Akagi (letadlová loď)

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23164 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Akagi (letadlová loď)

Tento článek pojednává o letadlové lodi z II. světové války. O dalších významech pojednává článek Akagi.
Pohled od přídě na letovou palubu Akagi (duben 1942).

Pohled od přídě na letovou palubu Akagi (duben 1942).

Základní údaje Pohled od přídě na letovou palubu Akagi (duben 1942).
Typ: letadlová loď
Třída Akagi (jediná jednotka)
Objednána: 1920 v loděnici v Kure
Zahájení stavby: 7. prosince 1920
Spuštěna na vodu: 22. dubna 1925 v Kure
Uvedena do služby: 27. března 1927 v Jokosuce
Osud: Těžce poškozena americkými bombardéry v bitvě u Midway 4. června 1942 a 5. června potopena vlastními torpédoborci. Ze seznamu lodí japonského námořnictva vyškrtnuta 25. září 1942
Cena: 53 milionů Jenů
Technicko-taktická data
Výtlak: 33 800 t projektovaný
42 000 t po rekonstrukci
Délka: 260,65 m
(délka paluby po rekonstrukci: 249,3 m)
Šířka: 31,32 m
Ponor: 8,71 m
Pohon: 19 parních kotlů Kampon
parní turbíny Gijitsu Honbu
4 lodní šrouby
2 paralelní kormidla
133 000 shp (99,2 MW)
Palivo 5 775 t mazutu pro kotle
Rychlost: 31 uzlů (57 km/h)
Při zkouškách 17. června 1927 bylo dosaženo max. rychlosti 32,5 uzlů (60,19 km/h)
Dosah: 8 000 nám. mil (14 816 km) při 14 uzlech (25,9 km/h)
Posádka: 1630
Pancíř 152 mm boční pancíř
79 mm paluba
Výzbroj: Po dokončení:
10 x 203 mm (6xI a 2xII)
12 x 120 mm (6xII)

Po přestavbě:
6 x 203 mm (6xI)
12 x 120 mm (6xII)
28 x 25 mm (14xII)
Letadla 60 po dokončení
66(+25) po rekonstrukci
Tato stránka obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.

Akagi (japonsky: ??) byla první velkou letadlovou lodí japonského císařského námořnictva, která se (mimo jiné) účastnila útoku na Pearl Harbor a spolu se třemi dalšími japonskými letadlovými loděmi byla potopena v bitvě u Midway.

Obsah

Vývoj

Akagi byla navržena jako druhý bitevní křižník třídy Amagi, která měla být protiváhou americkým bitevním křižníkům třídy Lexington. Podepsáním Washingtonské námořní konference v roce 1922 se ale Japonsko (stejně jako ostatní signatáři) zavázalo omezit námořní zbrojení, což znamenalo zrušit a sešrotovat nadlimitní jednotky. Bylo ale povoleno přestavět trupy dvou bitevních lodí nebo bitevních křižníků na letadlové lodě o maximálním výtlaku 33 000 tun. Palubní letectvo bylo teprve v plenkách a letadlovým lodím se tehdy ještě nepřisuzovala taková důležitost. Až do II. světové války měly páteř velkých loďstev tvořit lodě bitevní. Pro konverzi na letadlové lodě byly tedy vybrány první dvě rozestavěné jednotky třídy Amagi: Amagi a Akagi. Zbývající dvě jednotky Atago a Takao byly zrušeny a sešrotovány v souladu se smlouvou v roce 1924.

Přestavba Amagi byla zrušena, když byl její rozestavěný trup 1. září 1923 poškozen při zemětřesení natolik, že jeho oprava by byla neekonomická. Jako náhradu za sešrotování Amagi bylo rozhodnuto přestavět na letadlovou loď rozestavěný trup bitevní lodi Kaga.

Akagi byla spuštěna na vodu 22. dubna 1925 v Kure a dokončena 27. března 1927 v jokosuckém námořním arzenálu (Jokosuka Kaigun Košo). Zkoušky probíhaly do listopadu 1927.

Provedení

Akagi během zkoušek 17. června 1927. Ještě bez 203mm věží. Všimněte si třípalubového uspořádání.
Akagi během zkoušek 17. června 1927. Ještě bez 203mm věží. Všimněte si třípalubového uspořádání.
Akagi spolu s bitevní lodí Nagato 15. srpna 1927. 203mm dělové věže již jsou nainstalovány.
Akagi spolu s bitevní lodí Nagato 15. srpna 1927. 203mm dělové věže již jsou nainstalovány.

Přestavba na letadlovou loď znamenala kompletní předělání původního návrhu bitevního křižníku, které spočívalo nejenom v náhradě dělostřelecké výzbroje a nástaveb za celkem tři letové paluby, ale také zeslabení původně navrhovaného pancéřování: u paluby z 96,5 na 78,4 mm a z 254 na 152,4 mm u hlavního bočního pancéřového pásu.

V původní konfiguraci po dokončení byla Akagi letadlovou lodí s jednou 190,2 m dlouhou vyletovou a přistávací palubou táhnoucí se od zádi do asi 2/3 délky plavidla. Pod ní se dále na přídi nacházely další dvě odstupňované startovací dráhy u kterých se počítalo se startem lehčích stíhacích (u prostřední paluby dlouhé 15 m), bombardovacích a torpédonosných (u dolní paluby dlouhé 55,02 m) dvouplošníků. Jedinou další lodí s podobným uspořádáním palub na světě byla Kaga. Záměrem bylo umožnit současné přistávání i starty letounů (na současných letadlových lodích je toto řešeno úhlovou palubou). Ze spodních dvou palub měly letouny startovat přimo z hangáru, bez nutnosti vytahovat je na palubu. Horní paluba se (po většinu své délky) svažovala pod úhlem 1,5° směrem k zádi a nacházely se na ní i dva výtahy pro dopavu letadel do (a z) hangáru. Zastavení přistávajícího letadla mělo zajistit přistávací zařízení britského původu (obdoba zařízení instalovaného na HMS Furious), sestávající ze soustavy asi 60 lan o průměru 12 mm. Ta byla umístěna ve vzdálenosti 15 cm od sebe paralelně s centrální osou plavidla. Letadla měla na podvozku soustavu kotviček, které se při dosednutí měly zachytit za tato lana a vést letadlo podél nich. Brždění mělo zajistit tření mezi kotvičkami a lany. I Japonci ale přišli na to, že tento systém v praxi není moc efektivní a v roce 1931 jej nahradil systém využívající lana natažená kolmo k ose plavidla.[1]

Na pravoboku se nacházely dva komíny: větší přední skloněný k hladině a druhý menší v klasickém kolmém provedení mírně přečnívající nad palubu. Loď disponovala poměrně silnou dělostřeleckou výzbrojí šesti 203mm děly v kasematech na zádi a dvěma dvouhlavňovými 203mm věžemi po stranách prostřední vzletové paluby. Argumenty některých důstojníků, že těžká dělostřelecká výzbroj je pro letadlovou loď zbytečná a jenom zabírá místo dalším letounům a že nejlepší obranou letadlové lodi jsou zase jenom její vlastní letouny, byly v té době považovány téměř za kacířství[2].

Třípalubové uspořádání letových palub se ale neosvědčilo a tak byly obě přední nižší paluby během přestavby v Námořním arzenálu Sasebo (Sasebo Kaigun Košo) od 24. října 1935[2] do 31. srpna 1938 odstraněny a hlavní vzletová a přistávací paluba protažena na celou délku plavidla, přičemž na přídi a zádi byla podpírána nosníky. Změna se dotkla rovněž rozmístění palubních výtahů: na původním místě zůstal pouze zadní. Původní přední byl odstraněn a nahrazen dvěma jinými. Jedním uprostřed paluby a druhým na přidi. S přestavbou souviselo i navýšení přepravní kapacity palubního letectva z 61 na 91 strojů a zvětšení kapacity skladů munice a leteckých pohoných hmot pod pancéřovou palubou. Kotle na smíšené palivo byly nahrazeny kotly na mazut[2]. Byl přidán malý velitelský můstek (tzv. ostrov) na levoboku (netradiční umístění, pozdější konstrukce ho budou mít zpravidla na pravoboku). Původní dva komíny byly nahrazeny jediným větším skloněným k hladině a umístěným na pravoboku, těsně před úrovní ostrova. Zároveň zmizela obě přední 203mm dvojčata a zůstalo jich pouze šest v jednohlavňovém uspořádání v kasematech na zádi.

Jméno

Jelikož byla loď původně navržena jako bitevní křižník, zůstalo jí pojmenování po japonských horách, konkrétně hoře Akagi v prefektuře Gunma v regionu Kantó. Doslova toto jméno znamená „červený hrad“. Podle jmenných konvencí císařského námořnictva by jinak pro letadlovou loď mělo být vyhrazeno jméno po létajícím zvířeti, obdobně jako například první japonská letadlová loď Hóšó (~ „letící fénix“).

Označování letounů palubní skupiny Akagi[3]

Letouny operující z paluby Akagi (Palubní skupina Akagi, Kandžo Buntai Akagi) byly v průběhu služby letadlové lodi označovány na kýlovce[4] kódem, dle následujícího schématu: [kód Akagi]-[taktické číslo]. Identifikační kód Akagi se v průběhu služby měnil: do konce 30. let ho tvořil katakanou psaný znak pro ha ?, na přelomu 30. a 40. let ho nahradilo latinkou psané V a na základě dílčí reorganizace Spojeného loďstva (???? Rengó Kantai) v roce 1940[5] se kódem Akagi stala kombinace písmena a římské číslice AI. V rámci této reorganizace přibyl jako identifikační prvek pro palubní skupinu Akagi navíc jeden široký červený pruh na trupu letounu.

Služba

Před II. světovou válkou

Po zařazení do služby se stala vlajkovou lodí 1. divize letadlových lodí (?????? Dai-iči Kókú Sentai) 1. floty (???? Dai-iči Kantai) s domovským přístavem v Jokosuce. Podílela se na výcviku nových palubních pilotů. Od 10. prosince 1928 do 1. listopadu 1929 byl jejím velitelem kapitán Isoroku Jamamoto, pozdější admirál a vrchní velitel Spojeného loďstva. Od konce dubna 1939 do poloviny února 1940 působila u jihočínských břehů v rámci druhé sino-japonské války. V rámci palubní skupiny Akagi působili v té době i tito úspěšní piloti[6]:

Jméno Počet vzdušných vítězství
Mamoto Macamura 10
Jošio Fukui 6
Takahide Aioi 5
Micugu Mori 4
Osamu Kudo 3

Jedinou ztrátou byl četař (Itto Hiko Heiso) Širo Ajukawa, který padl 9. května 1939[7].

10. dubna 1941 se stává vlajkovou lodí nově zformované 1. letecké floty (?????? Dai-iči Kókú Kantai) a je přiřazena k 1. divizi letadlových lodí 1. letecké floty. Tak byl poprvé v historii vytvořen úderný svaz letadlových lodí (???? Kidó Butai), který soustředil námořní leteckou sílu do jednoho taktického uskupení schopného operovat daleko od mateřských základen a představujícího zlom v námořní strategii. 22. listopadu vplouvá Akagi do Hittokappské zátoky na ostrově Etorofu, aby se připojila k ostatním jednotkám určeným k provedení útoku na Pearl Harbor.

Za II. světové války

Akagi — jakožto vlajková loď viceadmirála Čúiči Naguma — opustila Hittokappskou zátoku 26. listopadu 1941 a spolu s ostatními plavidly Kidó Butai zamířila k Havajským ostrovům. V ranních hodinách 7. prosince pak vyslala své letouny ve dvou vlnách k útoku na Pearl Harbor. V první vlně poslala do útoku 9 stíhacích Micubiši A6M2 Zero (ty zaútočily na Hickam Filed), 15 bombardérů Nakadžima B5N2 Kate a dalších 12 Kate vyzbrojených torpédy. Kate zaútočily na bitevní lodě USS Maryland, USS Tennessee, USS West Virginia, USS Oklahoma a USS California. Do druhé útočné vlny přispěla Akagi celkem devíti stíhacími Zery a osmnácti střemhlavými bombardéry Aiči D3A1 Val, které napadly tanker USS Neosho, torpédoborec USS Shaw a o únik se pokoušející bitevní loď USS Nevada.[8]. Z první útočné vlny se nevrátilo jedno Zero a ve druhé vlně ztratila Akagi čtyři Val, přičemž celkem ztratila 10 příslušníků létajícího personálu[9]. Dalších 23 strojů z Akagi bylo poškozeno[1].

Po návratu do Japonska vyplouvá 8. ledna 1942 z Iwakuni a jejím cílem je atol Truk, kam dorazila 14. ledna a spolu s letadlovou lodí Kaga se připojila k invazním jednotkám směřujícím na Rabaul. 20. ledna podnikly letouny z letadlových lodí Akagi a Kaga první nálet[10] na Rabaul (Akagi přispěla 20 Kate a 9 Zero[1]) a Kavieng (Akagi přispěla 18 Val a 9 Zero[1][11]). Cílem byly slabě chráněné lodě v přistavu a letiště. 22. ledna znovu zaútočilo celkem 50 letounů (z Akagi 18 Val a 6 Zero[1]) z obou letadlových lodí na Rabaul. Podařilo se zničit jediná dvě těžká protiletadlová děla a nálet trval celých 45 minut. Následující den podpořila Akagi vlastní vylodění třemi Val a třemi Zero. Letouny z Akagi splnily všechny úkoly beze ztrát[1]. 27. ledna se Akagi vrátila na Truk.[12]

1. února vyplouvá z Truku, aby zasáhla proti americkým letadlovým lodím útočícím na japonské základny na Marshallových ostrovech, ale do oblasti připlula příliš pozdě a tak se 8. února vrací na Palau. Spolu s letadlovou lodí Kaga a 2. divizí letadlových lodí (?????? Dai-ni Kókú Sentai: Hirjú a Sorjú) vyplouvá 15. února k útoku na Davao a Port Darwin v Austrálii. Během útoku na Port Darwin bylo zničeno 18 letadel a potopeno nebo poškozeno devět lodí, včetně torpédoborce USS Peary. Akagi se na útoku podílela 18 Kate, 18 Val a 9 Zero, z nichž se všechny v pořádku vrátily na svoji mateřskou loď.

21. února se vrací do Staring Bay na Celebesu, ale již o čtyři dny později vyplouvá znovu, tentokrát k podpoře vylodění na Jávě. 1. března se 9 Val z Akagi podílí na potopení amerického tankeru USS Pecos. Téhož dne se ještě Akagi dalšími 8 Val podílí na potopení torpédoborce USS Edsall[13]. 5. března vysílá Akagi svůj příspěvek 18 Kate a 9 Zero k útoku na Tjilatjap. Během hodinu trvajícího útoku bylo v přístavu potopeno osm lodí a poškozeno přístavní zařízení — to vše beze ztrát mezi letouny z Akagi[1]. Do Staring Bay se Akagi vrací 9. března.

Pohled od přídě na můstek a letovou palubu Akagi během nájezdu do Indického oceánu. Můstek je obložen matracemi jako ochrana proti střepinám.
Pohled od přídě na můstek a letovou palubu Akagi během nájezdu do Indického oceánu. Můstek je obložen matracemi jako ochrana proti střepinám.

Od 26. března do 23. dubna se spolu s 2. a 5. divizí letadlových lodí (?????? Dai-go Kókú Sentai: Šókaku a Zuikaku) účastní nájezdu do Indického oceánu a útoku na Cejlon. Ráno 5. dubna se svými palubními letouny (18 Kate a 9 Zero[1]) podílí na útoku na přístav Colombo na západě Cejlonu a v odpoledních hodinách téhož dne i na potopení unikajících britských křižníků HMS Cornwall a HMS Dorsetshire (na ten se zaměřilo 17 Val z Akagi, spolu s 18 ze Sorjú[1]) jižně od Cejlonu. Ráno 9. dubna vysílá útočnou vlnu k náletu na přístav Trincomalee na východním pobřeží Cejlonu. V obou předchozích případech se Japonci poučili z chyb u Pearl Harboru a primárním cílem již nebyly lodě v přístavech, ale přístavní zařízení a palivové nádrže. Těsně po návratu letadel útočících na Trincomalee se ve 13:25[1] stala Akagi cílem útoku devíti bombardérů Blenheim 11. bombardovací perutě RAF. Žádná ze svržených pum Akagi nezasáhla a naopak pět útočících Blenheimů bylo sestřeleno a zbývající poškozeny. Dopoledne téhož dne se ještě Akagi podílí 17 Val[1] na potopení staré letadlové lodi HMS Hermes a obou dvou plavidel její eskorty: torpédoborce HMS Vampire a korvety HMS Hollyhock. Během operací v Indickém oceánu Akagi opět nepřišla o jediný letoun[1].

19. dubna se — teď už bez 5. divize letadlových lodí[14] — pouští do neúspěšného pronásledování ustupujících amerických letadlových lodí USS Enterprise a USS Hornet, které den předtím pronikly japonskou obranou a umožnily tak šestnácti bombardérům B-25B Mitchell zaútočit na Japonsko.

Bitva u Midway

Hlavní článek: Bitva u Midway

27. května v 6:00 opouští kotviště v Haširadžimě a v čele Nagumovy Kidó Butai[15] vyplouvá vstříc svému osudu v bitvě u Midway. Na palubě měla celkem 21 stíhaček Zero, 21 střemhlavých bombardérů Val a 21 torpédových bombardérů Kate[16].

Velitelem palubní skupiny Akagi na její poslední akci byl Micuo Fučida, velitelem stíhačů byl Itaja Shigeru, střemhlavým bombardérům velel Čihaja Takehiko a torpédovým bombardérům Murata Šigeharu.[17]

Časně ráno[18] 4. června odstartovala první vlna k útoku na letiště a zařízením na atolu Midway. Akagi se na ní podílela střemhlavými bombardéry D3A1 Val devíti stíhacími A6M2 Zero. Zároveň se startem útočné vlny vyslala Akagi jeden letoun na průzkum, který se tak připojil k dalším šesti z lodí Kaga, Haruna, Čikuma a Tone. Pro jistotu začala být připravována druhá vlna, vyzbrojená k útoku na hladinové cíle, pro případ střetnutí s americkým loďstvem. V 5:30 ale byl japonský svaz letadlových lodí zpozorován průzkumnou PBY Catalina z Midwaye, která nahlásila jeho polohu. V 7:00 přišla žádost z první vlny racející se od Midway, že je třeba provést druhý útok na atol, neboť letiště nebylo zcela zničeno. Nagumo na palubě Akagi nyní čelil rozhodnutí, zda vyslat druhou útočnou vlnu, když nevěděl vůbec nic o případných amerických lodích.

V 7:05 ale byly zpozorovány blížící se torpédové bombardéry z Midwaye[19]. Napřed zaútočilo šest TBF Avenger a po nich čtyři B-26 Marauder. Akagi se podařilo vyhnout torpédu, svrženému jedním z B-26, které pronikly stíhací ochranou a protiletadlovou palbou. Jeden zasažený B-26[20] jen těsně minul palubní ostrov a zřítil se do moře na levoboku.[21] Na základě tohoto útoku byl v 7:15 vydán rozkaz k přípravě druhé vlny k útoku na Midway. Zbrojíři začali přezbrojovat, ale nepoužitou munici již nevraceli zpátky do muničních skladišť, protože bylo třeba spěchat a dokončit přezbrojení dříve, než bude muset přistát první vlna…

Akagi a doprovodný torpédoborec manévrují při náletu výškových bombardérů B-17 USAAF po 8. hodině 4. června 1942
Akagi a doprovodný torpédoborec manévrují při náletu výškových bombardérů B-17 USAAF po 8. hodině 4. června 1942

Japonci zatím neměli o amerických letadlových lodí tušení. Celá situace se ale změnila, když přišlo hlášení z průzkumného letounu číslo 4 (Aiči E13A Jake) z těžkého křižníku Tone, který v 7:28 zpozoroval „deset nepřátelských hladinových plavidel…“. V 7:45 proto přišel nový rozkaz k přezbrojení, tentokrát zase zpět k útoku na hladinové cíle. Do toho přišel v 7:55 třetí nálet, tentokráte 16 SBD Dauntless z Midwaye a v 8:14 čtvrtý nálet provedený patnácti B-17. Mezitím průzkumný letoun č.4 hlásil, že jedna z lodí může být letadlová. Bylo třeba rozhodnout, zda vyslat část již přezbrojených letounů ihned, či počkat, až budou přezbrojeny všechny. Také návrat první vlny vyžadoval rozhodnutí, zda má přistát přednostně, či riskovat, že letounům dojde palivo dřív, než odstartuje druhá vlna. Přezbrojování bylo zvlášť náročné právě na letadlových lodích Akagi a Kaga, kde se k útoku připravovaly torpédové bombardéry Kate a bylo třeba manipulovat s těžkými leteckými torpédy a pumami.

Nagumovo rozhodování o nejlepším postupu přerušil pátý nálet jedenácti zastaralých střemhlavých bombardérů SB2U Vindicator, které si ale tentokrát vybrali za cíl bitevní loď Haruna. V 8:17 byly zpozorovány první vracející se stroje první vlny a Nagumo nařídil stáhnout letouny druhé vlny do podpalubí a nechat napřed přistát stroje první vlny. Poslední letadlo přistálo těsně po deváté a nato v 9:17 celý svaz změnil kurz na severovýchodní, aby se přiblížil k hlášeným americkým lodím. Zároveň začaly probíhat přípravy ke startu druhé vlny, určené k útoku na nepřátelské lodi, na které se měla Akagi podílet 18 Kate a 3 Zero. Předpokládaný čas startu byl určen na 10:30. Než k tomu ale mohlo dojít, přišel před půl desátou šestý nálet patnácti TBD-1 Devastator z VT-8[22]. Nedocílily žádného zásahu a všechny byly sestřeleny. V 9:38 bylo zpozorováno dalších 14 Devastatorů, tentokrát z VT-6[23], které se soustředily na letadlovou loď Kaga. 10 jich bylo sestřeleno, aniž dosáhly jediného zásahu. Také z 12 Devastatorů VT-3[24] se zpět vrátil jenom jeden.[25]

V 10:15, po odražení posledního torpédového útoku, nařídil Nagumo znuvu seskupit svaz a připravit ke startu druhou vlnu. Na Akagi byly letouny vytaženy na palubu a Akagi se natočila proti větru. Stejně tak učinily i ostatní letadlové lodě. Japonský svaz se v té době nacházel na pozici 30°05? s. š., 178°50? z. d.[26]. V 10:26 ale z mraků vypadly střemhlavé bombardéry SBD Dauntless z VB-6[27], část z nich si vybrala za cíl Kagu, ale část zaútočila na Akagi. Ta byla zasažena dvěma pumami[28]: první zasáhla střed lodi poblíž můstku a explodovala na hangárové palubě plné letadel připravovaných k vyzvednutí na palubu, odložené munice a paliva. Ohnivé inferno zaplavilo hangár a záchranné čety byly bezmocné. Druhá puma zasáhla záď. Prolétla skrz letovou palubu (a tam ke startu připravené letouny) na zádi a explodovala pod ní. Kormidlo zůstalo zablokováno v poloze 20° na levobok a Akagi se stala neovladatelnou. Třetí puma loď jenom těsně minula a explodovala u přídě na levoboku.

Situaci na palubě po zásahu popisuje očitý svědek Micuo Fučida následovně:

Když jsem se rozhlédl kolem, byl jsem zděšen tou zkázou, která nastala během několika sekund. Byla tu velká díra v letové palubě, přímo za prostředním výtahem. Výtah samotný, zkroucený jako roztavené sklo, se propadal do hangáru. Pláty letové paluby se kroutily vzhůru v groteskních konfiguracích. Ocasy letadel trčely do výšky, stravované nafialovělými plameny a černým kouřem.
— Micuo Fučida, Midway: The Battle That Doomed Japan

Požáry se vymkly kontrole, docházelo k sekundárním explozím munice a přestaly fungovat vodní pumpy. Také pokus o zaplavení muničního skladiště se nezdařil. Posádka pravé strojovny se udusila kouřem z požárů, který nasála ventilace strojovny. Navigační důstojník Giširó Miura rozkázal v 10:42 zastavit loď uzavřením přívodů páry k turbínám. Požáry se šířily a brzo dosáhly palubní ostrov, kde se mezitím kapitán Taidžiró Aoki a načelník štábu kontradmirál Rjúnosuke Kasuka snažili přesvědčit Naguma, že je třeba opustit loď. Nakonec se jim to podařilo, ale již nebylo jiné cesty z můstku, než se rozbitým oknem spustit po laně na palubu.[29] V 10:46 přenesl Nagumo svoji vlajku na torpédoborec Nowaki a v 11:30 na lehký křižník Nagara. Tam zvažoval možnost, že by Nagara vzal bezmocnou a hořící Akagi do vleku, ale toto bylo zamítnuto.

Záchranné čety i nadále bojovaly s plameny. Ve 13:50 se loď definitivně zastavila. V 16:00 byl vydán rozkaz, aby celá posádka, kromě záchranných čet, opustila loď. Kapitán Aoki a několik důstojníků zůstalo na palubě spolu se záchrannými četami. V 17:15 ale bylo třeba uznat marnost veškerých pokusů o záchranu, kapitán Aoki rozkázal přenést obraz císaře na Nowaki a loď byla opuštěna. Na palubě zůstal pouze kapitán Aoki, který se rozhodl jít ke dnu spolu s lodí. Na Aokiho žádost o potopení Akagi odeslanou z Nowaki Nagumo nereagoval, ale ve 23:25 přišel rozkaz admirála Jamamota[30] Akagi nepotápět, ale vzít jí do vleku a pokusit se jí zachránit. Miura se vrátil na palubu, kde našel kapitána Aokiho. Po dlouhém přesvědčování ho přimněl přesunout se na Nowaki a odtam řídit marný pokus o záchranu bývalé vlajkové lodi. Ve 4:50 5. června 1942 musel i admirál Jamamoto uznat marnost pokusů o záchranu Akagi a rozkázal jí potopit. Torpédoborce Arašio, Hagikaze, Maikaze a Nowaki vystřelily každý po jednom torpédu. Dvě až tři z nich zasáhla letadlovou loď na pravoboku. Stala se tak první velkou lodí japonského námořnictva od počátku války, která byla potopena vlastními doprovodnými plavidly. V 5:20 se nad Akagi a 263 námořníky a důstojníky její posádky zavřela hladina. Přeživší byli z torpédoborců přesunuti na bitevní loď Mucu. Zranění byli v Japonsku umístěni do izolace, aby se japonská veřejnost nedozvěděla o katastrofě u Midway…

25. září 1942 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.

Reference

Poznámky

  1. ? a b c d e f g h i j k l KRAUS, Zdeněk. Akagi. HPM Historie a plastikove modelářství 2/1992, únor 1992, roč. II., čís. 2., s. 2-10. 46 642.
  2. ? a b c VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 64.
  3. ? VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 291-294.
  4. ? Před vypuknutím druhé sino-japonské války byl registrační kód umístěn na sedmi pozicích: po obou stranách trupu za výsostným znakem, na obou stranách kýlovky, na obou polovinách spodního křídla zespodu a uprostřed horního křídla zeshora u dvouplošníků, u jednoplošníků pak symbol před pomlčkou byl na levé a zbytek kódu na pravé polovině horní strany křídla.
  5. ? Některé letouny — minimálně Aiči D1A2 Susie V-267 ze základny Omura, Nagasaki — si svoji původní identifikaci Akagi ponechaly i po této reorganizaci.
  6. ? VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 248. — ne všechna vítězství ale byla dosažena v rámci jejich působení v Kandžo Buntai Akagi, neboť během druhé sino-japonské války vystřídali více jednotek.
  7. ? VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 250.
  8. ? viz The Pearl Harbor Strike Force, Kidô Butai a anglická Wikipedie
  9. ? viz Order of Battle Pearl Harbor 7 December 1941
  10. ? První nálet na Rabaul provedený palubním letectvem. Celkově prvním náletem byl útok šestnácti námořních bombardérů Micubiši G3M, provedený 4. ledna.
  11. ? HPM 2/1992 uvádí, že k náletu na Kavieng došlo až následující den, tedy 21. ledna
  12. ? Viz Battle of Rabaul a IJN Akagi: Tabular Record of Movement
  13. ? MILES, Lion. A ship to remember: USS Edsall (DD 219). [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online.
  14. ? Šókaku a Zuikaku se odpojily, aby se zůčastnily podpory operace MO (vylodění v Port Moresby, kterému ale bylo zabráněno bitvou v Korálovém moři).
  15. ? Tvořené tentokrát pouze 1. (Akagi a Kaga) a 2. (Hirjú a Sorjú) divizí letadlových lodí. Obě letadlové lodě 5. divize letadlových lodí se nezůčastnily, protože Šókaku byla poškozená v bitvě v Korálovém moři a Zuikaku v téže bitvě utrpěla značné ztráty na letounech a jejich posádkách.
  16. ? Viz Akagi. The Battle of Midway: ORDER OF BATTLE uvádí (s odkazem na Fučidovu Midway) 19 A6M2 Zero (+6 náhradních), 18 D3A1 Val a 18 B5N2 Kate.
  17. ? Viz The Battle of Midway: ORDER OF BATTLE@centuryinter.net
  18. ? Rozkaz ke startu vydal Nagumo ve 4:30 a poslední letadlo z Hirjú odstartovalo ve 4:45
  19. ? Když se k Midway blížila útočná vlna, odtsratovaly všechny tamnější bombardéry bez stíhací ochrany, aby vypátraly a napadly japonské letadlové lodě. Celkem se jednalo o 6 TBF Avenger z VT-8 USNAF, 4 torpédonosné B-26 Marauder 7th AF USAAF (2 od 69th BS 38th BG a 2 od 18th RS 22nd BG), 12 SB2U Vindicator VMSB-241 USMCA a 16 SBD Dauntless VMSB-241 USMCA. Ještě je doplnilo 16 ve 4:30 startující B-17 Flying Fortress 7th AF USAAF.
  20. ? B-26 (42-1424) pilotovaný 1stLT Herbert C. Mayesem
  21. ? HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-049-7.
  22. ? 8. torpédová eskadra z USS Hornet (CV-8), kterou vedl korvetní kapitán John C. Waldron
  23. ? 6. torpédová eskadra z USS Enterprise (CV-6)
  24. ? 3. torpédová eskadra z USS Yorktown (CV-5)
  25. ? Počty a ztráty Devastatorů viz Battle of Midway: June 4 - 6, 1942@cv6.org
  26. ? Podle reportu amerických pilotů. Viz bojové hlášení #0133 kapitána Murraye z 8. června 1942: Battle of Midway: USS Enterprise Action Report. Všechny časy v hlášení jsou v GMT-10 (Havaj).
  27. ? 6. eskadra střemhlavých bombardérů z USS Enterprise (CV-6)
  28. ? Viz IJN Akagi: Tabular Record of Movement. M. Hubáček na straně 420 uvádí, že zásahy byly tři, ale umístění třetího neuvádí. Rovněž The Japanese Story of the Battle of Midway uvádí dva zásahy.
  29. ? HUBÁČEK, Miloš. Pacifik v plamenech. Praha : Panorama, 1990. ISBN 80-7038-049-7. S. 420-422.
  30. ? Od 10. prosince 1928 do 1. listopadu 1929 byl jejím kapitánem.


Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!