Antonín Rejcha
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 11. srpna 2008
- Zobrazeno: 2266×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Antonín Rejcha
 |
|
| Antonín Rejcha | |
|---|---|
| Narození | |
| Datum: | 26. února 1770 |
| Místo: | Praha, Česko |
| Úmrtí | |
| Datum: | 28. května 1836 |
| Místo: | Paříž, Francie |
Antonín Rejcha (Anton, také Antoine Reicha) (26. února 1770, Praha – 28. května 1836, Paříž) byl český hudební skladatel, pedagog a hudební teoretik.
Obsah |
Život
Antonín Rejcha byl synem staroměstského pouličního hudebníka Šimona Rejchy. Otec brzy zemřel, jeho matka se znovu provdala a chlapce zanedbávala. V 11 letech utekl z domova, nejprve k dědečkovi do Klatov a v patnácti letech, již nadějného flétnisty, se ujal jeho strýc Josef Rejcha, který byl violoncelistou v kapele hraběte Wallenštejna ve Švábsku. Naučil se hře na několik nástrojů (klavír, hoboj, příčná flétna), ale také německy a francouzsky. Se strýcem pak byl členem orchestru kurfiřta a divadelního orchestru v Bonnu. V tomto orchestru hrál na violu i mladý Ludwig van Beethoven. Společně navštěvovali přednášky matematiky a filosofie na zdejší univerzitě. Oba měli stejného učitele hudby, Ch. G. Neefeho, který je zasvěcoval do díla Johanna Sebastiana Bacha. Kromě toho se samostatně se zaujetím vzdělával v hudební teorii.
Když Napoleonova vojska obsadila v roce 1794 Bonn odešel do Hamburku, kde působil jako učitel hudby a věnoval se intenzivně skladatelské činnosti. Zde zkomponoval mimo jiné i dvě opery na francouzská libreta, ale nepodařilo se mu je uvést na scénu. Nějaký čas pobýval v Paříži (1800 – 1802) a posléze se usadil ve Vídni. Studoval u Josepha Haydna, získal si přízeň habsburského dvora a seznámil se významnými skladateli, kteří ve Vídni pobývali (Antonio Salieri, Ludwig van Beethoven, Johann Georg Albrechtsberger, Luigi Cherubini). Stal se i obětí císařské censury, která mu znemožnila provedení kantáty na text Bürgerovy balady Lenora.
Od roku 1808 žil trvale v Paříži. Roku 1818 se oženil s Francouzkou Virginií Enaustovou a v roce 1829 získal francouzské státní občanství. Stal se nejdříve profesorem, posléze i ředitelem pařížské konservatoře. Jeho žáky na konservatoři byli i Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod a soukromým žákem Franz Liszt. Stal se významným hudebním teoretikem a jeho spisy ovlivnily několik generací hudebních skladatelů a hudebních vědců v celé Evropě. Za své dílo byl v roce 1835 odměněn Řádem čestné legie a stal se členem francouzské akademie věd a umění.
Zemřel v Paříži 28. května 1836 ve věku 66 let.
Dílo
Z dnešního pohledu je Rejcha ceněn zejména jako hudební teoretik a pedagog. Většina jeho prací z oboru hudební teorie se dočkala řady vydání. Pojednání o melodii vyšlo v rozmezí necelého století (1814 – 1911) jedenáctkrát. Spolu s naukou o harmonii bylo přeloženo do italštiny a ještě s dalšími dvěma díly také do němčiny. V Nauce o kontrapunktu provedl Rejcha nejradikálnější zásah do stavby fugy, a to i prakticky svými 36 fugami pro klavír a pojednáním O novém systému fugy. Rejchova teoretická díla znal a studoval i Bedřich Smetana.
Z další Rejchovy tvorby se dodnes hojně uplatňují dechová kvinteta a komorní skladby pro nejrůznější nástrojové kombinace: pro tři flétny, pro čtyři lesní rohy a podobně. Jeho jevištní díla nezískala žádný větší ohlas ani oblibu.
Systematický katalog Rejchova díla zatím neexistuje a to i z toho důvodu, že jeho rukopisy jsou rozesety po celé Evropě. Rejcha sice některým svým dílům přiděloval opusová čísla (dosáhl počtu 107), ale činil tak nesystematicky a náhodně. Velké množství jeho děl uchovává pařížská knihovna Bibliothéque Nationale du Conservatoire a de l´opera, která svůj seznam zveřejnila. Řada rukopisů Rejchových skladeb se nachází i v našich archivech. O tematický katalog se pokusila Olga Šotolová v roce 1977, ale i ten je neúplný. Následující seznam je tedy pouze výběrem nejzajímavějších skladeb autora a měl by dát představu o šíři skladatelova záběru.
Klavír
- 36 fug na vlastní i cizí témata
- cca 10 klavírních sonát
- Variace (op.56, 57, 83, 85, 87)
Komorní hudba
- Tria - kromě smyčcových trií, řada skladeb pro různé nástrojové kombinace
- 20 smyčcových kvartetů
- 3 smyčcové kvintety
- 5 kvintetů pro sólový nástroj a smyčcový kvartet
- 24 dechových kvintetů
- Oktet pro dechové nástroje
- Oktet pro čtyři dechové nástroje a smyčcové kvarteto
Orchestrální hudba
- 2 symfonie (op. 42 a 41)
- Předehry
- Koncert pro klavír a orchestr
- Koncert pro skleněnou harmoniku a orchestr
- Koncert pro klarinet a orchestr
Vokální hudba
- Sbory: Quattuor vocal, Choeur sur l´air populaire
- Kantáty
- Mše
- Te Deum
- Requiem
- Der Neue Psalm
Opery
- Oubaldi (1799, neprovedeno)
- L´Ermite dans l´ile Formosa (1799, neprovedeno)
- L´Oragan (1800, Vídeň)
- Argine (1805, Vídeň)
- Cagliostro (1810, Paříž)
- Natalie (1816, Paříž)
- Saphó (1822, Paříž)
- Philoctéte (neprovedeno)
Literatura
- Bücken E.: Anton Rejcha, sein Leben und seine Kompositionen, München 1912
- Československý hudební slovník osob a institucí, 2, Praha 1965
- Olga Šotolová: Antonín Rejcha - Život a dílo - Supraphon, 1977.
| Klasicistní hudba |
| Skladatelé |
| Čeští: Jan Václav Stamic | Jiří Antonín Benda | František Benda | Josef Mysliveček | Jan Ladislav Dusík | Antonín Rejcha |
| Zahraniční: Joseph Haydn | Wolfgang Amadeus Mozart | Ludwig van Beethoven |
| Hudební formy |
| Sonáta | Symfonie | Opera | Balet |