Alexej Nikolajevič Kosygin

Alexej Nikolajevič Kosygin v roce 1967.

Alexej Nikolajevič Kosygin (* 1904 - 1980) byl vrcholný sovětský funkcionář KSSS. Byl členen ÚV KSSS (1939 - 1980), kandidát politbyra (1946 - 1948, 1952 - 1953, 1957 - 1960), člen politbyra (1948 - 1952, 1960 - 1980).

Během čistek generace 1937 prodělal závratnou kariéru. Od roku 1935 pracoval v textilních závodech v leningradské oblasti. Od roku 1939 byl členem sovětského kabinetu - rada lidových komisařů SSSR - jako lidový komisař textilního průmyslu (1939 - 1940).

Vzestup leningradců a jejich pád

Svým kariérním vzestupem v leningradské oblasti byl spojen se stranickou klikou A. A. Ždanova, tak jako N. A. Vozněsenskij, A. A. Kuzněcov a další. Toto politické seskupení v letech 1939 - 1949 zaujalo důležité místo v sovětské mocenské hierarchii a aktivně vstupovala do mocenských bojů v Kremlu. Kosygin se stal Stalinovým favoritem a specialistou na lehký a spotřební průmysl, státní finace a plánování.

Během pozdního stalinismu působil v řadě klíčových funkcí. Vykonával funkci náměstka přesedy rady lidových komisařů (RLK) SSSR (1940 - 1953), předsedy RLK RSFSR (1943 - 1946), ministra financí (1948) a vedl různá specializovaná byra resortních ministrů v RM SSSR.

Zásadním zlomem v jeho kariéře byla smrt A. A. Ždanova v roce 1948, leningradská aféra (1949 - 1950) a vzestup kliky kolem G. M. Malenkova - L. P. Beriji. Kosygin částečně ztratil Stalinovu důvěru a jeho život visel na vlásku. Sám si nebyl jistý svým dalším setrváním ve vrcholné politice a vůbec na svobodě.

Na XIX. sjezdu KSSS v říjnu 1952 se jeho politický pád projevil ve ztrátě členství v novém politbyru (prezidiu ÚV). Po Stalinově smrti, když došlo k dělení moci mezi jeho pohrobky, Kosygin byl opominut úplně a přestal být i kandidátem předsednictva ÚV.

V prvních letech po Stalinově smrti 1953 - 1957 se propadl na žebříčku, i když znovu byl jmenován náměstkem předsedy Rady ministrů SSSR a později se spolupodílel na vytváření plánů rozvoje ekonomiky. Cestu do předsednictva mu otevřely dramatické zvraty ve vztazích uvnitř předsednictva ÚV KSSS. Pád starých členů politbyra Molotova, Kaganoviče, Malenkova, oslabení pozic mladých technokratů M. G. Pervuchina, a M. Z. Saburova v roce 1957.

Předseda vlády

Chruščov, který upevňoval své pozice ve vládním kabinetu, se potřeboval opřít o zkušené ekonomy a znalce sovětského hospodářství. Jedním z nich se stal i Kosygin. Postupně vystoupal na post prvního náměstka předsedy Rady ministrů - tedy přímo Chruščova. Vzhledem k tomu, že se Chruščov zabýval zejména řízením zahraniční politiky a stranického aparátu, na ekonomiku mu příliš času nezbývalo. Tedy až na jeho vášeň pro zemědělské experimenty. Kosygin tak začal fakticky plnit úlohu předsedy vlády.

Když byl v říjnu 1964 Chruščov stranickou oligarchií svržen, Kosygin byl jmenován předsedou Rady ministrů oficiálně. V zemi se vytvořilo kolektivní vedení v jehož čele stál triumvirát - L. I. Brežněva, A. N. Kosygina a N. V. Podgorného, doplněný M. A. Suslovem, A. N. Šeljepinem a dalšími členy politbyra. Z počátku se zdálo, že Kosygin nahradí nevýrazného Brežněva, ale opak se stal realitou.

V prvních letech působení v úřadu vystupoval aktivně a předkládal řadu návrhů na reformu ekonomiky. Hlavní slovo si také přisvojil v otázkách zahraniční politiky. Nenalezl však podporu ani u sovětské technokracie či regionech a už vůbec ne uvnitř stranického aparátu ÚV. Konzervativní postoj Brežněva a jeho politbyra však hlubším a systémovým změnám zabránil. Kosygin se tak stal pouhým vykonavatelem stranických rozhodnutí a jeho význam pozvolna upadal.

Ještě během řešení krize v ČSSR v období pražského jara vystupoval s Brežněvem jako rovnocený partner. Proslulou se stala jeho neformální návštěva Československa spojená s ozdravným pobytem v Karlových Varech. Jeho postoj k čs. reformám však nebyl oproštěn od sovětských dogmat, a proto vystupoval proti dubčekovské politice, i když se v Kremlu řadil mezi umírněné a odpůrce unáhleného vojenského řešení. Nakonec on i váhavý Brežněv byli přesvědčeni jestřáby a dali souhlas k vojenskému zásahu.

Nejpříjemný konec kariéry

Kolektivní vedení však brzy vzalo za své. Kosygin se stále více ocital pod palbou stranických aparátčíků. Brežněv žárlil na jeho renomé a snižoval jeho úlohu, jak jen mohl, i když k samotnému odvolání se dlouho neodhodlal. V sedmdesátých letech se zhoršoval Kosyginův zdravotní stav a tak přestal mít zásadní vliv na sovětskou politiku. Stagnaci ekonomiky již nemohl ovlivnit.

Krátce před smrtí byl v tichosti zbaven svého úřadu i členství v politbyru. Jeho nástupcem se stal Brežněvův protége N. A. Tichonov. Teprve smrt mu přinesla větší publicitu - byl slavnostně pohřben vedle mausolea před kremelskou zdí. Takovéto pocty se dostalo jen několika sovětským státníkům.

Na-mobil.cz

• Melodie na mobil
• Animace na mobil
• Tapety na mobil
• Vyzvánění na mobil
• Zvuky na mobil
• Hry na mobil
• SMS zdarma
• SMS zdarma

Spřátelené weby

• Překlady levně a kvalitně
• Účetnictví
• Společenské hry - společenské deskové hry
• Tvorba www stránek - Webové stránky, SEO
• Puzzle-prodej.cz - puzzle na prodej Ravensburger
• Puzzle
• Seminární práce
• SMS zdarma
• Na-mobil.cz
• Dějepis.info
• Referáty-seminárky.sk