Baroko v hudbě

Kategorie: Hudba (celkem: 87 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: bonolennes
  • Datum přidání: 04. listopadu 2007
  • Zobrazeno: 10405×

Příbuzná témata



Baroko v hudbě

- evr.hudba 17. a části 18.stol.

- vyhranění rozdílu mezi vokální a instrumentální hudbou

- konečné prosazení dur-mollového systému (= užívá téměř výlučně tonálních prostředků durových a mollových stupnic)

- přechodem k baroku tzv. benátská škola - emancipovala orchestr

-objevili ve vícesborovosti princip koncertu

a prostorového účinku

- akcentují expresívnost a barevnosti

- vliv na celou Evropu

- představitelé Benátské školy:

Cyprian de Rore (1516-1565)

- franko-vlámský skladatel, žák a nástupce A.Willaerta v Benátkách

- dvorník kapelník v Parmě a Ferraře

- patřil k nejlepším madrigalistům bš

- napsal přes 120 madrigalů, asi 60 motetů, chansony, žalmy, magnificat, 5 mší aj.

Claudio Merulo (1533-1604)

- it.skladatel, varhaník a varhanář

- působil jako varhaník v chrámu sv.Marka v Benátkách, později v Palermu

- četnými skladbami patří mezi nejvýznam. zakladatele varh.skladby

- 4 knihy ricercarů a 3 knihy canzon

Gioseffo Zarlino (1517-1590)

- it.hud.teoretik a skladatel; význam.fce sbormistra v ben.chrámu sv.Marka

- jako teoretik zdůvodňoval základy dualistického chápání akordů: Instituzioni Harmoniche  jeho teorie ostře napadl V.Galilei

Andrea a Giovanni Gabrieli

Claudio Monteverdi

- J.Peri a G.Caccini vytvořili na základě pův.snahy o oživení ant.hud.divadla operu (1.pol.17.stol.)  generální bas = hist.zp.zápisu akordů a neakordických tónů, v němž je basový hlas fixován notami a akordické útvary čísly, popř. posuvkami; všechna čísla v GB mají význam intervalů od bas.tónu nahoru, přičemž rozšířené intervaly (větší než oktáva) se obyčejně redukují na základní, např. místo 14 (kvartdecimy) se píše 6 (sexta); GB je hudebně realizován tzv. continuem, kt. je zprav. složeno z 1 hlubokého nástroje melodického (violoncello, viola da gamba, fagot, popř. varh.pedál) a nástroje akordického (cembalo, klavír, loutna, popř. varh.manuál).

- ve Francii vznik baletu (J.B.Lully, J.Ph.Remeau)

- Německo: Johann Sigmund Kusser, Johann Mattheson

- Anglie: Henry Purcell, Georg Friedrich Händel, Johann Sebastian Bach

- nové instr.útvary:  Triová sonáta

 concerto grosso

- zal.na barevném a dynamickém kontrastu mezi skup.sól. obsaz.nástrojů a skup.nástrojů obsazených hromadně

 sólový koncert (Corelli, Forelli, Vivaldi, Händel, Bach: Bran.k.)

 sinfonia

- vývoj instr.polyfonie – S proudem: J.P.Sweelinck, S.Scheidt, D.Buxtehude aj.

J proudem: G.Frescobaldi, J.J.Frobergr, J.Pachelbel aj.

k monum.syntetic.polyfon.útvarům J.S.Bacha a G.F.Händela

- zjm. v lit.pro kláves.nástr. fugy, passacaglie aj.  přešly i do jiných hud.druhů

- důležitá i klávesová toccata

- na zákl.stylizace lid. a spol. tanců se vyvinula suita

- vývoj hud.nástrojů: dotvoření houslí, zdokonalení většiny dnes užívaných nástr.druhů

- rozšíření výrazových schopností hudby (cembalová tvorba A.Pogliettiho, F.Couperina aj.)

- představitelé světové barokní hudby:

Georg Friedrich HÄNDEL (1685 Halle – 1759 Londýn)

- něm.skladatel, jeden z předních představitelů baroka

- studoval práva v Halle, hudbu u Friedricha Wilhelma Zachowa

- 1702 varhaníkem Kreuzkirche v Halle

- 1703-1707 působil v Hamburku v městské opeře, pro niž napsal 3 opery

- 1707-10 byl v Itálii (Florencie, Řím, Neapol, Benátky), kde si osvojil it.operní, oratorní a instr.sloh; velké úspěchy jako skladatel a klavírní virtuos

- po přechodném působení v místě dvorního skladatele v Hannoveru žil od 1712 v Londýně (kromě pobytu na zámku vévody Chandose, 1717-20).

- Stal se největším představitelem opery seria v Anglii

- 1720-37 založil a postupně vedl 3 operní společnosti, kt. po počátečních velkých úspěších ztroskotaly na odporu buržoazie proti opeře seria – umění aristokracie

- až do oslepení 1751 se věnoval tvorbě oratorií, kt. angl.nár.buržoazie přijala s nadšením – našla v nich svrchované uměl.vyjádření svých myšlenek

- 1705-1741 vytvořil GFH 42 oper (nepočítaje pasticcia) – rozvíjel v nichpodněty z pozdní benátské, neapolské a franc.opery

- vrcholné opery: Rinaldo, Radamisto, Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda, Admeto, Poro, Ezio, Orlando Furioso, Alcina, Xerxes, Deidamia

- v Londýně stmelil GFH svůj sloh s purcellovskou sborovou polyfonií a přispěl k rozvíjení tradice angl.sborové hudby významnými díly:

 Tedeum a Jubilate k oslavě Utrechtského míru

 Óda na narozeniny královny Anny

 Chandosské anthemy: 12 velkých orch.kantát (vrchol bar.anglik.cír.h)

Korunovační anthem

Dettingenské Tedeum aj.

- zralá oratorní tvorba GFH obsahuje 22 oratorií – ve všech vládne společný patos ideálů – zastoupena oratoria typu:

sborových oper: Semele, Hercules, Zuzana, Theodora, Alexander Balus, Josef a jeho bratři

sborových kantát: Alexandrův svátek, Óda ke dni sv. Cecílie, L’Allegro, il Pensioroso ed il Moderato, Příležitostné oratorium, Triumf času a pravdy

vrcholná, monumentální dramata s výzmnamnou účastí sboru: Debora, Athalia, Saul, Izrael v Egyptě, Samson, Belsazar, Juda Makabejský, Josue, Jefta

epicky koncipovaný Mesiáš – stmelením nejrozličnějších sbor.technik 2 staletí vytvořil

nový sbor.sloh velké výrazové síly, plastické obrazovosti,

hud.plnosti, slavnostního lesku a barokní monumentality

- koncerty pro orchestr: Vodní hudba

 Hudba k ohňostroji

 6 „hobojových“ koncertů (6 concerti grossi op.3)

 12 concerti grossi pro smyčce

- dále: varhanní koncerty, triové sonáty, sólové sonáty pro flétnu, hoboj, housle a generální bas, 4 sbírky klavírních skladeb aj.

Johann Sebastian BACH (1685 Eisenach – 1750 Lipsko)

- něm.skladatel

- zákl.hud. vzdělání získal u svého bratra Johanna Christopha = varhaník v Ohrdrufu

- 1700-03 člen sboru michalské školy v Lüneburgu

- 1703 působil přechodně v kapele bratra výmarského vévody

- 1703-07 varhaník v Arnstadtu

- 1707-08 varhaník v Mühlhausenu

- 1708-17 ve Výmaru jako dvorní varhaník a kom.hudebník, později konertní mistr

- 1717-1723 dvorní kapelník v Köthenu

- Od 1723 jako kantor tomášské školy v Lipsku

- 1749 ztratil zrak

- dílo JSB představuje rekapitulaci a vrcholnou syntézu přecházejícího vývoje něm., it. a franc.hudby

- současníci ho hodnotili hlavně jako varhaníka, znalce stavby varhan a pedagoga; v období raného klasicismu se B.hudba pokládala za starosvětskou, zmatenou, těžkou a nepřirozenou

- po smrti JSB jeho dílo téměř upadlo v zapomnění, jeho renesance nastala až v 19.stol.

- díla:

1. ranné období (1703-08 – Arnstadt, Mühlhausen):

- JSB navazoval na něm.varh. a kantátovou tvorbu 17.stol.

- Jeho varh.skladby a duch.koncerty jsou charakt.mladistvým temperamentem a bohatou fantazií

3. období 1708-1717:

- orientuje se zvl.na it.hudbu, osvojuje si formu a sloh koncertu a stmeluje ho svým kontrapunktem

- v kantátové tvorbě rozšiřuje tradiční formu duchovního koncertu o prvky it.kantáty a opery

- v orch.částech zavádí konc.sloh, triovou sonátu A.Corelliho, franc.overturu

3. období 1717-1723:

- stmeluje vlivy it. a franc.hudby s tradicí něm.polyfonie

- vznikají světská kom.díla, varh. a klav.skladby,

6 sonát pro sólové housle (tech. nesmírně těžké svou polyf. fakturou)

6 suit pro sól.violoncello

6 sonát pro housle a cembalo

3 sonáty pro flétnu a cembalo

3 sonáty pro violu da gamba s cembalem

2 houslové koncerty

Koncert pro 2 housle

6 Braniborských koncertů (vrchol barokního koncertu)

Temperovaný klavír I.

15 dvojhlasých invencí

15 trojhlasých symfonií pro klavír

5 anglických a 6 francouzských suit

4. období 1723-1745:

- z údajně 5 kompletních kantátových cyklů se zachovalo asi 200 kantát

- - JSB v nich rozšířil a prohloubil kantátovou skladbu, integroval staré a nové formy

- uplatňuje barokní symbolismus a alegorii

- vrchol něm.pašijového slohu jsou realisticky dramatucké Janovy pašije a epicko-kontemplativní Matoušovy pašije

- další:  Magnificat – velké vok.skladby

 chorální sborová moteta

 kantátový cyklus Vánoční oratorium

 Mše h moll

- světské kantáty plné dramatičnosti,humoru, vtipu, např.  Svatební kantáta

 Kávová kantáta

 Phoebus a Pan

 Spokojený Aelus

 Herkules na rozcestí

- v klav. a varh.tvorbě přejímá nové, moderní prvky: virtoózní klav.techniku D.Scarlattiho, náznaky periodické větné stavby a strukturálního tematického kontrastu

- v 6 partitách a Francouzské ouvertuře h moll (s char.kusy, jako Burlesca, Scherzo, Echo apod.) dovršil proces stylizace tanců ve suitě

- Italský koncert = brilantní adaptace konc.formy pro kláves.nástroj

- II.díl Temperovaného klavíru – tříbí zde a obohacuje nové možnosti útvary preludia a fugy

- Vrcholná klavírní díla tohoto období:  Chromatické fantazie a fugy

 Goldbergovy variace

- 6 varhanních sonát představuje přenesení hud.materiálu triové sonáty na jeden nástroj

- ve „velkých“ preludiích a fugách C, h, e, Es vytvořil vyšší jednotu dvou heterogenních forem, koncertu a fugy

- v 18 velkých preludiích dosáhl vrcholu svých chorálních preludií

5. období 1745-50:

- JSB vytváří v maximální vnitřní koncentraci a v krajním vystupňování kontrapunktického mistrovství poslední díla kombinující principy cantu firmu, kánonu, fugy a variací:  Kánonické variace pro varhany

 Hudební obětina (zprac. Jako variační cyklus)

- vývoj fugy od ricercaru po zralou vícenásobnou fugu

 Umění fugy

- poslední, nedokončené dílo

- pravděpodobně didakticky koncipované

- demonstruje všechny možnosti fugové práce

- tvoří ojedinělý, nepřekonaný vrchol cyklické kontra-

punktické skladby

Antonio VIVALDI (1678 Benátky – 1741 Vídeň)

- it.skladatel a housl.virtuos

- syn houslisty, kt. působil v kapele sv.Marka v Benátkách

- studoval u G.Legrenziho

- byl knězem, ale pro chorobu zbaven kněžských povinností  věnuje se výhradně hudbě

- působil jako houslista v Benátkách

- údajně 1720-23 dvorní kapelník v Mantově

- 1703-39 dirigent a učitel housl.hry v dívčím útulku Ospedale della Pieta v Benátkách, vedle toho vystupoval jako housl.virtuóz v chrámu sv.Marka

- koncertoval v Římě, Holandsku a Německu

- patřil mezi velké reprezentanty concerti grossi – spojoval v nich homofonní sloh s polyfonním v dílech expresivního charakteru

- pěstoval programní koncerty:  Čtvero ročních období

 L’Estro armonico

 cyklus La Stravaganza

- velký význam jeho housl.koncerty, kt. Hrával údajně i mezi operními dějstvími místo obvyklých intermedií

- zasloužil se o rozvoj techniky housl.hry

- jeho sonáty, většinou díla mladosti, prozrazují vliv A.Corelliho

- připisuje se mu více než 40 oper (zachovaných je 21)

přes 300 sólových koncertů

80 koncertů se 2 nebo více sólovými nástroji

přes 60 symfonií a koncertů s ripienem

řada komorních koncertů

přes 90 sonát a trií

3 oratoria

na 40 světských sólových kantát

množství církevních skladeb

ČESKÁ BAROKNÍ HUDBA (17.stol. – 2.pol.18.stol.)

- v důsledku neutěšených pobělohorských poměrů baroko opožděno

- v instr.tvorbě se objevují nové slohové prvky, kt. ohlašují přechod k tvorbě klasicismu, resp. jeho předchůdců

- představitelé:

1) Adam Václav MICHNA z Otradovic (kolem 1600-1676)

- čes.skladatel, básník

- od 1645 v Jindřichově hradci jako varhaník

- 3 velké soubory duchovních písní na vlastní čes.básnické texty s generálbasovými instr.doprovody:  Česká mariánská muzika (tiskem Praha 1647)

- pro sóla a čtyř až pětihlasý sbor

 Svatoroční muzika (Praha 1661)

 Loutna česká (1653 )

- pro ženský jedno- a dvojhlas

- blízké čes.lid.nápěvnosti; někt. zlidověly

- instrumentačně, harmonicky, melodicky a polyfonně mnohem bohatší lat.chrámová tvorba komponovaná v benátském slohu: 5 mší

rekviem

2 litanie

Te Deum (v tiš.sbírce Sacra et litaniae – Pha 1654)

Magnificat

Missa Sancti Venceslai

2) Pavel Josef VEJVANOVSKÝ (kolem 1640-1693)

- člen a od 1670 vedoucí kapely olomouckého biskupa v Kroměříži

- podepisoval se jako „polní trubač!“

- obsáhlé, převážně orch.dílo (vévodí dvojice trubek, smyčce, flétny, hoboje, fagoty, pozouny, continuem)

- sonáty, serenády, balety

- chrámové skladby (činnost ředitele kůru): 10 mší

30 jiných vokálně instr.skladeb

3) Jan Dismas ZELENKA (1679-1745)

- hudbě se učil u otce – varhaníka v Louňovicích pod Blaníkem

- studoval na jezuitské koleji v Praze

- od 1710 kontrabasistou v Praze a v dvorní kapele v Drážďanech – zde projevil pronikavé komp.nadání, takže mu saský král umožnil studium u J.J.Fuxe ve Vídni a v Itálii (1715-1719)

- v Drážďanech jako člen dvorní kapely, zástupce kapelníka a dvorní skladatel

- 1723 se saským dvorem v Praze na slavnostech korunovace Karla IV. Čes.králem  alegorická zpívaná hra o sv.Václavu Sub olea pacis et palma virtutis

- Díla:  6 sonát pro hoboje (3.pro housle a hoboj) a fagot

 ouvertura Ipocondria

 siuta F dur

 Koncertní symfonie pro housle, violoncello, hoboj, fagot a orchestr

 jezdecké intrády pro žestě aj. drobnější skladby

 Gesù al Calvario (1731) – oratorium

 I penitenti al sepolcro di Redentore (1736)

 kantáta Il serpente di bronzo (1738)

- několik velkých zhudebnění žalmů pro různá vok.obsazení, např.

 In exitu Israel pro 4 sóla, sbor a orchestr na 113.žalm

 Lamentace proroka Jeremiáše pro sóla a orchestr

 3 Magnificat

 několikery litanie

 asi 20 mší

 drobnější chrámové skladby, mj. i ve slohu palestrinovské vok.polyfonie

4) Bohuslav Matěj ČERNOHORSKÝ (1648-1742)

- čes.skladatel

- z jeho tvorby zachováno asi jen 14 děl

- jeho varhanní fugy (gis a a moll s chromatickým subjektem; ostatní, uveřejněné s jeho jménem, byly intentifikovány jako díla jiných autorů) a tokáta jsou 1.čes.varh. skladbami

- vedle litanií a nešpor zahrnuje jeho vokálně instr.tvorba:

 Ofertorium pro 12.neděli po sv.Duchu (ve 2 verzích)

 fugované moteto Laudetur Jesus Christus

 fuga Quem lapidaverunt s textem o sv.Štěpánovi

 Regina coeli pro soprán, koncertní violoncello a continuo

- 10. a 20. léta prožil BMČ v Itálii

- nejlepší zachovaná díla vznikla v 20.letech v Čechách

- vynikl jako varhaník a pedagog

5) František Václav MÍČA (1694-1744)

- čes.skladatel

- kapelníkem a skladatelem hraběte Jana Adama Questenberka v Jaroměřicích nad Rokytnou

- v jeho zámku organizoval a řídil hudební a operní představení

- ve 20. a 30 letech vytvořil řadu gratulačních (a oslavných) kantát (Nel giorno natalizio, Theatral Fastl, Čtyři živlové aj.), menších velikonočních sepolker, oratorií a zjm. opery – nejvýznamnější O původu Jaroměřic

- zachovaná s ital. i čes. textem

6) Josef Ferdinand Norbert SEGER (1716-1782)

- čes.varhaník a skladatel

- žákem B.M.Černohorského

- ve fci varhaníka a houslisty působil v několika pražských chrámech

- ve své době považován za vynikajícího varh.virtuoza

- - jeho tokáty, preludia, fugy a fughetty slučují barokní polyfonní velkorysost s předklasickou prostotou

- ve velkém množství rozšířeny v opisech v Čechách i Německu, už od 90.let 18.stol tištěny

- komponoval i vok.chrám.skladby (mše, moteta, nešpory, litanie, žalmy)

- učitel Jana Ev. Antonína Tomáše Koželuha, Josefa Myslivečka, Václava Pichla a četných jiných



| 28. března 2008
necumte
Re:
| 08. října 2009
proč???
| 08. října 2009
-hudba:--*
| 08. října 2009
-hudba:--*
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby