Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/init.php on line 10 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Strict Standards: Non-static method clsConfig::GetConfig() should not be called statically, assuming $this from incompatible context in /home/www/referaty-seminarky.cz/www/sys/clsPlugin.php on line 64 Afghánistán

Afghánistán

Kategorie: Zeměpis (celkem: 504 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

  • Přidal/a: anonymous
  • Datum přidání: 05. srpna 2005
  • Zobrazeno: 16072×

Příbuzná témata



Afghánistán

0 Úvod

Afghánistán je země, která člověka může ohromit, okouzlit, ale i znechutit (a to doslova) či udivit. Už dříve jsem se o Afghánistán zajímal (vždy ale z jiného pohledu), tudiž mě již většina věcí "rozhodit" nedokázala. Přesto jsem však byl nemile překvapen tím, v jaké izolaci skutečně Afghánistán je a jak těžko se o této zemi získávají informace (o ekonomických otázkách ani nemluvě). Drtivá většina světových statistiky začíná až Albánií a pokud se již Afghánistán do statistických ročenek dostane, pak jsou u jeho jména v kolonkách buď velmi staré údaje (v lepším případě), nebo zde údaje zcela chybí. Stejně tak je to u cestovních kanceláří. Zkuste najít cestovní kancelář (z kterékoliv vyspělé země), která Vám nabídne cestu do Afghánistánu včetně ubytování a já Vám, jak se říká v pohádkách, dám půl království. Proč to tak je? Proč jsem se dokonce divil, že Afghánistán je řádným členem OSN? Proč většina zemí světa přetrhala s Afghánistánem diplomatické styky? Proč se do Afghánistánu lze dostat jen aerolinkami Saudské Arábie? Proč i český velvyslanec z Afghánistánu v roce 1992 doslova utekl? Proč se za tento rok (zatím) dovezlo z Afghánistánu zboží jen za 12 mil. Kč? A proč mi dokonce ani na ministerstvu zahraničí nemohou poskytnou údaje, které bych rád ve své práci použil?
Snad se mi podaří na tyto, ale i jiné otázky, odpovědět ve zbytku práce (především pak v první obecné části).

1 Všeobecná část

Začnu poněkud nevšedně a podívám se na to, jak uvádí téma "Afghánistán" některé zajímavé publikace. Tak například v Ottově slovníku naučném se můžeme na úvod dočíst toto: "Afghánistán (země Afghánů) jmenuje se knížectví (emirát) v západní Asii mezi Rusí k severozápadu, Persií k západu, Belúdžistánem k jihu, Indií k východu a Buchárou k severu, mezi 28st.45' - 37st.15' s.š. a 60st.55' - 74st 45' (od Greenw.).

Malá československá encyklopedie (mimochodem 5 svazků po 900 stranách - proč malá?) pak si nemůže odpustit trochu toho "politického pohledu": "Afghánistán - Afghánská demokratická republika, Džamhurijati demokratíki Aghánistán - vnitrozemský stát v jz. Asii......uhájil nezávislost proti útokům britského impéria a v současnoti, za pomoci zejména SSSR (?? nebyla snad SSSR - Afghánská válka?), překonává hospodářskou a technickou zaostalost".
A co na Afghánistán říká kniha Všechno o Zemi od Reader´s Diggest Výběru?
"Afghánistán - i po tisíciletých bojích jsou vyhlídky na mír v této divoké hornaté zemi stále v nedohlednu. Přesto je Afghánistán, protkaný a obklopený majestátními horami, strategickým místem asijského kontinentu".
Nejenže jsou tyto úryvky, dle mě, poměrně zajímavé, ale hlavně vždy ukazují na jeden z mnoha důvodů proč se Afghánistán nachází nyní v tak trystní situaci. K tomu se ale dostanu později. Nyní bych se zaměřil na historii a geografické údaje o této zemi.

1.1 Historie Afghánistánu

Dějiny moderního Afghánistánu se datují od poloviny 18. Století, kdy kmenový náčelník Ahmadšáh založil roku 1747 jednotný stát na většině území dnešního Afghánistánu. Téměř celé 19. Století byla země pod velkým tlakem carského Ruska na severu a Britské Indie na ýchodě. Podezření, že afghánští vládci dávali přednost Rusku, vedlo k prvním dvěma afghánským válkám s Británií (1838-1842 a 1878-1880). Britská vojska byla v obou případech poražena, ale v roce 1880 prosadila Británie smlouvu, která ji zajišťovala kontrolu nad důležitým průsmykem Chajbar. Vyvoláváním nepřátelství mezi Ruskem a Británií se Afghánistánu podařilo uchovat nezávislost vlastně po celou dobu své existence – byť pod britským vlivem.
V roce 1919 vnikl emír Amánulláh do Indie poté, co byla zamítnuta jeho žádost o úplnou nezávislost. Po nerozhodných bojích (třetí afghánská válka) byla nezávislost v roce 1921 potvrzena. V roce 1926 se nechal emír Amánulláh prohlásit za krále. Afghánistán zůstal v obou světových válkách neutrální, ale vztahy s Pákistánem jsou napjaté od rozdělení Indie a vyhlášení nezávislosti Pákistánu, protože Afghánci chtěli k zemi přičlenit provincii na severozápadní hranici obývanou Paštuny.
V roce 1973 byl státním převratem svržen král Muhammad Záhir. Po takřka padesáti letech monarchie byla vyhlášena republika a prezidentem se stal Muhammad Davúd. O pět let později byl zavražděn při druhém převratu, který nastolil marxistickou vládu Muhammada Rarakího. V září 1979 byl Tarakí dalším převratem svržen a zavražděn a prezidentem se stal Háfizulláh Amín. Vzhledem k silné opozici venkova si vláda brzy uvědomila, že se může udržet u moci pouze s pomocí SSSR. Sověti žádosti rádi vyhověli, čímž začala černá doba dnešního Afghánistánu. V prosinci 1979 vnikli sovětští vojáci do země, sesadili Amína a na jeho místo dosadili Babraka Karmala (do té doby velvyslanec v Československu!!). Ten byl v květnu 1986 nahrazen Muhammadem nadžíbulláhem, generálním tajemníkem Lidově demokratické strany Afghánistánu.
Soupeření mezi klany a jejich neustálá připravenost k boji dostaly nový impulz. Země byla rozdělena mezi přívržence marxismu, podporované sovětskou armádou, a bojovníky hnutí odporu, kteří představovali nelítostnou, i když nekoordinovanou opozici. Někdy bojovali i sami mezi sebou. O Vánocích 1979 přišla sovětská vojska, aby (jak jsem zmínil dříve) podpořila slabou marxistickou vládu. Poté zůstala v zemi a čelila partyzánské válce hrdých domorodců, zvyklých už od dětství zacházet s puškou a přivyklých krvavým potyčkám a kmenovým válkám. Jen dvě věci kmeny sjednocovaly: všichni byli muslimové a byla to jejich země. I když Sověti měli moderní zbraně, nemohli kontrolovat celé území a po devíti letech tvrdých bojů odešli. Při válce se Sověti spoleháli hlavně na bombardování a pozemní odstřelování, ale výsledkem bylo vždy pouze dočasné stažení partyzánů. Sověti pak rozšířili odstřelování i na zemědělské oblasti. Pole, skladiště i stáda byly zničeny do té míry, že v některých oblastech se objevila aktuální hrozba hladomoru (a ta trvá do teď – díky suchu či občanské válce). Po 9 letech bojů, kdy se stal Afghánistán opravdou jednou velkou troskou, byla v roce 1988 v Ženevě uzavřena “Smlouva o Afghánistánu”. Ta nařídila 140 000 vojákům ze SSSR z Afghánistánu odejít – poslední z nich 15. února 1989.
Vítězní mudžáhidové (účastníci džihádu – svaté války – proti SSSR) vyhlásili 18. Dubna 1992 Islámský stát Afghánistán. V prosinci stejného roku mudžáhidové zvolili Burhánuddína Rabáního afghánským prezidentem. Avšak ani tato vláda nevydržela dlouho a stabilita státu je tak v nedohlednu. Po těchto událostech se totiž na scénu dostává fundamentalistické hnutí Taliban, které nyní ovládá téměř celý Afghánistán. Důsledky a následky vlády ortodoxních vyznavačů islámu jsem zmínil již dříve.

1.2 Geografické údaje

Afghánistán - oficiální název je Islámský stát Afghánistán (hnutí Taliban používá od roku 1997 název Islámský emirát Afghánistán) - je vnitrozemský stát v jihozápadní Asii. Nejkrátší vzdálenost k moři (Arabské moře) je přibližně 300 km.
Jeho rozloha je 652 225 km2 (zajímavé je, že ještě Malá československá encyklopedie uvádí rozlohu jen 647 467 km2). Jeho sousedy jsou v této nehostinné části světa Pákistán, Tádžikistán, Írán, Turkmenistán Uzbekistán a Čína (viz. obrázek č.1).


(Obrázek č. 1)


Nejdelší hranice má Afghánistán s Pákistánem. Opět uvedu malou perličku. Dva aktuální důvěryhodné zdroje uvádí zcela odlišné údaje o délce hranic s Pákistánem - encyklopedie Britanica uvádí délku hranic s Pákistánem 1 810 km, zatímco portál CountryWatch 2 430 km. I z této maličkosti lze vyvodit, jak málo svět o Afghánistánu ví - dokonce se tvrdí, že velká část území tohoto státu je dosud nepropádána. Každopádně v následující tabulce (viz tabulka č. 1) uvedu délku hranic s ostatními státy (zdroj - CountryWatch.com).


Sousedící stát Délka hranice
Pákistán 2 430 km
Tádžikistán 1 206 km
Írán 936 km
Turkmenistán 744 km
Uzbekistán 137 km
Čína 76 km



(Tabulka č.1)

Velmi podstatnou roli hraje v otázce Afghánistánu nejen jeho poloha, ale také jeho povrch. Afghánistán je totiž vyloženě horskou zemí s velmi členitým povrchem. Přesto se dají v Afghánistánu (podobně jako např. v pouštích oázy) najít i ve vysokých horách skrytá zelená údolí, která pak hostí nefalšované afghánské vesničky, do kterých se rozhodně návyky západních civilizací jen tak nedostanou. Celých 33 % plochy státu leží mezi 1 800 - 3000 m n.m. a 10 % země je výše než 3000 m n.m. Od severovýchodu k jihozápadu se táhne horská soustava Hindúkuše, nejvyššího pohoří v Afghánistánu, jehož vrcholy přesahují 7 000 m n.m. (nejvyšším je na pákistánských hranicích Nošak - 7 492 m n.m.) Pohoří Hindúkuš tak tvoří ohromnou přírodní bariéru, díky které je Afghánistán izolován nejen "diplomaticky", ale zčásti i geograficky. Nemalou důležitost má proto pro stát Chajbarský průsmyk, kterým vede cesta do Pákistánu a je odtud přístup také do bývalých sovětských republik - Tádžikistánu, Uzbekistánu či Kazachstánu (Pravdou ovšem je, že v dnešní době mají z této skutečnosti tyto státy spíše obavu, a to díky rozšiřování Islámu do těchto zemí právě z Afghánistánu).
Už z charakteristiky povrchu je patrné, že země rozhodně nenabizí ty nejlepší podmínky pro nějaké výraznější aktivity. Jednak jde o naprostou nedostupnust některých oblastí, dále o to, že většina státu leží na velmi suchém a neúrodném území (na jihu a jihovýchodě jsou převážně pouště - např. Registan a Margo). Nejúrodnější místo země je tak jednoznačně na severu podél řeky Amudar´ji (pramení na ledovcích Pamíru), která zde tvoří hranici s Uzbekistánem a Tádžikistánem. Zajímavé na afghánských řekách je to, že jen jejich mizivá část patří k nějakému světovému rozvodí. Do moří či oceánů se tak dostává jen několik málo řek na východě země. Z nich je nejdůležitější Kabul, která vtéká do Indu a díky němu dále do Indického oceánu. Drtivá většina řek tak končí svou pouť ve vnitrozemských jezerech, nebo vysychají v písečných pouštích či v solných oblastech Goude zíre. Přesto jsou řeky v mnoha místech velmi významným dárcem života. K těm významějším mohu zařadit např. ještě Helmand, Hari či Farrahrud. K lepšímu přiblížení právě napsaného přidávám další dva obrázky (viz. obrázek č. 2 a 3).



(Obrázek č. 2 - Horopis země)



(Obrázek č. 3 - Hory, řeky, pouště)


Jak jsem se již zmínil dříve, ani s podnebím "to Afghánistán nevyhrál". To je ovlivněno zejména polohou a povrchem státu. Je tedy vnitrozemské, suché a velmi proměnlivé. Navíc existuje několik jakýchsi regionálních variací podnebí. Velké rozdíly panují hlavně mezi severem a jihem. Klima severovýchodu je subartické (hlavně díky velké nadmořské výšce), což přináším obyvatelům velmi tvrdé, studené a suché zimy. Pohoří na hranici s Pákistánem je zase silně ovlivněno Indickými monzuny, které přicházejí pravidelně v období června až září. Ty přinášejí do oblasti velkou vlhkost a také tolik chybějící déšť.
Vždyť průměrné srážky na většině území se pohybují mezi 40 - 400 mm za rok (většina srážek zde navíc spadne mezi březnem a květnem). Maximálních hodnot dosahují právě v horských oblastech hraničících s Pákistánem (až 800 mm srážek na metr čtverečný za rok).
Velké rozdíly jsou ovšem také v teplotách. V místech, kam ještě zasahuje vliv monzunu se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do - 8 stupňů celsia. Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky, kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě se zde mohou dočkat až 35 stupňových mrazů.
Jih země je pak ovlivněn hlavně svou "poušťnatou charakteristikou". Tedy opět stačí krátce shrnout - teplo, sucho. Navíc jsou v této oblasti časté velmi prudké větry, které pak vyvolávají písečné bouře.

Díky své izolovanosti a díky drsnému podnebí však zůstává pravdou, že některé části Afgánistánu si opravdu zachovávají svou tvář tak, jak je příroda stvořila. Je zde mnoho oblastí, kam lidská noha nikdy nevkročila, což dalo vzniknout mnoha národním parkům a přírodním rezervacím. Mohu zmínit malou zajímavost (sám se jí divím). V Afghánistánu se prý nachází nejvýše položené hnízdiště plameňáka růžového (3 000 m n.m.). Myslím, že v tom je dnes asi jediné lákadlo Afghánistánu. Je to sice lákadlo jen pro opravdové dobrodruhy, každopádně si troufám tvrdit, že v tomto směru lákadlo velmi zajímavé.

1.3 Lidé

Není to jen další kapitola mé práce, ale opět je to i jeden z problémů dnešního Afghánistánu - a snad problém největší. V Afghánistánu jich žije přibližně 25 838 000 (opět jsem našel mnoho různých údajů - proto opět používám údaj z CountryWatch.com).
Jde o obyvatele různých národností (Afghánci, Tádžikové, Uzbekové, Kirgizové atd), mnoha etnik, avšak téměř výhradně jednoho náboženství - islámu (v něm lze najít 2 základní odnože, a to tzv. "Suni" muslimy a "Shi'a" muslimy). Z velké různorodosti obyvatel pak vyplynula zajímavá skutečnost - v Afghánistánu jsou totiž dva úřední jazyky - tzv. paština a darí (afghánská perština). Paštinou mluví převážně Paštunové (o něco více než 1/3 obyvatel), darí lze pak slyšet z úst Tajiků, Hazarů, Chahar Aimaků a Kizilbashů (tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu). Další indo-evropské jazyky jsou zastoupeny již jen okrajově - jen tak mimochodem, celkový počet jazyků v Afghánistánu je odhadován na 50. Největším městem, a zároveň také hlavním, je Kábul. Odhady se opět různí, ale dle mého zdroje v něm žije okolo 1,5 mil. obyvatel. K dalším významným centrům pak patří Kandahar a Herat (v obouch městech žije něco přes 200 000 obyvatel).
Nyní bych mohl uvést několik statistických údajů, které se týkají obyvatel Afghánistánu (viz. tabulky č. 2 a 3).

- Procentuální zastoupení v různých věkových skupinách


Věk Procentní podíl Muži (přibližný údaj) Ženy (přibližný údaj)
0 – 14 42,37 5 598 000 5 371 000
15 – 65 54,86 7 362 000 6 839 000
65 a více 2,77 378 000 337 000
(Tabulka č. 2)

- Procentuální zastoupení v různých věkových skupinách (podrobnější členění)

Věk Celkem Muži celkem Ženy celkem Procentní podil
Celkem 25 888 000 13 340 000 12 548 000 100,0
0 – 4 4 215 000 2 149 000 2 065 000 16,3
5 – 9 3 579 000 1 827 000 1 752 000 13,8
10 – 14 3 174 000 1 621 000 1 552 000 12,3
15 – 19 2 751 000 1 408 000 1 342 000 10,6
20 – 24 2 369 000 1 224 000 1 145 000 9,2
25 – 29 2 022 000 1 042 000 980 000 7,8
30 – 34 1 681 000 873 000 808 000 6,5
35 – 39 1 409 000 740 000 669 000 5,4
40 – 44 1 165 000 613 000 552 000 4,4
45 – 49 956 000 500 000 456 000 3,7
50 – 54 774 000 403 000 371 000 3,0
55 – 59 611 000 318 000 293 000 2,4
60 – 64 461 000 240 000 221 000 1,8
65 – 69 326 000 170 000 156 000 1,3
70 – 74 209 000 110 000 99 000 0,8
75 – 80 115 000 62 000 53 000 0,4
80 a více 65 000 37 000 28 000 0,3
(Tabulka č. 3)

Z uvedených tabulek lez vyčíst, že Afghánistán je poměrně "mladá země". Zcela jistě však zatím stojí především negativní faktory. Jednak neznalost antikoncepce, ale hlavně to, že průměrná délka života je v Afghánistánů velmi malá (viz. tabulka č. 4). Tento fakt pochopitelně souvisí s především s životními podmínkami, úrovní sociální a zdravotní sítě, ale mnohdy také s náboženstvím.

- Průměrná délka života v Afghánistánu

Pohlaví Délka života (roky)
Muž 46,62
Žena 45,10
Celkem 45,88
(Tabulka č. 4)

Dalším podstatným údaje, který se týká obyvatel dané země, je gramotnost či negramotnost občanů. Myslím, že v tomto případě Afghánistán kopíruje trend chudých zemí po celém světě. Vzdělání není, je těžko dostupné a pokud ano - je v tomto případě hodně ovlivňováno náboženstvím. Navíc v Afghánistánu mají specifické postavení ženy, kde jejich přístup ke vzdělání je značně omezen. Toto a Islám (Taliban) jsou dle mě dvě hlavní brzdy dalšího rozvoje Afghánistánu. V následující tabulce (viz. tabulka č. 5) je znázorněn vývoj negramotnosti u mužů a žen v letech 1995, 1998, 1999.

Pohlaví 1995 – negramotní 1998 – negramotní 1999 - negramotní
Muži- starší 15-ti let 53,1 % 50,3 % 49,6 %
Ženy- starší 15-ti let 83,2 % 80,6 % 79,9 %
(Tabulka č. 5)

Pro budoucnost Afghánistánu je však ještě o něco důležitější další tabulka (viz. tabulka. č. 6) Ta ukazuje to, kolik procent dětí se "zapíše" do základní školy a kolik procent dětí pak následně studuje i školu střední (bohužel jde o údaje jen z roku 1995). Pro zajímavost uvádím také údaje, které zahrnují pouze dívky. I na nich je vidět diskriminace žen v celém islámském světě. Zároveň je zde jistě znát jakýsi středověký způsob života (především pak na vesnici), kde místo toho, aby rodiče poslali děti do školy, nechají je pracovat doma či na polích.

- Procento dětí přihlášených v roce 1995 do školy

Skupina % přihlášených na ZŠ % přihlášených na SŠ
Celkem 45,2 20,8
Dívky 29,8 12,9
(Tabulka č. 6)

Nyní ještě ve zkratce uvedu některé další ukazatele, které se vztahují k obyvatelstvu:
- Počet dětí narozených na 1000 obyvatel: 41,82
- Počet obyvatel zemřelých na 1000 obyvatel: 18,01
- Přírůstek obyvatel v roce 2000 (přibližně): 3,54 %
- Počet narozených dětí na 1 ženu: 6,8!!


1.4 Náboženství, zvyky

Již jsem předeslal dříve, že Afghánistán patří mezi státy, kde vládne Islám. A když píši vládne, tak to znamená, že opravdu vládne. Od roku 1994 pak vládne Afghánistánu v té nejhorší formě, jakou si jen lze představit. V tomto roce bylo totiž založeno v jižním Afghánistánu v provincii Kandahar hnutí Taliban. To si dalo za úkol oživit islámské tradice. Toto hnutí se pak brzy proslavilo především násilím, které páchalo na obyvatelstvu, a to ve jménu božím - tedy ve jménu Alláha. Přihlásilo se tak k Džihádu, tedy Svaté Válce, díky níž by se měl stát Islám světovým náboženstvím. Postupně se podařilo Talibanu ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu. A především Taliban je pak důvodem toho, že prakticky celý svět přerušil veškeré styky s tímto státem. Taliban vládne státu dle Koránu. Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se dle zákona nechová bývá tvrdě trestán. Nejvíce postiženy jsou tímto ženy, kterým už samotný Islám příliš nedopřává. Taliban pak zavádí výklad Koránu až do absurdností, nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout. Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě, nesmějí se šatit dle svého uvážení (především to platí opět pro ženy), dokonce by neměli mít ani televizi. Muži nesmí být oholeni - musí mít neustále na tváři plnovoous. Ženy pak jsou nuceny chodit zakryté do oděvů, přes které není vidět ani kousíček jejich těla. V některých provinciích musí ženy nosit dokonce i síťky přes oči. Tyto praktiky byly Talibanem dohnány opravdu do krajností ve zdravotnictví, kde často nastanou situace, že v daném obvodě nemůže být žena dokonce ani operována, neb muž-doktor nesmí spatřit odhalenou část těla cizí ženy. Myslím, že o lidských právech a jejich porušování by se v případě Afghánistánu dalo psát velmi dlouho, proto se nyní obrátím raději ke zvyklostem, které vycházejí ze samotného islámu a k tradicím, které přijali afghánští obyvatelé během staletí za své.

Nejprve se zmíním o zvyklostech, které vyplývají z výkladu Slova svatého - Koránu. Každý muslim (tedy drtivá většina obyvatel Afghánistánu) má určité náboženské povinnosti, či zvyklosti. Mezi ně patří vyznání víry (šaháda), konání modlitby pětkrát denně (salát), placení náboženské daně (zakát), půst v měsíci Ramadánu (saum) a pouť do svatého města Mekky (hadždž).
Salát se koná pětkrát denně v určených časech, kdy se provádí určený sled pohybů, včetně známého dotýkání se čela země a pronáší se jednak již Mohammadem určená slova a jednak volitelná slova. Většinou jde o chválu Boha a děkování. V Islámu není tolik zvykem Boha o něco prosit jako u křesťanů. K modlitbě je pak třeba přistupovat rituálně očištěný (v zásadě omytí obličeje, rukou a nohou obyčejnou vodou) a vhodně oblečený.
Zakát představuje určenou část majetku a je možné ji odevzdat libovolné muslimské organizaci a či nadaci anebo rovnou odevzdat lidem, kteří ji bezprostředně potřebují. Původně měl zakát vysloveně charitativní smysl, v historii se však často přeměnil na obyčejnou daň.
Saum je třicetidenní půst od jídla, pití a pohlavního styku. Velmi podstatné však je, že platí pouze pro denní dobu. Drží se v měsíci ramadánu, který se díky islámskému lunárnímu kalendáři postupně stěhuje přes různá roční období. Staří, děti a nemocní jsou omluveni.
Hadždž - pouť do Mekky - také neplatí pro všechny muslimy. Opět jsou omluveni ti, kteří jsou duševně i tělesně zdrávi a ti, kdož nemají dostatek finančních prostředků. I v Mekkce samotné pak probíhá řada rituálních obřadů, které musí muslim vykonat.
Z Koránu však nevyplývají pouze těchto pět základních povinností muslima, ale dalo by se říci, že v Afghánistánu se Koránem řídí prakticky celý život člověka. Je zde přesně upraveno například to, jak se žádá nevěstu o ruku (výhradně se žádá otce), jak se lze s ženou (mužem) rozvést apod. Musím jen podoktnout, že v oblastech, které ovládá Taliban jsou veškeré tyto náboženské zvyklosti (povinnosti) striktně dodržovány a jak jsem již zmínil dříve, jejich "nekonání" se tvrdě trestá (pochopitelně opět dle Koránu - tedy např. bičování, kamenování, sekání rukou apod.)



Rozhodně zajímavější pohled je na zvyky a tradice, které se v Afghánistánu vyvíjeli v průběhu staletí, která nejsou na náboženství žádným způsobem vázána a která dělají z obyvytel Afghánistánu jedinečný národ s jedinečnou kulturou.
V jednom z posledních čísel časopisu Reflex jsem se dočetl, že Afghánci (pokud se dokáží odprostit od náboženských předsudků a pokud jen trochu chtějí) jsou velmi pohostinný národ. Každá, i ta nejchudší rodina, cizince pohostí a dá mu třeba i to, co by sami sobě tito lidé odepřeli. Člověk však neustále musí respektovat jejich tradice a zvyky (ať náboženské či nikoliv). Dokud tak činí, je přítelem hostitele a ten ho zahrne veškerou přízní, kterou mu může věnovat. A na co by se měl cizinec, pokud by chtěl využít již zmíněné dobrosrdečnosti obyvatel, připravit?

Předkrmy:
- Boulanee: (Jídlo připravované z uvařených a rozmačkaných brambor, mletého hovězího masa, papriček, černého pepře, zelených cibulí a vše je pak dochuceno pěknou dávkou koření, kterému vévodí koriandr. Po mnoha úpravách se výsledná směs opeče na pánvi na kukuřičném oleji. Boulanee se podává s jogurtovou nebo rajčatovou omáčkovou)
- Sambosa: (Základem je opět mleté hovězí maso, ke kterému se na pánev postupně přidává voda, sůl, černý pepř, tentokrát žlutá cibule, zelená či červená paprika, rozemletý česnek a pochopitelně koriandr. Z tohoto základu se připraví směs, která se podává se speciálním pečivem (v angličtině “pastry puff sheets”).
- Zardak: (Velice zajímavá kobinace podušené mrkve a rozinek – jakýsi afghánský salát. Nejdříve se nakrájí na úzká kolečka mrkev, která se naskládá na dno pánve, zaleje vodou a 15 min. dusí. Po 15-ti minutách se přidají již zmíněné rozinky a vše se zasype “hnědým cukrem” a zaleje opět kukuřičným olejem. Vše se podusí ještě dalších 15 minut).

Hlavní jídla:
- Bonjan Chalow: (Výsledný pokrm je velmi ostré a výrazné jehněčí maso. Může se podáváat s jakoukoliv obvyklou afghánskou přílohou, ale afghánci si na tomto jídle pochutnávají hlavně s rýží. Začíná se tentokrát cibulkou, která se osmaží na oleji. K ní se přidá již zmíněné jehněčí. Po chvilce smažení se k masu a cibulce přidá jedna lžice rozdrceného česneku a sůl. Mezi tím si na jiné pánvi (bez oleje!) osmahnu malé kostičky z lilka (do hněda) – ty pak přidám k hotovému jídlu. Na pánev s masem se pak ještě přidají nakrájená čerstvá rajčata, pochopitelně opět nechybí koriandr a dále snad veškeré druhy pálivých pepřů, jaké existují. Vše se zalije vodou a vaří ještě dalších 20 minut.
- Kofta wa Chalow: (Ačkoliv bylo u tohoto jídla uvedeno, že jeho příprava je jednoduchá, nemá rozhodně cenu sem vypisovat celý proces, který by vedl k vytvoření toho, zcela jistě velmi lahodného, pokrmu. Výsledkem by měly být koule z mletého jehněčího masa, které jsou opět výrazně ochuceny všemi možnými druhy koření. Afghánci doporučují toto jídlo podávat s tzv. “basmati rice” – bohužel se mi nepodařilo zjistit, o jaký druh rýže v tomto případě jde.)
- Murgh Sorwa: (Tentokrát jde o jednu (prý) z nejlahodnější afghánských polévek. K přípravě tohoto pokrmu je třeba mít k dispozici velký hrnec, omytou a tuku zbavenou 1 libru kuřecích prsou, jednu žlutou cibuli, již tradiční rozemletý česnek a opět mnoho druhů pepře. Toto vše přidáme do určeného množství vody a vaříme, dokud není maso jemné – podle afghánského receptu by to mělo být asi 25-30 minut. Po této době je třeba kuřecí prsa vyndat, nakrájet na malé kousky a vložit zpět do vařící vody. Do polévky se pak ještě přidá “všudybyl” koriandr a mražená zelenina. Po pěti minutách se do polévky dodá poslední ingredience, a tou jsou vaječné nudle. Množství nudlí je v receptu také velmi zajímavě vymezeno a zjednodušený překlad zní asi takto: “Množství nudlí se odvíjí od toho, kdo s vámi jí a dle toho, jaký má hlad”. Hotová polévka pak nejlépe chutná s afghánským chlebem.)
- Murgh Kabob: (I pro tento pokrm je základem kuřecí maso. Pro tento pokr se pak vytváří speciální marináda. Nejdříve se rozpustí 2 lžíce šafránu v horké vodě, přidá se opět rozemletý česnek, lžíce kukuřičného oleje a vše se řádně promíchá. Teprve po promíchání se přidávají další ingredience – sůl, čerstvý koriandr a bílý jogurt. Tím je marináda hotova. Do ní se pak kuřecí plátky asi na 4 hodiny naloží. Následně jsou pak upraveny na venkovním grillu. Jídlo se nejčastěji podává s čerstvou zeleninou.)

Deserty:
- “Berry Yoghurt Shake”: (Pro přípravu tohoto desertu je třeba mít (jak z názvu vyplývá jakýkoliv typ “berries” (nejčastěji jsou to v Afghánistánu maliny), mléko a obyčejný bílý jogurt. Toto vše se řádně promísí, přidá se med a “růžová voda” a vše se míchá, dokud nám nevznikne jemný a výtečný “berry yoghurt shake”.)
- Firnee: (Pro začátek smícháme určitou dávku mléka s kukuřičným škrobem. Přidáme kardamon (rostlina z čeledi zázvorníkovitých, semena se používají jako koření) a opět růžovou vodu. Tuto směs přelejme na pánev a uvedeme do varu. Afghánský rádce dodává, že je třeba vařit postupně – směs se nesmí rozpálit příliš. Po chvíli vaření se sejme z plotny a dá vychladit do ledničky. Podává se studené a posypané drobnými kousky pistácie.)
- Khatai: (Tato lahůdka plní v Afghánistánu podobnou funkci, jako v České republice např. tvarohové buchty. Připrava je však zřejmě o něco jednodušší. Předhřejeme si troubu na 350 stupňů celsia. Uděláme těsto z mouky, hnědého cukru, kardamonu a kukuřičného oleje. Z těsta se pak udělají kuličky, které se vloží do trouby a pečou, dokud nejsou hnědé. Na konci se opět přidá sypaná pistácie.)

Svých tradičních jídel si však afghánci příliš neužijí. Mnoho z nich žije na hranici
chudoby, mnozí z nich dokonce pod ní (v některých částech Afghánistánu jsou dokonce
lidé nuceni jíst listí ze stromů). Proto se častěji setkáme s jídly mnohem prostějšími. Nejčastěji se jí afghánský chléb – “nan”, speciální typ jogurtu – “mast” či zeleninové polévky. Strava je pak pochopitelně doplněna místním ovocem a zeleninou. Maso či rýže se na jídelníček dostávají opravdu zřídka. Nejoblíbenějším nápojem v Afghánistánu je zelený, hodně slazený čaj. Čajovny jsou vůbec místem, kde je rušno. Lidé se zde scházejí a diskutují a dokonce do nich častou zvou své návštěvy.

Po poměrně rozsáhlé části, kde jsem napsal něco pro gurmány, nyní ještě v krátkosti zmíním další “tradiční věci”, které se vztahují k této islámské zemi. Tak například národním sportem je tzv. Buzkazhi (mimochodem jde o sport, o kterém se říká, že se začal v Afghánistánu praktikovat už s příchodem prvních obyvatel na toto území - mongolů). Hrají ho pochopitelně pouze muži (viz. Obrázek č.4). Prohánějí se na velkém prostranství na koních a snaží se dostat bezhlavou telecí mršinu do určeného sektoru (branky). Vítězí pochopitelně ten tým, kterému se podaří mršinu do branky umístit nejvícekrát. Navíc existují v Afghánistu jakési dvě verze této hry - Tudabarai a Qarajai. Rozdíl je pouze v obtížnosti pravidel. Jednodušší na pochopení je prý Tudabarai. Je nutno dodat, že umístit “míč” do kruhového vymezeného prostoru je velmi těžké a muži, kteří to dokáží, jsou ve svém okolí dokonce uctíváni – říká se jim “Chapandaz”.
(Obrázek č. 4 – Buzkazhi)

Dalšími národními sporty jsou například Tent-pegging, Kite-fighting (tento sport je oblíben především u mládeže) a Topay-Danda. Horší už je to se sporty klasickými. Taliban totiž nastolil velká omezení například ve sportovním oblékání, v době kdy se smí či nesmí sportovat apod. Díky tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit (myslím, že speciálně město Kandahár) pákistánským fotbalistům za to, že je hnutí Taliban po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhalo dohola. A důvod? Hráči z Pákistánu hráli v trenírkách, což je nábožensky zcela nepřípustné. Dalším “výdobytkem” vlády Talibanu je to, že se her nemohou účastnit ženy, či že Afghánistán nemůže vysílat své sportovce na olympijské hry (i když například letos se to snažil všemi prostředky změnit). Co si tedy může afghánský muž ve volných chvílích zahrát? Resp., co Afghánce baví? Jde především o silové sporty jako wrestling (afghánsky Palwani), box či judo. Dále pak basketbal, fotbal, střelba či atletika (především běhy na větší vzdálenost).
Co se týče muziky, tak si můžete být zcela jisti, že v Afghánistánu se setkáte pouze s hudbou místní. Není to tím, že by se třeba afgháncům zahraniční hudba nelíbila, ale tím, že se k nim prostě nemají jak dostat. V celé zemi jsou zakázány televize a rádií je v celém Afghánistánu jen asi 100 000 (pochopitelně lze naladit jen místní stanice). Internet či jiné modernější formy komunikaci tu nejsou vůbec. Přesto nelze říci, že by si Afghánci nemohli vybrat z více odnoží muziky – naopak. Mimo tradiční hudby si lze poslechnout jak afghánské folkové skladby, tak například i afghánský pop (jeho představitelem je například asi nejznámější skupina v Afghánistánu - Kayahan Music Band). Zřejmě nejoblíbenější je však tradiční afghánská hudba. Využívá se při ní nespočet zvláštních nástrojů, které nelze spatřit nikde jinde než zde. Jde hlavně o různé druhy bubínků, bubnů a strunových nástrojů – mohu pro zajímavost uvést názvy a obrázky některých z nich:

- Richak (jakási místní basa)
- Waj (drnkací nástroj)

- Rebab (dle mě plní funkci kytary)

Myslím, že vhodněji nemohu pasáž, ve kterém jsem se zabýval zvyky a obyčeji
Afghánců, zakončit, pokud zde uvedu několik (prý) afghánských přísloví:
- “Tam kam jde tvé srdce, jdou i tvé nohy” (vysvětlení je takové, že domov je tam, kde má člověk své srdce)
- “Dluhy rozdělují ty, kdož se mají rádi” (Půjč příteli peníze a on se stane tvým nepřítelem)
- “Ocet, který je zadarmo, je sladší než med” (Lidé rádi dostávají peníze “za nic”)
- “Dokonce ani pět prstů na ruce není stejných” (Každý člověk je jiný a od ostatních se velmi často odlišuje velmi mnoho)
- “Co dokážeš spatřit v sobě, to dokážeš spatřit i v okolním světě” (Duše je zrcadlem světa)


2 Odborná část - Afghánistán

2.1 Rychlý přehled

V kapitole 3.1 shrnu v krátkosti základní údaje o Afghánistánu, které považuji
vzhledem k tématu práce za podstatné.

- Oficiální název státu: Islámský Stát Afghánistán
- Hlavní město: Kábul

- Měna: 1 afghání = 100 pulů
(drobné mince ani bankovnky nejsou v oběhu)
Běžně se zde platí americkým dolarem či pákistánskou rupií (1 pak. rupie = 880 – 960 Afghání).
Kurz není vyhlašován ani nijak regulován centrální bankou. Je značně kolísavý a má výrazné inflační tendence.
Směnný kurz k americkému dolaru je cca. 50 000 afghání/1USD.

- Časové pásmo: GMT + 4,30 hod.

- Úřední jazyk: paština, darí

- Hlavní svátky: 19. Srpna – Den nezávislosti
První jarní den – Nowruz (Nový rok)
28. dubna – Vítězství muslimského národa
4. května – “Vzpomínkový den”

- Fiskální rok: 21. března – 21. Března

- Věk pro vstup do armády: 22 let

- Základní sazba stravného při zahraničních cestách: 26,- USD/1 den

- Mezinárodní předvolba: 93-

2.2 Administrativně – správní členění Afghánistánu

- Oficiální “dlouhý název” státu: Islamic State Of Afghanistan
- Oficiální název používaný Talibanem: Islamic Emirate Of Afghanistan
- Oficiální “krátký název” státu: Afghanistan
- Místní “dlouhý název” státu: Dowlat-e Eslami-ye Afghanestan
- Místní “krátký název” státu: Afghanestan

Afghánistán je administrativně rozdělen do 30 provincií . Provincie se
dále dělí na distrikty a poddistrikty. Každá z provnicií má ve svém čele guvernéra, který je volen centrální vládou. Díky této decentralizaci moci jsou však často právě guvernéři absolutistickými vládci v dané provincii. Nejnižšími správními jednotkami jsou obce. Ty mají ve svém čele 3 základní autority – “malika” (jakéhosi starostu), “miraba” (člověk, který se stará o příděly pitné vody) a již zmiňovaného “mullaha”. V dnešním Afghánistánu je však běžnější ta situace, že vesnici vládne vlastník největší části půdy v oblasti – tzv. “khan”, a to i přes existenci voleného malika či miraba.

Seznam provincií (kde je známa, uvedu také přibližnou rozlohu):
- Badachšán 44 400 km2
- Badhis 21 850 km2
- Baghlán 17 100 km2
- Balkh 12 590 km2
- Bamian 17 400 km2
- Farah 47 800 km2
- Faryab 22 280 km2
- Ghazni 23 400 km2
- Ghowr 38 700 km2
- Helmand 61 800 km2
- Herat 61 300 km2
- Jowzjan 25 550 km2
- Kábul 4 580 km2
- Kandahár 47 680 km2
- Kapisa 1 870 km2
- Konar 10 500 km2
- Kondoz 7 800 km2
- Laghman 7 200 km2
- Lowgar 4 650 km2
- Nangarhar 7 600 km2
- Nimrozi 41 350 km2
- Paktija 9 580 km2
- Paktika 19 350 km2
- Parvan 9 500 km2
- Samangan 15 500 km2
- Sar-E-Pol Neznámo
- Takhar 12 400 km2
- Uruzgan 29 300 km2
- Vardak 9 000 km2
- Zabul 17 300 km2

- Pozn: Brzy zřejmě začnou existovat další dvě provincie – Nurestan a Khowst.

Mezi jednotlivými provinciemi existují velké ekonomické rozdíly. Tak například
provincie Herat či Kandahar mají velké zisky z pohraničního obchodu se sousedními zeměmi (a jsou na tom relativně “dobře”). Naopak severní provincie (především Badakštán a Bamyan) jsou absolutně izolovány a prakticky neustále zde obyvatele trápí nedostatek jídla a dalších základních surovin. Další 2 provincie, Parwan a Kapisa, byly pro změnu úmyslně zablokovány Talibanem, což zde způsobilo opět nedostatek základních surovin a tím také obrovský nárůst jejich cen.

Poslední údaje uvádějí, že jen asi 20 % obyvatel Afghánistánu (asi 5 mil.) žije ve
městech. Asi polovinou se pak na městském obyvatelstvu podílí hlavní město Kábul a jeho předměstí. Velkou skupinu obyvatel tvoří místní kočovní pastevci – tzv. nomádi, kterých je dle odhadů přibližně 2,6 mil. Tyto kočovné kmeny mají ve zvyku vždy před zimou sestupovat z horských pastvin do teplejších nížin. Při této cestě je velmi častým jevem to, že lidé ve vesnicích dovolí nomádům, aby se stáda těchto kočovných pastevců pásla na jejich (před zimou již sklizených) polích. Spokojeni jsou nejen nomádi, ale také vesničané, neb jim zvěř velmi dobře svými výkaly pozemky pohnojí. Nomádi pak pochopitelně ve vesnici nakoupí zásoby na další léto v horách – především čaj, pšenici a petrolej ke svícení. Obchod je však oboustraný, neboť vesničané zase nepohrdnou výrobky z vlny či z mléka, které zase nabízejí nomádi. Velmi zajímavé je, že ženy jsou v komunitě nomádů mnohem svobodnější a mají podstatně více práv, než ženy ve vesnicích či městech.

2.3 Vnitropolitická situace Afghánistánu

Afghánistán se již 21 let nachází ve válce a tím i ve stavu politické nestability. V zemi
neexistuje fungující ústřední vláda. V jednotlivých provinciích v omezené míře fungují místní administrativy, civilní instituce však mají zcela primitivní podobu. Země nemá dokonce ani všeobecně uznávanou ústavu, vládne se dle Koránu a o nezávislém soudnictví si občané Afghánistánu mohou také jen nechat zdát.

2.3.1 Vláda

V současné době existují v Afghánistánu dvě vládní struktury:

1. Vláda Talibanu v Kábulu odvozená od ideologického centra v Kandaháru. V čele této vlády stojí Nejvyšší šura (rada) utvořená kolem “knížete věřících” (amír al-mu’minín) Muhammada Umara. Správu země (určitých území) provádí prozatímní kabinet v Kábulu (Kábulská šura), v čele s mullou Muhammadem Rabbáním. Struktura vlády není kromě některých ministerstev zcela zřetelná a systém státní správy je nejasný. Dalším vládním orgánem je vojenská šura.
Vláda Talibanu není mezinárodně uznaná žádným státem s výjimkou Pákistánu, Saúdské Arábie a Spojených Arabských Emirátů.

2. Aliance vojenských a politických formací tvořená zbytky vlády Burhánuddína Rabbáního, především s jejím vojenskými jednotkami vedenými Ahmadem Šáhem Masúdem, a šíitskou politickou stranou hezb-i-Wahdat. Jako hlava vlády se deklaruje bývalý prezident Rabbání. Problémem této vlády jsou především vleklé spory ve vlastních řadách. Podstatné ovšem je, že Rabbání má kontrolu nad většinou afghánských zastupitelských úřadů v zahraničí. Jeho představitel stále reprezentuje Afghánistán u OSN.

Exekutiva v Afghánistánu, jak již bylo zmíněno, prakticky neexistuje, přesto zde uvedu,
jak by vypadala struktura výkonné moci v tomto státě za normálního politického stavu:

1. V čele stojí, stejně jako např. u nás, předseda vlády, který má ke své práci několik náměstků a poradců.
2. Ministerskému předsedovy je pak podřízena řada ministerstev:
- Wizarat-e-Defah – Ministerstvo obrany
- Wizarat-e-Ma-aref – Ministerstvo školství
- Wizarat-e-Taaleemat-e-Aali – Ministerstvo vyššího školství
- Wizarat-e-Khareja – Ministerstvo zahraničních věcí
- Wizarat-e-Mallia – Ministerstvo financí
- Wizarat-e-Plan – Ministerstvo plánování
- Wizarat-e-Daakhela – Ministerstvo vnitra
- Wizarat-e-Tujarat – Ministerstvo obchodu
- Wizarat-e-Aad-lia – Ministerstvo spravedlnosti
- Wizarat-e-Qabayel – Ministerstvo kultury
- Wizarat-e-Aab-o-Burq – Ministerstvo pro vodu a elektřinu
- Wizarat-e-Transport – Ministerstvo dopravy
- Wizarat-e-Mahajereen – Ministerstvo pro uprchlíky
- Wizarat-e-Maaden-o-sanaye – Ministerstvo těžby a průmyslu
- Wizarat-e-Saheeya – Ministerstvo pro odminování a zdravotnictví
- Wizarat-e-Mukhaberat – Ministerstvo komunikací
- Wizarat-e-Inkeshafe-e-dehat – Ministerstvo pro rozvoj zemědělství
- Wizarat-e-Khanasazee – Ministerstvo bydlení
- Wizarat-e-Zera-at-wa-Aabyari – Ministerstvo zemědělství a zavlažování
- Wizarat-e-Fawa-ed-e-Aama – Ministerstvo pro veřejné práce
- a dále několik ministerstev bez portfejí


Rozdělení zákonodárné moci je podstatně jednodušší. Existují dvě základní instituce:
- Musherano Jirga – Upper House (Senát)
- Wuloosi Jirga – Lower House (Parlament)


V poslední době neustále pokračuje úsilí Talibanu o mezinárodní uznání jeho vlády.
Zatím se však tato snaha zcela míjí účinkem. Taliban totiž nadále odmítá rezoluce vyzývající k příměří mezi znepřátelenými stranami a utvoření široce založené koaliční vlády v Afghánistánu, reprezentující všechny politické a etnické skupiny.
V listopadu roku 1999 vstoupila v platnost rezoluce Rady Bezpečnosti OSN, uvalující na Taliban sankce, především zmrazení finančních aktiv a zákazu mezinárodní letecké dopravy. Sankce mají Afghánistán přimět mimo jiné i k vydání teroristy Usámy Bin Ládína (sankce jsou dle Charty OSN povinny dodržovat všechny členské státy OSN. ČR přijala příslušný zákon v únoru 2000)


2.3.2 Právní systém

Ústava z roku 1931 ustanovila, že Islám je posvátnou a nedotknutelnou vírou
Afghánistánu a že "Hanafi" systém je zákonem. "Hanafi" je jeden ze 4 ortodoxních systémů výkladu víry v Sunitském islámu, a je pokládán za základní interpretaci Šaríi - tedy islámského zákona.
V roce 1964 pak Ústava dokonce stanovila, že žádný zákon nemůže odporovat Islámu či Islám popírat a že Šaría bude uplatňována i v těch případech, které klasické zákony vůbec neupravují. Tato ústava zahrnula do právního systému také náboženské soudce, ale zároveň potvrdila převahu světského práva nad náboženským. V soustavě soudů vévodil v té době "Nejvyšší soud". Dále bylo stanoveno, že jazykem pro soudní jednání bude výhradně buď jazyk Pashtu nebo Dari. Byly také zřízeny speciální soudy pro řešení politických sporů.
Po převratu v roce 1978 a změně vlády bylo přijato mnoho opatření, která měla zemi přiblížit západnímu právnímu systému. Například byla mimo zákon postavena lichva či byla zrušena tzv. "cena za nevěstu", kterou platil novomanžel rodině nevěsty. Především pak bylo ustanovena rovnost mezi pohlavími a minimální věk, ve kterém se obyvatelé Afghánistánu mohli ženit či vdávat. V podstatě by se dalo řícit, že tato ústava (pochopitelně spolu s dalšími zákony) byla hlavním dokumentem právního systému Afghánistánu až do nástupu Talibanu. Ten místo stávajícího právního systému nastolil již jen právní systém islámský – tedy Šaríu. V zemi tak, díky neexistující ústavě, či chybějícím světským soudům, panuje prakticky právní vakuum.
Nejvyšší právní institucí v zemi je i nadále “Nejvyšší soud” (Stera Makhama). V jeho čele pak stojí 7 volených soudců.

2.4 Ekonomická a hospodářská situace Afghánistánu
2.4.1 Celkový pohled

Myslím, že nejlépe vykreslí stav afghánské ekonomy několik citací z různých světových zdrojů:

- “Rozvrat afghánského hospodářství již nemůže být horší”
- “Po 2 dekádách konfliktů se stal z vnitrozemského Afghánistánu jedním z nejzbídačenějších národů na světě”
- “Afghánská ekonomika zažila za posledních 20 let válek hlubokou destrukci”
- “Po dekádě sovětské okupace, válce, ekonomických manipulací a následné civilní válce ekonomika Afghánistánu hodně pokulhává”

Domnívám se, že ke stavu afghánského hospodářství skutečně nelze říci nic pozitivního.
Dvacet let války zanechalo na Afghánistánu velmi hlubokou negativní stopu a ta se bude v budoucnu jen velmi těžko odstraňovat. Ani v současné době není totiž nic, co by naznačovalo, že by se ekonomická situace tohoto islámského státu měla nějakým způsobem zlepšovat. V Afghánistánu se začínají upevňovat bazální ekonomické struktury, v mnoha místech se využívá komoditní směny. Města jsou zničena, infrastruktura země bude muset být budována doslova od základní čáry. Ve většině oblastí připomíná život spíše středověk – chybí jakékoliv atrubuty moderního státu jako jsou silnice, elektřina, telefony, školy, zdravotnictví či doprava. Afghánistánu v poslední době nepřeje ani počasí. Veliká sucha, která trvají již 1,5 roku, přivedla mnoho částí země na pokraj hladomoru.
Ke zlepšení situace určitě nepovede ani to, že země nadále zůstává jak v diplomatické, tak i ekonomické izolaci. K tomu se navíc v roce 1999 přidaly již zmiňované sankce vůči této zemi. Afghánistánu byla zmrazena veškerá zahraniční aktiva a například byly do Afghánistánu zakázány mezinárodní lety. To pochopitelně postihlo i místní letecké společnosti, které smějí v současnoti létat pouze do 3 zemí (Pákistán, SAE, Saudská Arábie).
Zdůvodnění těchto sankcí je jednoduché – podpora terorismu, azyl pro Osama bin Ladína a především největší produkce opia na světě.

Právě na produkci a exportu drog je afghánská ekonomika stále více závislá. Afghánistán je už několik let největším světovým producentem surové opiové pryže. Produkce činila v roce 1997 2 800 tun (nárůst oproti roku 1997 o 25%) na kultivované ploše
58 400 ha. V roce 1998 pak Afghánistán vyprodukoval surovou opiovou pryž dokonce o objemu 3 270 t na kultivované ploše 63 670 ha. I rok 1999 byl pak ve znamení růstu vypěstovaného množství – v tomto roce bylo v Afghánistánu vyprodukováno už 4 600 t této drogy.
Na počátku roku 2000 kontroloval Taliban přibližně 97 % území, na kterém se drogy pěstují. Taliban vybírá za pěstování surovin poplatek (zakát) ve výši cca 10 % výnosu, čímž kultivaci drog a jejich distribuci fakticky legalizuje.
Na pěstování opia jsou navázány další struktury výrobců a pašeráku morfia a heroinu. Dle odhadů pak přibližně polovina ilegálních drob, produkovaných v Afghánistánu, je spotřebována v Afghánistánu a sousedních zemích – Iránu, Pákistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu. Zbytek produkce směřuje do Evropy a Severní Ameriky (80 % heroinu zabaveného v Evropě pochází právě z Afghánistánu). Pochopitelně, že ani příjmy z prodeje drog nijak zvlášť ke zlepšení životní úrovně obyvatel nepřispívají. Jejich drtivá většina jde totiž na financování válečné mašinérie Talibanu.

Druhou významnou složkou afghánského hospodářství je kontrola nad tranzitem neprocleného a nezdaněného zboží, zejména ve směru z Pákistánu přes Afghánistán zpět do Pákistánu nebo do Íránu a Turkmenistánu, Uzbekistánu i Číny. Pákistánu je třeba věnovat, vzhledem k ekonomice Afghánistánu, přece jen trochu více místa.
Afghánská ekonomika byla v posledních letech vždy velmi závislá (a tím i hodně ovlivněná) na ekonomikách sousedních zemí. V minulosti (ať už v míru nebo za války) byl Afghánistán vázán na vztahy s bývalým Sovětským svazem. Po odchodu sovětských vojsk a rozpadu SSSR se Afghánistán stal doslova závislým na svém východním sousedovi – Pákistánu. Nejenže je Pákistán největším obchodním partnerem Afghánistánu, ale různé výkyvy v ekonomice Pákistánu se dále přenášejí i na jeho západního souseda. Tak například zvýšení cen základních komodit v Pákistánu vedlo v minulosti ke zvýšení cen těchto surovin také v pohraničních oblastech Afghánistánu. Dalším příkladem může být rok 1998, kdy došlo v Pákistánu k devalvaci rupie. To pak zapřičinilo v Afghánistánu obrovský propad místní měny.
Velmi důležitá je pro obchod mezi těmito dvěma zeměmi tzv. “Afghan Transit Trade Agreement” – smlouva, která nabyla platnost v roce 1950. Díky této smlouvě získal Afghánistán přístup k moři. Tato smlouva zaručuje mimo jiné Afghánistánu dovážet zboží přes Pákistán bez cla a daní. Část z těchto statků je pak následně propašována zpět do Pákistánu. Právě kontrola neprocleného tranzitního obchodu uskutečňovaného na základě Afghan Transit Trade Agreement, naznačuje hloubku propojení některých pákistánských kruhů s Talibanem. Přestože pákistánská Central Board Of Revenue odhaduje, že národní hospodářství ztratilo v důsledku pašování zboží z Karáčí přes Afghánistán zpět do Pákistánu na clech a daních 87,5 mil. USD v roce 1992-1993, 275 mil. USD v roce 1993-1994 a přibližně 500 mil. USD vroce 1994-1995, dosud chybí politická vůle nejenom pašování zabránit, ale i tranzitní dohodu vypověděť. Stejně jako výroba drog, je i tranzitované zboží na afghánském území zpopltňováno administrativou Talibanu. Odhaduje se, že právě toto bude asi největší zdroj příjmů tohoto islámského hnutí.

2.4.2 Základní makroekonomické ukazatele

Přesná makroekonomická data nejsou o současném Afghánistánu k dispozici, proto
uvedu údaje, které uvádí Bílá kniha CIA.

- celkový HDP: cca 21 miliard USD (odhad roku 1999)
- roční přírůstek HDP: nelze odvodit
- HDP na 1 obyvatele: cca 800 USD (odhad roku 1999)
- Podíl na HDP – rozdělení dle odvětví:
53 % zemědělství
28,5 % průmysl
18,5 % služby (údaje z roku 1990)
- Míra inflace: není k dispozici
- Počet pracujících obyvytel: cca 8 mil.
- Rozdělení pracujících dle odvětví:
68 % zemědělství
16 % průmysl
16 % služby (údaje z roku 1980!)
- Míra nezaměstnanosti: 8 % (odhad roku 1995)
- Příjmy či výdaje státního rozpočtu: údaje nejsou k dispozici
- Vývoz: 80 mil. USD
- Dovoz: 150 mil. USD (mimo opia) – (údaje z roku 1996)
- Zahraniční dluh: 5,5 miliardy USD (odhad z roku 1996)

2.4.3 Průmysl

Průmyslová struktura země je zcela rozvrácena. Poslední statistiky (viz. výše) uvádějí podíl průmyslu na tvorbě HDP přibližně 30 %, ale předpokládá se, že v současné době bude toto číslo podstatně nižší. Hospodářsky výzamná je v Afghánistánu pouze proukce cementu. Poslední, kterou statistiky zachycují, byla v roce 1989 103 000 tun. K ostatním tradičním odvětvím nejsou bohužel žádná data k dispozici.

Tradiční odvětví:
- Textilní průmysl
- Mýdlařství
- Řemeslná výroba nábytku
- Výroba obuvi
- Výroba umělých hnojiv
- Produkce cementu
- Tkaní koberců
- Potravinářský průmysl
- Chemický průmysl a petrochemie

Jen pro zajímavost mohu v této oblasti zmínit, že velmi známé ručně tkané afghánské koberce jsou z drtivé většiny vyráběny Turkmeny či Uzbeky. Charakteristiký je pro tyto koberce tmavě červený základ, na kterém můžou být znázorněny jakékoliv výjevy. Nejčastější jsou však jakési rovnoběžné řady jakýchkoliv geometrických obrazců. Koberce jsou povětšinou vyráběny z vlny. Jen zřídka se můžeme setkat s koberci ze srsti velblouda či bavlny.

2.4.4 Zemědělství

Zemědělství je největším sektorem afghánské ekonomiky a zdrojem obživy asi pro 85 % obyvatel. Přesto, že v zemědělství pracuje většina obyvatel Afghánistánu, o soběstačnosti lze jen těžko hovořit. Země je stále závislá na dovozu surovin z ostatních zemí světa. Například za období od června 1998 do července 1999 byla odhadovaná potřeba dodávek potravin do Afghánistánu vyčíslena na 740 000 tun.
Velmi zneklidňující i je velký růst cen základních potravin při stále stejných platech obyvatel. Tak například sedmičlená rodina v Kábulu vydělá v průměru 1,14 USD za 1 den. Pokud by měl mít každý z členů rodiny za 1 den alespoň 3 krajíce chleba, pak tato rodina utratí jen za chleba asi 65 centů – tedy více než 50 % svého denního příjmu. Ještě mnohem horší je pak situace v izolovaných částech Afghánistánu – např. Badakšánu, kde je vzhledem k příjmům obyvatel jedno z nejdražších míst k žití na celém světě.

Ačkoliv jsem zmínil, že zemědělstvím se živý většina obyvatel Afghánistánu, jen velmi malá část tohoto státu je pro zemědělství vhodná. Nejčastěji se se zemědělci můžeme setkat v malých zelených údolích, která jsou rozeseta po celé zemi. Většina těchto míst však potřebuje systém zavlažování. Voda je odebírána ze studní, studánek a řek a je distribuována pomocí různých příkopů a povrchových kanálů či tunelů. Například v roce 1997 bylo zavlažováno 2,8 mil. hektarů půdy.

Nejdůležitější plodiny:
- Pšenice
- Ječmen
- Kukuřice
- Rýže
- Bavlna
- Brambory
- Ovoce a ořechy (grepy, melouny)
Afghánské grepy a melouny jsou ve světě proslavené díky velké sladkosti. Jsou pěstovány předevšm na jihozápadě – severně od Hindukúše a v oblastech okolo Heratu.

Neméně důležitý je pro Afghánistán také chov domácího zvířectva. Nejčastěji se chovají ovce, oslové a speciální typ ovcí – tzv. Karakulské ovce. Ovce jsou chovány pro vlnu, maso i pro mléčné výrobky. Oslové se chovají jako tažná a nosná zvířata.

2.4.5 Nerostné bohatství

Nerostné bohatství je rozhodně jedna z velkých šancí Afghánistánu do budoucna.
Afghánistán ho má totiž mnoho. Jeho velkou smůlou je, že naleziště jsou povětšinou v těžko dostupných oblastech, kde se nemohou usketečnit patřičné geologické průzkumy a kde by jejich těžby byla prozatím buď velmi nákladná nebo dokonce nemožná. Přesto mohu zmínit velkou zakázku z roku 1999 (jednu z mála). Řecká firma ECC se zavázala Talibanu, že povede seismický a geologický průzkum v jihozápadním Afghánistánu, kde jsou odborníky předpokádány největší naleziště nerostných surovin.

Nerostné zdroje, které lze v Afghánistánu najít:
- Zásoby uhlí (těží se ve velkém množství)
- Měď (těží se v malém množství)
- Zlato (těží se v malém množství)
- Stříbro (těží se v malém množství)
- Sůl (těží se v malém množství)
- Ropa (velká naleziště – netěží se)
- Zemní plyn (stále ještě nedotěžen)
- Železná ruda, chrom, zinec, uran (vše malé zásoby)


2.4.6 Dopravní cesty

Ekonomická infrastruktura země je silně narušená a desintegrovaná. Cestování je velmi omezeno již povrchem Afghánistánu.
Silniční dopravní síť – jediná fungující – je narušována aktuální vojenskou situací i kontrolou místních vojenských velitelů. Přesto je v Afghánistánu 21 000 km silnic – z nich je ale pouze 13 % dlážděných a 8 % štěřkových. Železnice v Afghánistánu prakticky neexistuje. V celé zemi je pouze 25 km kolejí, které jsou pro přepravu zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem. Z řek je k přepravě vhodná pouze Amudarja, která má splavných 1 400 km. Na Amudarje leží také 2 jediné větší říční přístavy v zemi – Keleft a Kheyrabad. Ostatní řeky, které jsou vesměs velmi divoké, jsou využívány pro “samosplavování” dřevěných trámů.

Veřejná doprava probíhá v Afghánistánu především pomocí autobusů nebo nákladních vozů. V nich se převážejí jak lidé tak zvířata – a jak uvnitř dopravního prostředku tak na jeho střeše. V hromadné dopravě je důležité si zapamatovat to, že ženy vždy cestují odděleně od mužů (převážně v přední části vozidla). Obyvatelé měst pak velmi často využívají k dopravě kolo.

Letecká doprava se opírá o 2 mezinárodní letiště v Kábulu a Kandaháru. V celé zemi
Je celkem 48 letišť, z nichž přibližně polovina má dlážděné přistávací plochy. Národní leteckou společností je Ariana Afghan Airlines. Další významnější společností je Bakhtar Afghan Airlines – služby této společnosti jsou však díky válce velmi omezené. Jak jsem však již několikrát zmínil, je Afghánistánu zakázána mezinárodní letecká doprava a tudíž lze využít letadla k přepravě pouze mezi městy v Afghánistánu.


2.4.7 Přijímaná a poskytovaná zahraniční pomoc

Afghánistán je pouze příjemcem mezinárodní humanitární pomoci, poskytované především prostřednictvím agentur OSN a mezinárodních nevládních organizací. Za rok 1999 představovaly požadavky na humanitární pomoc asi 274,7 mil. USD. Poskytnuté prostředky činily celkem 161,6 mil. USD, což je asi 97 % částky poskytnuté v roce 1998.
Humanitární pomoc se soustřeďuje především na dodávky základních potravin, léků a odminování zaminovaných území.
Největšími dárci humanitární pomoci Afghánistánu jsou západoevrospké státy, USA a Japonsko.

2.4.8 Členství v mezinárodních organizacích, zahraniční obchod

Afghánistán je zstoupen v OSN delegací vyslanou exprezidentem Burhánuddínem Rabbáním. Členství v dalších orgnaizacích je v současné době formální a neproduktivní a křeslo Afghánistánu je po ovládnutí Kábulu Talibanem zpravidla neobsazeno.

Další organizace v nichž je Afghánistán členem:
- Organizace islámské konfederace (OIC)
- Organizace pro hospodářskou spolupráci (ECO)
- Asijská rozvojová banka (ADB) – neoperuje v Afghánistánu od r. 1980
- Centrum pro transfer technologií v Asii a Tichomoří (APCCT)
- Colombský plán pro kooperativní ekonomický a sociální rozvoj
- Islámská rozvojová banka (IDB)
- Hnutí nezúčastněných zemí (NAM)

V Afghánistánu dále působí (kromě řady nevládní humanitárních organizací) Mezinárodní výbor Červeného kříže, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Úřad OSN pro koordinaci humanitární pomoci Afghánistánu apod.

Co se týče zahraničního obchodu, jsou údaje prakticky nedostupné. Proto zde mohu uvést pouze hlavní suroviny exportu a importu a země, s kterými má Afghánistán nejčilejší obchodní vztahy.

Export:
1. Komodity: ovoce (melouny a grapefruity), oříšky, koberce, vlna, bavlna, vybroušené a polobroušené drahokamy, opracované kůže a srsti, sušené ovoce (rozinky, švestky, fíky), opium
2. Země: Pakistán, Irán, Německko, Indie, Velká Británie, Belgie, Lucembursko, ČR

Import:
1. Komodity: zboží denní potřeby, kapitálové statky, jídlo, výrobky z petroleje
2. Země: Pakistán, Irán, Japonsko, Singapore, Indie, Jižní Korea, Německo

V zemi neexistuje žádný systém cel či dovozních kvót. Cla či “dovozní daně” jsou vybírána na hranicích zcela náhodě dle libovůle místních vojenských náčelníků.


3 Odborná část – Afghánistán x Česká republika

3.1 Úvod

Oficiální diplomatické vztahy mezi Afghánistánem a Českou republikou začali 14. září 1937, kdy se Československo rozhodla, že smluvně otevře své diplomatické vztahy s Afghánským královstvím.
ČR zdědila z minulosti řadu smluv a dohod. Vzhledem k situaci v Afghánistánu se dosud neuskutečnilo jednání o sukcesi. Jde například o tyto smlouvy:
1. Dohoda o leteckých dopravních službách mezi Československou republikou a Královstvím afghánským (28. 5. 1960)
2. Dohoda o hospodářské spolupráci mezi vládou ČSSR a vládou Republiky Afghánistán ze dne 17. 12. 1973
3. Dohoda o hospodářské spolupráci mezi vládou ČSSR a vládou Afghánské demokratické republiky (31. 3. 1980)
4. Ujednání sjednané výměnou nót mezi ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou o osvobození od placení vízových poplatků (Kábul, 1. 4. 1981)
5. Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Afghánské demokratické republiky o vzájemném uznání rovnocennosti dokladů o dosaženém vzdělání a dokladů a o udělení vědeckých hodností a titulů (Praha 24 .6. 1981)
6. Smlouva mezi ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (24. 6. 1981)
7. Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a Afghánskou demokratickou republikou (návrh na ukončení platnosti předložen vládě v lednu 1999)
8. Dohoda o kulturní a vědecké spolupráci mezi vládou ČSSR a vládou Afghánské demokratické republiky (19.12. 1981)
9. Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Afghánské demokratické republiky o dodávkách speciálních materiálů a příslušných platbách za tyto dodávky ze dne 14 .11. 1986
10. Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Afghánské demokratické republiky o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařských věd (29. 4. 1987)
11. Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou Afghánské demokratické republiky o vzájemném poskytnutí práv k pozemkům a budovám pro diplomatické mise v Praze a Kábulu apod.

Pochopitelně však nelze předpokládat, že by v současné době mohla být některá ze smluv použita na současné česko – afghánské vzthay. Žádná z nich totiž neodpovídá realitě současných ani možných budoucích bilatelárních vztahů a zejména vnitropolitické situaci v Afghánistánu. Sám se divím, že tyto smlouvy jsou ještě platné.
Jiné smlouvy, které by upravovali česko – afghánské vztahy, také nebyly uzavřeny, tudíž neexistuje ve vztazích s Afghánistánem žádná smluvní základna.
Současně však musíme podotknout, že Česká republika uznává Afghanistán jako jednu z nejméně rozvinutých zemí a při splnění příslušných podmínek (prokázání původu) tak na dovážené zboží afghánského původu poskytuje celní preference, a to v plném rozsahu (bez cla) – viz ustanovení vyhlášky č. 69/1989 Sb., o osvobození obchodního zboží dováženého a pocházejícího z rozvojových zemí od dovozního cla , v úplném a platném znění, a nařízení vlády č. 318/1999 Sb., kterým se stanoví sazby dovozního cla pro zboží pocházející z rozvojových a nejméně rozvinutých zemí a podmínky pro jejich uplatnění (Celní sazebník). Všechny tyto zmíněné dokumenty uvedu v příloze.

3.2 Konzulární informace poskytované občanům ČR

3.2.1 Doklady

Nutností je pochopitelně platný pas a vízum. To je vyžadováno od držitelů všech druhů pasů. Platnost pasu by měla být nejméně 6 měsíců po předpokládaném vstupu do Afghánistánu.
Pokud bychom chtěli po Afghánistánu jezdit svým vozidlem, pak je třeba předložit na afghánském zastupitelském úřadu v zahraničí žádost obsahující identifikační znaky vozidla (typ, rok výroby, číslo podvozku a motoru, SPZ). Žádost je postoupena příslušným orgánům v Afghánistánu a schválena (zamítnuta) do jednoho týdne. Z bezpečnostních důvodů však není doporučeno cestovat do Afghánistánu vlastním vozidlem.
Očkování není do Afghánistánu povinné. Cestovatalé by se však přesto měli informovat alespoň o doporučených očkováních.

3.2.2 Víza

Víza jsou vydávána na dobu pobytu do 3 měsíců. Mezi Českou republikou a Afghánistánem by mělo platit ujednání o vzájemném zrušení vízových poplatků (pro všechny druhy pasů). Některé informace však signalizují, že ujednání není ze strany afghánských zastupitelských úřadů vždy dodržováno.
Aktuální předpisy o povinné registraci nejsou známy. Islámské milice Talibanu však někdy doporučují, aby se ubytovali v určeném zařízení. Z bezpečnostních důvodů se pak doporučuje pokynům islámské policie vždy vyhovět.
Víza vydávají zastupitelské úřady v Praze a v Pákistánu (Islamabád, Pešavér, Kvétě) a pravděpodobně i v dalších zemích. V zemi neexistuje centrální správa a evidence, a vzhledem k desintegraci státní, civilní a vojenské správy v zemi nelze vyloučit, že různé zastupitelské úřady podléhají různým mocenským skupinám. Na území kontrolované jednou z mocenských skupin je třeba získat vízum z takového zastupitelského úřadu, který je touto skupinou kontrolován. Už byly hlášeny i takové případy, že ani vízum udělené zastupitelským úřadem ovládaným např. hnutím Taliban, nebylo na hranicích uznáno za platné ke vstupu na území ovládané právě Talibanem.

3.2.3 Celní a devizové předpisy

Vzhledem ke stavu v současném Afghánistánu nejsou žádné obecně platné celní předpisy a předpisy pro dovozo či vývoz stanoveny. Vybírání cla na hranicích a místních poplatků ve vnitrozemí je často v pravomoci místních vojenských velitelů.
Ministerstvo zahraničí však vařuje před dovozem alkoholu, kosmetiky obsahující alkohol, drog, publikací (novin i časopisů) zobrazujících neislámské náboženské a lidské tělesné motivy, hudebních nahrávek a videokazet.
Předpisy neupravují pivnnou směnu valut. Na území ovládaném Talibanem je dokonce zakázáno platit jinou měnou než afgháním či pákistánskou rupií. Kurz měny není vyhlašován ani regulován centrální bankou. Ještě dodám, že na území Afghánistánu nelze platit platebními kartami a ani nelze z platebních karet vybírat hotovost.


3.2.4 Jiné rady a doporučení občanům ČR cestujícím do Afghánistánu

Lékařská péče je velmi omezená a je na nedostatečné úrovni. Lékaři a lékařská
zařízení mohou vyžadovat placení předem a v hotovosti i konvertibilní měnou. Přestože je mezi Českou republikou a Afghánistánem v platnosti mezivládní dohoda o spolupráci v oblasti zdravotnictví a lékařských věd, která předpokládá oboustranné poskytnutí bezplatné nezbytné lékařské péče v případě akutního onemocnění nebo úrazu občanům ČR, kteří se přechodně nacházejí v Afghánistánu, její ustanovení nejsou v praxi dodržována a za lékařské služby musí občan ČR většinou zaplatit.

Nejlepší ubytování lze získat např. v bývalých mezinárodních hotelích v Kábulu, Džalálábádu a mazar-e-Sharifu za ceny okolo 50 USD. Dobré ubytování bude zřejmě k sehnání také ve větších městech – heratu a Kandaháru.

Systém veřejné dopravy v zemi neexistuje a nedotatek pohonných hmot je chronický. Dopravu je možné si najmout u soukromých a příležitostných dopravců. místní silniční daně a poplatky mohou být vybírány



| 12. listopadu 2005
thumbs_up
| 10. února 2006
je to suuuuuuuuuuplwink_smileregular_smile
| 28. února 2006
heartkiss
xXx
řezač | 13. března 2006
thumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_downthumbs_down
piča | 22. března 2006
lightbulblightbulblightbulb
| 05. května 2006
chtel bych se zeptat jak je tam napsano viz obrazek 1 tabulka 1 tak kde jsou ty obrazky diky moc potreboval bych je
Re:
AAA | 10. října 2006
JO TO BYCH TAKY RÁDA VĚDĚLA
Re:
| 12. listopadu 2009
já taky
| 09. května 2006
sad_smile
| 05. července 2006
ste sobryyyyyyyyyyyyshades_smilethumbs_upwhatchutalkingabout_smilebroken_heartregular_smilewink_smile
Válka
Xixao | 26. listopadu 2006
Máš to fakt dobře zmáknutý, jen mi tam chybí nějaká zmínka o válce v Afghanistánu. Ta k němu patří snad taky, ne?
Super
M | 03. ledna 2007
V půlce října jsem se odtud vrátil a jsem překvapen jaký máš přehled o situaci v Afghánistánu. Je vidět, že jsi musel pořádně máknout a tento článek je obrovský přínos pro ostatní co si nedokáží představit co se v této zemi děje. Dík
| 20. ledna 2007
vvvvvvvýýýýýýýýýýýbbbbbbbbooooorrrrnnnnnnýýýýýýýý
| 30. března 2007
Super.....hodně mě to pomohlo do školy, protože o tom zrovna dělám prezentaci....
:)))
:) | 12. dubna 2007
hrozně moc mi to pomohlo s prezentací.moc děkuju za tuhle skvělou pomoc.Autora neznám, ale napsal to skvěle
| 22. dubna 2007
Děkuju moooc,usnadnil jsi mi velkej kus práce...
skvělá země!!
Kačka | 05. ledna 2008
Díkec moc, máš tu hafo věcí, který sem jinde nesehnala. Moji rodiče byli tam byli oba a mám teda celkem dost informací a hlavně fotek ale třeba ty tradiční věci byly přece jenom stranou- prostě armáda...tak ještě jednou dík. Jinak můj vlastní názor je že je to skvělá země jenom pošramocená(a to dost). Lidé jsou tam opravdu dobrý a šikovní(je celkem neuvěřitelný co dokaží vyrobit). Stačilo by jim jen pomoci.....taky bych se tam ráda podívala...tak zdravim
nice
Usáma | 17. ledna 2008
hustej článek
ekonomicke info
Svetla | 04. dubna 2008
Nevim jak je tenhle clanek stary, ale je docela dost dobry! Autor ma prehled i kdyz tam pravdepodobne nikdy nebyl. Sama jsem byla v AF v lete 2007 a vracim se tam leto - zima 2008. Delam na AF i diplomku (zahranicni investice) tak pokud ma nekdo zajem o ekonomicke info, tak mi napiste. Mj. cla jsou v Afghanistanu stanovena zakonem, nektere veci jsou osvobozene (napr. IT), ale jelikoz je tam i velka korupce, tak se obcas stane ze na ne bude pozadovane \"clo\", resp. takovy \"bakshish\".
Iva | 15. dubna 2008
Skvely clanek, moc mi pomohl do skoly. Musim udelat prezentaci o tom, teda hlavne o zvycich. Souhlasila jsem s tim protoze me tyto zeme moc zajimaj¨i, jak tam ziji a hlavne jake maji zeny postaveni v techto zemich. Diky moc ... moc jsi mi pomohl :-)
MarkĂ©ta | 03. května 2008
Já bych trvala na důsledném rozlišování \"Islám\" a \"Talibán\", protože myslím, že islámské náboženství rozhodně není žádnou \"brzdou rozvoje\". Buďme tolerantní a bez předsudků k náboženstvím. A to předesílám, že osobně jsem vyznání katolického.Ale jinak uznávám, že ten článek musel dát dost práce a že je tam hodně zajímavých informací, i když k jisté jednostrannosti v otázkách politických, resp.historicko-politických bych asi také měla výhrady.
Marketa | 03. května 2008
Omlouvam se za necitelnost predchoziho prispevku - zkusim to bez interpunkce. Myslim, ze je nezbytne dusledne rozlisovat mezi nabozenstvim a politikou - a tedy take mezi \"Islamem\" a \"Talibanem\". Ac jsem osobne vyznanim katolicka, mam vice pratel i mezi muslimy, a myslim, ze porozumeni je mozne jen zbavime-li se predsudku pramenicich z neznalosti ci nepochopeni veci. Tolerovat totiz neznamena \"byt nam suma fuk\", ale snazit se porozumet. Jinak ale musim uznat, ze clanek musel dat velkou praci a ze je tam spousta zajimavych faktu a informaci (jen snad, ze v politickych, resp. historicko-politickych otazkach je znat jista jednostrannost - no ale neni to konec koncu odborny text).
Niki | 11. května 2008
chtělo by to opravdu ty obrázky, ale jinak skvělej článek!
dobry :-))
sahely | 15. září 2008
Je to velmi dobry clanek, ale bohuzel asi 6 let stary. Od te doby se hodne zmenilo - k lepsimu. Nejsou u moci Talibanci, ale naopak jsou z nich dnes rebelove a bojujici proti mezinarodnim silam. Bohuzel jsou cim dal silnejsi:-( Vlada ma mezinarodni podporu. V uzemi Afghanistanu operuji vojaci a zdravotnici z CR. Drzim jim palce :-)
Re: dobry :-))
kopretina | 07. října 2009
Vy to zajisté víte, když od tam pocházíte....Je to vážně hrozná situace tam.....:-(
Hana | 30. července 2012
Není to špatný článek, ale dost jednostranně pojatý. Naprosto vynechaná alespoň zmínka o současné okupaci vojenskými jednotkami USA a států NATO. Četla jsem objektivnější články a komentáře.
Afghan
Styxi | 18. listopadu 2014
K informacím v článku je potřeba doplnit, že v pruběhu okupace AFG vojsky SSSR, vyvíjely USA a NATO enormní úsilí o vytlačení sovětu z krajiny za pomoci právě Talibanu, kterému dodávali zbraně a jinou pomoc.Toto hnutí se za jejich vydatné pomoci zformovalo a když se jim podařilo společně armádu SSSR vyhnat, získalo silný vliv na většině územi AFG. NATO výrazně pomohlo Talibanu k moci. Účelem byl zájem západu na získání zdroju nerostného bohatství a geopolitických strategických zájmech v této oblasti světa. Po ruzných politických hrách a obstrukcích za pomoci CIA, etablovali se USA a NATO,v roli "zachránce Afghánského národa" na území AFG, a jsou tam dodnes, i s "posilami" nových státu NATO. Koho to vlastně zachraňují? Zájmy západu na surovinách,vojenském ovládnutí teritorií a své budoucí investice s tím související. V souvislosti s opiem mám informace od Afgháncu, že vývoz drogy z krajiny se děje vojenskými letadly USArmy pod dohledem i CIA, která údajně z výnosu financuje některé své supertajné aktivity. Pěstování opia se stále rozšiřuje a je zdrojem financování Talibanu. Pro značnou část obyvatel je to jediný zdroj příjmu. Přitom je to území bohaté na nerosty -i drahé kameny,nedávno byly objeveny bohaté zdroje Lithia... V aktuální situaci rozvrácené ekonomiky a obrovské korupce je to příležitost pro bohaté zachránce a investory, samozřejmě zahraniční. Pro domácí obyvatele, hlavně venkovské, to však zřejmě nepřinese žádný prospěch. Teritorium Afghanistanu bylo kdysi součástí vzkvétající velké říše ARIANA, která se ve své době jevila jako kolébka vzdělání, rodiště velkých myslitelu, lékařu, filozofu -Chorazmí,Afghání,Avicenna... Co zustalo z těchto národu dnes, a co je tomu příčinou ? ... A Alláh,Buh,Jahve,Budha,AmonRe,Šiva,Zeus,Dios...- ti všichni se na to všechno s klidem dívají u piva. Trpělivý Pán nás zkouší !
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby