Baudelaire Charles: Květy zla a Vzpoura

Kategorie: Literatura (celkem: 308 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: xxx9
  • Datum přidání: 21. ledna 2006
  • Zobrazeno: 10678×

Příbuzná témata



Baudelaire Charles: Květy zla a Vzpoura

Charles Baudelaire:

Květy zla a Vzpoura

Zadáním této práce bylo popsat, jak se některý z moderních básnických směrů odráží v díle vybraného autora. Já jsem četla knihu Čas je hráč (Československý spisovatel, Praha 1986), výbor z díla francouzského básníka, esejisty a překladatele Charlese Baudelaira. V jeho básních se však neodráží pouze jeden básnický směr, naopak jich je hned několik – romantismus, naturalismus a především dva směry moderní – dekadence a symbolismus. Toto tvrzení se budu snažit dokázat na dvou Baudelarových sbírkách, na Květech zla a Vzpouře.

Charlese Baudelaira řadíme, spolu s jeho současníky Paulem Verlainem a Arturem Rimbaudem, mezi tvz. Prokleté básníky. Prokletí básníci žili bohémským a provokativním životem budícím veřejné pohoršení. Ale lidé se nepohoršovali pouze nad jejich způsobem života, nýbrž i nad jejich dílem. Například za Květy zla byl Baudelaire dokonce souzen! Ale proč? Co strážcům dobré morálky tolik vadilo? Sám autor odsuzované sbírky tvrdil, že se snažil najít krásu tam, kde ji ostatní básníci nehladali, pokoušel se „vytěžit krásu ze zla“. Baudelaire byl schopen (ironicky) opěvovat i smrt a zhýralost (báseň Dvě hodné sestřičky:

„Jsou Zhýralost a Smrt dvě milé krasavice,

jež hýří pocely a kypí plny sil…“) A „hledání krásy v ošklivých věcech“ je typickým znakem dekadence.

Avšak jak jsem již v úvodu zmínila, Charles Baudelaire nebyl jen dekadentem, protože v jeho díle se velmi výrazně odráží též symbolismus. (Někteří autoři – např. Vítězslav Nezval – řadí dekadenci mezi podskupiny symbolismu. Nemohu však říci, že s tímto dělením zcela souhlasím, proto zde píši o symbolismu a dekadenci jako o dvou odlišných směrech) „Symbolismus je literární a umělecké hnutí, jehož hlavní zásady směřují k vytvoření výrazu, který by byl přímým vyjádřením básníkovy citlivosti bez zprostředkující spolupráce vysvětlujícího rozumu.“ (Vítězslav nezval: Moderní básnické směry, Československý spisovatel, Praha 1973) Místo básnických přirovnání symbolismus užívá básnických obrazů, které dávají daleko větší prostor čtenářově fantazii. Jako příklad uvádím úryvek z básně Proměny upíra:

„A když mi nakonec vysála morek z kostí,

otočil jsem se k ní a chtěl v té ochablosti

ji z lásky políbit – vedle mne bobtnal sliz“

Myslím si, že další komentář není potřeba.

Již jsem objasnila, že Charles Baudelaire byl dekadentem a symbolistou, zbývá vysvětlit, proč si myslím, že v jeho díle jsou též prvky romantické a naturalistické. Romantismus se zde projevuje především v motivu vzpoury. Baudelaire se vzbouřil proti Bohu (Abel a Kain:

„Abelův rode, vzore ctností,

meč zmožen kyjem, hanba ti!

Ty, Kainův, vystup na Výsosti

A svrhni Boha v závrati!“), aby se mohl spojit se satanem (Litanie k Satanovi), což je další romantický motiv.

A co je na Baudelairových básních naturalistického? Naturalismus je tendence „zobrazovat v uměleckém díle především stinné stránky života… do popředí zájmu se dostávaly zejména biologické a fyziologické stránky života.“ (Jaroslav Blažke, Kouzelné zrcadlo literatury, Velryba, Praha 2001). Naturalistický popis se podle mého názoru vyskytuje například v básni Mučednice:

„…vylévá na polštář bezhlavé tělo ženy

jak řeka čerstvou rudou krev

a plátno pije ji jak palouk vysušený,

už čekající na zálev…“

Biologické stránky života jsou zase zmiňovány v Prokletých ženách:

„Rci, dopouštíme se snad nepřístojných činů?

Vysvětli, můžeš-li, ten děs co zakouším!

Když zveš mě andělem, já hrůzou vždycky hynu,

A přece cítím zas svá ústa tíhnout k tvým!“

Prokletými ženami jsou Delfina a Hippolita, lesbické milenky. V básni je popisována biologická předurčenost a nezvladatelná pudovost, které jsou pro naturalismus tolik typické.

Myslím si, že o Baudelairovi lze mluvit jako o geniálním básníkovi, jehož dílo nejenže zahrnuje několik básnických směrů, ale obsahuje i množství fantazie, obrazotvornosti a ve své době bylo velice novátorské. Baudelaire se totiž odvážil velice otevřeně psát o svých pocitech, zle a zmaru… V jeho básních najdeme působivé napětí mezi rozumem a citem, ideálem a splínem, touhou a odporem. Právě proto je dnes jedním z nejčtenějších autorů.



| 14. října 2007
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby