Akolyta
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23179 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 09. srpna 2008
- Zobrazeno: 2065×
- Licence: GNU Free Documentation License
- Seznam autorů a změn
- Vyloučení odpovědnosti
Příbuzná témata
Akolyta
V některých křesťanských denominacích označuje pojem akolyta osobu, která vykonává obřadní povinnosti, např. rozsvěcení oltářních svící. V jiných křesťanských církvích je tento termín používán speciálně pro kandidáty kněžství.
Obsah |
Etymologie
Z řec. akolouthos, »druh na cestě« nebo »ten, který následuje«, v širším smyslu pak ten, »kdo slouží«, lat. acoluthus. Služba akolyty má kořeny ve Starém zákoně, kde proroci Samuel a Elíša pomáhají Elímu, levitskému knězi.
Východní křesťanství
V pravoslavné církvi a východních katolických církvích je akolyta přibližně totéž co ministrant. Dříve zde byla služba osob nižšího svěcení nazývaná nosič svící (během procesí a liturgických nástupů). Tato služba byla později začleněna do služby lektora. Funkce akolyty nebo nosiče svící jsou tedy vykonávány lektory, podjáhny či nevysvěcenými muži nebo chlapci, kteří se občas nazývají „akolyté“. Podjáhni nosí své obvyklé roucho, což je sticharion a orarion se sedmi kříži. Lektoři a ministranti tradičně oblékají pouze sticharion. V současnosti v mnoha severoamerických řeckokatolických církvích je z důvodu sjednocení povoleno lektorům užívat orarion. Lektoři při oblékání orarion nežehnají křížem, orarion bez sedmi křížů odlišuje lektora od podjáhna. V ruské tradici lektoři nosí jen sticharion, orarion pouze tehdy, pokud dostali od biskupa zvláštní požehnání (zvláště když lektor musí příležitostně vykonávat funkci podjáhna, nebo z jiných důvodů uznaných biskupem). Pokud není vysvěcen, musí před svatým přijímáním odložit sticharion. V rané církvi nesměl nosič svící vstupovat do sanktuária, to bylo vyhrazeno až podjáhnovi a osobám s vyšším svěcením. Nyní už mohou ministranti do sanktuária vstupovat, ale nesmějí se dotýkat obětního stolu.
Západní křesťanství
Anglikánská tradice
V církvích vycházejících z anglikánských tradic (např. Episkopální církev Spojených států, Anglikánká církev apod.) jsou ministranti nazýváni akolyté a mohou být obojího pohlaví a libovolného věku (obvykle od 10 let). Akolyta pomáhá při bohoslužbě nošením kříže, rozsvěcením svící, držením evangeliáře, držením svící nebo luceren. Pomáhá také jáhnovi či knězi prostírat a sklízet oltář, nosí kadidelnici nebo loďku s kadidlem, podává obětní nádoby a vykonává další pomocné úkony. Akolyté nosí úbor, který je odlišný od kněžského roucha, i když někdy může být podobný. Může to být alba, klerika, rochetka nebo jejich kombinace. Někdy je oděv přepásán cingulem v barvě podle liturgické doby. Cingulum je šňůra se střapci na koncích, uvázaná kolem pasu. Akolyté se hierarchicky řadí podle doby služby - praktikant, mladší akolyta, starší akolyta a zasloužilý akolyta.
Metodistické a luteránské církve
V metodistické a lutaránské tradici se akolyté účastní při bohoslužbě nošením kříže v procesí, rozsvěcením a zhášením svící, zvoněním. V těchto tradicích je rozsvěcení svící při bohoslužbě symbolem Ježíšova příchodu do bohoslužebného shromáždění. Před zhasnutím poslední svíce na oltáři akolyta od ní zapálí rozžínadlo a odnese ho do chrámové předsíně. To symbolizuje, že Ježíš Kristus je pro všechny lidi, ať jsou kdekoli, a že Kristovo světlo jde do celého světa, kde jsou věřící povoláváni ke službě. Jako v anglikánské církvi, akolyté nosí alby přepásané cingulem.
Římskokatolická církev
Akolyta byl před liturgickou reformou II. vatikánského koncilu IV. stupeň nižšího svěcení. Mezi jeho povinnosti patřilo rozsvěcení oltářních svící, nošení svící v procesí, pomáhání podjáhnovi či jáhnovi, a služba u vody a vína při mši svaté. Akolyté nosili albu nebo superpelici. Dokud akolyta neobdržel kněžské svěcení, byl považován za součást duchovenstva a akolytát byl vyžadovaným předstupněm svěcení. Po reformách nižšího svěcení v roce 1972 byla služba akolyty zachována, ale stala se (spolu se službou lektora) jednou ze služeb udělovaných před jáhenským svěcením. Služba akolyty byla dříve omezena na svobodné muže, ale nyní je otevřena všem mužům. Akolyta pomáhá jako mimořádný přisluhovatel s podáváním svátosti oltářní (svatého přijímání). Podává-li se pod obojí způsobou, není-li přítomen jáhen, podává přijímajícím kalich nebo ho drží, podává-li se namáčením. Může být též pověřen vystavováním svátosti oltářní při adoraci. Na rozdíl od ministrantů může čistit (purifikovat) bohoslužebné nádoby při mši svaté. Při příchodu k oltáři může akolyta nést kříž uprostřed dvou přisluhujících nesoucích rozžaté svíce a postaví kříž poblíž oltáře, aby byl oltářním křížem, nebo ho uloží na důstojné místo. Potom se odebere na své místo v presbytáři. Při bohoslužbě přisluhuje knězi nebo jáhnovi, kdykoli je třeba držet jim knihu anebo prokázat jinou službu. Není-li přítomen jáhen, po přímluvách, zatímco kněz zůstává u sedadla, připraví akolyta na oltáři korporál, purifikatorium, kalich, palu a misál. Potom, je-li třeba, pomáhá knězi při přejímání darů od zástupců lidu, přináší k oltáři chléb a víno a podává je knězi. Používá-li se kadidla, předává knězi kadidelnici a přisluhuje mu při okuřování darů, kříže a oltáře. Potom okouří kněze a lid. Není-li přítomen kněz ani jáhen, může pověřený akolyta vést bohoslužbu slova.