Filosofie

Kategorie: Filozofie (celkem: 142 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 08. srpna 2005
  • Zobrazeno: 27481×

Příbuzná témata



Filosofie

Filosofie
Filosofie je velmi velký a rozšířený obor, jimž se chce zabývat velmi monoho lidí, ale ne všichni mají tu čest poznat a užívat krásy této královny věd. Někteří se setkávájí s pouhou napodobeninou této vědy, jiní berou poznávání velmi vážně a chtějí začít chápat podstatu filosofie od začátku. Pro tento typ lidí mám radu. Základy filosofie jsou napsány v mnoha svazcích, v mnoha knihovnách, ale ten úplný základ se Vám pokusím přiblížit na následujících stránkách za pomoci předních autorů starého řecka a říma

Epiktetus

Epiktetos byl popularizátor stoicismu v římské době císařské apocházel z Hierapole v maloasijské Frygii. Narodil se mezi lety 50-60 n.l. Mládí prožil jako otrok v domě Neronova propuštěnce a důvěrníka Epafrodita a už tehdy naslouchal výkladům stoika Musonia Rufa. Po propuštění si otevřel v Římě vlastní filozofickou školu .V době hromadného pronásledování filozofů za císaře Domitiana se uchýlil do Nikopole v Epeiru (dnešní Albánie).Brzy se stala jeho škola velmi známou a uznávanou. Epiktetos se stal důležitým a váženým občanem a i mnoho vlivných osob vyhledávalo jeho pomoc v řešení nejrůznějších problémů. Sám císař Hadrianus si nadmíru vážil jeho moudrosti. Epiktetos zemřel ve věku asi 80 let, až na sklonku Hadriánovy vlády.
Epiktetos nebyl literárně činný. V tom napodobil svého oblíbeného mistra Sokrata a jeho myšlenkách se dozvídáme, až ze vzpomínek jeho posluchačů a ctitelů.Z nich hlavní místo zaujímá Flavius Arrianus z Nikomedie, skladatel slavné Alexandrovy Anabase. Snažil se zachovávat přednášky svého učitele co možná nejpřesněji, aby si pro budoucnost zachoval co možná nejpřesnější ,,vzpomínky na jeho myšlení a upřímnost jeho slov´´.Arrianovy zápisky se nám dochovaly jen částečně : čtyři knihy z Epiktetových Rozprav z původních nejspíše osmi knih, stručný Arrianův výtah z Epiktetových výkladů je:“Rukojeť je stručný souhrn Epiktetových mravních zásad, jakýsi stoický katechismus o 53 kapitolách.“ Ve svých Rozpravách užil Epiktetos zvláštní druh populárního výkladuzvaný diatribé, filozofická rozprava, čas od času se zde vyskytují anekdoty, citáty básníků, apostrofy, personifikace a zejména jsou časté dialogy. Dialog diatrib mívá občas charakter opravdového dialogu, takže na otázky rozprávějícího učitele následují stručné odpovědi nebo i námitky fingovaného odpůrce nebo posluchače. I v tomto vychází Epiktetos ze Sokrata. Epiktetos byl uznáván hlavně díky rozebírání aktuálních problémů a praktické filozofie jako: o chudobě a bohatství, o manželství, stáří, smrti, o ctnosti, oduševním klidu,.

CO JE ZAČÁTKEM FILOZOFIE ?

Podle Epikteta máme od přírody vrozený jakýsi temný, nevyvinutý pojem dobra a zla a jiné podobné, připojujeme k tomu také ještě domněnku, že přesnější poučení o těchto pojmech je zbytečné, a proto naše soudy o našich skutcích zvlášť a lidských vůbec jsou kolísavé a nesprávné. ,,Nestačí tedy zdání každého člověka k tomu, aby něčemu bylo vskutku tak.´´ - tedy domněnka jednotlivce není dostatečným kriteriem k určení pravdy.
A dobro? Je to také jen prázdný pojem, nebo má také hlubší význam, který nám nevšímavým smrtelníkům uniká. A co je vlastně pravá podstata dobra?
Každá duše je dílec (apospasma = útržek,zlomek) božské duše světové, která je jako praoheň, hmotu prostupuje, oživuje a řídí. Oblíbeným příkladem naivního přirovnání stoického je: „osel je stvořen k tomu, abychom užívali jeho hřbetu.“


Epiktetovo učení vyvolalo obrovský ohlas na přelomu prvního a druhého století hlavně proto, že odpovídalo na otázky, které se stávaly aktuální. Epiktetova filozofie je druhem stoicismu, který odpovídá situaci, zájmům a tužbám širokých vrstev. Epiktetos tvrdil, že ,,cílem veškeré filozofie a všeho konání je vnitřní mravní obroda člověka´´. Epiktetos dělí filozofii na tři základní části, na logiku, fyziku a etiku, ale nepřikládá jim stejnou hodnotu.Cílem a smyslem je mravní zdokonalení, tady jádrem filozofie musí být etika.
Logika je podle Epikteta základ veškerého filozofování, neboť nás učí rozeznávat pravdu od nepravdy, podávajíc spolehlivá kritéria pravdy, vyzbrojuje nás schopností hájit a doporučovat správné zásady, ale pro lidský život je přece jen podřadného významu. Epiktetos zde uvádí příklad : jako kdyby se cestující na návratu do své země zastavil v hezkém hostinci a pak, protože se mu v hostinci zalíbilo, už tam chtěl zůstat.Podle Epikteta zapomněl na svůj úmysl:tvá cesta nevedla, sem nýbrž tudy!
Fyzika je učení o složení vesmíru a přírody. Epiktetos ji nepovažuje za příliš důležitou a slouží mu pouze pokud je oporou a zdůvodněním etických zásad.Proto zde Epiktetos přejímá názory zakladatelů stoicismu Zenona a Chrysippa, hlásí se tak k pantheismu s některými materialistickými prvky a k víře v účelnost všeho dění.Vesmír je pro něj dokonale uspořádaný celek , oduševnělá bytost, zóon.Jeho podstata tělo je věčná, ale v těch podobách a tvarech, v nichž se jeví našim smyslům, je podrobena ustavičným změnám.Změny podléhají nezměnitelným a věčným zákonům a prapříčinou veškerého dění vůbec je logos , rozum,
který všechno pořádá: je tedy totožný se zákonem a osudem ,pokud každé sebenepatrnější části světového celku přiděluje příslušný a spravedlivý úděl, ale je totožný i s prozřetelností, pokud každé jednotlivě vykazuje její cíl a k tomuto cíli ji pomáhá.A to je právě
Epiktetův bůh, poslední příčina všech věcí.A jelikož jako nejjemnější oheň, ohnivý dech , pneuma, nebo ether (aithér)proniká veškerou světovou podstatou, je totožný i s přírodou.

Tyto názory ovšem Epiktetos příliš nerozvíjí a příliš se o ně nezajímá: ,,Co mi na tom záleží, zda li se vesmír skládá z atomů či ohně a země?Což nestačí poznat pravou podstatu dobra a zla a hranice našich žádostí a nechutí a rovněž našeho chtění a odporu, a podle
nich jako podle pravidel uspořádat svůj život a těm věcem , které jsou nad náš rozum, dát výhost?´´Jednou z vůdčích zásad jeho moralizování bylo totiž učení o tom, že člověk má žít v souladu s přírodou , což znamenalo neprotivit se jakýmkoli ranám osudu zvenčí, využít jich co nejlépe v boji o vnitřní mravní zdokonalování ducha a srdce. Etika je Epiktetovi naukou o mravním jednání, zejména o mravní sebevýchově člověka.Podle Epikteta je dobrem to co je a co není v lidské moci.V lidské moci jsou naše představy, naše žádost i nechuť, naše chtění i odpor, zkrátka celý náš duševní život.V naší moci však není naše tělo, náš majetek, naše pověst,zdraví,život apod. i jejich opaky, slovem ,,vnější věci, lhostejné věci, zdánlivá dobra a

zla.Obracíme-li svou žádost a nechuť k vnějším věcem, jsme na nesprávné cestě, tu se pak často naše žádosti často nevyplňují a upadáme právě do toho, čemu se chceme vyhnout, k čemu máme nechuť a jsme tudíž nevyhnutelně nešťastní.
Na další zastávce z naší cesty po stopách filosofie si projdeme malou poradnu o užívání úsudků s dvojsmslnými výrazy, úsudků hypothetických a jím podobných.
Epiktetos poukazuje na roli logiky ve filozofii, která se stává její nezbytnou složkou a nelze ji vynechat. Epiktetos shledává logiku důležitou i pro užití v prosté mluvě, kde hraje důležitou roli při vyvozování závěrů, používání hypotéz a následném vyhodnocování.
Při dalším putování zabloudíme i do takových končin běžného života, jako je uhájení „člověčí“ společenské úlohy. ,,Rozumnému tvoru je nesnesitelné jenom to, co je v rozporu s rozumem, ale co je shodě s rozumem, je snesitelné´´. - člověk vykonává pouze věci, které jsou ve shodě s rozumem a ostatní se mu protiví, ale na všechny věci se musí pohlížet individuálně.

Dalším z významných řeckých filosofů je zván Platón, vlastním jménem Aristoklés. Narodil se 427 př.n.l. do jedné z význačných a bohatých rodin v Aténách. Měl se stát nadějným literátem či politikem, alespoň do doby než potkal Sókrata. To mu bylo 20 let. Potom se na osm let stal Sókratovým žákem. A to ho ovlivnilo řekněme na celý život. Z politické ani literární dráhy nebylo nic, protože Platón se stal filozofem. Po nespravedlivém Sókratově odsouzení a nakonec i exekuci se Platón dostal do pozice nekompromisního kritika demokracie v Aténách. Poznal spor mezi politikou a filozofií, jež představovala právě smrt jeho velkého vůdce a učitele. Nakonec znechucen opouští řeckou metropoli, aby po jistou dobu dlel v Megaře, učil se od kněžích v Egyptě jejich učení i náboženství. Potom se (údajně) dostal až do Indie. Určitě ale víme o jeho pobytu v řeckých koloniích v jižní Itálii a na Sicílii. Zde se také seznámil s pythagorejskou školou, z níž později také hojně čerpal.Zaožil také akademii, která byla doslova jeho láskou. Vyučoval zde zdarma okruh žáků - těch měl neustále dostatek. Ústava - jasně nejobsáhlejší Platónovo dílo, se zabývá uspořádáním dokonalé lidské společnosti - dokonalým státem, ale také všemi oblastmi filozofových myšlenek, Faidros - dialog významný hlavně pro pochopení Platónovy nauky o třech dílech lidské duše, Theaitétos - se zabývá podstatou vědění, Timaios - spis věnovaný vzniku a evoluci přírodních zákonů, planet i pozemských živočichů, Státník - Polítikos - obsahuje v ucelené formě Platónovy politické názory, Kritiás - vůbec první písemná zmínka o údajné existenci bájné Atlantidy a nakonec Zákony Platónovy - poslední velké, avšak nedokončené dílo (vydané až jedním z jeho žáků), jež se opět zabývá politikou a uspořádáním státu z hlediska lidsky mravního.
Je důležité říct, že se ještě několikrát v Syrakusách pokusil uvést v praxi svou ideu (pozor, nespojovat s IDEOU jako součástí tzv.Platónova trojúhelníku) ideálního státu/obce. Ale nebylo mu souzeno, aby své dílo úspěšně dokončil, neboť ve svých 80 letech (v r. 347 př.n.l.) uprostřed plného pracovního nasazení umírá.

Filosofie
Filosofie je velmi velký a rozšířený obor, jimž se chce zabývat velmi monoho lidí, ale ne všichni mají tu čest poznat a užívat krásy této královny věd. Někteří se setkávájí s pouhou napodobeninou této vědy, jiní berou poznávání velmi vážně a chtějí začít chápat podstatu filosofie od začátku. Pro tento typ lidí mám radu. Základy filosofie jsou napsány v mnoha svazcích, v mnoha knihovnách, ale ten úplný základ se Vám pokusím přiblížit na následujících stránkách za pomoci předních autorů starého řecka a říma

Epiktetus

Epiktetos byl popularizátor stoicismu v římské době císařské apocházel z Hierapole v maloasijské Frygii. Narodil se mezi lety 50-60 n.l. Mládí prožil jako otrok v domě Neronova propuštěnce a důvěrníka Epafrodita a už tehdy naslouchal výkladům stoika Musonia Rufa. Po propuštění si otevřel v Římě vlastní filozofickou školu .V době hromadného pronásledování filozofů za císaře Domitiana se uchýlil do Nikopole v Epeiru (dnešní Albánie).Brzy se stala jeho škola velmi známou a uznávanou. Epiktetos se stal důležitým a váženým občanem a i mnoho vlivných osob vyhledávalo jeho pomoc v řešení nejrůznějších problémů. Sám císař Hadrianus si nadmíru vážil jeho moudrosti. Epiktetos zemřel ve věku asi 80 let, až na sklonku Hadriánovy vlády.
Epiktetos nebyl literárně činný. V tom napodobil svého oblíbeného mistra Sokrata a jeho myšlenkách se dozvídáme, až ze vzpomínek jeho posluchačů a ctitelů.Z nich hlavní místo zaujímá Flavius Arrianus z Nikomedie, skladatel slavné Alexandrovy Anabase. Snažil se zachovávat přednášky svého učitele co možná nejpřesněji, aby si pro budoucnost zachoval co možná nejpřesnější ,,vzpomínky na jeho myšlení a upřímnost jeho slov´´.Arrianovy zápisky se nám dochovaly jen částečně : čtyři knihy z Epiktetových Rozprav z původních nejspíše osmi knih, stručný Arrianův výtah z Epiktetových výkladů je:“Rukojeť je stručný souhrn Epiktetových mravních zásad, jakýsi stoický katechismus o 53 kapitolách.“ Ve svých Rozpravách užil Epiktetos zvláštní druh populárního výkladuzvaný diatribé, filozofická rozprava, čas od času se zde vyskytují anekdoty, citáty básníků, apostrofy, personifikace a zejména jsou časté dialogy. Dialog diatrib mívá občas charakter opravdového dialogu, takže na otázky rozprávějícího učitele následují stručné odpovědi nebo i námitky fingovaného odpůrce nebo posluchače. I v tomto vychází Epiktetos ze Sokrata. Epiktetos byl uznáván hlavně díky rozebírání aktuálních problémů a praktické filozofie jako: o chudobě a bohatství, o manželství, stáří, smrti, o ctnosti, oduševním klidu,.

CO JE ZAČÁTKEM FILOZOFIE ?

Podle Epikteta máme od přírody vrozený jakýsi temný, nevyvinutý pojem dobra a zla a jiné podobné, připojujeme k tomu také ještě domněnku, že přesnější poučení o těchto pojmech je zbytečné, a proto naše soudy o našich skutcích zvlášť a lidských vůbec jsou kolísavé a nesprávné. ,,Nestačí tedy zdání každého člověka k tomu, aby něčemu bylo vskutku tak.´´ - tedy domněnka jednotlivce není dostatečným kriteriem k určení pravdy.
A dobro? Je to také jen prázdný pojem, nebo má také hlubší význam, který nám nevšímavým smrtelníkům uniká. A co je vlastně pravá podstata dobra?
Každá duše je dílec (apospasma = útržek,zlomek) božské duše světové, která je jako praoheň, hmotu prostupuje, oživuje a řídí. Oblíbeným příkladem naivního přirovnání stoického je: „osel je stvořen k tomu, abychom užívali jeho hřbetu.“


Epiktetovo učení vyvolalo obrovský ohlas na přelomu prvního a druhého století hlavně proto, že odpovídalo na otázky, které se stávaly aktuální. Epiktetova filozofie je druhem stoicismu, který odpovídá situaci, zájmům a tužbám širokých vrstev. Epiktetos tvrdil, že ,,cílem veškeré filozofie a všeho konání je vnitřní mravní obroda člověka´´. Epiktetos dělí filozofii na tři základní části, na logiku, fyziku a etiku, ale nepřikládá jim stejnou hodnotu.Cílem a smyslem je mravní zdokonalení, tady jádrem filozofie musí být etika.
Logika je podle Epikteta základ veškerého filozofování, neboť nás učí rozeznávat pravdu od nepravdy, podávajíc spolehlivá kritéria pravdy, vyzbrojuje nás schopností hájit a doporučovat správné zásady, ale pro lidský život je přece jen podřadného významu. Epiktetos zde uvádí příklad : jako kdyby se cestující na návratu do své země zastavil v hezkém hostinci a pak, protože se mu v hostinci zalíbilo, už tam chtěl zůstat.Podle Epikteta zapomněl na svůj úmysl:tvá cesta nevedla, sem nýbrž tudy!
Fyzika je učení o složení vesmíru a přírody. Epiktetos ji nepovažuje za příliš důležitou a slouží mu pouze pokud je oporou a zdůvodněním etických zásad.Proto zde Epiktetos přejímá názory zakladatelů stoicismu Zenona a Chrysippa, hlásí se tak k pantheismu s některými materialistickými prvky a k víře v účelnost všeho dění.Vesmír je pro něj dokonale uspořádaný celek , oduševnělá bytost, zóon.Jeho podstata tělo je věčná, ale v těch podobách a tvarech, v nichž se jeví našim smyslům, je podrobena ustavičným změnám.Změny podléhají nezměnitelným a věčným zákonům a prapříčinou veškerého dění vůbec je logos , rozum,
který všechno pořádá: je tedy totožný se zákonem a osudem ,pokud každé sebenepatrnější části světového celku přiděluje příslušný a spravedlivý úděl, ale je totožný i s prozřetelností, pokud každé jednotlivě vykazuje její cíl a k tomuto cíli ji pomáhá.A to je právě
Epiktetův bůh, poslední příčina všech věcí.A jelikož jako nejjemnější oheň, ohnivý dech , pneuma, nebo ether (aithér)proniká veškerou světovou podstatou, je totožný i s přírodou.

Tyto názory ovšem Epiktetos příliš nerozvíjí a příliš se o ně nezajímá: ,,Co mi na tom záleží, zda li se vesmír skládá z atomů či ohně a země?Což nestačí poznat pravou podstatu dobra a zla a hranice našich žádostí a nechutí a rovněž našeho chtění a odporu, a podle
nich jako podle pravidel uspořádat svůj život a těm věcem , které jsou nad náš rozum, dát výhost?´´Jednou z vůdčích zásad jeho moralizování bylo totiž učení o tom, že člověk má žít v souladu s přírodou , což znamenalo neprotivit se jakýmkoli ranám osudu zvenčí, využít jich co nejlépe v boji o vnitřní mravní zdokonalování ducha a srdce. Etika je Epiktetovi naukou o mravním jednání, zejména o mravní sebevýchově člověka.Podle Epikteta je dobrem to co je a co není v lidské moci.V lidské moci jsou naše představy, naše žádost i nechuť, naše chtění i odpor, zkrátka celý náš duševní život.V naší moci však není naše tělo, náš majetek, naše pověst,zdraví,život apod. i jejich opaky, slovem ,,vnější věci, lhostejné věci, zdánlivá dobra a

zla.Obracíme-li svou žádost a nechuť k vnějším věcem, jsme na nesprávné cestě, tu se pak často naše žádosti často nevyplňují a upadáme právě do toho, čemu se chceme vyhnout, k čemu máme nechuť a jsme tudíž nevyhnutelně nešťastní.
Na další zastávce z naší cesty po stopách filosofie si projdeme malou poradnu o užívání úsudků s dvojsmslnými výrazy, úsudků hypothetických a jím podobných.
Epiktetos poukazuje na roli logiky ve filozofii, která se stává její nezbytnou složkou a nelze ji vynechat. Epiktetos shledává logiku důležitou i pro užití v prosté mluvě, kde hraje důležitou roli při vyvozování závěrů, používání hypotéz a následném vyhodnocování.
Při dalším putování zabloudíme i do takových končin běžného života, jako je uhájení „člověčí“ společenské úlohy. ,,Rozumnému tvoru je nesnesitelné jenom to, co je v rozporu s rozumem, ale co je shodě s rozumem, je snesitelné´´. - člověk vykonává pouze věci, které jsou ve shodě s rozumem a ostatní se mu protiví, ale na všechny věci se musí pohlížet individuálně.

Dalším z významných řeckých filosofů je zván Platón, vlastním jménem Aristoklés. Narodil se 427 př.n.l. do jedné z význačných a bohatých rodin v Aténách. Měl se stát nadějným literátem či politikem, alespoň do doby než potkal Sókrata. To mu bylo 20 let. Potom se na osm let stal Sókratovým žákem. A to ho ovlivnilo řekněme na celý život. Z politické ani literární dráhy nebylo nic, protože Platón se stal filozofem. Po nespravedlivém Sókratově odsouzení a nakonec i exekuci se Platón dostal do pozice nekompromisního kritika demokracie v Aténách. Poznal spor mezi politikou a filozofií, jež představovala právě smrt jeho velkého vůdce a učitele. Nakonec znechucen opouští řeckou metropoli, aby po jistou dobu dlel v Megaře, učil se od kněžích v Egyptě jejich učení i náboženství. Potom se (údajně) dostal až do Indie. Určitě ale víme o jeho pobytu v řeckých koloniích v jižní Itálii a na Sicílii. Zde se také seznámil s pythagorejskou školou, z níž později také hojně čerpal.Zaožil také akademii, která byla doslova jeho láskou. Vyučoval zde zdarma okruh žáků - těch měl neustále dostatek. Ústava - jasně nejobsáhlejší Platónovo dílo, se zabývá uspořádáním dokonalé lidské společnosti - dokonalým státem, ale také všemi oblastmi filozofových myšlenek, Faidros - dialog významný hlavně pro pochopení Platónovy nauky o třech dílech lidské duše, Theaitétos - se zabývá podstatou vědění, Timaios - spis věnovaný vzniku a evoluci přírodních zákonů, planet i pozemských živočichů, Státník - Polítikos - obsahuje v ucelené formě Platónovy politické názory, Kritiás - vůbec první písemná zmínka o údajné existenci bájné Atlantidy a nakonec Zákony Platónovy - poslední velké, avšak nedokončené dílo (vydané až jedním z jeho žáků), jež se opět zabývá politikou a uspořádáním státu z hlediska lidsky mravního.
Je důležité říct, že se ještě několikrát v Syrakusách pokusil uvést v praxi svou ideu (pozor, nespojovat s IDEOU jako součástí tzv.Platónova trojúhelníku) ideálního státu/obce. Ale nebylo mu souzeno, aby své dílo úspěšně dokončil, neboť ve svých 80 letech (v r. 347 př.n.l.) uprostřed plného pracovního nasazení umírá.



hodnocení
....... | 01. června 2006
pěkný, ale co je to ta filosofie? vím že je to obor, ale co dál????
| 11. června 2006
Nutnost k vědění
co je filozofie
neznámí | 12. dubna 2007
filozofie je KRAVINAXCMFGHDUFHMXDHTUWZFHZ
Hanka | 17. srpna 2007
Filosofie je služka teologie :-D
hmm
Já | 24. září 2007
filozofie jsou žvásty nesmyslů
Re: hmm
Vanity | 07. listopadu 2008
Ignorante!
typek | 31. října 2007
coe to teda ta filozofie
Re:
brouk pytlík | 11. listopadu 2007
Filosofie-myšlenková konstrukce k uchopení světa. Jeden rádoby vědec haněl filosofii,že prý je to jen kupa mrtvých teorií, ale on,on věří jen faktům vědy. Jenže i ta jeho víra v objektivní měřitelnou pravdu stojí na základech nějaké původní myšlenkové konstrukce( Descartes atd). Filosofie-to jsou ruce naší mysli.
Re:
Geo | 03. ledna 2010
To je dyž někdo nejni zabedněnej a chce vědět, co by bylo dobrý dělat než chcípne.
filosofie
Dominik | 05. února 2008
Já filosofii vidím jako vědu, která se snaží vysvětlit nevysvětlitelné, snaží se to pochopit, ale nikdy neřekné přímé vysvětlení. To si člověk musí najít sám, filosofie ho může, ale i nemusí navést tím správným směrem. Záleží na pochopení člověka.
Filosofie
ZZZZ | 13. října 2008
Filosofie není tak docela věda. Je to spíše disciplýna. Věda se zabývá jedním určitým oborem, kdežto filosofie se zabývá celým světem jako celkem a jsoucnem. Tedy tím, co je kolem nás a existuje. Jinak nemá přesnou definici. Každý filosof má jinou definici.
Katcha | 06. září 2009
Tak za prvé musíme vzít v úvahu, že se filosofie nedá tak úplně definovat. Proto nemůžeme říci, zda se dá nazvat vědou či disciplínou. Ovšem, že každý může pojmout filosofii jinak. Ale v každém případě bych řekla, že nikdo nemůže říci, že je filosofie \"kravina\" či \"žvásty nesmyslů\". A kdo toto prohlásit může, poté neví o čem mluví. Ať ten, kdo chce o filosofii takto mluvit, ji nejdřív důkladně studuje a snaží se pochopit smysl. Kdo to ani nezkusí nemá žádné právo se o tom takto vyjadřovat. Toť vše.
Problém filosofie
M | 17. dubna 2010
je ten,že když se filosof snaží filosofii přiblížit publiku,tak často problémy,kterými se zaobírá a jejich řešení musí velmi zjednodušovat.Proto pak filosofie často působí jako kupa \"názorů\". Při bližším studiu ale člověk zjistí,že je to obtížná disciplína, která má holt velké cíle a proto je sporné,zda jich může plně dosáhnout.To ale ještě neznamená,že na nic nepřišla,že se ničemu nepřiblížila,nebo že nemá schopnost člověka rozvíjet a nabízet mu hlubší pochopení reality.Co se obtížně vysvětluje je,že filosofie často ukáže problémy tam,kde je člověk intuitivně nečeká a pak často působí,že jen lacině vše zpochybňuje,nebo má \"vznešený kecy\".Filofii člověk pochopí až když ho přestane šokovat a přistoupí na její způsob uvažování,což většinou není snadné.
M | 17. dubna 2010
I kdyby zadnej z filosofu nemel \"pravdu\", stejne ma smysl filosofii studovat nebo ji alespon ramcove znat, protoze je to jeden z piliru nasi kultury, kterej mel vzdy velkej vliv na vzdelance. A protoze ti meli vzdy vliv na to, jakym smerem se ubirala nase civilizace, zahodit filosofii znamena uzavrit si moznost porozumet tomu, proc myslime jak myslime. A to znamena mit dost zkresleny videni toho, co se ve svete deje. Filosofie predevsim rozsiruje nase mysleni a to, ze si clovek projde jeji historii a osvoji si jeji systemy a historicke milniky mu dava material s kterym je schopen pracovat, kdyz se sam nad necim zamejsli. To, cemu hlavne nerozumi clovek, co nezna filosofii je, ze at si mysli co chce, tak filosof to uz slysel stokrat a nejspis si rek stokrat, ze je to dost kratkozraky videni:)
Co to teda zhruba je..
M | 17. dubna 2010
Nejspis to nikdo cist nebude,ale jeste mam nutkani zkusit napsat neco konkretnejsiho,protoze hodne lidi se zde ptalo\"co to teda je ta filosofie\".Filosofie se (v klasicky podobe) snazi nahlizet svet z vrchu a racionalne ho popsat-utvorit system v kterym bude vse davat smysl,a kterej nase poznatky o svete postavi na prehlednejsi rovinu a zbavi nas zakladnich omylu.Typicky(zhruba Descartes):I kdybych poprel,co muzu(predevsim vse, co vnimam-\"jak vim,ze veci,ktere vidim jsou skutecne,kdyz ze spanku vim,ze casto verim v to,co neni?\"),je asi jisty,ze mam vedomi a myslim(protoze,jak bych to poprel,zase bych jen rikal,ze to neni pravda,ale to je usudek,jehoz si jsem vedom,takze by to prohlaseni davalo tezko smysl)Dale,na svym mysleni pozoruju nejaky struktury(vnimam,tvrdim,popiram,mam v mysli pojmy..),ktery mi tvrdi,ze je svet,a ze ho poznavam.Pokud pochopim,jak ty struktury funguji,mozna budu schopen existenci sveta potvrdit,pochopit,co jsou skutecne veci(asi dojdu k tomu,ze barvy,zvuky apod.jsou jen v me mysli,ale zpravuji mne o nejakych vecech mimo mou mysl,o kterych lze rici,ze jsou rozlehle).To znamena,ze jsem tu Ja(mysl)a veci,ktery mysli poznavam(rozlehle veci)a oboje muzu nejakym zpusobem zkoumat.Taky mam nejakou predstavu,ze je Buh a je mozny,ze kdyz porozumim tomu,jak moje poznani funguje,budu moct dokazat,ze ta predstava je pravdiva,a ze kdyz ji poradne prozkoumam pochopim,co Buh je a jakej je jeho vztah ke svetu a ke ne.A hle!Pokud jsem neudelal chybu,pak jsem logickou ARGUMENTACÍ DOKÁZAL existenci Boha,existenci svý duše a její nesmrtelnost,vysvetlil jsem,jaka je prava povaha predmetu,které věda zkoumá,diky cemuz jsem jí dal pevnej základ,z kterýho pro ni můžu vybudovat spolehlivou metodu a... pokud nekdo za dvacet let neprijde a nerekne,ze jsem udelal ve svy argumentaci chybu,a ze je potreba zacit od zacatku,tak jsem asi udelal docela slusnej kus prace,kterej nejspis bude mit kupodivu i dost prakticky vysledky..:)Je to samozrejme silne zjednodusujici a neznamena to,ze kazda filosofie vypada takto,ale snad to ctenari trochu priblizi,co to znamena filosofickej system,proc filosofie pouziva tak podivny terminy jako \"jsoucno\",a proc se tim kazdou generaci par blaznu zabejva,i kdyz jsou vysledky nejisty.
hehehe | 07. září 2010
chybí mi tady od kdy se filosofie vyvíjela a jakým způsobem ale jinak se to dá:-D
Filosofie
Vladislav K. | 22. prosince 2015
Filosofie je celkem zajímavá věda, a když se o ní začnete opravdu zajímat a věnovat se jí, začne vás to bavit a budete neustále přemýšlet o určitých věcech. Btw. Článek jsem přečetl celý, rozumněl jsem mu a byl docela zajímavý.
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby