickou a neustále se vyvíjející, neboť je nesena životním elánem, který se stále snaží překonávat vzdorující sílu hmoty. Vývoj pojímal jako vznikání nového, které se rodí z tohoto zápasu života s hmotou a překonává sklon k setrvačnosti. Metodou filozofie je intuice (intuitivní introspekce), nikoli analýza. Významná je jeho teorie času jako trvání a paměti, velkou pozornost vyvolal svou teorií svobody, morálky a náboženství.

Ve svých filozofických a esejjistických dílech osvědčil Bergson originální stylistické umění s bohatstvím metafory, obrazu a analogie. V pozoruhodné knize Smích zasáhl do teorie literatury a zaměřil se na komedii ve vztahu k estetice a k filozofii umění. Umění se mu na základě jeho teorie intuice jeví jako proces vzpomínání a snění, nikoliv jako napodobování a poznávání světa a přírody.

Bergson byl ve své době velmi populární a chodit na jeho přednášky se stalo dokonce společenskou módou. Ačkoliv nikdy nepsal jiné než filozofické texty, obdržel v roce 1927 Nobelovu cenu za literaturu „jako uznání za jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé umění, jímž byly prezentovány“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Stal se tak po Theodoru Mommsenovi a Rudolfu Euckenovi třetím nositelem této ceny, který nebyl spisovatelem krásné literatury, ale jiných spisů, které svou formou a pojetím mají literární hodnotu (jak to stojí v příslušných stanovách k Nobelově ceně).

Podstata jeho filosofie se po jeho smrti dostává spíše do dějin evropských myšlenkových proudů vlivem vzniku nových teorií, zejména existencialismu.

Bergsonovy úvahy o čase

Bergsonovým hlavním zájmem byla filozofická revize tehdejšího vědeckého myšlení, snad vůbec nejdůležitějším tématem byl čas. Ve svých dílech nabízel alternativu k chápaní světa pouze jako řetězce příčin a důsledků a zvláště vyhraněně vystoupil proti tomuto náhledu na člověka, lidské vnímání, prožívání.

Základním Bersonovým pojmem, kterým ovlivnil jak filozofii, tak i literaturu, byl pojem trvání (durée). Cestou k tomuto pojmu byla úvaha nad běžným vědeckým chápáním příčin a důsledků. To se zakládá na představě, že události se odehrávají postupně a jsou dělitelné na příčiny a důsledky. Díváme-li se takto na celý svět, můžeme ho vnímat jako síť příčin a důsledků, které je možno vědecky odhalovat, zkoumat, nalézat pro ně zákony a pomocí nich pak modelovat a předpovídat budoucí děje. Bergson však tvrdí, že v lidském vnímání je cosi, co zcela odporuje tomuto názoru. Totiž že si ho nelze představit jako příčiny a důsledky, protože každý okamžik v sobě obsahuje zabarvení, dojem, část z okamžiku předchozího a zároveň nápovědu, znamení okamžiku budoucího. Když přijmeme tento názor, je podle Bergsona již nadále nemožné skutečnost dělit na části, vnímání je vždy provázáno s minulostí a budoucností, a proto se z něj nedá vyčlenit nějaký díl, nějaká část, aniž bychom se nedopustili zkreslení, redukce. Bergson konstatuje, že tuto představu způsobila aplikace úvah o prostoru, hmotě (ty jsou dělitelné na části - na čas, duši, jejichž základní vlastností je právě trvání). Tyto jeho úvahy byly součástí rozsáhlejší společenské diskuze, která se snažila řešit tehdejší krizi věd a společnosti. Mezi ostatní autory, kteří výrazně ovlinili tuto diskuzi, i když mnohdy zcela jiným pojetím, patřili například Edmund Husserl, Sigmund Freud a Friedrich Nietzsche.

Bergsonův vliv na literaturu

V literatuře byl jeho vliv patrný zvláště u modernistů (Marcel Proust, James Joyce, Virginie Woolfová). Ti se snažili umělecky vyjádřit právě tu představu, že čas a vědomí je nedělitelný, plynoucí proud. Kromě Bergsona zde měl velký vliv zejména William James, jehož úvahy se ubíraly podobným směrem a jehož pojem dal této literární koncepci i proslulý název – proud vědomí (stream of consciousness).

Hlavní díla

  • Essai sur les données immédiates de conscince (1889, Pojednání o bezprostředních danostech vědomí), disertační práce, česky jako Čas a svoboda.
  • Matiére et mémoire (1896, Duše a tělo),
  • Le Rire (1900, Smích), česky také jako Komika charakteru,
  • Introduction á la métaphysique (1903, Úvod do metafyziky),
  • Évolution créatice (1907, Vývoj tvořivý),
  • Énergie spirituelle (1919, Duchovní energie),
  • Réflexions sur le temps, l'espace et la vie (1920, Úvahy o čase, prostoru a životě),
  • Durée et simultanéité (1922, Trvání a současnost),
  • L'intuition philosophique (1927, Filozofická intuice),
  • Les deux sources de la morale et de la religion (1932, Dvojí pramen mravnosti a náboženství),
  • La Pensée et le Mouvement (1934, Myšlení a pohyb).

Česká vydání

  • Komika charakteru, Pelcl, Praha 1916, přeložil J. Bartoš,
  • Vývoj tvořivý, Jan Laichter, Praha 1919, přeložil Ferdinand Pelikán,
  • Duše a tělo, Alois Hynek, Praha 1927, přeložil Josef Helm, znovu Votobia, Olomouc 1995.
  • Dvojí pramen mravnosti a náboženství, Jan Laichter, Praha 1933, přeložil Václav Černý,
  • Henri Bergson, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, napsal, ukázky z Bersonova díla vybral a přeložil Milíč Čapek,
  • Čas a svoboda, Samcovo knihkupectví, Praha 1947, přeložil Boris Jakovenko, znovu Filosofia, Praha 1994.
  • Smích, Naše vojsko, Praha 1993, přeložili Eva Majorová a Ladislav Major,
  • Duchovní energie, Vyšehrad, Praha 2002, přeložila Marie Novotná,
  • Myšlení a pohyb, Mladá fronta, Praha 2003, přeložil Jakub Čapek,
  • Hmota a paměť, Oikoymenh, Praha 2003, přeložil Alan Beguivin,
  • Dva zdroje morálky a náboženství, Vyšehrad, Praha 2007, přeložil Josef Hrdlička.


Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!