Deprese

Kategorie: Psychologie (celkem: 70 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 27. července 2006
  • Zobrazeno: 21540×

Příbuzná témata



Deprese

Na světě trpí depresemi přes 110 milionů mužů a žen. Je to nejdražší nemoc hned za rakovinou. Každým rokem stoupá počet depresivních pacientů až o 3%. Deprese nejvíce postihují lidi v produktivním věku, bez ohledu na sociálně-ekonomické postavení. Až 15% lidí trpících depresí se pokouší o sebevraždu a jen 25% vyhledá odbornou pomoc na psychiatrii. Toto onemocnění patří k člověku stejně jako slepé střevo a vši. Trpělo jím mnoho slavných osobností – jako Julius Caesar nebo Winston Churchill.

Deprese není jen tak obyčejný žal, který člověku kutá v duši. Je to celkový duševní stav projevující se skleslostí, vnitřním napětím, smutkem, nerozhodností, ztrátou zájmu o sebe i o své okolí,
pokleslým sebevědomím, sebe- obviňováním a pocity viny, zpomalením duševních a fyzických procesů a narušením imunity (lidé postižení depresí stůňou dvaapůlkrát čistěji než průměr). Nemoc také přináší narušení pohlavních funkcí, takže člověk nemůže uspokojovat jeden ze svých základních pudů a prožívá zoufalou frustraci. Výsledek je smutný – 77% žen v depresi ztrácí o sex zájem, 65% výrazně sníží počet pohlavních styků a 54% ztrácí schopnost orgasmu. U mužů je toto číslo obdobné a až jedna pětina všech pacientů s depresemi trpí impotencí. Svůj podíl bohužel mívají i některá psychofarmaka, která mohu v průběhu léčby dočasně k snižování sexuálního apetitu ještě přispět.



Zákeřná a neústupná
Zatím ještě nevíme, jak přesně deprese vzniká a co ji má na svědomí. Ale je téměř jisté, že je způsobena nedostatkem přenašečů nervových signálů mezi mozkovými buňkami a změnou citlivosti nervových zakončení (receptorů). Mezi tyto přenašeče patří například serotonin, noradrenalin a dopamin. Jakmile je u pacientů tento deficit nahrazen, stav se zlepšuje.
V běžném životě nás může nejčastěji postihnout klinická deprese, která je reakcí na nějaký závažný smutný podnět (třeba úmrtí v rodině). Tuto depresi nepovažují lékaři za duševní poruchu, protože je přirozenou a přiměřenou emoční reakcí a časem odezní. Reaktivní deprese jsou již nepřiměřeně velkou reakcí na zátěž naší psychiky. Potíže jsou intenzivní, trvají dlouho a mohou přerůstat až v endogenní deprese, které ani nemusejí mít žádnou zjevnou příčinu. Jsou úporné a způsobují svým nositelům peklo na zemi. Jejich příčinou jsou právě chorobné změny mozkové biochemie. Pravděpodobně se jedná o poruchu systémů, které upravují náladu. Jsou to především dva okruhy „nervové chemie“. V jednom z nich působí jako hlavní přenašeč vzruchů serotonin, ve druhém noradrenalin. Nedostatek jedné nebo obou těchto látek vyvolává pocity úzkosti a deprese. Nemoc ale spouštějí i vnější faktory, které v nás mohou zmáčknout pomyslné tlačítko – ať už se jedná o závažnou psychickou zátěž, dlouhodobý stres, u žen šestinedělí i klimakterium, vážné onemocnění, dlouhé zimní období bez slunce, některé léky a samozřejmě také dědičné dispozice.
Renomovaný německý profesor psychiatrie Reinhold Schüttler přirovnal depresi k pěsti z temnot – v sledu běžných životních strázní, malicherností i radostí totiž náhle, jakoby z temnot, vystřelí prudká rána pěstí a odpálí nás do depresivních stavů.
Každý z nás si v sobě může nést vlohu k endogenní depresi, a podle statistik také každý z nás minimálně jednou v životě zažije aspoň lehčí formu deprese.
I pro tuto nemoc platí základní pravidlo poctivé medicíny – nejdůležitější je včasná diagnóza a rychlá léčba. Přenošené a potlačované deprese zadělávají své oběti na pěknou trýzeň do budoucna. Co se v počátcích dalo rychle
přeléčit psychofarmaky, se náhle
periodicky vrací ve stále kratších a kratších intervalech a úporněji se brání léčbě. Každopádně deprese je léčitelná, ovšem záleží na každém, jestli se bude stydět včas dojít za psychiatrem, či odhodí předsudky a bude ho považovat za stejného rodinného lékaře jako zubaře nebo gynekologa.

 


Tak už se vzchop!

Dokud člověk nemá papír na to, že může oficiálně chodit po ulici s obličejem zkroušeného Pierota, málokdo ho ušetří dobře míněných rad typu: „Tak už se vzchop! Všichni to máme těžký! Chce to jen vůli!“ a podobně. Jakmile ale po první návštěvě psychiatra získá depresivní jedinec odbornou diagnózu, stává se z protivného morouse nemocný chudák, na kterého začne okolí brát ohledy. Ale i tak je člověk s depresí poznamenaný jakýmsi stigmatem, které ho izoluje od ostatních. Nejsou to totiž pouze jeho chmurky, které ho nutí uchylovat se do ústraní. Depresivní jedince vytěsňuje také jejich okolí, protože není vždycky snadné zápolit s vlastními starostmi, a ještě se nechat zaplavovat přívalem smutku někoho jiného, kdo jen naříká, je ke všemu lhostejný, negativistický, nespolečenský a nemluvný. Nejhorší ovšem je, že deprese je určitým způsobem nakažlivá – depresivní jedinec dokáže spolehlivě otrávit a rozložit klima v rodině i na pracovišti.
Přesto ale nemůžeme zavírat depresivní pacienty do ghett. K lidem postiženým depresemi se musíme chovat přiměřeně citlivě. Dopřát jim normální styk s lidmi, jinak se propadnou ještě hlouběji do svých depresí. Důvodem je také fakt, že depresivní člověk se může stále nacházet na pokraji sebevraždy, a proto nutně potřebuje mít na blízku někoho, kdo mu včas dokáže v odchodu na onen svět zabránit.

Muži / ženy

Podle oficiálních statistik sice na jednoho depresivního muže připadají dvě zachmuřené ženy, ale to jen proto, že muži své deprese často tají. Deprese z počasí více postihují ženy, muži zase více trpí stresem, pocitem nadbytečnosti, sebepodceňováním a strachem ze selhání. Bohužel jen menší procento mužů se dostane do rukou odborníkům. Je to k jejich vlastní škodě, protože maličká deprese se jako houba rozvíjí dál a dál, a může přerůst ve skutečnou Godzilu, se kterou se už nedá tak snadno pohnout. Muži mívají sklon deprese násilím překonávat, aby svému okolí nepřipadali jako slaboši, nehledě na fakt, že jen málokterý muž miluje výlety po doktorech, o psychiatrech ani nemluvě. Tento způsob samoléčby ale nikam nevede, protože místo toho, aby muži své pocity strachu a zoufalství ventilovali, a tím se jich i zbavovali, zatlačují je hluboko do podvědomí, a připravují tak živnou půdu skutečné duševní poruše. Tento přetlak frustrací a temných myšlenek jednoho dne nutně vyvře na povrch jako sopka. Dokonalým příkladem, kam až se to dá „dotáhnout“, jsou více než kdo jiní japonští muži – na povrchu uhlazení, spořádaní a výkonní mravenečci, přesně takoví, jak se od nich očekává. V soukromí se ale bezuzdně opíjejí, páchají sebevraždy, podléhají návalům vzteku a zoufalství, tyranizují manželky. I když se léčebné metody s depresivním jedincem příliš nemazlí, směřují jednoznačně k uvolnění všech vnitřních tlaků, k otevření se a sebepoznání. Chlapácká metoda překonávání naopak všechny tyto ozdravné procesy zdárně blokuje. Skupinami nejohroženějšími depresí jsou podle statistik zemědělci, lékaři, veterináři, farmaceuti a dentisti. Ve druhé linii se řadí profesionální vojáci, novináři a umělci.
Deprese ale není jen specialitou lidí v produktivním věku. Těžké deprese samozřejmě sužují staré lidi a stejné tíživé chmury leží i na duších mladistvích a dětí. Nám se sice může zdát, že deprese desetiletého dítěte lze shrnout pod pojem „spadly mu hračky do kanálu“, ale míra jeho duševní trýzně pramenící z potíží v rodině nebo ve škole může být klidně stejná jako psychické utrpení dospělého člověka. Co se týče depresí – nemůžeme podceňovat žádnou věkovou kategorii.

Metody léčby

1) Psychofarmaka – nejsou to drogy, a proto nenavozují pocity veselí a pohody. Pacient se po nich cítí spíš unavený, ospalý, kles mu krevní tlak a zrychluje se tep. Zabírají zhruba do 20 dnů a je nutné je užívat ještě několik měsíců, aby deprese nerecidivovala. Nejpopulárnějším antidepresivem je Prozac, který je dokonce třetím nejprodávanějším lékem na světě. Dnešní léky jsou velmi šetrné k organismu, nejsou návykové a nevyžadují trvalé zvyšování dávek k udržení zdravé mysli pacienta.
2) Léčba světlem – ozařování širokospektrálními zářivkami, které dosahují osvětlení 2 500-5 000 luxů. Toto umělé slunce si dopřávají i astronauti ve vesmíru jako účinný lék proti depresím.
3) Bylinky – antidepresivními účinky jsou známé především třezalky a meduňka. Když si na noc dopřejete hrnek bylinkového čaje, můžete potlačit smutnou náladu nebo aspoň zmírnit některé příznaky své „depky“.
4) Akupunktura – v boji s depresí je velmi úspěšná, ale najděte si skutečně dobrého mistra jehlové léčby.
5) Konzultace – s psychiatrem, který své úlevné pohovory zkombinuje s léky.
6) Šoková terapie – pokud jste už propadli do stavů maniomelancholických, můžete si na vlastní kůži zkusit, co to je elektrický šok. Dnes se šoková terapie provádí v malé narkóze a pacient vůbec nic necítí, protože upadá do hlubokého bezvědomí. Účinek je velmi rychlý. Tato terapie se provádí i ambulantně a kombinuje se s léky.

Co můžete dělat sami?
1) Neobviňujte se. Za nic nemůžete, nic jste neprovedli. Neodbytné pocity viny vám vnucuje sama nemoc!
2) Nehrajte si na hrdiny. Vaše silná vůle je vám v boji s depresí k ničemu – zlomenou nohu taky jen tak silou vůle nerozchodíte. Vyhledejte lékaře!
3) Klidně si pobrečte. Slzy z vás vyplaví smutek a uleví se vám.
4) Všechna důležitá rozhodnutí odložte, až budete zase v pořádku. Mohli byste si způsobit nepříjemnosti, protože vaše rozhodovací schopnosti jsou utlumené či vyšinuté.
5) Žádné povalování v posteli. To by vaši depresi jen prohloubilo.
6) Počítejte s tím, že poklesne vaše pracovní výkonnost. S tím se nedá nic dělat, můžete jen čekat, až vás deprese přejde.
7) Vyhledávejte činnosti, které vás těší a které snadno zvládáte, abyste ze sebe mohli mít radost. Obtížné a nepříjemné úkoly klidně odsuňte na později.
8) Vyhýbejte se samotě, i když vám deprese diktuje zalézt co nejhlouběji do nory. O samotě vám bude jen hůř a hůř.
9) Deprese patří k všednímu životu, a proto se jí nezbavíte odjezdem na dovolenou k oři nebo utloukáním špačků na chalupě. Cizí prostředí i nedozírné hodiny volna vás budou potápět ještě hlouběji do deprese.
10) Lékaře vyhledejte tak jako tak. Profesionální léčba vás z osidel deprese vyseká určitě podstatně dříve a lépe, než byste to dokázali i při veškeré své inteligenci a osvícenosti sami.


Nezapíjejte žal !
Těžko se dá mluvit o depresi jako o módě, ale svým způsobem je deprese pro řadu lidí odůvodněním jejich životního stylu. Samo o sobě se slovo deprese stalo módním termínem, který nahradil obyčejná slova jako smutek, vyčerpání, skleslost. Kdyby každý, kdo aspoň jednou týdně konstatuje, že má ´depku´,´déčko´ nebo ´depinu´, skutečně trpěl depresí, museli bychom asi všichni chroustat k snídani antidepresiva. Časté omílání slova deprese v uších laiků obrousilo hrany, takže jen málokdo tuší, do jaké hloubky padá oběť skutečného onemocnění. Něco jiného jsou případy výrazných výkyvů nálad, rozmrzelost nebo duševní zmatek plynoucí třeba z dočasného přetížení nebo hormonálních změn ( např. u pubescentů nebo žen v období menstruace). Ti se skutečně trápí a zaslouží si náš ohled a takt. Jejich mrzoutění většinou rychle pomíjí, ale zvláště u adolescentů může přerůst ve skutečnou depresi, stejně jako v ostentativní postoj, kterým omlouvají své chyby, osobní prohry, komplexy a nedostatky ve svém životě. To už je nebezpečná situace, která může nevyzrálou osobnost posadit na tobogán do pekla. Žádná deprese totiž není ospravedlněním alkoholismu nebo drogové závislosti, přičemž oba typy velmi oblíbené samoléčby stav ještě zhoršují, a hlavně upevňují! Důležité je mít proto stále na paměti, že deprese je léčitelný stav, a ne důvod k úpadku a rozkladu.



Lenka | 25. září 2006
MOc hezké fakt!!! Dobře se to i čte.

| 04. června 2007
Banshee | 13. listopadu 2006
Velice zajímavé:) Ale myslím, že reaktivní a klinická deprese jsou přehozené. Reaktivní je reakcí na nepříznivou událost zatímco klinická je vážné onemocnění způsobené chemickou nerovnováhou v mozku. A je pravda, že se dneska slovo \"depka\" používá spíš pro depresivní náladu. Opravdovou depresi prožil málokdo.
Eccent | 02. ledna 2007
Krasny clanek,velice poucny a velice vhodny jako referat do skoly......
stana | 09. ledna 2007
je to poučne ten bansche ma pravdu ale dneska malo lidi tohle oceni do školi je jak prokoho v hodny ja znam spiš lidi ktere bi to nezajima lo
Tomas | 20. února 2007
Super clanek, moc mi to pomohli ... diky. ...
elizabetha | 24. února 2007
Tento článek se mi opravdu moc líbil.Hodně věcí jsem se dozvěděla.Díky :-D
jak na to!!
Arabela | 27. února 2007
Dobrý den, ráda bych požádala o radu, jak se chovat k člověku, který trpí depresí a mluví o tom, že jediné východisko je sebevražda. Každý den a přitom má rodinu, která se o něho stará, rozptyluje ho, pečuje o něho atp. Domlouvání jako například : to nám nemůžeš udělat, to by jsi nám moc ublížil atp. jsou absolutně na nic.Nechce brát léky,( ale nakonec si je vezme) neustále mluví o sebevraždě, která by jeho utrpení ukonila. Jedná se o velice pracovitého a chytrého muže, u kterého se deprese objeví každým rokem kolem února a vyléčení trvá třeba 3 měsíce i déle. Děkuji za odpověď a radu. A.
Re: jak na to!!
| 12. března 2007
Ahoj,mám podobný problém,máme rodinu,krásné šestiměsíční miminko ,ale bohužel mému partnerovi se zdá ani to nepohámá a jeho deprese se stále prohlubují a trvají už bohužel měsíce,poradil Ti někdo,co dělat? Budu moc vděčná za odpověď!!!Díky Linda
co dělat?
lenka | 07. března 2007
Dobrý den, poradíte co dělat, když mě vykolejí sebemenší změna tlaku? Léky od psychiatra beru, ale trvá to už 7 let. Je naděje na vyléčení?
Re: co dělat?
Zdeňka | 24. června 2007
Zkoušela jste psychoterapie? Já se léčím u psychiatra s přestávkami přes 4 roky.
| 29. března 2007
Príjemné podanie
Felix | 10. června 2007
Já jsem byl dřív taky docela depresivní mrzout. Měl jsem za to, že za tu depresi nemůžu, že mám asi od od přírody nízkou hladinu endorfinů a těch neurotransmiterů. Tělo si tyhle látky vyrábí z vitaminu B. Pokud ho má nedostatek, vznikají různé psychické poruchy. Začal jsem brát pangamin, které obsahuje komplex těchto vitamínů a ty \"deprese\" ze dne na den zmizely. To mi potvrdilo, že jsem měl pravdu. Pomocí léků v podstatě do svého těla dodáváte uměle vytvořený serotonin atd...Má to spousty vedlejších účinků, i když se to stále zlepšuje. Je mnohem lepší dodat tělu suroviny, aby si tělo mohlo tyto látky vytvořit samo v potřebných množstvích. Sušené pivovarské kvasnice jsou v každé lékarně za přibližně 40Kč. Pokud máte depresivní nálady, určitě je vyzkošejte před tím, než zajdete za psychiatrem.
Re:
Medunka | 13. září 2007
Felixi, souhlasím s Vámi. Nejlepší je dávat tělu, oč si samo řekne v té nejpřirozenější podobě, ať je to slané, sladké nebo hořké. Stejně tak duši dopřejme se vyplakat s vědomím, že dřiv nebo později smutek přejde, že se jiskřička radosti znovu docela jistě zažehne. Z vlastní zkušenosti vím, že to tak funguje. O antidepresivech soudím, že je teď v módě je předepisovat a hlavně, že je to velký obchod. Proč bránit lidské přirozenosti ve smutku i radosti? A krom toho - žádný lék nenahradí pohlazení lidské dlaně, pohlazení darované i přijímané.
Re:
Jarka | 31. října 2007
Je vidět, že jste pilnou čtenářkou časopisu Meduňka. Větší pitomost už jste napsat nemohla. Když tomu nerozumíte, tak si laskavě ty uslintaný bláboly nechte pro svoje ezo soudruhy.
deprese
mary | 25. února 2008
ahoj mam problem, asi trpim depresi, klinickou, mam desnej pocit prazdnoty, nedokazu prozivat emoce a sem proste upne chcipla, mam pocit ze sem neco podobnyho prozivala minulou zimu, ale letos je to fakt horsi, nevim na koho se mam obratit.
Re: deprese
myke | 03. dubna 2008
Jedině na psychiatra Mary!Pokud máte strach,zkuste nejdříve obvodního lékaře,ten Vás buď zkusí vyléčit sám nebo Vás k psychiatrovi doporučí
deprese
milan | 20. srpna 2008
Článek se mi líbí, zejména druhá část je poměrně poctivá. Na začátku je opravdu tam prohozená klinická a reaktivní deprese. Jenom k příspěvku Felixe a Medunky - jsou to totální nesmysly od začátku až do konce. Rozumná je reakce myka. Poku máte podezření, že máte depresi, tak opravdu zajděte k psychiatrovi nebo obvodnímu lékaři. To samé platí pro blízké člověka s depresí. Nejlepší je se poradit s odborníkem třeba i s psychiatrem postižené osoby. Tím spíš, když se třeba jen zmíní o sebevraždě. Člověk v depresi má \"pozměněné\" myšlení, normální postupy a domlouvání často selhávají a pokusy o sebevraždu jsou velmi blízko!!! V případě, že trpíte depresí, MAXIMÁLNĚ DUVĚŘUJTE svému psychiatrovi, on ví nejlépe, jak vám pomoci. Berte AD pravidelně a nepochybujte o nich. A pokud můžu doporučit, nečtěte internetové diskuze na toto téma, ve většině jsou tam negativní a deprimující příspěvky, které vám dodají další pocit neřešitelnosti a žádných dobrých vyhlídek. Těch pozitivních příspěvků je bohužel výrazně méně. Jedno pěkné souvětí říká: \"Lepší k psychiatrovi zajít, nežli na depresi bídně zajít... \"
ZDROJ
Tereza | 11. října 2008
ahoj článeč je zajímavý, jen bych potřebovala vědět, pokud je to možné odkud je čerpáno???Pokud možno přesné názvy knih.Děkuji
| 14. června 2010
já mám depresi a AD a je mi strašně, nejsem schopná ničeho, vůbec ničeho dneska jenom sedim, koukám a čtu si nic jinýho sem neudělala
Re:
| 30. srpna 2010
ja mam take strasnou depresi beru AD,ale vubec se necitim dobre.Nechce se mi nic delat,i sebemensi cinnost me vycerpava.Nejradeji bych nevylezla z postele,snazim se vsak prekonavat tuto necinnost.Anna
mama
tereza h | 28. května 2011
ja si myslim, ze deprese je strasne zakerna nemoc, protoze to NEMOC je, klinickou depresi trpi moje maminka uz leta, a je to hrozne.vzdycky ji to popadne a treba 2 tydny mame co delat.pak po case je ok, ma energii, bere meho syna na vylety, plavat, pomaha kazdemu, proste super mama plna energie, ale jakmile ji to popadne, tak to je psycho...uplne ji to skazilo imunitu, porad na ni neco leze, mysli casto na sebevrazdu, o kterou se mimo jine pokusila vickrat, ma zachcaty smichu a place, trpi nespavosti, je tak unavena, ze nemuze vstat z postele i kdyz bere antidepresiva, ma je i na spani a stejne nezaspi, kazdy den ji volam jestli je v pohode, a vzdycky kdyz slisim jeji hlas uz vim, jestli je zle, nebo je ok.za cele ty roky nevim jak se k ni mam chovat, nekdy mi pripada, ze by ji pobyt nekde pod lekarskym vedenim jenom prospel, ale na druhe strane si to nevim predstavit, nedovolila bych to.poradte mi nekdo...prosim
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby