César Antonovič Kjui

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23162 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



César Antonovič Kjui

Portrét Césara Kjue od Repina (1890).
Portrét Césara Kjue od Repina (1890).

César Antonovič Kjui, známý také pod anglickým jménem César Cui (rusky: ?????? ????????? ???, Tsezar' Antonovič Kjui) (6. ledna 1835 (podle juliánského kalendáře), Vilnius - 13. března 1918, Petrohrad) byl Rus s francouzským a litevským původem, který vynikl především jako přední skladatel hudebního romantismu a významný člen tzv. Ruské pětky, skupiny ruských skladatelů pod vedením Milija Balakireva, která se oddala specificky ruské hudbě. Výrazně se zapsal do dějin hudby i svou výraznou činností hudebního kritika a je znám i jako armádní důstojník.

Obsah

Život

Dětství a vojenská kariéra

Cui se narodil ve Vilniusu do římsko-katolické rodině jako nejmladší z pěti dětí. Jeho otec francouzského původu Antoine (v ruštině se jmenoval Anton Leonardovich) se do Ruska dostal jako člen napoleonovy armády v roce 1812, usadil se po porážce ve Vilniusu a vzal si zde místní ženu Juliu Gucewiczovou. V tomto prostředí se učil Kjui několika jazykům včetně francouzštiny, ruštiny a litvenštiny. V roce 1850 byl Kjui poslán do Petrohradu aby se připravil na studia na stavební škole Chief. Se studii začal ve věku 16 let. V roce 1855 absolvoval studia na Akademii a v roce 1857 započal svou úspěšnou vojenskou kariéru jako instruktor. Mezi jeho studenty patřilo i několik členů císařské rodiny jako například Mikuláš II.. Nakonec získal v roce 1880 tytul profesora a v roce 1906 hodnost generála a začal učit ve třech vojenských akademií v Petrohradě. Velký vliv na něj měla i rusko-turecká válka, která trvala mezi lety 1877-1878 a během níž napsal několik spisů, které byly vydané postupem času v několika postupných vydání.

Hudební kariéra

I přes jeho obdivuhodné úspěchy jako profesionálho vojenského akademika je Kjui nejznámější pro svou hudební činnost. Už jako chlapec si ve Vilniusu bral klavírní lekce, studoval Chopinovy práce a začal skládat první skladby už od svých čtrnácti let. O něco předtím odcestoval do Petrohradu kde si bral lekce teorie hudby u polského skladatele Stanisława Moniuszko, který v té době ve Vilnuisu bydlel. Svůj hudení směr změnil až v roce 1856, když se setkal s Milijem Balakirevem, který ho přiměl k tomu, že se vážně zapletl s hudbou.

Ačkoliv hudbu skládal a psal hudební kritiku jen ve svém volném čase, ukázal se zanedlouho jako velice plodný a uznávaný skladatel a kritik. Zlom v jeho životě náslodoval 26. prosince 1859 se svým orchestrálním dílem Scherzo, které bylo uvedeno pod taktovkou Antona Rubinsteina v Petrohradě. V roce 1869 se konalo první veřejné představení Kjuiovi opery William Ratcliff (založena na základě tragédie od Heinricha Heina). S tímto dílem sklidil také obdivuhodný úspěch a Kjuiho to významně povzbudilo k dalšímu komponování.

Všechny jeho opery byly založeny na základě děl od ruských umělců až na jeho operu Le Flibustier, která byla založena na základě hry od Jeana Richepina a která byla poprvé uvedena v Opéra-Comique v Paříži v roce 1894. S tímto dílem však ani po čtyřech uvedení příliš úspěchů nesklidil, za což může převážně vzrůst oblíbenosti Verdiho a Richarda Wagnera. Větší úspěch sklidil spíše po jednom uvedení své komické opery Mandarínský syn (veřejná premiéra se konala v roce 1878), po třech uvedeních opery Vězeň z Kavkazu (1883), která byla založena na základě práce od Puškina, a na závěr po jednom uvedení svého díla Mademoiselle Fifi (1903), které bylo založena na základě textů od Gue de Maupassanta. Včetně opery Flibustier se mimo rusko hráli jen dvě Kjuiovi díla. Je to Vězeň z Kavkazu (v Li?ge, 1886) a dětstká opera Puss v botách (v Římě, 1915).

Kjui se stal také významným členem operního výboru v Mariánském divadle. Zde skončil spolu s Rimskym-Korsakovem v roce 1883 na protest odmítnutí Musorgského opery Khovanshchina. Mezi lety 1896-1904 se stal ředitelem Petrohradského odvětví ruské hudební společnosti.

César Kjui udržoval několik přátelských vztahů se skladateli z celého světa. Mezi ně patřili i velikáni jako např. Franz Liszt, který si poměrně dost vážil ruských skladatelů; zvlášť pro jeho operu William Ratcliff složil Kjuiovi velikou úctu. Kjui se mu zato také řádně odvděčil. Svou knihu La musique en Russie a Soupravy skladeb pro klavír, plně oddal svému příteli a skladateli a navíc i své Tarantalle pro orchestr zasvětil této osobnosti.

Velkou a nevyčerpatelnou inspirací byly pro Kjue také ženy, které byly specificky oddané jeho hudbě. Např. v Belgii ho La Comtesse de Mercy-Argenteau (1837-1890) inspirovala k napsání jeho vrcholného díla Vězeň z Kavkazu. V roce 1896 založila Maria Kerzina a částečně i Arkadia Kerzin „kruh milovníků ruské hudby“, kde od roku 1898 přikládali zvláštní pozornost právě pracem Césara Kjue.

Za svůj dlouhý a aktivní hudební život získal Kjui několik prestižních poct. V 80. a 90. letech ho poctilo dokonce několik cizích hudebních společenství členstvím a v roce 1894 byl na návrh Ambroise Thomase zvolen členem Académie française, kde nahradil Čajkovského, který v té době zemřel. Za svou operu Le Flibustier získal také prestižní ocenění Légion d'honneur. V roce 1896 následovala další nabídka na členství, tentokrát od Královské akademii literatury a umění. V roce 1909 a 1910 mu byla udělena další prestižní čest - tentokrát oslavy 50. výročí hudební činnosti.

Rodina

Kjui si v roce 1858 vzal Malvinu Rafailovnu Bambergovou (rus. ???????? ?????????? ???????). Poprvé se setkali před domem Alexandra Dargomyzhského, u kterého brala Malvina lekce zpěvu. I ona ho inspirovala v několika jeho dílech, např. v jeho známém Scherzu (1857), jehož některá témata se podle ní i jmenují (Bamberg); a v komické opeře Mandarínský syn. Malvina a César spolu měli dvě děti: Lidiu a Aleksandra. Lidia, amatérská zpěvačka si později vzala muže jménem Amoretti a Aleksandr působil před říjnovou revolucí jako člen ruského senátu.

Pozdější léta a smrt

Kjuiův hrob v Petrohradě.
Kjuiův hrob v Petrohradě.

Nešťastným okamžikem jeho života byl rok 1916, kdy skladatel zcela oslepl. I přesto, což je obdivuhodné, byl schopný do určité míry skládat diktováním. Kjui zemřel 13. března 1918 na mrtvici a byl následně pohřben vedle své manželky Malviny (která zemřela v roce 1899) v Lutheranském hřbitově ve Smolensku. V roce 1939 bylo však jeho tělo převezeno ma Tikvinský hřbitov u Kláštera Alexandra Něvského, v Petrohradě, poblíž ostatních členů Mocné hrstky.

César Kjui jako hudební kritik

Jako hudební kritik přispíval mezi lety 1864-1918 Kjui téměř 800 články do různých novin a jiných publikacích do celého Ruska a do průměrné části Evropy. Svou aktivitu však zmírnil v roce 1900, kdy začal přispívat jen zřídka. Jeho rozsáhlé zpravodajství zahrnuvalo od koncertů, recitálů, hudebního života, až po nové hudební publikace a osobnosti. Velkou pozornost věnoval především opeře, o které napsal ca. 300 nejrůznějších článků. Několik desítek jeho významných článků začali být také často vydávány jako monografie; mezi ně patřily témata jako Wagnerův Prsten Nibelungů z roku 1876, vývoj ruských románků, ruská hudba nebo klíčové přednášky Antona Rubinsteina o historii klavírní hudby z let 1888-1889. Mimojiné vydal mnoho známých a ve své době oblíbených knih a článků s tematikou vojenství.

Vybraná díla

Odkazy

Zdroje a reference

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku César Cui na anglické Wikipedii.



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!