Antická filosofie

Kategorie: Filozofie (celkem: 142 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 02. srpna 2005
  • Zobrazeno: 13971×

Příbuzná témata



Antická filosofie

Úkol č. 1 b): Srovnejte dva směry helénistického období.

a) STOIKOVÉ
Jsou to představitelé filozofického učení, které vzniklo koncem 4. století před n. l. v lůně helénistické kultury v souvislosti s rozšířením kosmopolitních individualistických názorů a s rozvojem techniky založené na matematických znalostech. Hlavními představiteli této školy jsou ve 4. - 3. Stol. před naším letopočtem Zénón z Kitia a Chrýsippos ze Solé. Stoikové určovali místo a úlohu vědy podle tohoto srovnání: logika je ohrada. Fyzika úrodná půda, etika její plody. Hlavním úkolem filozofie je rozvíjet etiku, poznání je pouze prostředek k získání moudrosti, umění žít. Žít je třeba podle přírody. Takový je ideál skutečného mudrce. Štěstí spočívá v oproštění se od vášní, v klidu duše, lhostejnosti. V životě je vše předurčeno osudem. Toho, kdo se mu neprotiví, vede osud za sebou, protivící se vleče za sebou násilně. Přírodu chápali materialisticky – ve světě jsou jen tělesa různé hustoty. Je třeba rozlišovat správné a pravdivé. Skutečně existují jen tělesa. Pravdivé není tělesné a tudíž neexistuje. Pravdivé je pouze výrok. Ve stoicismu splýval materializmus s nominalismem. Smysly vnímají skutečnost jako něco jedinečného. Věda usiluje o poznání obecného, ve světě však obecné neexistuje. Stoikové uznávali čtyři kategorie:

1. substrát (jsoucno)
2. kvalita
3. stav (např. nacházet se)
4. relativní stav (nacházet se vpravo od něčeho)

na rozdíl od logiky (Aristoteles) vytvořili výrokovou logiku jako učení o vytváření složitých výroků z jednoduchých a na tomto základu rozvíjeli propozicionální teorii závěru. Stoikové stanovili takové druhy spojení soudů, které moderní logika nazývá konjunkcí, disjunkcí a materiální implikací. Nejvýznamnějšími stoiky v dalších epochách byli žáci Chrysippovi: Zénón z Tarsu a Diogenes ze Seleukie, Boëthos ze Sídonu (zemřel roku 119) a Panaitios z Rhodu (2. Stol před n.l.). V prvních stoletích našeho letopočtu se začal stoicismus konstituovat na římské půdě, rozvíjel zejména morální a náboženské principy. Jeho představiteli jsou Lucius Annaeus Seneca, Musonius Rufus, Epiktétos a římský císař Marcus Aurelius.


Malá československá encyklopedie

b) SKEPTICISMUS
Obecně světonázorová a životní expozice , pro níž je charakteristické nedůvěřivé smýšlení, pochybovačnost. Ve filozofické gnozeologické stanovisko, zpochybňující nebo problematizující možnost opravdového objektivního poznání ("gnozeologický pesimismus"): v tomto smyslu je skepticismus blízký agnosticismu. Dále každý světový názor, který hlásá nesmyslnost lidského bytí, věří v jeho absurditu a zastává nihilismus a iracionalismus. Skepticismus se projevuje v dějinách filozofie v různých formách a v různých stupních radikálnosti.
Ve starořecké filosofii představoval skepticismus filozofickou školu, jež vznikla mezi 300 –200 PNL a trvala až do 2. století. Jako stoikové a epikurovci usilovali i skeptikové o blaženost, avšak nikoli cesto poznávání světa, ale naopak rezignací na poznání. Zřeknutí se poznání má člověka uchránit před vzrušujícími vlivy vnějšího světa a klid mysli pak vede k blaženosti. Své názory, zpochybňující hodnotu poznání, formulovali skeptikové (podle Diogena Laertského Pyrrhon) do deseti "tropů" (tezí, vycházejících vesměs z pozic relativismu a subjektivismu. Tato forma skepticismu vyjadřovala nejistotu a bezvýchodnost antické otrokářské společnosti v období jejího rozkolu.
Jinou povahu a úlohu měl tzv. novoskepticismus. Montigna a jeho žáka P. Charrona, který pomocí částečné antické skepse připravoval cestu francouzskému Osvícenství.
Náboženská skepse P. Byla a metodická skepse R. Descarta byly formami filozofické reflexe, jež otřásla strnulou pojmovou systematikou středověku a razila cestu věd. poznání.
Rysy skepticismu jsou vlastní mnoha buržoazním filozofickým směrům imperialistického období. Novopositivismus zpochybňuje světonázorovou úroveň poznání, pragmatismus snižuje pravdu na zužitkovatelno, užitečnost, "filozofie života" nahrazuje vědecké a racionální postupy iracionalistickou intuicí, existencionalismus hlásá nesmyslnost, absurditu lidské existence.
V reformním dělnickém hnutí se někdy jako skepticismus označují intelektuální nezávaznost, nedostatek víry v sílu dělnické třídy nebo neschopnost reagovat na nové jevy a nové situace, dogmatická nedůvěřivost a strnulost.


Filosofický slovník


Úkol č. 2: Antika a dnešek – v čem je význam a přínos antické filosofie a vzdělanosti.

Domnívám se, že největší obrat ve filosofii v době antiky a obzvláště v období helénismu spočíval v tom, že se filosofie začala zabývat problematikou člověka - jednotlivce a jeho poměru ke světu a ostatním lidem. Tento trend byl však později zapomenut, aby z něj mohlo být opět čerpáno v období renesance.
Antika odmítá masovost a uniformitu. Bohužel mám ten pocit, že dnešní společnost se takovou stává. Zaniká člověk – přemýšlivý jedinec, který dbá na svou "harmonii těla a duše". Dnešní lidé vesměs hledí více na svůj zevnějšek a nepřirozeně do něj zasahují. Duše zůstává na pokraji zájmu. Z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit, že se svět zrychlil a lidé vlastně ani nemají čas přemýšlet odkud a kam jdou. Možná, že zde by mohla pomoct právě antická filosofie. Myslí, že by se měl v dnešní době častěji opakovat Epikurův citát: "Zdraví těla a klid duše je svrchovaný cíl blaženého života", protože mnoho lidí se honí za mnoha věcmi jako vzdělání, kariéra, peníze, postavení atd. a domnívají se, že když to všechno dostanou, budou šťastni. Ale mnohdy tomu tak nebývá. K lidskému štěstí vystačí obyčejný "klid duše".
A takových příkladů, kdy můžeme z antické filozofie čerpat pro každodenní život je samozřejmě víc.

Antika se stala těžko vyčerpatelným zdrojem inspirace pro umělce, ať už to jsou sochaři, architekti, básníci či prozaici. Mnohá díla antického umění jsou obdivována dodnes. Antika položila základy snad všem vědním oborům a i lidské vzdělanosti. Věda z tohoto období čerpá dodnes.

Vidím i určitou spojitost mezi filosofickými směry antickými a směry tohoto století. Např. odmítání toho, co je předkládáno jak závazné a samozřejmé. (existencialisté, beatníci, rozhněvaní mladí muži, …)
Také zcela souhlasím s tvrzením, že člověk nemůže poznat svět v celé jeho šíři (skepticismus), protože vždy existuje cosi nepochopitelného, co se vymyká našemu chápání.

Myslím, že i když od dob antiky uplynulo hodně let, bylo to období natolik osvícené, že náš život může ovlivňovat a ovlivňuje dodnes.



| 05. ledna 2006
angry_smile
hledam
Miroslav Vojtek | 22. ledna 2007
Hledam neco o anticke poklasice filozfii
Vira
Iveta | 23. března 2007
Filozofie je jako vira,jednou se do ni pustis a uz se neodtrhnes.Filozofie vsak neni o poznani smyslu lidi,ale jak se to s pravdou veci ma.Neni to nic nadprirozeneho,nybrz,naprosto oddane uceni.Muze tim byt kazdy jen kdyz se tomu zasveti.
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby