Dům bytové kultury

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23162 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Dům bytové kultury

Pohled na budovu
Pohled na budovu
Interiér budovy
Interiér budovy
Dekorace v betonu ve stavbě
Dekorace v betonu ve stavbě

Dům bytové kultury (dbk, Domov, dříve také hovorově debilák) je obchodní dům v Praze, nedaleko stanice metra Budějovická.

Je to relativně velká stavba se čtvercovým půdorysem. Má osm pater, zvenku však vypadá mnohem nižší. Jednotlivá patra totiž nejsou nad sebou – v jedné polovině jsou nad sebou lichá, v druhé sudá a vůči sobě nejsou ve stejné úrovni. Uprostřed budovy se nachází velký otevřený prostor a po jeho stranách jsou umístěny eskalátory. Tento prostor se však velmi náročně klimatizuje. Budova se stavěla deset let, mezi lety 1971 a 1981; po svém otevření byla označena za dům 21. století. V roce 2006 byla provedena rozsáhlá přestavba, zaměřená zejména na přístupnost (bezbariérovost).

Obsah

Vznik budovy

Dům bytové kultury je jedním z nejvýznamnějších a také nejznámějších děl Věry Machoninové, která spolupracovala velice často se svým manželem Ladislavem Machoninem. Tato stavba je však samostatný projekt pouze Věry Machoninové samotné. Manželům Machoninovým byla zakázána činnost krátce před otevřením jejich společného díla – obchodního domu Kotva na pražském Náměstí Republiky. Projekt Domu bytové kultury byl však již v té době schválen k realizaci. Autorka díky zákazu veřejně tvořit mnoho svého času trávila při odborném autorském dohledu při stavebních pracích. Vznikl díky tomu unikátní celek – podle slov architektky „reprezentativní výstavní plocha nábytku“.

Stavba byla schopná konkurovat jiným významným projektům v tehdejším architektonickém světě. Připomíná tvorbu anglického architekta Jamese Stirlinga (stavby podobného rázu nejsou u nás vůbec zastoupeny, vyjma tvorby právě manželů Machoninových). Nezapře ani inspiraci ve skandinávské architektuře; přes použití moderních materiálů, jako je hliník nebo obrovské masy betonu použité na nosné sloupy, stavba působí nezvykle „přírodně“. Navíc byla velice pečlivě vybírána úprava navazujícího okolí (včetně travnatých ploch). Nedá se tedy říci, že tato stavba je necitlivě postavená „krabice“.

Na obal stavby byl použit atmofix (korten), československý patent, původně vyvinutý pro ochranu telegrafních sloupů na Sibiři. Jde o plechové pláty z umělého rezu, které časem na povrchu zarezly a tím se zakonzervovaly proti další korozi. Byly použity také na fasádu OD Kotva a na fasádu Libereckého OD Ještěd.

Veřejným prostorám dominuje tmavočerveně mořené dřevo na obkladech stěn, na zábradlí a jako dekorativní prvek zpestřující různá zákoutí. V protikladu je zde použito tmavozeleně mořené dřevo, zejména jako nízké přepážky mezi prodejními odděleními; ve velké míře je užito v technickém a administrativním zázemí budovy (podhledy stropů na schodišti, dřevěné zábradlí).

Idea stavby

Budova dosti utrpěla postupnými rekonstrukcemi. Drastická rekonstrukce spojená s likvidací většiny originálního vnitřního vybavení proběhla v polovině 90. let. Současný vlastník lpí na původním zachování funkce budovy v co nejvyšší, „ekonomicky“ únosné míře.

Součástí projektu, byl i projekt situování okolní zeleně, obchodní pasáže a tří dalších budov na Budějovickém náměstí. V současné době je dodržen původní projekt (bez konceptu zeleně) rozmístění dalších budov – ale pouze v hmotovém měřítku – výtvarně, tvarově a barevně stavby, které vznikly nejbližším okolí dbk, bohužel stavbu obchodního domu zatlačují a znehodnocují v celkovém dojmu. Původně se počítalo se „solitérním“ působením všech plánovaných staveb. Stejně jako dbk, měly stavby vynikat až sochařským dojmem, s vysoce kladeným důrazem na tvarovaní jednotlivých částí staveb a okolního prostředí.

Hodnocení stavby

Dílo architektky Machoninové je tak silné a originální, že i dnes si lze „vychutnat“ uchvacující zážitek v interiérech této stavby (alespoň v některých jeho nevybouraných částech).

Stavby z této doby jsou považovány často za relikty normalizace. Je to mylný názor těch, kteří pamatují na časy, kdy kvalitně provedené budovy sloužily (samozřejmě nevinně) jako výkladní skříň režimu a jeho „úspěchů“. Je smutné, že tyto vytříbené a esteticky velice progresivní stavby bývají automaticky zavrhovány.

Nemluvě o tom, že když se tehdy architekt snažil udělat něco opravdu kvalitního, tak narážel na dnes nepředstavitelné zábrany. Všechny materiály, které se u nás nevyráběly a nebyly typizované, se musely vyrobit a navrhnout takřka na koleni. Byla to neskutečná dřina a vyžadovalo to velmi silnou vůli a nervy – je obtížné si představit, na jaký odpor museli architekti narážet v tehdejších československých výrobnách s tehdejší pokřivenou pracovní morálkou a „pracovním nasazením“.

Je třeba mít na mysli, že stavba vznikala v době (resp. její návrh a konečný projekt) vznikal v době, kdy se kladl důraz na „definitivní“ a takřka „absolutní“ určování funkce objektu a okolního prostředí osobou architekta. Stejně jako všude ve světě, se věřilo, že je důležité ponechat architektovi naprosto volnou ruku při projektování. Oceňoval se autorský rukopis a jeho nový přínos do prostředí města. Spoléhalo se na vytříbené estetické cítění, osobitý vkus pro barvy a originální cit pro tvary. Stavby měly mít „formativní“ vliv na člověka, který v nich existuje (pracuje, nakupuje, prochází jimi), stejně jako každé jiné umělecké dílo. V současné době se dost objevuje tvrzení, že ergonomie, nebo „polidštění“ u staveb v tehdejší době vznikajících nebyly brány v potaz. Naopak tehdejší architekti studovali prameny a podněty ze zahraničí i ohledně ergonomie i ohledně sepjetí například s přírodou. Jenom proto, že se tehdy jak architekti, tak i investoři spoléhali na větší vnímavost uživatelů těchto staveb i na mnohem více času k pochopení dané stavby, tak na současníky mohou a mnohdy působí stavby „arogantně“ nebo „necitlivě“. Dále je třeba mít na paměti, že tzv. polidštění je dneska představováno až infantilní barevností a neméně hloupou „hravosti“ ve formě umisťování různých ozdobných prvků a předmětů jak na fasády staveb tak i do přiléhajícího parteru. V dnešní době se těžko hledá čas na pochopení kontextů tvarů stavby, nebo na pochopení metafory, kterou představuje, těžko se koncentruje na barevnou vyváženost a smysl použití takové a takové barevné kompozice. Není na to čas, ani vůle, ani možnost klidného soustředění. Pak tyto stavby působí na mnoho lidí „špatným dojmem“ a nejsou „moderní“, ač jsou v mnoha případech nadčasové.



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!