Česká poezie po roce 1945

Kategorie: Literatura (celkem: 308 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 21. srpna 2005
  • Zobrazeno: 8912×

Příbuzná témata



Česká poezie po roce 1945

ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1945

František Hrubín (1910 - 1971), narodil se v Praze a zemřel v Českých Budějovicích, rodiče se na poč. války odstěhovali do Posázaví do Lešan - rodiště matky. Vyskytuje se v dílech. Další kraj vyskytující se v dílech je Třeboňsko - rybník Hejtman. Absolvoval gymnázium, práva a filosofii nedokončil. Nastoupil do městské knihovny v Praze, přežil tam válku. Dále pracoval jeden rok na ministerstvu informací. 1946 - věnuje se pouze literární práci. Byl občas volně zaměstnán v různých redakcích. Do literatury vstoupil za války - 1940. Prošel několika vývojovými proudy: 30 léta - intimní lyrika, za války - politická lyrika, pro děti. Za války:
Včelí plást
Poledne - inspirován obrazy Maxe Švabinského
Ke konci války - první básně Chléb s ocelí, Poema - báseň Jobova noc } vrací se k válce, Jobova noc = okupace, vznikla na sklonku okupace, dokončena po osvobození, připomíná hudební skladbu (opakování motivů, refrénu), válku chápe jako srážku "staré a nové zem"; starý x nový řád.
Ach Čechy krásné, Čechy mé!
Obraze rámu prastarého,
kolikrát vytrhli tě z něho,
že odplískali barvy tvé,
až po tmu hrobů.
A v den slavný,
znovu pro zraky žárlivé,
napjal tě rámař starodávný.
Ach Čechy krásné, Čechy mé!
Hirošima (1948), svržení atomové pumy, varuje před vznikem atomové války, tvrdá kritika. Hrubín vyjádřil názor k básni - je neúnosně tragická, vzbuzuje pesimismus, kritici se domnívají, že pro budoucnost bude kniha nesrozumitelná = soudní výrok, odmlčení autora od tvorby (8 let) do r. 1956.
Rozhodl se pokračovat v dětské tématice - Říkejte si se mnou, Sviť sluníčko sviť - píše pro své děti, vyrostl v největšího básníka píšícího pro děti. Nedíval se na ně z výšky dospělého člověka, on pochopil jejich mentalitu, dělalo mu radost pro ně psát. Vrací se v r. 56 do dospělé prózy.
Můj zpěv - Proměna
Romance pro křídlovku (1962), TV, lyricko-epická skladba, příběh první lásky. Rozpracována do časových úseků odpovídající skutečnosti. Fáze jsou datovány. Příběh lásky a smrti. Děj začíná 28. srpna 1930, odehrává se v Lešanech a hlavní hrdinkou je Vojta (20) a dívka od kolotočů Terina - přijíždí do Lešan. Z

Josef Kainar (1917 Přerov - 1971 Dobříš), textař, komponista, kreslíř, básník, fotograf. Pocházel ze železničářské rodiny, po gymnáziu studoval filosofii v Praze, přerušil studium kvůli válce, pak ho již nedokončil. Stal se dramaturgem, redaktorem a básníkem na volné noze. Prožil pestrý život plný zvratů.
První období 1940-1947 - sblížil se s několika básníky (Blatný, Kolář) a výtvarníky. Založili uměleckou skupinu Skupina 42 - mladí autoři, prožívají ošklivost protektorátního světa, zachycují jeho beznaděj, pesimismus.
Osudy - sbírka, vycházel z představy determinovanosti (určenosti) lidského života osudem (člověk hříčkou osudu). Báseň Ryby:
"Být jimi poznal bys,
že hrůza vodí je v té jejich věčné pouti,
protože rozkázáno je jim nikdy nevyplouti z vody,
kterou nepoznají nikdy,
protože v tom jim brání jejich sliz."
Ryby se zdánlivě svobodně pohybují ve svém prostředí, nemůžou se dostat jinam. Mají určeno životní prostředí. Člověka přirovnává k rybě.
Nové mythy - sbírka, vrchol tohoto období, filosofická, relativně drsně odkrývá záležitosti skutečného světa, absurditu. Ukazuje, že lidská bytost může být také ubohá, nedůstojná svému jménu. Báseň Vlak s vězni - jak člověk přestává být člověkem. TO = vězní, NĚCO = zmrzlí. Člověk je viděn v nejubožejší podstatě, nedělá si iluze o době a společnosti, objevuje se představa lásky, kterou staví jako protiváhu ostatním skutečnostem. Báseň Stříhaly dohola malého chlapečka - ETC - V. Mišík. Po únoru 1948 - kritika skupiny 42, byla odmítnuta jejich tvorba, Blatný emigroval, Kovář se odmlčel a posléze emigroval také. Kainar vstupuje do nové fáze.
Druhé období 1948-1956 - mění se společnost, Kainar chce přispět =>
Velká láska - sbírka, bojovná epika a lyrika, ovlivněn V. Majakovskim, náznaky epigonstreet (napodobovatel)
Český sen - sbírka, nazvána podle titulní básně, poznamenané dobovým historismem, blíží se k častuškám, rusko, Stalin
Později Kainar prohlásil, že se za tyto dvě sbírky stydí, do svých výborů z básní z těchto sbírek ukázky nezařazuje.
Třetí období 1956 - sbírky:
Člověka hořce mám rád
Lazar a píseň - Jaký to s ním bylo
Moje blues - blíží se básně kvalitou k první sbírce Nové mythy, život bez iluzí, láska, cit, smrt. Člověk nesmí usnout na vavřínech, víra v člověka
Nevídáno, neslýcháno - pro děti
Texty byly zhudebněny skupinami: ETC - Stříhaly dohola malého chlapečka, Framus Five - Město ER, Flemengo - Kuře v hodinkách.
Jan Skácel (1922 - 1989), pochází z Moravy od Strážnice, absolvoval gymnázium a po maturitě pracoval v různých profesích - přidavač u zedníků, biletář, pracoval v říši v rámci totálního nasazení, v brněnském rozhlase, šéfredaktor novin. Do literatury se dostává až v 35 letech - čekal na relativní svobodu. Vstupuje do ní jako hotový člověk. Nepodléhal módním vlivům. Popisuje přírodní scenérie, venkov. Často užívá metafory.
Můj dům by měl dveře bez petlic
a okna nezasklená,
aby každý mohl vejít dovnitř,
slepice s kuřaty,
déšť, vítr, mlha
moje milá,
s radostí žal i vážná tichá chvíle.
Nikdo by 3x klepat nemusel,
nikdy by zámek nezaskřípěl.
Sbírky:
Kolik příležitostí má růže
Co zbylo z anděla - báseň Chci to slyšet - vyjadřuje svůj životní názor na život, lásku, práci, milování a vztahy mezi lidmi.
Pravda je uvnitř člověka.
Na dně každé písně, i té nejsmutnější
na dně každé sklenky, něco tiše cinká.
Někdy víc a jindy jenom málo.
Chci to slyšet.
Bůh ví, co mě nutí,
ale musím čekat na cinknutí
jinak by se moje srdce bálo.
Proti nejistotám doby se rozhodl postavit hodnoty trvalé - láska, věrnost, hrdost, pracovitost. Poezie je optimistická. Verše jmenované ruskému spisovateli Isacu Papelovi (oběť stalinismu).
Hodina mezi psem a vlkem
Smuténka
Metličky
Próza:
Jedenáctý kůň - soubor povídek, vyprávění, původně otiskovaná v novinách. Vrací se do dětství.

Oldřich Mikulášek (1910 - 1985), básník vypjatě dramatické poezie. Zobrazil polaritu života a smrti; jeho tvorba je vzrušenou výzvou k co nejintenzívnějšímu prožívání života. Klade důraz na chvíle, kdy člověk alespoň na okamžik "strašně je". Ve svých básních vynáší ortely, jimiž soudí život proměněný v pouhý zvyk, a uděluje milosti životu prožitému jako drama a závrať. Je tvůrcem meditativní lyrika, která svou podstatou útočila na nehybnost totalitní společnosti. Jeho básnická tvorba je typem poezie myslitelské, reflexivní. Prodírá se ke

*****, kdy člověk je plně a nezastupitelně - "strašně je"
Ve čtyřicátých letech na Mikuláška působí skupina 42 => Křídlovka, Tráva se raduje, Podle plotu - krajiny básníkovy poezie (Českomoravská vysočina, Přerov, Brno, krajina básníkova nitra). Klíčovým motivem je slovo krev - synonyma: pulsy, tepna, krvácení, říznutí, uštknutí; do krvava smýkat srdce, naslouchat krvi.
Pulsy - obdobné motivy, lyrické uchvácení, protiklad života a smrti, jejich svár
Horoucí zpěvy a Divoké kačeny - úsilí o harmonizaci rozporů
Krajem táhne prašivec - poema, nikde a nic x černá múza
Ortely a milosti - dvě polohy tvorby: vyvolavač = duch zmaru a smrti, prašivec = bouřlivost
První obrázky - obdoba Nerudových Prostých motivů
Albatros - hymnický tón
Svlékání hadů - pronásleduje lhostejnost, apeluje na charakter člověka, bojuje proti jeho odosobnění a odlidštění.Vybízí,a by se člověk na životě podílel, aby se pro něj život stal napětím a žárem - láska vášnivá, nasazení života.
Šokovaná růže (1969), vyšla rok po invazi, rozhořčené tóny
Jan Zahradníček (1905-1960), představitel spirituálně a katolicky orientovaného proudu v naší poezii. Vyrovnávání s osobní bolestí vytříbilo Zahradníčkův smysl pro skutečné životní hodnoty, toleranci, lásku a vzájemné porozumění, které opírá o svou hlubokou víru v Boha. Jí zaštítěn, odvažuje se také statečného zápasu se silami zmaru a nenávisti, ať už jsou reprezentovány okupační mocí let 1939-1945, nebo totalitním režimem nastoleným v únoru 1948.
Korouhve - válečná sbírka, výrazem jsou národní světci (Vojtěch, Jan Nepomucký,Cyril a Metoděj), mohla vyjít až po osvobození - text Žalm z roku dvaačtyřicátého - hrůzy za Heydrichiády, Svatý Václav
Pod bičem milostným - intimní lyrika, vztah k ženě
La Saletta - inspirován zjevením Panny Marie dvěma prostým pasáčkům
Znamení moci - úvahy o postavení člověka v soudobých společenských mechanismech, jediná opravdová vláda nad světem spočívá v rukou Ježíše Krista.
1951 - Zahradníček zatčen, a ve vykonstruovaném procesu uvězněn na 13 let za velezradu
Čtyři léta - básně z posledních let života, vydány v nakladatelství manželů Škvoreckých
Dům strach - vydány Bedřichem Fučíkem z pozůstalosti
Čtyři léta - opojení z nádhery života na svobodě, poznamenány tragickou smrtí jeho dcerek.
Miroslav Holub (1923), do literatury vstoupil s básníky generace časopisu Květen. Původně zobrazoval především realitu všedního dne jako protiváhu oslavné a odlidštěné poezie 50. let. Vědu považuje za inspirativní zdroj tvorby. Věří, že lidský intelekt je nutno spojit s lidskou emocí. Svou poezií narušuje iluze, životní stereotypy a mechanismy odlidštění, jež vedou k manipulovatelnosti člověkem. Sbírky:
Denní služba
Achilles a želva - slavný hrdina v lesklém brnění klesá, ale želva jde vytrvale dál, po milimetrech ..., formy lidského charakteru: tupost, surovost, pokrytectví, lhostejnost, ...
Slabikář - nekonvenční portrét významných osobností
Jdi a otevři dveře - báseň Pes - pes spadl do lomu, lidé chodili nevšímavě okolo, pomohli mu malí kluci.Dává akcent na čin.
Kam teče krev - z prostředí laboratoří a nemocnice
Zcela nesoustavná zoologie
Takzvané srdce
Ačkoli, Beton - podrobuje kritice vyčichlost slov - ztratila svůj lidský rozměr
Interferon čili o divadle - prohlubuje se básníkova věčná analytičnost
Syndrom mizející plíce
Anděl na kolečkách a Žít v New Yorku - umělecké reportáže ze studijního pobytu v USA



michal | 24. května 2006
ok
john | 14. června 2006
gut, dik
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby