Alpy

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23162 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Alpy

Alpy
Alpen, Alpes, Alps
Alpi, Alpe
Großglockner
Großglockner
Nejvyšší bod Mont Blanc (4 807 m)
Délka 1 200 km
Rozloha 180 000 km?
Střední výška {{{středvýška}}} m
Nadřazený celek Alpsko-himálajská soustava
Sousední celky Hercynská pohoří, Karpaty, Apeniny, Dinárské hory
Podřazené celky Západní Alpy, Východní Alpy
Světadíl Evropa
Státy Francie Francie
Německo Německo
Švýcarsko Švýcarsko
Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko
Rakousko Rakousko
Itálie Itálie
Slovinsko Slovinsko
Horniny {{{hornina}}}
Poznámka {{{poznámka}}}
Povodí Rhône, Rýn, Inn, Dunaj, Pád
Alpy - satelitní snímek
Alpy - satelitní snímek

Alpy (německy Alpen, francouzsky Alpes, rétorománsky Alps, italsky Alpi, slovinsky Alpe) jsou rozsáhlým evropským pohořím. Název „Alpy“ resp. francouzský a latinský název „Alpes“ pravděpodobně pochází z latinského albus (bílý) nebo altus (vysoký). Dalším možným vysvětlením je keltský výraz „alp“, který označuje vysoké pohoří.

Obsah

Geografický popis

Celé pohoří se táhne v šířce od 130 až 260 kilometrů a v délce kolem 1200 kilometrů celkem přes sedm států od francouzské riviery a pobřeží Středozemního moře na jihozápadě až k Vídni na východě. Zaujímá rozlohu kolem 180 000 km2. Řeka Rýn na švýcarsko - rakouských a švýcarsko - lichtenštejnských hranicích a přibližná spojnice Lichtenštejnskaitalským městem Como vytyčují hranici mezi dvěma základními podcelky: Západními a Východními Alpami.

Geologie

Vznik

Počátek vzniku se datuje do doby kolem spodní křída, kdy se na dno geosynklinály, neboli mořské rozsedliny v oceánu Tethys usazovaly sedimenty. Ve třetihorách, asi před 40 až 60 miliony let vlivem natlačování Africké desky na Eurasijskou se začaly vrstvy usazenin vrásnit, tzv. alpínská orogeneze. Výrazné vyzdvihování probíhalo na přelomu třetihor a čtvrtohor. Dalším faktorem modelování pohoří bylo pleistocénní zalednění, po němž nám zbylo pouze něco kolem 3 000 km? ledovců, četné kary a jezera (největší Bodamské).

Složení

Alpy jsou složitý příkrovový horský systém. Ze severního a severozápadního směru byly kdysi nasunuty hlavní, největší příkrovy. Z hlediska geologické stavby můžeme Východní Alpy rozdělit na Centrální krystalické Alpy (rula, svor a břidlice), Severní vápencové Alpy (vápenec, dolomit) a Jižní vápencové Alpy. Ve vápencových Alpách převládají horniny zejména z období triasu, jury a křídy (usazené horniny z druhohor). Na severozápadním okraji Západních Alpách (Vnější krystalické Alpy) se také vyskytují pásma vápenců. Krystalické Alpy se dělí na Vnější (hercynské krystalické masívy a Vnitřní (pevninské příkrovy a metamorfované horniny). Centrální masívy tvoří jádro (žuly, ruly a krystalické břidlice), které je zbytky starších hor z karbonu.

Vodstvo a zalednění

Řeky

řeka Rýn
řeka Rýn
řeka Pád
řeka Pád

Alpy jsou nejvýznamnější pramennou oblastí ve střední Evropě. Na mnoha jejich vrcholech či hřebenech probíhají i mnohá evropská rozvodí (Albula, St. Gotthardpass). Alpské řeky nebo povodí se po dlouhé cestě vlévají do moří (Středozemní moře, Jaderské moře, Černé moře, Severní moře. V masivu Gotthard ve Švýcarsku se dokonce rozcházejí řeky do tří moří (Rhóna, Rýn, Ticino). Podobně je tomu v pohoří Albula poblíž Svatého Mořice (Inn, Rýn a Pád). Ve Východních Alpách tvoří toky povětšinou dlouhá údolí, rovnoběžná s hřebeny hor (Dráva, Inn, Enns). Západní Alpy jsou na tom naopak, toky zde vytvářejí kratší a příkřejší, většinou s velkým převýšením (Aara, Rýn, Rhóna). Často jsou tyto doliny směrově napříč horskými masivy. Zde vznikly na mnoha místech vodopády (např. Krimmelské vodopády). Řeky v Alpách jsou z velké většiny napájeny z ledovců a proto jsou v létě bohaté na vodu.

K nejvýznamnějším alpským tokům náleží :

Název Délka (km)
Rýn 1 360
Sáva 946
Rhóna 812
Dráva 720
Pád 652
Inn 510
Mur 445
Adiže 410
Durance 305
Isere 290

Jezera

Ženevské jezero
Ženevské jezero

Obrovské ledovce z období Pleistocénu doslova vymačkaly na krajích hor časté mohutné morény, ve kterých následkem toho vznikla jezera. Běžně se nacházejí na severních i jižních svazích hor. Také plesa zdobící vyšší pásma mají svůj původ v ledovcové činnosti.
Největším jezerem Alp je Ženevské jezero na hranicích Švýcarska a Francie, nejhlubší jsou zase italská jezera Lago di Como (Comské jezero, 409 m), Lago Maggiore (365 m) a Lago di Garda (Gardské jezero, 346 m).

K nejvýznamnějším jezerům Alp se řadí:

Název Plocha (km?)
Ženevské jezero 581
Bodamské jezero 538
Gardské jezero 370
Lac de Neuchâtel 218
Lago Maggiore 212
Lago di Como 146
Vierwaldstätter See 113

Ledovce

Velký Aletschský ledovec
Velký Aletschský ledovec

Dnešní zalednění Alpského systému (3 200 km?) jsou asi 2% původního plochy pleistocéních ledovců. Za posledních 150 let pozorujeme značný ústup ledovců. Tato proměna odtávání (ablace) bývá v některých obdobích přerušována. Jsou však i roky kdy dochází i k úbytkům v řádech metrů mocnosti ledovců (např. Dachstein). V létě nezamrzají ledovce ani přes noc a tím dochází k velkým úbytkům v důsledku odtávání. Tento fakt způsobuje velkou měrou globální oteplování planety.

Aletschský ledovec

Největším ledovcem Alp je Velký Aletschský ledovec v Bernských Alpách. Délka je 24 km, plocha asi 115 km?. Místo, kde se pod vrcholem Aletschhorn stéká několik ledovců v jeden mohutný ledovcový proud se nazývá Konkordiaplatz. Mocnost ledu zde dosahuje kolem 350 m.

Další velké ledovce v Alpách jsou Gornergletscher ve Walliských Alpách (délka 15 km a rozloha 67 km?) nebo Mer de Glace v Savojských Alpách (délka 16 km, rozloha 55 km?).

Členění

Nejběžněji se Alpy dělí na dva velké celky - Západní a Východní Alpy. Hranici těchto celků tvoří spojnice mezi Bodamským jezerem, Rýnem, sedlem Splügenpass, řekami Liro a Mera a Comským jezerem. Západní Alpy zabírají asi 40% a Východní Alpy 60% celkové rozlohy systému.
Současně uznávaná hranice mezi těmito celky nebyla odjakživa vedena tímto směrem. Do roku 1919 bylo rozdělení Východních a Západních Alp podle politické hranice. Nejvyšším vrcholem tehdejších Východních Alp byl Ortler. Tato východní část se totiž nacházela na východ od švýcarských hranic. Členění do jednotlivých pohoří je v literatuře nejednotné a mnohdy zcela rozdílné nebo až chaotické. Z mnoha skupin jsou osamostatněny jejich významné části (Savojské Alpy a Mont Blanc). Od řady horských masivů se zase oddělují tzv. Voralpen (alpská předhůří). Hranice těchto předhůří (Bavorské předhůří, Hornorakouské předhůří apod.) nejsou pevně vytýčeny. Nejvyšší vrcholy systému se až na výjimky nacházejí v Západních Alpách. Vrcholů dosahujících výšky 4 000 m je 60, ovšem pouze jeden (Piz Bernina, 4 049 m) náleží da Východních Alp.

Západní Alpy

Do tohoto celku patří takřka celé Švýcarské Alpy a některé části Italských Alp. Oblouk Západních Alp je otevřený k východu a obklopuje severoitalské nížiny Piemontskou a Lombardskou. Tato část pohoří leží západně od linie Bodamské jezero - horní tok Rýna. Obecně lze říci, že hory Západních Alp jsou vyšší a mají strmější svahy s velkými výškovými rozdíly. Nelézají se zde nejdelší a nejrozsáhlejší alpské ledovce. Mont Blanc na italsko - francouzských hranicích je se svými 4 807 metry nejvyšším vrcholem Alp a zároveň celé Evropy (pokud nepočítáme kavkazský Elbrus s 5 642 metry). Dalšími významnými vrcholy jsou např. Matterhorn na švýcarsko-italských hranicích či Jungfrau a Eiger v Bernských Alpách.

Západní Alpy se dělí na sedmnáct hlavních skupin :

Grajské Alpy, Gran Paradiso
Grajské Alpy, Gran Paradiso
Dauphineské Alpy, La Meije
Dauphineské Alpy, La Meije
Název Plocha (km?)
Ligurské Alpy 4 500
Přímořské Alpy 7 000
Provensalské Alpy 9 300
Kottické Alpy 6 900
Dauphineské Alpy 2 400
Grajské Alpy 3 200
Vanoise 1 800
Mont Blanc 1 500
Jura 4 200
Walliské Alpy 8 300
Freiburské Alpy 2 300
Bernské Alpy 3 900
Tessinské Alpy
Adulské Alpy 2 100
Urnské Alpy 1 300
Glarnské Alpy 2 300
Appenzellské Alpy 2 100
Gotthard 1 100

Východní Alpy

Východní Alpy se skládají z celků : Rakouské Alpy, Italské Alpy, Slovinské Alpy a malou částí i Švýcarské Alpy. Sněžná čára Východních Alp dosahuje 2 800 metrů na severním a 2 900 metrů na jižním svahu. V této části dosahují nejvyšších vrcholů Ötztaler Alpen (Wildspitze 3 772 m) sahající k švýcarským a italským hranicím. Sem naštěstí zasáhl turistický boom o něco citlivěji, než v jiných oblastech, takže na ploše kolem 500 km? narazíme jen zřídka na známky lidské činnosti, například přehradní nádrž Gepatsch, několik sjezdovek a malé vesničky. Na západě jsou ohraničeny Innem a na východě údolím Ötztal. Za ním pak navazují Stubaier Alpen (Zuckerhütl 3 507 m). V západní části jsou rovněž panenské, ale Brennerský průsmyk (1 371 m), který je ohraničuje z východu dnes slouží jako dopravní tepna z Innsbrucku do italského Bolzana, čili ideální místo na využití svahů pro sportovní a rekreační účely. V tomto průsmyku vedla už v roce 1772 silnice, 1867 železnice a dnes dálnice A13. Dále na východ pokračují Zillertalské Alpy s kvalitními lyžařskými areály v okolí Mayrhofenu nebo na severním svahu hory Olperer (3 476 m). Některé sjezdové tratě jsou až 12 km dlouhé. Ve Vnějších Alpách se s místy věčného sněhu nesetkáváme. Na severovýchodě mezi řekami Inn, Rosanna a Lech se táhne v délce 40 kilometrů romantické horské pásmo Lechtaler Alpen s nejvyšší horou Parseierspitze (3 036 m) nad městečkem Landeck. Horská silnice mezi Imstem a Elmenem překonává hřeben v sedle Hahntennjoch v nadmořské výšce 1 905 metrů. Hlavní hřeben Východních Alp dosahuje délky takřka 500 km.

Východní Alpy se dělí na 66 horských skupin :

pohoří Ortles, Ortler
pohoří Ortles, Ortler
Vysoké Taury, Ankogel
Vysoké Taury, Ankogel
Ötztalské Alpy, Weisskugel
Ötztalské Alpy, Weisskugel
Totes Gebirge, Grosser Priel
Totes Gebirge, Grosser Priel
Název Plocha (km?) Název Plocha (km?)
Bregenzský les 700 Sesvenna 600
Lechquellengebirge 800 Livigno 1 100
Verwall 900 Bernina 1 500
Allgäuské Alpy 2 800 Ortles 3 000
Lechtalské Alpy 1 150 Bergamské Alpy 3 500
Samnaun 550 Adamello-Presanella 2 000
Ammergauské Alpy Ötztalské Alpy 2 850
Wetterstein 700 Stubaiské Alpy 2 100
Mieminger Kette Sarntalské Alpy 1 150
Bavorské předhůří Zillertalské Alpy 2 050
Karwendel 1 150 Tuxské Alpy 800
Rofan 350 Kitzbühelské Alpy 1 900
Chiemgauské Alpy 1 100 Vysoké Taury 4 950
Kaisergebirge 350 Nízké Taury 4 900
Steinberge 350 Rieserferner 300
Berchtesgadenské Alpy 1 300 Villgratenské hory 850
Dientener Berge 250 Nockberge 3 900
Salzkammergutberge 1 750 Lavanttalské Alpy 4 400
Tennengebirge 300 Hory východně od řeky Mur
Dachstein 900 Brenta 700
Hornorakouské předhůří 1 850 Gardské hory 2 400
Totes Gebirge 1 250 Dolomity 4 750
Ennstalské Alpy 1 300 Fleimstalské Alpy 1 650
Hochschwab 1 050 Vicentinské Alpy 3 000
Ybbstalské Alpy 1 750 Karnské Alpy 6 600
Türnitzské Alpy 1 100 Gailtalské Alpy 1 300
Mürzstegerské Alpy 850 Julské Alpy 5 300
Rax 450 Karavanky 1 300
Gutensteinské Alpy 1 300 Savinjské Alpy 900
Vídeňský les 1 200 Pohorje 900
Platta 700 Plessurské Alpy 900
Albula 1 600 Rätikon 900
Silvretta 900 Tessinské Alpy 2 600

Nejvyšší vrcholy

Název Výška Stát Pohoří
Mont Blanc 4 808 Francie, Itálie Masiv Mont Blanc
Dufourspitze 4 634 Švýcarsko, Itálie Walliské Alpy
Nordend 4 609 Švýcarsko Walliské Alpy
Zumsteinspitze 4 563 Švýcarsko, Itálie Walliské Alpy
Signalkuppe 4 556 Švýcarsko, Itálie Walliské Alpy
Dom 4 545 Švýcarsko Walliské Alpy
Lyskamm 4 527 Švýcarsko, Itálie Walliské Alpy
Weisshorn 4 505 Švýcarsko Walliské Alpy
Täschhorn 4 491 Švýcarsko Walliské Alpy
Matterhorn 4 478 Švýcarsko, Itálie Walliské Alpy

Podnebí

Alpy jsou rozhraním klimtů středoevropského podnebí a suchého podnebí Panonské nížiny. V horách je zde výška, návětrná a závětrná strana. Nejvyšší roční srážky spadnou v průměru v Julských Alpách (2500 mm), nenižší potom ve Walliských Alpách (500 - 600 mm). Nad výškou 3 000 m jsou průměrné roční srážky v Alpách téměř 1 500 mm. S přibývající výškou klesá teplota a to zhruba o jeden stupeň na každých +170 m výšky. Alpy se nacházejí v pásu pouhých 5 stupňů zeměpisné šířky, ale setkáme se tady prakticky se všemi druhy klimatu od mírného podnebí až po arktické. V Alpách se vyskytují také padavé větry, takzvané fény. Na severu Alp jsou to jižní fény. Přes Alpy se přenášejí vzduchové vrstvy od Středozemního moře. Jižní svahy jsou svlažovány dešti, získávají tak kondenzační teplo a padají, na severní stranu hor. Přitom může být na severu tepleji než na jihu. Při severním proudění se vyskytuje i na jižních svazích hor tzv. severní fén, tady zde již nevytváří výraznější oteplení.

Příroda

Flora

borovice limba
borovice limba

Pásmo lesů se je na severních okrajích hor ve výšce kolem 1 600 m, na jižních zasahuje i do výšek 2 200 m, ve vysokých horách až do 2 300 m. V nižších stupních lesů rostou buky a javory. Výše se nacházejí jehličnaté lesy složené převážně ze smrků, jedlí, limb a modřínů. Nad tímto pásmem jsou porosty kosodřeviny, jalovců, olší a vrb. Ve vyších výškách se pak nalézají alpinské louky s rostoucími rododendrony a typickou alpskou květenou. Na vápencích podložích v severních Alpách se v pásmu lesů daří olši, bříze a borovici limbě. Výše jsou mimo kosodřeviny také zakrslé vrby, pěnišníky nebo lýkovece. Kvetoucí rostliny ve vysokých polohách jsou velice druhově rozmanité. (např. medvědice alpské, mydlice, kopretinay, zvonky). Za symbol Alp se považuje alpská protěž (jinak zvaný plesnivec alpský). V nejvyšších polohách se daří pochybkům, lýkovci, zvonečníkům (stal se symbolem města Cortina d´Ampezzo), silenkám a nízkým prvosenkám. Další typickou květinou Alp je hořec, kterých se zde vyskytuje velké množství druhů (např. v jižních částech Alp druhy Gentiana froelichii, Gentiana lutea, Gentiana terglouensis a hořec Cluisův).

Fauna

svišť horský
svišť horský

V Alpách je fauna zastoupena druhy typickými i pro jiné horské systémy v Evropě. K těmto známým zvířatům patří např. kamzík, svišť, kozorožec, medvěd, rys, zajíc atd. Vlk byl v Alpách vyhuben. Až do výšek kolem 4 000 m se dostává hraboš sněžný. Z ptáků zde lze vidět tetřeva, tetřívka, bělokura horského či pěnkavu sněžnou. Dravce zastupují nejčastěji orel skalní, orlosup bradatý, sokol stěhovavý, jestřáb a jiní. Z ryb se zde hojně vyskytují pstruzi, kteří se vyskytují v horských jezerech i ve výškách 2 600 m, líni či lipani. V alpských plesech nalezneme živočichy, jenž jsou přímými potomky druhů z doby ledové. Někteří plazi se dostávají až do výšek 3000 m (zmije obecná a ještěrka živorodá).

Turismus

Alpský turismus začal po „objevení“ Alp anglickými horolezci v 19. století. Dnes jsou Alpy turisticky známým a oblíbeným místem od náročných sportů po rekreaci. Častým jevem je skot volně se procházející po silnicích, vedoucích pastvinami, na kterých jezdí autobusy s turisty fotografujících a filmujících alpskou scenérii.

Obyvatelstvo

Kdysi byly Alpy osídleny Rétoromány, indoevropskými kmeny Ilyrů, kelty. Za opravdu původních obyvatelstvo se považují Ladinové (Jižní Tyroly) a Rétorománi (Graubünden). Při Stěhování národů do oblasti Alp migrovali zejména Germáni a Slované. V současnosné době jsou zde zastoupeny národy: Francouzi, Italové, Rakušané, Němci, Švýcaři a Slovinci. Původní rétorománské obyvatelstvo je rozptýleno malých menšin, které v dnešní době již splývá s místními obyvateli. Zhruba 34% obyvatel hovoří německy (s mnoha rozličnými dialekty), 26% francouzsky, 29% italsky a 11% slovanskými jazyky.

Související články



Já | 09. ledna 2012
Hm... hezky zkopírovaná wikipedie...
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!