Boj proti chudobě

Kategorie: Sociologie (celkem: 15 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 07. června 2010
  • Zobrazeno: 7841×

Příbuzná témata



Boj proti chudobě

Miléniový cíl č.1 – Boj proti chudobě

Během mezinárodních konferencí a summitů konaných v devadesátých letech byla stanovena řada závazků, jež byly shrnuty v Miléniové deklaraci. Tento dokument podepsalo v září roku 2000 na Summitu tisíciletí 191 států, čímž se zavázaly aktivně přispívat k rozvoji v nejchudších zemích světa. Pro tyto účely bylo stanoveno osm základních cílů, jež by měly být v rozsahu let 1990 až 2015 naplněny. Prvním a nejsledovanějším z těchto Miléniových cílů tisíciletí i hlavním cílem Miléniové deklarace je právě odstraňování chudoby. V této práci se stručně pokusím popsat současnou situaci týkající se chudoby, její příčiny a způsoby boje s chudobou na mezinárodní úrovni a v České republice.

Definovat chudobu lze na základě různých indikátorů. Podle Světové banky se jedná o komplexní problematiku zahrnující řadu fenoménů – podvýživu, omezený přístup k přírodním zdrojům, nedostatek vzdělání, špatné bydlení a zdraví. Za ty, jež žijí pod hranicí chudoby, jsou obecně podle parity kupní síly považovány osoby, které musí vystačit s méně než 2 americkými dolary denně, z čehož musí hradit jídlo, bydlení, zdravotní péči a ostatní základní potřeby. Za absolutní chudobu je pak považována stav, kdy lidé musí vystačit s méně než 1 USD denně (srovnej: Jeden svět na školách). OSN si uložila za cíl snížit do roku 2015 na polovinu počet těchto osob a počet těch, kteří nemají přístup k pitné vodě a kteří trpí hladem. Výsledky jsou patrné, avšak ne v takové míře, jak by bylo potřeba – podle zprávy OSN z června 2007 klesl počet lidí žijících pod hranicí absolutní chudoby na 980 miliónů v roce 2004 z původní 1,25 miliardy v roce 1990. Počet lidí hospodařících s méně než 2 USD denně klesl v tomto období pouze o 40 milionů na přibližně 2,6 miliard. OSN pro měření úspěšnosti naplňování Miléniových cílů stanovila jasné indikátory, podle nichž se vývoj situace jeví jako optimistický. Je třeba ale dodat, že zatímco globální ekonomika stoupá, příjmy klesají, a to především v rozvíjejících se ekonomikách, čímž se neustále prohlubuje propast mezi bohatými a chudými (srovnej: Úkol č.1). Úspěchy v boji proti chudobě se také výrazně liší v jednotlivých regionech. Snižování chudoby stojí převážně na ekonomickém růstu Indie a Číny, kdyby byly tyto země z výzkumů vyňaty, dosáhlo by zlepšení úrovně jen asi 2,1 procent (srovnej: Jeden svět na školách). Vůbec nejhorší je situace v subsaharské Africe, kde byla chudoba během 90.let snížena pouze o tři procenta, reálný počet chudých ale kvůli růstu populace stoupl. Podle předběžných odhadů se na polovinu podaří snížit počet chudých pouze v Latinské Americe a oblasti Karibiku. I počty podvyživených osob klesají, avšak nedostatečně a v některých rozvojových zemích byl zaznamenán pouze jejich nepatrný pokles. Podle odhadů Organizace OSN pro výživu a zemědělství klesl podíl podvyživených obyvatel rozvojových zemí na 17 procent, což ale stále představuje přibližně 777 milionů osob, přičemž nejhorší situace je v subsaharské Africe, západní Asii, zemích bývalého SSSR a Oceánii (srovnej: Rozvojové cíle tisíciletí po první třetině). Jako jediný bod tohoto prvního z Miléniových cílů, který je do roku 2015 reálně splnitelný se jeví umožnění přístupu k pitné vodě, podíl těch, jež k ní mají přístup stoupl během 90.let ze 77 na 82 procent (srovnej: Fakta a čísla OSN, s.146).

Nejúčinnější strategií při boji s chudobou je pochopitelně vyhledávání a odstraňování jejích přímých příčin, které můžeme obecně rozdělit na politické, ekonomické, sociální, demografické a environmentální (srovnej: Úkol č.1). Mezi politické příčiny se řadí především ozbrojené konflikty, které přispívají k zadlužování rozvojových zemí a odčerpávají jejich lidské, přírodní i materiální zdroje, konflikty jsou často ještě podporovány nedostatečným dodržováním embarga na dovoz zbraní1. K chudobě také přispívá korupce, a to jak místních politiků, tak zahraničních vlád a investorů. Překážkou při boji s chudobou jsou rovněž diktátorské režimy, ty jsou však zahraničními vládami i investory často tolerovány kvůli hospodářským zájmům a možnosti těžit z otrocké práce místních obyvatel. Mezi hlavní ekonomické příčiny chudoby patří vysoká zadluženost rozvojových zemí a povinnost splácet vysoké úroky, což činí rozvojové země závislé na libovůli vyspělých ekonomik. Tu ještě podporují nestálé ceny přírodních zdrojů na světových trzích, které jsou klíčové pro některé rozvojové země, jejichž ekonomiky stojí na vývozu pouze jedné nebo dvou komodit. Sociálními příčinami chudoby rozumíme především vysokou míru nezaměstnanosti, nedostatečné vzdělání a kvalifikaci, infrastrukturu a zdravotní péči, ale také některé kulturní tradice, jež například znemožňují práci ženám nebo některým kastám obyvatel (srovnej: Jeden svět na školách). Demografickými příčinami jsou především vysoká hustota obyvatel, pro které nedostačují dostupné přírodní zdroje, a vysoká porodnost, díky níž počet obyvatel v přelidněných oblastech jako jsou Indie, Rwanda nebo Bangladéš neustále narůstá. Jevy jako odlesňování a znečišťování prostředí jsou hlavními environmentálními příčinami, jež působí na zdravotní stav obyvatel a způsobují také masivní migraci do měst. Jen zlomek environmentálních příčin tvoří přírodní katastrofy a změny klimatu, které člověk nemůže svým jednáním ovlivnit ani zastavit (srovnej: Úkol č.1).

Boj s chudobou, podvýživou a hladověním tedy stojí podle OSN na čtyřech pilířích – vytvoření podmínek umožňujících ekonomický růst, investice do chudých venkovských oblastí a podpora potřebných, boj proti nemocem a také rozvoj infrastruktury. Účinným krokem je změna orientace zemědělství rozvojových zemí na vývoz. Drobní farmáři hospodařící na méně než 2 ha půdy představují dnes asi 30 procent světové populace, důraz by měl být tedy kladen na jejich podporu, zlepšování podmínek podnikání a zvyšování produkce (srovnej: Světový hlad může vyřešit jen politická vůle). K tomuto kroku je však potřeba nejen fungující politika dané země, ale také diskuse s nadnárodními firmami, které mohou pomoci zvýšit produktivitu rozvojových zemí. K rozvoji ekonomik rozvojových zemí rovněž nikdy nedojde bez politické podpory zemí rozvinutých. Organizace pro zemědělství a výživu OSN, která se touto problematikou zabývá, pořádala v listopadu loňského roku Světový summit potravinové bezpečnosti v Římě, jemuž předcházela konference s názvem Fórum soukromého sektoru (srovnej: Světový hlad může vyřešit jen politická vůle). Jediným jeho důležitým výsledkem však bylo uznání Organizace pro zemědělství a výživu jakožto koordinační organizace, ovšem už bez přiznání dostatečných finančních prostředků. Namísto přesných rozpočtových plánů jsou výsledkem summitu pouze neurčité závazky a příslib zvýšení dotací na zemědělství (srovnej: Summit o potravinové bezpečnosti přinesl jen neurčité sliby).

Stále větší díl chudoby je díky urbanizaci přenášen do velkoměst rozvojových zemí, přičemž celkový charakter chudoby se mění z chudoby vesnické na chudobu městskou. Předpokládá se, že do roku 2030 bude poprvé v historii žít více obyvatel planety ve městech než na venkově, přičemž až 80 procent připadne na města rozvojového světa a jejich slumy. Chudobu venkova, již zpravidla způsobuje nedostatečná dostupnost služeb a zdravotní péče a nedostatečné ohodnocení zemědělské práce, bude nahrazena „moderní chudobou“. Pro tu je charakteristická především nedostupnost půdy a dřeva, tedy nemožnost samozásobitelství. Při nedostatku prostředků na obživu volí obyvatelé slumů často ilegální způsoby obživy, roste kriminalita a násilí, znečišťování životního prostředí, vztahy jsou deformovány, dochází k sociálnímu vyloučení a životu v nejistotě. Zranitelnost chudých ve městech je tedy vyšší a zatím co venkovská chudoba začíná stagnovat, chudoba obyvatel slumů neustále roste (srovnej: Urbanizace chudoby v rozvojových zemích).

Boj proti chudobě neprobíhá jen v rozvojových zemích, ale také v zemích Evropy, v nichž hraje klíčovou roli při koordinaci Evropská unie. Podle Eurobarometru je i v zemích EU přibližně 68 milionu obyvatel ohroženo chudobou, na zasedání Evropské rady v Lisabonu roku 2000 byl boj s chudobou označen za ústřední prvek Lisabonské strategie, rok 2010 byl proto Evropskou komisí vyhlášen rokem boje proti chudobě (srovnej: 2010 – Konec i začátek). K tomuto účelu sestavila Evropská komise cíle, jež mají odstranění chudoby v zemích EU rozhodným způsobem ovlivnit. Jsou jimi uznání práva chudých na důstojný život a plnou účast na životě společnosti, podpora odpovědnosti každého jednotlivce za boj s chudobou, podpora soudržnosti společnosti a ochota ke spolupráci všech účastníků. Za tímto účelem mají být pořádány konference, informační kampaně a průzkumy s celkovým rozpočtem 17 milionů eur. Na realizaci boje proti chudobě se mají vedle zemí EU podílet také kandidátské země a země partnerské. Na mezinárodní úrovni zdůrazňuje boj proti chudobě v politikách zemí EU zejména organizace Evropská síť proti chudobě (EAPN) (srovnej: Boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení komise zasvětila rok 2010). V České republice probíhá realizace především prostřednictvím projektu NAPSI, do něhož se zapojilo pět neziskových organizací (IQ Roma servis, EAPN Česká republika, SKOK, Socioklub, Člověk v tísni), které se v Česku boji s chudobou dlouhodobě věnují. Hlavním cílem tohoto dvouletého Národního akčního plánu pro sociální začleňování je převést společné cíle EU do české politiky. V rámci projektu NAPSI se během celého roku pořádá přibližně 25 konferencí, kulatých stolů, seminářů a workshopů po celé ČR (srovnej: 2010 – Konec i začátek).

Celosvětovým koordinátorem v boji proti chudobě rozvojových i vyspělých zemí je pochopitelně OSN. Vedle řady orgánů OSN jako jsou Ekonomická a sociální rada nebo Komise pro sociální rozvoj, jejichž participace na boji s chudobou je nezbytně nutná, představuje hlavního aktéra v této oblasti Rozvojový program OSN (UNDP). Ten tvoří globální síť zasazující se o změny a výměnu informací a zkušeností. Spíše než konkrétní pomocí se UNDP zabývá politickým vyjednáváním, vzděláváním a zvyšováním kapacit, výzkumem a obecným dozorem nad naplňováním miléniových cílů. Na boj s podvýživou a hladomorem se v rámci OSN zaměřuje Organizace pro zemědělství a výživu OSN (FAO) a to prostřednictvím podpory zemědělského rozvoje a zkvalitnění výživy. Výbor pro potravinovou bezpečnost působící pod FAO monitoruje situaci a vyhodnocuje potřeby, Světový potravinový summit konaný každých pět let v Římě má pak za úkol vytvořit konkrétní plány, jak zajistit dostupnost potravin všem (srovnej: Fakta a čísla OSN, str. 149). Jak již bylo uvedeno výše, zůstávají však tato velká zasedání OSN bez zjevných výsledků a jejich dosavadním výstupem je pouze obecná deklarace vyzývající ke splnění závazků vyplývajících z prvního miléniového cíle. Konkrétní výsledky lze pozorovat z činnosti Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD), jež financuje programy zaměřené na boj s venkovskou chudobou, poskytuje půjčky drobným zemědělcům a tím jim pomáhá začlenit se do národního hospodářství. IFAD koordinuje konkrétní projekty neziskových organizací, spolupracuje s donory i cílovými komunitami se zaměřením na 83 zemí světa, v nichž žije drtivá většina všech hladovějících (srovnej: About IFAD). V rámci OSN funguje také Světový potravinový program (WFP), jež poskytuje přímou potravinovou pomoc potřebným během humanitárních katastrof i dlouhodobě hladovějícím dětem. Velkou část pomoci představují přímo naturálie věnované dárcovskými státy, nakupuje však také potraviny a služby v rozvojových zemích (např.v roce 2002 přibližně za 204 milionu USD). WFP je považována za největší světovou humanitární organizaci, jež distribuuje ročně přibližně 4 miliony tun potravin a jejíž většinu zaměstnanců tvoří terénní pracovníci (srovnej: Světový potravinový program). Projekty WFP jsou rozděleny do devíti oblastí, z nichž nejvýznamnější je analýza potřeb, distribuce potravin, nákup potravin, půjčky podporující rozvoj nebo projekt Food for work (srovnej: Our work). Dalšími poskytovateli finančních prostředků pro boj s chudobou jsou rovněž instituce OSN. Světová banka poskytuje půjčky a granty na rozvojové projekty a Mezinárodní asociace pro rozvoj (IDA)je největším zdrojem financí pro sociální služby v rozvojových zemích (srovnej: Fakta a čísla OSN, str. 148).

Pomoci rozvojovým zemím v boji s chudobou se snaží také jednotlivé státy v rámci svých zahraničních politik. V Česku představuje od roku 2008 hlavního koordinátora zahraniční rozvojové pomoci Česká rozvojová agentura, jež vypisuje rozvojové projekty a vede výběrová řízení. Rozvojová pomoc Česka se pohybuje okolo 500 milionů Kč ročně, což podle EU, která stanovila minimální podíl rozvojové pomoci na 0,33 procent HDP, není dostačující (srovnej: Zahraniční rozvojová spolupráce ČR). O boj s chudobou v rozvojových zemích se v Česku pokouší řada neziskových organizací. Jako příklad lze uvést projekt Člověka v tísni v Angole probíhající od roku 2006 zaměřený na rozvoj zemědělství. Již bylo založeno Agrární kreativní centrum sloužící pro školení farmářů a nyní se pracuje na vybudování drůbežárny v rámci tohoto centra. Cílem projektu je spolupráce místních zemědělců s odborníky, přechod k novým efektivnějším technologiím a zvýšení zemědělské nabídky na trhu (srovnej: Projekty v Angole). V Angole působí rovněž ADRA, která svým projektem podporuje střední zemědělskou školu v Kuito (srovnej: Podpora střední zemědělské školy v Kuito). I Charita ČR se snaží v rámci své činnosti bojovat s chudobou rozvojových zemí například projekty Podpory rozvoje ovocnářských družstev v Gruzii, distribucí potravinové pomoci v Indonésii nebo podporou vzniku pracovních příležitostí v Moldávii (srovnej: HaRP Charita Česká republika – země, kde pomáháme). Po vzoru kampaní Globální výzvy k akcím proti chudobě vznikla i v Česku kampaň Česko proti chudobě, jež sdružuje organizace zabývající se humanitární a rozvojovou pomocí, vzděláním, zadlužením, gender problematikou, životním prostředím a mezinárodním obchodem. Cílem kampaně je navázání dialogu se státní správou a tím promítnout boj s chudobou do politiky a také informovat širokou veřejnost formou letáků a brožury, seminářů, diskusí, přednášek a dílen. Kampaň Česko proti chudobě vyzývá občany k nošení bílé pásky symbolizující boj s chudobou, dobrovolnictví, šetrnému nakupování, etickému podnikání a politické angažovanosti (srovnej: Kdo jsme), po prvotním nadšení však všeobecné povědomí o kampani postupně upadá.

I přes nedostatečný pokrok v některých regionech lze Rozvojové cíle tisíciletí stále považovat za dosažitelné. K tomu je však potřeba nové dynamiky, odpovědnosti jednotlivých zemí a především rovnocenného partnerství mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi. Oficiální rozvojová pomoc je důležitým finančním zdrojem v nejméně rozvinutých zemích, klíčovou roli v této oblasti ale hrají především soukromé investiční toky. Z toho vyplývá nutnost posílení přístupnosti na trhy pro vývoz z rozvojových zemí nejlépe bez kvót a cel (srovnej: Rozvojové cíle tisíciletí po první třetině). Zůstanou-li však jednání vrcholných politiků pouze na úrovni prázdných frází a nikoho neomezujících doporučení, zřejmě se lidé žijící pod hranicí chudoby lepších časů nedočkají.

Použité zdroje:

Fakta a čísla OSN: Základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha: United Nations, 2005. ISBN 80-86348-02-4

JELÍNEK, Petr. Rozvojové cíle tisíciletí po první třetině (online). 2005. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.rozvojovestredisko.cz/mdg.php

KUBELKOVÁ, Jana. Urbanizece chudoby v rozvojových zemích (online). 2007. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.rozvojovka.cz/urbanizace-chudoby-v-rozvojovych-zemich_200_56.htm

MITÁČKOVÁ, Ingrid. Summit o potravinové bezpečnosti přinesl jen neurčité sliby (online). Glopolis, 2009. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.glopolis.org/index.php?option=com_content&task=view&id=270&Itemid=65

Světový hlad může vyřešit jen politická vůle.EurActiv (online). EU Media, 2009. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/clanek/osn-svetovy-hlad-muze-vyresit-jen-politicka-vule-006745. ISSN 1803-2486

Světový potravinový program: Programy a další orgány OSN (online). Informační centrum OSN v Praze, 2005. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.osn.cz/system-osn/programy-a-dalsi-organy-osn/?i=105

2010 – Konec i začátek (online). EAPN ČR, 2010. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.eapncr.org/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=76&stromhlmenu=7

Úkol č.1: První cíl (online). Česko proti chudobě, 2010. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=56-1-cil

Kdo jsme (online). Česko proti chudobě, 2010. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=18-kdo-jsme

Zahraniční rozvojová spolupráce ČR (online). Česká rozvojová agentura, 2010. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.czda.cz/about_rspol.php

Jeden svět na školách: Chudoba (online). Člověk v tísni, 2007. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.jedensvetnaskolach.cz/download/pdf/jsnspdfs_215.pdf

Projekty v Angole: Humanitární a rozvojová pomoc (online). Člověk v tísni, 2006. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?id=270

Podpora střední zemědělské školy v Kuito (online). ADRA, 2007. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.adra.cz/adra/cz/projekty/zahranicni-projekty/rozvojove/angola/

HaRP Charita – Země, kde pomáháme (online). Charita České republiky, 2007. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.charita.cz/article.asp?nArticleID=1149&nLanguageID=1

About IFAD (online). IFAD, 2009. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.ifad.org/governance/index.htm

Our work (online). World food programme 2010. (parafrázováno 9.4.2010). Dostupné z http://www.wfp.org/our-work



Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby