Finsko

Kategorie: Zeměpis (celkem: 504 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 23. září 2006
  • Zobrazeno: 5325×

Příbuzná témata



Finsko

Název státu: Finská republika
Rozloha: 338 145 km2
Počet obyvatel: 5 110 000
Státní zřízení: pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem
Hlavní město: Helsinki (1 050 000 obyvatel, v aglomeraci s městy Espoo a Vantaa)
Největší města: Turku – 280 000 obyvatel
Tampere – 275 000 obyvatel
Úřední jazyk: finština, švédština
Národnostní složení: Finové 93,3 %
Švédové 5,8 %
Ostatní 0,9%
Náboženství: luteráni 87,3%
Bez vyznání 10,6 %
Pravoslavní 1,1%
Ostatní 1 %
Měna: 1 Euro
Nejvyšší hora: Haltiatunturi 1 328 m
Nejdelší řeka: Kemi 483 km
Ozbrojené síly: celkem 32 800 (pozemní vojsko 27 300, letectvo 3 000, námořnictvo 2 500)
Hrubý domácí produkt: 110 mld $
HDP na osobu: 21 750 $
Naděje na dožití při narození: muži 71 let, ženy 79,1 roků
Struktura HDP: zemědělství, lesnictví a rybolov 5,2 %, těžba 0,3 %, průmysl 21,8 %, stavebnictví 8,% služby 64,7% (doprava a spoje 8,5%, obchod 10,5%, finančnictví 20%, veřejná správa a obrana 15%)


Finská kultura a jazyk se značně liší od ostatních severských států. Po dlouhá období své historie byl finský národ pod nadvládou švédska a ruska. Ale nikomu se nepodařilo zlomit jeho ducha.


Přírodní poměry

Finsko je rozlohou šestá největší evropská země, která se vždy musela vyrovnávat se svojí nevýhodnou geografickou polohou na periferii Evropy a drsnými klimatickými podmínkami. Nejdelší a nevýraznou hranici má země s Ruskem, na severu pak s Norskem a řekou Torniojoki se Švédskem. Západní pobřeží omývá Botnický záliv, na jihu leží Finský záliv. K Finsku patří souostroví Ahvenanmaa (švédsky Åland) na jihozápadě s 3 000 ostrovy a ostrůvky (pouze 80 je obydlených),které je pokračováním částečně ponořené pobřežní nížiny.


Povrch

Geologicky Finsko tvoří rozsáhlý štít starých žulových hornin opracovaných kontinentálním ledovcem. Převážnou většinu území zaujímá plochý a mírně zvlněný terén nížin a plošin. Pouze na severu se terén zvedá, ale horských výšek dosahuje pouze na malém území při hranicích s Norskem na severozápadě. Ledovec, který pokrýval celé Finsko, před několika tisíci lety krajinu zarovnal a zanechal v ní velké množství jezer a morénového materiálu. Ledovec ustoupil z území Finska zhruba před 9000 lety. Dobu ledovou připomíná stále ještě zvedání se země z moře, čímž rozloha země roste ročně o 7 km2. V oblasti Pohjanmaa se ročně zvedne země o více než 9 mm, což činí téměř metr za sto let. Oficiální název země – Suomi – znamená „země jezer a bažin“. Finsko má více než 180 000 vesměs velmi členitých jezer zaujímajících téměř 10% rozlohy země a propojených rozvinutým systémem řek a kanálů. Většinou jde o jezera velmi malá, velkých jezer s vodní plochou větší než 200 km2 je pouze 22 a to včetně umělých vodních nádrží Lokka a Porttipahta. Největší jezero Saimaa má plochu 4400 km². Největší řeky jsou Kemi a Oulu, tekoucí z plošin na východě do severního výběžku Botnického zálivu.


Podnebí

Finsko je od Atlantiku odděleno hradbou Skandinávského pohoří i šířkou celého poloostrova a tudíž má výrazně kontinentální klima. Asi 1/5 území, ležící za polárním kruhem, má velmi chladné podnebí s teplotami, které v zimě klesají na průměrných –20 ºC a absolutních –40 ºC a níže. Během krátkého léta ale denní teploty mohou vystoupit i vysoko přes 20 ºC zejména na jihu je klima příznivě ovlivněno blízkostí moře. Srážky klesají od jihozápadu k severovýchodu z 700 mm na 450 mm. Od listopadu do dubna (na severu od října do května) je země pokrytá sněhem, všechna jezera, ale i značná část okolního moře zamrzají.

Podnebí Nadmořská výška Průměrné teploty Roční úhrn srážek
Město Leden Červenec
Oulu 20 m - 8,5 ºC 16,7 ºC 550 mm
Helsinki 58 m - 5,6 º 17,1 ºC 641 mm

Zima je nejdelším ročním obdobím a trvá déle než ostatní roční doby dohromady. Na jihu je délka nejkratšího zimního dne 6 hodin a v nejsevernějším Laponsku trvá polární noc 52 dní. Zimní tmu vynahradí světlo v létě. V období kolem slunovratu je na jižním pobřeží den dlouhý téměř 19 hodin. Na severu v Nuorgamu trvá polární den, kdy slunce nezapadne za horizont, 67 dní. Na severu Finska slunce v letní sezóně nezapadá. V Utsjoki trvá nejdelší letní den více než dva měsíce. Ani na jihu země se v létě úplně nesetmí, pouze tu noční šero brzy nepozorovaně přechází v ranní rozbřesk.

Rostlinstvo

Finsko je nejvíce zalesněnou zemí Evropy. Lesy pokrývají více než 2/3 plochy země. Dominují borovice a jedle, na severu smrky. Na jihu rostou zejména otužilé listnáče(břízy, olše, osiky, jeřáby, ale také duby, javory a jilmy). Velkou část severní třetiny země zaujímá bažinatá tundra, místy porostlá zakrslými stromy. Ve vyšších polohách převládá subarktická flóra mechů a lišejníků, v nižších pak křoviny jeřabin a vrb.


Zvířena

Lesy jsou domovem losů, rysů, lišek(i polárních), medvědů i vlků, na severu zejména sobů. Řeky a jezera jsou bohaté na lososy a pstruhy, hostí hejna divokých kachen a dalšího vodního ptactva. Podobně jako jinde v severských zemích ukazují lesy, jezera a řeky první známky poškození životního prostředí vlivem kyselých dešťů, které mají původ v emisích převážně střední Evropy.


Společnost

Ačkoli Finsko získalo nezávislost až na počátku 20. století, národ si uchoval obdivuhodný pocit sounáležitosti.


Dějiny

Finsko bylo osídleno již v neolitu kočovnými lovci a sběrači, předchůdci dnešních Laponců. Příchod finských kmenů z východu se datuje od 2. století. Jejich jazyk je podobný estonštině a má společný základ s maďarštinou a dalšími jazyky národů žijících v Povolží, zásadně se však liší od všech indoevroských jazyků. Finsko zůstalo nedotčeno vlivem evropské kultury až do 12. století, kdy švédský král Erik IX. si podmanil jihozápadní Finsko a obrátil jeho pohanské obyvatelstvo na křestanskou víru. Švédský biskup Henry (anglického původu), zavražděný finským rolníkem byl později vyhlášen za svatého. Od roku 1284 byla země součástí Švédska jako vévodství. Švédština se stala úředním jazykem a jazykem šlechty. V 15. – 16. století probíhala v zemi řada protifeudálních povstání(tzv. obušková válka 1596-1597).
Od 18. století začalo zabírat finské území Rusko. Mírem z Fredrikshamnu uzavřeným v roce 1809 bylo Finsko za cara Alexandra I. (1777-1825) připojeno jako autonomní velkovévodství k Rusku. Finsko se však těšilo značné politické svobodě a prosperovalo pod osvícenou vládou Alexandra II(1818 – 1881).Ten povolil širší užívání finštiny, která do té doby přežívala jako jazyk nižších vrstev. To na jedné straně oslabilo svazky se Švédskem a na druhé straně posílilo vlastenecké hnutí, nacionalismus a víru ve finskou kulturní identitu. Snahy dalšího cara Mikuláše II o násilnou rusifikaci zem znamenaly sjednocení celé finské společnosti a další rozvoj národně osvobozeneckého hnutí.
Během ruské revoluce (1917 – 1918) vypuklo dělnické povstání i ve Finsku, bylo ale s německou pomocí poraženo a v červenci 1919 byla vyhlášena samostatná republika. Nezávislému Finsku však nebylo přáno zahájit nové dějiny v míru. Země se rozdělila na dva tábory, buržoazní a socialistický, který v lednu 1918 začaly proti sobě bojovat. Občanská válka trvala do května 1918 a skončila vítězstvím buržoazie. Mír se do země vrátil, ale dlouho trvalo, než se rány, způsobené občanskou válkou, zacelily. Ålanské ostrovy se chtěly stát součástí Švédska, se kterým byly spojeny od 12. století. Finsko jim v roce 1920 zaručilo autonomii, ale odmítlo jim poskytnout úplnou nezávislost, dodnes zůstávají autonomní součástí finského státu.
V roce 1939 vypukla sovětsko-finská válka, která skončila obsazením většiny Karelie ve východním Finsku a přístavu Vyborg. Protože Spojenci mu nebyli schopni poskytnout pomoc, přiklonilo se Finsko ve 2. světové válce k fašistickému Německu. Po válce byly urovnány vztahy se Sovětským svazem, ale ten také vyžadoval válečné reparace. Během studené války se Finsko snažilo udržovat vlastní politický kurz založený na realizaci principu parlamentní demokracie, tržní resp. Smíšené ekonomiky a hospodářské spolupráce s SSSR. Výraz „finlandizace“ se začal používat k popsání procesu samostatné aktivity malého neutrálního státu žijícího vedle komunistické supervelmoci.

Finština
Baltofinský jazyk ugrofinské větve uralských jazyků. Mluví jím přes 4,5 mil. osob ve Finsku (úřední jazyk) a menšiny v USA, Kanadě, Švédsku, Norsku a SSSR (0,6 mil.). Vývoj spisovné finštiny prošel dvěma obdobími. Starofinské období zahájil v době reformace, kdy finština začala být užívána jako církevní jazyk, M. Agricola překladem Nového zákona (1548) na základě jihozápadního nářečí. Vytvořil tak starofinský spisovný jazyk, který byl užíván církví do 20. století. Mezi léty 1640 - 1820 nabyla převahu švédština, která se stala ve Finsku úředním jazykem. V první etapě novofinského období (1820 - 70) se spisovný jazyk rozšířil o prvky východních nářečí. Spor, zda užívat v literatuře západní nebo východní nářečí, vyřešil E. Lönnrot tím, že ve svém díle spojil obě v jednotný spisovný jazyk blízký hovorovému. Jeho rozvoj je spojen s rozvojem moderní finské literatury od druhé poloviny 19. století (A. Kivi).
Finština je samohláskový jazyk: v řeči připadá 100 samohlásek na 96 souhlásek. Má 8 samohlásek (např. zaokrouhlené /ü , ö /), a 18 dvojhlásek.
Částečně je zachovávána vokální harmonie, přízvuk je na první slabice. Stavbou je finština aglutinační příponový jazyk, užívá záložky. Podstatné jméno má sg., pl., 14 pádů a osobní přivlastňovací tvary, nemá rod. Sloveso rozlišuje rod činný a trpný, 4 způsoby (oznamovací, podmiňovací, rozkazovací a možnosti) a 4 časy (přít. - bud. a 3 min.). Infinitivní tvary sloves přibírají někdy jmenné znaky (pády a přivlastňovací koncovky). Slovosled je poměrně volný. Ve slovní zásobě jsou výpůjčky z baltských, germánských a slovanských jazyků. Píše se latinkou (jediná písmena s diakritickými znaky jsou ä , ö ).
Laponština
Jazyk ugrofinské větve uralských jazyků. Mluví jím přes 50 tis. osob v severních oblastech Norska (30 tis.), ve Švédsku (15 tis.), Finsku (5 tis.) a Ruska (1 tis. na poloostrově Kola). Dělí se na tři skupiny značně odlišných nářečí: severní (norsko-sámská, a to horská západní, východní a jižní v severním Norsku, Švédsku a ve Finsku; lule-sámská a pite-sámská v severním Švédku a Norsku), jižní (ume-sámská a jižní ve Švédsku a Norsku) a východní (inari-sámská v severovýchodním Finsku a kolská v Rusku). Nejstarší památky jsou ze 17. století. Laponština má několik spisovných jazyků: norsko-sámský (Norsko, Finsko) na základě východního (od 19. st.) a jižního horského nářečí (od 50. let 20. st. ve Švédsku a Norsku), lule-sámský ve Švédsku a ve 30. letech byl i kolsko-sámský spisovný jazyk. Od r. 1934 vychází ve Finsku jediný laponský časopis.
Laponština má složitý systém samohlásek, mnoho dvojhlásek; souhlásky jsou krátké a dlouhé, v západních a jižních nářečích silné (s přídechem) a slabé. Velmi rozšířené je střídání hlásek ve slovech, které má mluvnický význam. Je to aglutinační jazyk s rozvinutým ohýbáním, užívá předložek i záložek. Podstatné jméno rozlišuje 8 - 9 pádů, sg. pl. a přivlastňovací tvary. Sloveso má 3 osoby, číslo, přít. - budoucí a 3 min. časy, 4 způsoby (včetně způsobu možnosti) a rod. Slovosled v prosté větě je velmi volný. Slovní zásoba je ugrofinského původu, historicky je velmi blízká baltofinským jazykům, některá slova jsou společná se samodijskými jazyky. Mnoho výpůjček je z finštiny a obou severských germánských jazyků. Píše se latinkou.
Státní zřízení

Od roku 1919 je hlava státu – prezident – volen volebním kolegiem vybraným lidovým hlasování, v zemi má nejvyšší moc. V současné době ale existují návrhy na přímou volbu prezidenta. Prezident jmenuje vládu a jejího předsedu i další představitele státní administrativy. Zákonodárnou moc má jednokomorový parlament (Eduskunta). Autonomní provincie Ålandské ostrovy má svůj volený kongres a zemského radu (premiéra), ale guvernér jmenovaný finskou vládou má vůči rozhodnutí kongresu právo veta. 200 členů jednokomorového parlamentu se volí na čtyři roky. Ve vládě sociálnědemokratického premiéra Paavo Lipponena je zastoupeno celkem pět politických stran. Šest z osmnácti ministerských křesel je obsazeno ženami.
Prezident je volen na šestileté období
Volební systém poměrného zastoupení umožnil ve Finsku vznik řady větších či menších stran. Většinou je vláda tvořena stranami středu a levé části politického spektra. K největším stranám patří Sociální demokracie, Strana středu a Národní koaliční strana. Dříve populární Komunistická strana zaznamenala velký odliv členů a sympatizantů.

Obyvatelstvo


Také Finsko je národnostně homogenní zemí, i když má z historických dob významnou švédskou menšinu, koncentrovanou na jihozápadě(Turku/Åbo) a na Ålandech. Švédština je stále úředním jazykem, ale její používání slábne. Počet Laponců, kteří hovoří odlišným jazykem a věnují se chovu sobů na severu, klesl již na 2500. V zemi je kupodivu minimum přistěhovalců z ciziny, vzrůstá však přítomnost Rusů.
K luteránům se hlásí téměř 90% populace. Malá část obyvatelstva (kolem 1%) patří k finské pravoslavné církvi. Od roku 1923 existuje ve Finsku svoboda vyznání. Evangelicko-luteránská a pravoslavná církev jsou národními církvemi s uzákoněným postavením. Přes 8,5 % je bez náboženského vyznání, podstatná část z nich však patří k neregistrovaným náboženským sektám.
Finsko má ze všech severských zemí nejvyšší podíl venkovského obyvatelstva (více než 35%), což souvisí také s tradicí bydlení v neporušené přírodě. Aglomerace Helsinek soustřeďuje asi 1/5 populace země. V Laponsku se průměrná hustota pohybuje kolem 2 obyvatel na km². S velikostí a jazykovou izolací Finska konstrastuje jeho mezinárodní kulturní vliv. Epos Kalevala, který složil Elias Lönnrot(1802 –1884), výtvarné umění a do jisté míry i hudba Jeana Sibelia (1865 – 1957), hrály důležitou roli při vytváření finského národního sebeuvědomění. Velký přínos moderní architektuře a urbanismu znamenaly práce architektů Alvara Aalta (1898 – 1976) a Eliel a Eero Saarinenů(1873 – 1950 a 1910 – 1961). Světové známá se stala finská designerská škola, zejména ve sklářství a známé tvárně Marimekko. Mezinárodní popularitu zejména mezi mladými čtenáři, získaly novely Tove Janssona(nar. 1914).
Průměrná délka života Finů je kratší než v ostatních severských státech. Úmrtnost novorozeňat je ve Finsku nejmenší na světě, kdežto dospělí Finové umírají v porovnání s ostatními častěji. Průměrná délka života 6en je 78 let, mužů 70 let.
V roce 1992 bylo ve Finsku 97 měst a 363 dalších obcí. Nejvýznamnějším městem je hlavní město Helsinky, kde v roce 1991 žilo 490 691 obyvatel.


Hospodářství

Růst finské ekonomiky v 60. až 80. letech byl považován za hospodářský zázrak. V posledním období ale země čelí velkým hospodářským problémům.

Zemědělství a lesnictví

Lesy jsou největším přírodním bohatstvím Finska. Těžba dřeva (klesla však v posledních letech asi o ¼) a jeho zpracování je nejdůležitějším odvětvím země. Dřevo, papír a výrobky z nich tvoří téměř 1/3 finského exportu. Zemědělství je vlivem klimatu omezeno na jih, obděláváno je pouze asi 8% plochy země. Převažují malé farmy, které kombinují zejména živočišnou výrobu s hospodařením v lesích. Pěstují se především plodiny na siláž, dále ječmen a oves jako krmivo pro skot a vepře, cukrovka, brambory a řepka olejná. Na severu je stále důležitý chov sobů a kožešinové zvěře, rybolov stačí pokrýt domácí potřebu. Ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi Evropy je v uvedených odvětvích zaměstnán vysoký podíl pracujících (8%).

Průmysl a obchod

Průmysl zaměstnává asi 20% pracovních sil a podobný je i jeho podíl na vytvořeném národním produktu. Tradičně těžba rud barevných kovů na jezerní plošině, zejména evropsky důležitých ložisek chromu, zinku, niklu, mědi, kobaltu, titanu, vanadu a stříbra. Těží se ještě fosfáty a pyrity. Těžba železné rudy byla ukončena.
Hospodářský růst po 2. světové válce byl urychlen reparacemi a také výhodnou směnou ruské ropy za finské průmyslové výrobky. Energetika země závislá do té doby na spalování rašeliny vyrábí téměř polovinu elektřiny spalováním dovážených paliv. 1/3 připadá na jaderné elektrárny.
Tradiční průmyslová odvětví představují ocelářství (Tampere, Imatra, Vaasa, Hanko, Pori), barevná metalurgie (měď a zinek) a zpracování dřeva (Lahti, Kuopio, Kemi, Oulu). Ve strojírenství dominuje stavba lodí včetně ledoborců, produkce zařízení pro dřevozpracující průmysl a výroba papírenských strojů. Důležitá je produkce kyseliny sírové a fosforečných hnojiv, sklářství, polygrafie a zejména elektroniky (Nokkia). Stěžejní odvětví jsou kontrolovaná státem.
Rozpad trhu bývalého SSSR přinesl Finsku velké problémy a přispěl k velmi vysoké nezaměstnanosti (17%). Naděje na oživení se vkládá do vstupu do Evropské unie – 1995. Hlavními obchodními partnery jsou Německo a Švédsko. Donedávna rychle rostl význam cestovního ruchu.

Doprava a spoje
Silniční síť, i když není příliš hustá a pouze 60% vozovek je zpevněných, v podstatě vystačuje požadavkům. Pro cestu do Finska je třeba mít kromě cestovního pasu řidičský průkaz a doklad o zaplacení zákonného ručení. Vhodné je sjednání havarijní pojistky pro případ autonehody. Dopravní předpisy jsou obdobné jako u nás. Totéž platí o dopravních značkách. Značení silnic je přehledné a výrazné. Je třeba přesně dodržovat pravidla silničního provozu, neboť pokuty jsou dost vysoké. To se týká i nařízení o jízdě se světly. Křižovatky ve městech jsou řízeny semafory, jinde platí pravidlo pravé ruky, pokud není dopravní značkou určeno jinak.
Silnice mají dobrý asfaltový povrch. Je však možno se setkat i se silnicemi s makadamovým povrchem (hlavně v severní části země). Přes obce je povolena rychlost 50 km/hod., na státních silnicích 100 km/h, na dálnicích 120 km/h. Vedlejší silnice mají omezenou rychlost, pokud není dopravní značkou upraveno jinak, na 80 km/h. Autobusy nesmějí jet na státních silnicích rychleji než 80 km/h. Řidičům je před jízdou a během ní zakázáno požívat alkohol a drogy. Hranice pro vyměření pokuty je 0,5 promile.
Čerpadel je v jižních oblastech dostatek, v severních se doporučuje vozit s sebou kanystr. Nejnižší hustota čerpadel je v Laponsku.
Opravny obyčejně nejsou zásobeny náhradními díly na naše automobily a sebemenší porucha, při níž je třeba vyměnit nějakou součástku, může znamenat delší zdržení.
Čerpací stanice mají otevřeno obvykle od 7 hod. do 21.hod., v létě i 24.hod denně.
Světla - Ve Finsku platí dopravní nařízení o jízdě se zapnutými světly bez ohledu na denní dobu.
Přednost v jízdě - Platí přednost zprava. Značka “Dej přednost v jízdě” je žlutý trojúhelník s červeným okrajem. Tramvaje v Helsinkách mají vždy přednost.
Autobusová doprava - Mezi většími městy existuje autobusová doprava. Turisticky je využitelná především na severu.
Městská doprava - Převažují autobusy ( v Helsinkách společně s vodními autobusy, tramvajemi a metrem. Do autobusů nastupujte předními dveřmi u řidiče, který zároveň prodává jízdenky.
TAXI - Prázdný vůz poznáte podle podle svítícího žlutého nápisu “taksi” na střeše. Vozy taxislužby najdete na vyhrazených stanovišťích nebo si je můžete objednat telefonicky.
Státní železnice se v současnosti modernizuje. Železniční doprava je vesměs ve spojení s trajekty. Jen z Ruska je přímé železniční spojení z Petrohradu, odkud jezdí vlaky dvakrát denně. Železnic je ve Finsku mnohem více v jižní části, sever je takřka bez tratí. Jízda vlakem je o poznání levnější než jinde v Evropě. Rozchod kolejí je větší než u nás, také jsou zdejší vlaky prostornější. Vozový park je udržovaný. Rodiny s dětmi ocení pohodlné cestování ve speciálních vozech pro děti. Vlakové soupravy se pohybují průměrnou rychlostí 120 km/hod., s maximální rychlostí okolo 150 km/hod.
Velmi významná je vnitrozemská lodní doprava po jezerech, řekách a kanálech (více než 6000 km vodních cest), využívaná především pro dopravu dřeva, ale také pro dopravu turistů.
Letecká doprava obsluhuje 24 letišť, mezinárodní je Malmi u Helsinek. Mezi většími městy existuje letecká doprava, ale pro svou finanční náročnost je pro běžného turistu nedostupná. V turistických oblastech zejména na severu (Inari aj.) jsou k disposici aerotaxi (hydroplány), které zajišťují vyhlídkové lety i dopravu k odlehlým tábořištím při jezerech v pustinách.
Pro styk se zahraničím a zahraniční obchod je nejdůležitější námořní doprava s největšími přístavy Helsinky, Turku, Kotka a Pori. Lodní doprava je nejrozšířenějším druhem přístupových cest do Finska, a to jak při použití hromadných dopravních prostředků, tak i při použití vlastního vozidla.

Zdravotnictví a sociální péče

Finský sociální systém nabízí standardní služby a navíc např. podporu bydlení ve městech. Zejména stárnoucí populace využívá odborné zdravotní zabezpečení včetně pečovatelské služby v příjemných penzionech. Finsko se také honosí po Islandu nejnižší kojeneckou úmrtností v Evropě.

Spoje a poštovní poplatky
Spoje jsou přesné a spolehlivé. Síť poštovních schránek, které jsou dobře označené, je dostatečně hustá. Telefonní spojení je dobré, automatické. Do České republiky je možno telefonovat ze všech automatů, je však třeba si připravit větší množství drobných mincí nebo zakoupit telefonní kartu. Vhodné je telefonovat ve večerních hodinách nebo ve dnech pracovního klidu (svátky, neděle, sobota odpoledne a večer), kdy jsou slevy.

Ubytování
Apartmá - V mnoha městech si můžete pronajmout zařízený byt na libovolně dlouhou dobu.
Hotely - Hotelové ubytování ve Finsku je na vysoké úrovni. Hotely jsou rozděleny stejně jako v jiných zemích do kategorií, podle toho se liší i cenově (města, venkov). Ceny za pokoj jsou poměrně vysoké, a proto je vhodnější ubytování v malých penziónech či v soukromí.
Ubytovny pro mládež - Síť mládežnických ubytoven je hustší v jižních oblastech země. Ubytovny jsou dobře zařízeny a řídí se stejnými pravidly jako v ostatních zemích.
Sanatoria a lázeňské hotely - Tato zařízení poskytují terapeutické služby na vysoké úrovni. 36 finských lázeňských center nabízí rehabilitace, masáže, fyzikální terapie, odtučňovací kúry i kosmetologické služby.
Ubytování ve venkovských domcích (chatách) – Stejně jako v Norsku a Švédsku jsou takřka po celém Finsku postaveny domky pro letní byt – jedná se zhruba o pět a půl tisíce většinou tradičních srubů v atraktivních a romantických jezerních oblastech. Kromě toho je možno se ubytovat na statcích, jež byly vybrány pro tento účel. Ubytování v těchto zařízeních je obvykle vázáno na delší dobu (týden).
Otevřené sruby - V odlehlých pustinných oblastech je mnohde možno bezplatně využívat i tzv. “otevřených srubů”.
Kempink a karavanink - Velmi oblíbená a laciná forma přenocování. V zemi je poměrně hodně dobře vybavených kempinků, kde je možno přespávat jak ve stabilně postavených stanech, tak i v dřevěných chatkách. Velká plocha je obvykle vyhrazena i pro karavany a majitele vlastních stanů. Kempinky (asi 340 v celém Finsku) jsou rozděleny do tří kategorií. Podle toho je stanovena i cena.
Celní předpisy
Do Finska lze z nečlenské země EU dovážet bez cla jako dárek či pro vlastní potřebu následující zboží:
Alkohol (1 l lihovin (více než 22% alkoholu) nebo 2 l aperitivu či sektu (do 21% alkoholu) ; 2 l vína ; 15 l piva ) Věková omezení: lihoviny- od 20 let; ostatní alkohol - od 18 let. Parfémy - 50 g parfému a 0,25 l toaletní vody .Tabákové výrobky - 200 ks cigaret nebo 100 ks krátkých doutníků nebo 50 ks doutníků nebo 250g tabáku. Věkové omezení: 17 let. Čaj a káva - 100 g čaje nebo 40 g čajového extraktu ; 500 g kávy nebo 200g kávového extraktu . Věkové omezení: 15 let. Potraviny - 1kg výrobků z mléka či vajec ; 1 kg masa a masných výrobků ; 1 kg ryb a rybích výrobků. Rostliny, léky, zbraně - Dovoz podléhá zvláštním předpisům. Bližší informace poskytují celní úřady.
Živá zvířata - U psů a koček je vyžadováno potvrzení (ve finštině, švédštině, angličtině či němčině) o očkování proti vzteklině. Očkování musí být provedeno min. 30 dní a max. 12 měsíců před vstupem do Finska
K výše uvedenému a k vlastním zavazadlům mohou cestující dovážet předměty osobní spotřeby až do hodnoty 1 100 FIM.


Praktické informace pro pobyt ve Finsku
Bezpečnost - Ve Finsku je kriminalita podstatně nižší než v zemích střední Evropy
Cestovní dokumenty - Státní příslušníci České Republiky potřebují ke vstupu do Finska platný cestovní pas (celková délka turistického pobytu na území Finska nesmí přesáhnout 3 měsíce).
Čas - Ve Finsku platí východoevropský čas .

Dny pracovního volna
1. ledna - Nový rok6. leden - Tří králů2. duben - Velký pátek4. - 5.duben - Velikonoce30.duben – 1. květen - Filipojakubská noc a 1. máj 13. květen - Nanebevstoupení páně23. květen - Svatodušní neděle25. – 26.června - Svatojánská slavnost6. listopad - svátek Všech svatých6. prosinec Den nezávislosti24. – 26. prosinec - Štedrý večer a Svátky vánoční
Elektrický proud - Ve Finsku se obejdete bez adaptéru. Střídavý proud 220 V (50 Hz).
Tykání - je ve Finsku mnohem rozšířenější než ve střední Evropě. Pozdrav “Hei!” není projevem neúcty, nýbrž neformálním způsobem oslovení.
Komáři - Na jihu se s nimi setkáte prakticky jen v závětří a u vodních ploch. Na výlet do Laponska si však nezapomeňte přibalit repeletní přípravek.
Lékárny - Finsky “Apteekki“.
Lékařská péče - Lékařská péče ve Finsku je na vysoké úrovni. Ambulantní ošetření poskytují zdravotní střediska (terveyskeskus) a polikliniky. za ambulantní ošetření ve státních nemocnicích (sairaala) se platí poplatek 50 – 100 FIM, pobyt v nemocnici stojí 125 FIM za den. Lékařskou praxi vykonávají ve Finsku také soukromí lékaři. Zubní péče je až na výjimky poskytována pouze v privátních ordinacích.
Nákupy - Otvírací doba většiny prodejen: po – pá 9 – 18 hod. (obchodní domy až do 22 hod), so 9 – 14 (obchodní domy so – ne do 18 hod). Obchody s potravinami: po – pá až do 20 hod. Ve dnech státních svátků zavřeno.
Spropitné - Ve Finsku není zvykem nechávat spropitné.

Jídlo a kuchyně
Finská kuchyně v sobě spojuje vlivy kuchyně skandinávské a ruské. Nezastupitelné místo tu mají pokrmy z ryb, zejména z lososa, síha, štiky, sledě a okouna. Tradiční dezerty jsou připravovány z lesních plodů.
Finský sekt- Ovocné šumivé víno z bílého rybízu a angreštu.
Finské pivo - Vaření piva má ve Finsku dlouholetou tradici. Pivo je prodáváno v obchodech s potravinami a ve specializovaných prodejnách s alkoholem Alko. K dostání jsou také zahraniční, mj. česká piva.
Finská vodka - Značku Koskenkorva jistě není třeba milovníkům tohoto čirého destilátu z pšenice zvlášť představovat.
Potraviny - Samoobsluhy a supermarkety vás překvapí rozmanitou nabídkou potravinářských výrobků. V kioscích můžete potraviny zakoupit také v pozdních večerních hodinách, výběr je však omezenější.
Restaurace - Za dostupné ceny se můžete občerstvit v samoobslužných restauracích “baari” nebo “kahvila”. Alkoholické nápoje tu však nehledejte, takováto stravovací zařízení nabízejí pouze nízkoalkoholické pivo. Chutná jídla za dobré ceny pořídíte také v motorestech, malých hotelích a venkovských hostincích. K polednímu menu či bufetu patří zeleninové saláty, pečivo i nealkoholické nápoje, nejčastěji mléko a voda. Snídaně se podává obvykle od 7 do 10, oběd od 11 do 14 a večeře od 16 do 19 hodin. Půl hodiny před zavírací dobou – zákazníci jsou upozornění světelným znamením – končí podávání alkoholu.

Zábava
Santa Park - na polárním kruhu, kousek od města Rovaniemi ve finském Laponsku.
Vlajka a národní symboly
Vlajka modrých jezer a bílého sněhu, jak byla v roce 1870 poeticky popsána, je jednou z nejmladších severských vlajek. Oficiálně byla uznána 29. 5. 1918, půl roku po uznání nezávislé Finské republiky. Všechny oficiální instituce ji používají ve stejné podobě, pouze jako zástava prezidenta je upravena vloženým znakem červeného lva uprostřed modrého kříže. Dalším symbolem Finské republiky je vedle lva také medvěd, symbol vycházející ze znaku síly a finské přírody.
Den nezávislosti 6. prosince je spojen s oslavami. Finský národ se právě tento den roku 1917 vymanil z několik století trvjící nadvlády, nejprve švédské, poté ruské. V den nezávislosti vlaje finská vlajka i v tom nejzazším cípu země.
Dnes je v čele Finské republiky prezidentka Tarja Halonnen, která nastoupila do své funkce v roce 2001 a je velmi oblíbená pro pevnost a neústupnost svých názorů. Říká se o ní, že je to „jediný správný muž ve vládě“. Jednokomorový parlament je zákonodárným orgánem na 4 roky a má 200 poslanců. Ministerský předseda řídí 18.člennou vládu. Ženy se tradičně podílejí i na nejvyšších místech, ministryní je více než 1/3 z celkového počtu. Současná vláda je koalicí sociálně demokratické strany, švédské národní strany, levicového svazu a strany zelených.


zajímavosti


- Nejvíce jezer v Evropě – 187 888.
- Největší spotřeba kávy na počet obyvatel na světě.
- Nejstabilnější evropská ekonomika 2001 s nejmenší inflací.
- Nejnižší průměrná nadmořská výška státu: 30 m n. m. .
- Největší výrobce papíru v Evropě.
- Nejsevernější stát Evropské unie.
- Nejstarší volební právo pro ženy ve Skandinávii od roku 1906.
- Nejvíce saun na světě 3 000 000 což znamená cca. 2 Finové na 1 saunu.
- Nejvíce vyhřátá je též finská sauna – 120-130 ºC.
- Nejrozšířenější evropský mobilní telefon – Nokia vyráběný ve finském městě Salo.



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby