Alžběta Bavorská

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23165 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Alžběta Bavorská

Tento článek pojednává o rakouské císařovně, o belgické královně je článek Alžběta Gabriela Bavorská
císařovna Alžběta Bavorská
císařovna Alžběta Bavorská

Alžběta Amálie Evženie (24. prosince 1837, Mnichov – 10. září 1898, Ženeva) (německy: Elisabeth Amalie Eugenie in Bayern), známá pod přezdívkou Sissi, byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a po svém sňatku s Františkem Josefem rakouská císařovna.

Příbuzenstvo
otec
Max Josef Bavorský
matka
manžel
František Josef I.
bratr
bratr
Karel Teodor Bavorský
bratr
Maxmilián Emanuel Bavorský
sestra
sestra
Marie Bavorská
sestra
Matilda Bavorská
sestra
Sofie Bavorská
děd
Pius August Bavorský
babička
Amálie Luisa Arenbergová
děd
Maxmilián I. Josef
babička
Karolína Fredericka Vilemína Bádenská

Obsah

Původ

Narodila se v Mnichově vévodkyni Ludovice, dceři bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, a jejímu manželovi, bavorskému vévodovi Maxmiliánu Josefovi, který pocházel z vedlejší větve rodu Wittelsbachů (proto se používá předložka in Bayern, a ne von Bayern). Manželství rodičů Sissi nebylo šťastné. Ona byla jejich čtvrtým dítětem, přišla na svět na Štědrý den a dokonce už s jedním zoubkem, což bylo považováno za předzvěst štěstí. Jejími staršími sourozenci byli Ludvík (1831 - 1920), Vilém (nar. a zemř. 1832) a Helena zvaná Néné (1834 - 1890). Po Alžbětě ještě následovalo pět dalších sourozenců: Karel Teodor zvaný Gackel (1839 - 1909), Alžbětin nejmilejší bratr, Marie (1841 - 1925), Matilda (1843 - 1925, Vrabčák), Sofie (1847 - 1897) a Max Emanuel (1849 - 1893, Mapperl).

Dětství

Bezstarostné dětství strávila v rodném Mnichově a především na milovaném venkovském sídle Possenhofen, kde se ovšem spíše než dvorní etiketě a francouzštině naučila perfektně jezdit na koni nebo plavat. Byla nejoblíbenějším dítětem volnomyšlenkářského vévody a také po něm zdědila velký cit pro přírodu a umění. Ovšem, jak se později ukázalo, ještě jednu důležitou vlastnost měli společnou – byla jí stálá touhu po svobodě a volnosti.

Svatba

Portrét Alžběta Bavorské "Sissi" od Franz Xaver Winterhalter
Portrét Alžběta Bavorské "Sissi" od Franz Xaver Winterhalter

V šestnácti letech byla provdána za rakouského císaře Františka Josefa, který byl současně i jejím bratrancem, neboť císařova matka - arcivévodkyně Žofie byla sestrou vévodkyně Ludoviky. Tyto dvě ženy společně vymyslely plán, jak oženit mladého císaře. K příležitosti setkání v císařských lázních Bad Ischl mu byly představeny obě jeho sestřenice, Helena a Alžběta. Všeobecně se počítalo s tím, že si vybere Helenu, která pro tuto úlohu byla také mnohem lépe vychována, neboť Ludovika vždy pečlivě dohlížela na to, aby se Néné řádně vzdělávala, a tak, když Alžběta trávila celé dny venku, Néné většinou seděla nad učebnicemi pod přísným dohledem matky.

Z Néné vyrostl pravý opak Alžběty, byla velmi zbožná, zodpovědná a upjatá dívka. Nejspíš to ovšem bylo právě Alžbětinou přirozeností, že se do ní František Josef na první pohled zamiloval a vybral si ji místo Néné. Alžběta nikterak závažně neprotestovala, císař se jí poměrně líbil a navíc cítila malé vítězství nad svou vždy obdivovanější sestrou. (Ovšem Néné by byla konzervativnímu Františku Josefovi pravděpodobně mnohem lepší manželkou). Bylo jí tehdy pouhých patnáct let a těžko si tedy mohla objektivně představit všechna úskalí takového sňatku. K zásnubám dostali od arcivévodkyně Žofie jako dárek Kaiservillu v Bad Ischlu, ke které byla později přistavěna ještě dvě křídla, takže vznikla stavba ve tvaru písmene E (jako Elisabeth).

Ihned po zasnoubení ovšem tehdy velmi mladá Alžběta pocítila tlak dvora na svou osobu. Začalo období velkého studia historie nových zemí, studia jazyků (především francouzštiny a potom „čisté“ němčiny, tzn. bez bavorského dialektu) a přísné dvorské etikety. To, na co byla Néné připravována takřka celý život, musela Alžběta zvládnout během jednoho roku. Narychlo se také sestavovala výbava nevěsty (tzv. Trousseau), kterou by Néné ovšem opět měla již plně k dispozici. Když poté roku 1854 mladá nevěsta přijela do Vídně, ohrnovala veškerá šlechta nos nad ne příliš velkou nákladností této výbavy. Byla to předzvěst nadcházejících potíží, co naplat, že byla Alžběta nanejvýš okouzlující, vídeňská šlechta viděla především nedostačující rodokmen a „nuzné“ poměry, z kterých přicházela.

Život na císařském dvoře

Dalo by se říci, že jestli bylo manželství šťastné, tak pouze několik málo let po svatbě. Ke krachu významnou měrou přispěla císařova matka (svazovala Sissi dvorskou etiketou, dokonce ji učila čistit si zuby, protože se jí zdálo, že je má Sissi zanedbané a k prvním potyčkám došlo už při svatební hostině, kdy Sissi neměla na rukou předepsané bílé rukavičky - na Sissiinu obranu si je poté sundal i její muž - to však byla jen jedna z mála situací, kdy se své manželky před svou matkou zastal), jež si uzurpovala právo na výhradní slovo na dvoře, v politice a co především – převzala výchovu císařských dětí. Sissi a Františku Josefovi se narodily čtyři děti. Nejstarší Žofie zemřela v pouhých dvou letech (1855 - 1857) (když si mladá Alžběta jednou vydobyla právo vzít s sebou děti na cesty, malá Žofie velmi vážně onemocněla a po několika dnech zemřela, což Alžbětě neustále vyčítala Františkova matka, která tak měla další záminku zabránit jí ve výchově vlastních dětí. Pro Alžbětu to byla taková rána, že vzdala boj o zbývající dvě děti a její vztah k nim zůstal až do smrti chladný). Druhorozená Gisela (12. července 1856 - 27. července 1932) a vytoužený následník trůnu Rudolf (21. srpna 1858 - 30. ledna 1889) vyrůstali v péči babičky. Za svého „jedináčka“ považovala Sissi nejmladší dceru Marii Valerii (22. dubna 1868 - 6. září 1924, již nazývala “maďarské dítě“ nebo “má jediná“), ke které jediné se chovala vřele a věnovala jí také veškerou mateřskou lásku.

Erb Alžběty Bavorské
Erb Alžběty Bavorské

Sissi se v nepřátelské atmosféře dvora cítila velmi osamělá, začala se tedy pomalu stahovat do sebe a zanedlouho velmi vážně onemocněla. Dvorní lékař ji poslal na ozdravný pobyt, kde poprvé ucítila svobodu cestování. Od té doby pokaždé, když onemocněla, stačilo odjet z Vídně do nějaké daleké země a Sissi byla jako vyměněná, smála se, hodně jedla a měla chuť do života. Po návratu zpět začaly ovšem všechny problémy nanovo a tak se stávalo, že byla Alžběta častěji pryč než ve Vídni.

Čím neměla ráda Vídeň s upjatými, povrchními Vídeňany, tím raději jezdila do Uher, přátelila se s maďarskou šlechtou a oslňovala svým jezdeckým uměním. Alžběta byla zhruba do svých 40 let fenomenální jezdkyní – i při těch nejnáročnějších lovech (nejčastěji v Uhrách, Anglii a Irsku) jezdila vepředu a udivovala železnou vůlí a odhodlaností. Právem tedy byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň své doby.

Do politiky zasáhla významně jen jednou, zato velmi úspěšně. Nadšeně se angažovala ve prospěch Rakousko-Uherského vyrovnání, ke kterému došlo roku 1867. Čím více byla zbožňována Maďary, tím méně byla oblíbena ve Vídni. (Časem si také prosadila maďarské dvorní dámy, z kterých se staly její věrné přítelkyně a byly jedinými osobami, kterým plně důvěřovala).

Alžběta byla po celý život posedlá svým vzhledem, za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“, uštědřila jí císařovna bez váhání políček.

Další císařovninou posedlostí byla její váha - nikdy se nepřehoupla přes 55 kg, držela drastické diety - jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa, nosila přehnaně utažené šněrovačky - poté se dokonce do korzetů nechávala zašívat a veškerý volný čas naplňovala sportem. Sissi si nikdy nesedla, ani ve svých pokojích neměla židle a při hostinách se používala zvláštní klekátka. Brigitte Hammannová, která napsala její životopis, doslova uvádí, že Alžběta Bavorská vykazovala veškeré znaky mentální anorexie (anorexia nervosa). Váha 55 kg, která je uvedena výše, je nejvyšší váhou, jíž při 172 cm dosáhla (většinou se její váha pohybovala mezi 44 - 48 kg). Váhu si kontrolovala 3x denně. Tento stav navodil neuspokojivý manželský a společenský život, který Alžběta vedla, nároky, které na ni byly kladeny a rovněž i její rodinné předpoklady. Wittelsbašský rod, ze kterého pocházela, byl již v její době velmi dobře znám množstvím osobností, které se vyznačovaly svou abnormalitou (viz bavorský král Ludvík II. Bavorský).[1]

Poslední léta života

Přestože v době, kdy se stala císařovnou, byla okolím obdivována a považována za nejkrásnější panovnici své doby, v pokročilém věku z ní byla podivná žena, která vzbuzovala spíše soucit než obdiv.

Císařovna se postupem let stávala stále více podivínskou, byla věčně na cestách a po tragické smrti syna Rudolfa (roku 1889 se zastřelil se svou milenkou Mary Vetserovou na zámku Mayerling) se stáhla zcela do ústraní a neoblékala jiné než černé šaty. Rozdala téměř veškeré svoje šperky a bloudila bez cíle po Evropě jen v doprovodu několika dvorních dam. Poslední roky života strávila často také v Řecku, kde si na ostrově Korfu nechala vybudovat zámek Achilleion. V tomto zámku se nenachází však příliš hodnotné sbírky - Sissi si tam nechala vystavit obrazy svých koní.

Její v té době nepříliš šťastný život ukončil roku 1898 italský anarchista Luigi Lucheni, který ji probodl pilníkem, když byla na cestě do ženevského přístavu. Tak skončila nejen Alžbětina cesta, ale i její složitý život. Atentátník chtěl údajně původně zabít prince z rodu Orleáns, ten ale nakonec nepřijel, a tak si vybral za oběť císařovnu.

Potomci

~ 1873 bavorský princ Leopold
~ 1881 belgická princezna Stefanie Belgická, dcera belgického krále Leopolda II.
~ 1890 František Salvátor

Alžběta a sport

Podnikala velmi dlouhé a náročné túry za jakéhokoliv počasí. Při těchto “rychlopochodech“ jí jen málokdo stačil. Od mládí byla vynikající jezdkyně na koni (amatérská krasojezdkyně). V tehdejší době a při jejím společenském postavení si dovolila to, co žádná jiná šlechtična před ní, totiž jezdit na koni „mužským“ způsobem bez dámského sedla rozkročmo (dnes zcela běžná věc byla tehdy velmi neslýchaná). Byla prý tehdy považována za vůbec nejlepší světovou jezdkyni své doby. Byla i vynikající plavkyně, což v její době také nebylo zcela běžné.

Věnovala se však i jiným sportům, které pro tehdejší společnost a zvlášť pro ženu v jejím postavení byly něco neslýchaného. V každém zámku, který obývala, musela být zřízena tělocvična se základním gymnastickým vybavením a také velmi ráda plavala v moři. I díky tomu všemu byla považována za nejkrásnější panovnici své doby. Ovšem na druhou stranu si časté diety a přehnaná fyzická zátěž předčasně vybraly svou daň – císařovna velmi rychle zestárla a zhruba od 45 let se nenechala fotografovat nebo portrétovat. Chtěla zůstat věčně mladá, alespoň ve vzpomínkách a pro budoucí generace.

Umělecká tvorba

Další její vášní bylo už od útlého dětství skládání básní. Jejím velkým vzorem byl básník Heinrich Heine, kterého ve své tvorbě často citovala nebo napodobovala, ovšem její básně zdaleka nedosahovaly Heinových kvalit.

Filmaři, malíři i spisovatelé jsou její osobou dodnes fascinováni. Dodnes jsou napodobovány její svatební šaty, její účes a obdivují ji ženy všech věkových kategorií a generací. Pohled s jejím portrétem je snad nejprodávanějším pohledem ve Vídni. Je hrdinkou četných filmů, operet, muzikálů a dokonce i kreslených pohádek pro děti. Sladkobolné romány a filmy ve stylu „Sissi“, „Sissi - mladá císařovna“, „Sissi - Osudová léta císařovny“, kde jí ztvárnila herečka Romy Schneider jsou nejen povrchní a naivní, ale i velmi nepravdivé. Realita Alžbětina života byla mnohem drsnější, ale i komplikovanější, tak jako její osobnost. Jen ten, kdo se zabýval jejím životopisem a pochopil neštěstí jejího osudu, pochopí větu, kterou vyřkla skoro v šedesáti: „Manželství je nesmyslná instituce. V patnácti je člověk prodán a vysloví přísahu, které nerozumí a které se nemůže zbavit 30 a více let“.

Alžběta byla bezpochyby výjimečná žena, pouze nepochopena svou dobou, ve které nebylo pro vzdělané, inteligentní a samostatné ženy místo. Její obraz v našich vzpomínkách zůstává stále takový, jaký si přála, mladý a oslnivě krásný.

Literatura

  • GRÖSSING Sigrid-Maria, Dvě nevěsty pro císaře : Sissi a její sestra Nené, nakladatelství Ikar, Praha 2002, ISBN 80-249-0109-9
  • CARTLAND Barbara, Sissi: soukromý život Alžběty, císařovny rakouské, Praha 1992, ISBN 80-901243-1-8
  • BESTENREINER Erika, Sisi a její sourozenci, nakladatelství Brána, Praha 2004, ISBN 80-7243-232-X
  • HAMANN Brigitte, Alžběta : Císařovna proti své vůli, vydavatelství Odeon, Praha 1997, ISBN 80-207-0546-5
  • PRASCHL-Bichler Gabriele, Císařovna Alžběta : mýtus a pravda, nakladatelství Ikar, Praha 1998, ISBN 80-7202-241-5
  • PRASCHL-Bichler Gabriele, Kondiční a dietní program císařovny Sissi, Praha 2003, ISBN 80-7312-030-5
Rakouská císařovna
Předchůdkyně:
Marie Anna Savojská
1854 - 1898 Nástupkyně:
Zita Bourbonsko-Parmská
Chorvatská královna
Předchůdkyně:
Marie Anna Savojská
1854 - 1898 Nástupkyně:
Zita Bourbonsko-Parmská
Česká královna
Předchůdkyně:
Marie Anna Savojská
1854 - 1898 Nástupkyně:
Zita Bourbonsko-Parmská
Uherská královna
Předchůdkyně:
Marie Anna Savojská
1854 - 1898 Nástupkyně:
Zita Bourbonsko-Parmská


logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!