Bůh

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23165 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Bůh

logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma
Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova Bůh.

Pojem bůh odkazuje na mocnou nadpřirozenou bytost (mnohdy v abstraktním slova smyslu), obvykle nesmrtelnou. Pokud v náboženství existuje více druhů nadpřirozených bytostí, jako bohy označujeme ty na nejvyšších stupních hierarchie, zatímco nižší nadpřirozené bytosti se nazývají duchové, démoni, andělé a podobně.

Při výkladu slova Bůh nebo bůh je dobré mít na zřeteli, z jakého pohledu, postoje a v jaké souvislosti je toto slovo používáno. Jeho význam lze posuzovat jak z úhlu jazykového, historického, nebo subjektivního. Téměř všechny národy na světě mají pro pojem Bůh čí bůh nějaké slovo, které je vystihuje.

Obsah

Charakter a postavení bohů v náboženstvích

Bůh a člověk

Slovem bůh byli také označováni někteří vynikající lidé:

  • Božská kvalita mohla být připisována náboženským divotvorcům a prorokům. Nejznámějším příkladem je Ježíš z Nazareta, o němž hlavní proud křesťanství věří, že je boží syn a Bůh. Zvláště v Indii je mnoho mystiků prohlašujících se či prohlašovaných za projevy boha (avatáry). Jedním z příkladů je šrí Dévpuridží žijící v minulém století v Himálájích (uměl vrátit život, pohybovat se vzduchem, chránil zvířata) nebo šrí Maháprabhudží (který byl vševědoucí). O tom se traduje, že byl, rovněž jako Ježíš, boží inkarnací na zemi.
  • Jako bohové byli uctíváni vládcové některých říší především ve starověku, například předkonstantinovští římští císaři, egyptští faraoni nebo staroindičtí králové.[1] Božství se zpravidla stávalo součástí jejich oficiální titulatury. Tato praxe se dochovala do nedávné doby například v Japonsku (do prohlášení císaře Hirohita v rozhlase dne 1.1. 1946, že císař není živoucím božstvem) nebo v Nepálu.
  • Dnes je občas používáno zpola žertovné označení bůh pro obdivovanou osobu, idol. Příkladem může být volání fanoušků „Hašek je bůh,“ oslavující úspěchy tohoto slavného brankáře 90. let 20. století.

Filozofické pohledy na boží existenci

V dějinách myšlení nalezneme nejrůznější, často zcela neslučitelné, názory na Boha a bohy.

Jednou možnou pozicí je filozofický teismus. Podle něho je Bůh nejvyšší bytostí, která je příčinou všeho, co existuje. Bůh podle něho má atributy spojené jednak s existencí (nekonečnost, nehybnost a dokonalost) a jednak s vůlí (všemohoucnost, vševědoucnost, moudrost, spravedlnost, dobrota). V polyteismu může mít tuto funkci nejvyšší bůh, může časem mezi bohy přecházet nebo může být mezi bohy rozdělena.

Slabší verzí filozofického přitakání boží existenci je deismus. Bůh je chápán především jako odpověď na nejzákladnější otázku – proč vůbec existuje svět? Podle deistů Bůh jako První hybatel svět vytvořil, ale již do jeho vývoje nezasahuje.

Odlišným filozofickým postojem k otázce boží existence je agnosticismus. Tento názor má za to, že existence či neexistence Boha či bohů je neprokazatelná. V této otázce tedy podle něho my lidé nemůžeme mít nikdy dostatečnou jistotu.

A konečně na opačném pólu se nacházejí buddhismus a filozofický ateismus. Oba mají za jisté, že žádný bůh (coby konkretní osoba, osobnost) neexistuje. Filozofický ateismus považuje bohy za lidský vynález, jehož reálný základ může být například v psychologickém mechanismu projekce (Ludwig Feuerbach, Sigmund Freud) anebo v přání vládnoucích vrstev udržet ovládané na uzdě nadpřirozeným strašákem jak vykládal(Karl Marx).

V západním myšlení posledních staletí se hlavní proud postupně přesunul od teismu přes deismus k ateismu a agnosticismu.

Důvody pro boží existenci

Filozofické argumenty (tzv. důkazy) pro boží existenci byly jako součást přirozené teologie a teodiceje vytvořeny scholastickými filozofy, přičemž hlavní vklad přinesli Anselm z Canterbury a Tomáš Akvinský.

  • Ontologický důkaz se snaží doložit, že bůh existuje nutně či samotnou definicí boha, tj. boží existence je přímým důsledkem vlastností boží přirozenosti.
  • Kosmologický důkaz se snaží doložit, že existence vesmíru je kontingentní skutečností závislou na existenci boha.
  • Teleologický důkaz tvrdí, že struktura a různé vlastnosti vesmíru, např. pozorovaná vysoká míra jeho komplexity závisející na přesném nastavení fyzikálních konstant, vyžaduje boha, který vesmír takto navrhl či zamýšlel.
  • Mravní důkaz zakládá boží existenci na prosté existenci konceptu dobra a zla.

Další argumenty pro boha, již nepocházející ze scholastické tradice a nemající charakter filozofického důkazu, jsou argument zkušeností (= bůh je, protože jsem pocítil jeho působení na vlastní kůži) a tzv. Pascalova sázka (viz Blaise Pascal), podle níž je životní strategie orientovaná na boha výhodnější, jelikož věřící získá víc než ateista, pokud měl pravdu a bůh opravdu existuje, a ztratí stejně tolik jako ateista, pokud se ve své víře mýlil.

Důvody proti boží existenci

Důvody proti boží existenci, resp. argumenty snažící se vyvrátit výše uvedené důkazy boží existence, byly vypracovávány především počínaje osvícenstvím. Všechny se zaměřují především na Boha jak je představen v Bibli.

  • Problém zla čili teodiceje nastoluje problém existence utrpení, které je neslučitelné s představou všemocného a laskavého Boha.
  • Důkaz nekonzistentních zjevení vychází z mnohosti různých náboženství, což zpochybňuje platnost pravdy přítomné v různých náboženských tradicích.
  • Důkaz sporných vlastností vychází z toho, že některé vlastnosti připisované bohu se zdají být navzájem nekonzistentní. (Často je jako příklad uváděno, že Bůh nemůže být všemohoucí, protože nedokáže vytvořit kámen, který sám nedokáže uzvednout, případně vytvořit horu, kterou nedokáže přeskočit. Na důkaz lze reagovat nejméně dvěma způsoby. Podle Tomáše Akvinského dokáže bůh všechno co je logicky možné: kámen neuzvednutelný Bohem je nemožný, proto ho nedokáže stvořit, ale jeho všemohoucnost to neomezuje. Naopak Descartes tvrdí, že bůh je nad logikou a dokáže i logicky sporné věci včetně uzvednutí balvanu který neuzvedne.)
  • Důkazní břemeno je logická pozice, že boží existence je mimořádné tvrzení, které by mělo být odmítnuto, pokud není dokázáno jako pravdivé mimořádným důkazem. (Jinak řečeno, břemeno důkazu nese ten, kdo něco neobvyklého tvrdí.)

S výjimkou důkazního břemene žádný argument neplatí pro polyteistická náboženství. V těch bohové obvykle nejsou ani zcela všemocní, ani laskaví, a jejich počet řeší nekonzistenci i spory.

Monoteistický Bůh

Pokud je používáno jako jméno, má se v křesťanství za to, že se myslí Bůh - Bůh Abrahamův a Mojžíšův podle Bible, která rozlišuje psaní slova bůh s velkými či malými písmeny na začátku (viz níže). Rozlišuje tak kvalitativní pojem tohoto slova. Bůh s velkým B (viz níže), jak věří muslimové, Židé a křesťané - příslušníci největších monoteistických náboženství - je jediný a pravý a není jiného boha na zemi a nebi. Viz Slyš Izraeli. V souvislosti s tím stojí za zmínku citát Písma, že "Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl."(Jan 1,18). Sám Bůh - Hospodin - se na otázku Mojžíše: "Kdo jsi?" nazývá "Jsem, který jsem"(Ex 3,14).

Bohem s malým b bývá označováno cokoliv, co se stává předmětem uctívání a klanění a čemu ten, kdo uctívá, dává přednost před ostatním. Příkladem předmětu falešného uctívání a klanění tak může být člověk, věc, zvíře nebo nějaká přírodní síla.

Hebrejská a arabská boží jména

Z hlediska poznání náboženství je důležitý i způsob, jak se bůh označuje. Jméno obsahuje důležitou informaci o tom, jak jeho uživatelé chápou či chápali pojmenovaný předmět. Mnohé antické národy připisovaly jménu doslova magickou moc a nejdůležitější ze všech jmen bylo jméno boží.

  • ???? jhvh, hebrejské slovo překládané poprvé v Bibli kralické jako „Hospodin“. Pro upřesnění výslovnost není zcela jasná a začíná od zaručeně špatné verze Jehova až po Jahve[2]. Toto boží jméno židé vůbec nevyslovují, ale používají označení např. ???? adonáj „pán“ či ?? šem „jméno“. Více viz YHVH. Toto užití božího jména v Pentateuchu je typické pro tzv. jahvistický pramen (viz Teorie vzniku Pentateuchu).
  • ????? elohím hebrejsky „Bůh“. Jde o plurálovou formu slova ??, bůh, tzv. plurál maiesticus, slovo ????? lze přeložit správně jak Bůh, tak i bohové. Toto pojmenování Boha pochází ze starosemitského Ul, jež znamená „cíl“. Pojmenování Boha tímto jménem v Pentateuchu (Tóře) je typické pro tzv. elohistický pramen (viz Teorie vzniku Pentateuchu).
Podrobnější informace naleznete v článku Alláh.

Toto označení pro Boha v arabštině není typické pouze pro islám, nýbrž je obecným pojmenováním Boha, jehož užívají též např. arabští křesťané.

{{{3}}} Související články obsahuje:
Portál Náboženství

Reference

  1. ? Bhágavata Purána 1.18.43
  2. ? http://www.myty.info/view.php?cisloclanku=2004040003


Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!