Objednejte si podklady pro seminární práce, referáty, slohové práce a jiné odborné texty na www.seminarkybezprace.cz
Absolutní hvězdná velikost
Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23101 referátů a seminárek)
Informace o referátu:
- Přidal/a: anonymous
- Datum přidání: 09. srpna 2008
- Zobrazeno: 713×
Příbuzná témata
Absolutní hvězdná velikost
Absolutní hvězdná velikost (absolutní jasnost, absolutní magnituda) je veličina určující hvězdnou velikost vztaženou na standardní pozorovací podmínky. Rozlišujeme při tom dva případy.
Hvězdy
U hvězd a objektů podobných hvězdám označujeme tuto veličinu symbolem M a definujeme ji jako hvězdnou velikost, jakou by tato hvězda měla při pozorování ze vzdálenosti 10 parseků čili 32,6 světelných roků. Vztah mezi absolutní hvězdnou velikostí M a zdánlivou hvězdnou velikostí m je dán rovnicí
- M = m + 5 [1 - log10(d)],
kde d je vzdálenost hvězdy v parsecích od pozorovatele (od Země).
Stejně jako v případě zdánlivých hvězdných velikostí, i u absolutních hvězdných velikostí rozlišujeme různé varianty těchto veličin. Při stanovení na základě vizuálního pozorování nazýváme tuto veličinu absolutní vizuální hvězdnou velikostí a značíme ji Mv; je-li změřena ze snímku pořízeného fotografickou cestou nazýváme ji absolutní fotografickou hvězdnou velikostí a značíme Mph, resp. Mpv při použití fotografického materiálu s obdobnou citlivostí, jakou má lidské oko (z angl. photovisual). V současné době při měřeních pomocí přístrojů se nejčastěji stanovují ve třech spektrálních oborech, a to v ultrafialovém oboru při vlnové délce 360 nm (symbol veličiny MU), ve viditelné oblasti při 420 nm (modrá barva, MB) a při 540 nm (žlutozelená barva, tzv. vizuální, MV). Pro hvězdy spektrální třídy A0 jsou si všechny tyto veličiny právě (definitoricky) rovny. Současné stanovení těchto tří veličin napovídá o povrchové teplotě dané hvězdy; čím jsou rozdíly MV-MV a MU-MB větší (pozitivnější), tím jsou povrchové teploty daných hvězd nižší a naopak.
Tělesa Sluneční soustavy
Absolutní hvězdná velikost H u malých těles Sluneční soustavy, jako např. planetek, měsíců planet, komet je definována jako hvězdná velikost, kterou by uvedené těleso mělo při pozorování ze Země ze vzdálenosti právě 1 astronomické jednotky (AU), kdyby současně bylo vzdáleno 1 AU od Slunce a nulové hodnotě úhlu, který svírá směr od zkoumaného tělesa ke Slunci se směrem k pozorovateli (tj. úhel Slunce-těleso-Země, tzv. fázový úhel ?). V tomto případě závisí vztah mezi takto definovanou absolutní hvězdnou velikostí H a zdánlivou hvězdnou velikostí m nejen na vzdálenosti d pozorovatele od zkoumaného objektu a vzdálenosti r objektu od Slunce, ale také na optických vlastnostech objektu, především na odrazivosti jeho povrchu (albedu, na struktuře jeho povrchu a na fázovém úhlu ?:
- mv = Hv + 5*log(r×d) + P(?),
kde P je empirická funkce, zohledňující závislost nejen na fázovém úhlu ?, ale také na charakteru povrchu.
Podobně jako u hvězd, tak i u malých těles Sluneční soustavy závisí hodnota H na způsobu jejího stanovení a spektrál ním oboru, ve kterém se měří.
Poměrně jednodušší je vztah mezi veličinou Hv ve vizuálním oboru, albedem pv a průměrem (rozměrem) pozorovaného objektu D:
- Hv = 15,618 - 5 log10(D) - 2,5*log10(pv),
resp.
- D = 1329(10-Hv/5)/pv1/2.
Z těchto vztahů lze při znalosti (nebo alespoň odhadu) hodnoty albeda pv stanovit průměr (rozměr) D zkoumaného tělesa.