Absint

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23160 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



Absint

Sklenička absintu se speciální lžičkou
Sklenička absintu se speciální lžičkou

Absint (též absinth; francouzsky L’Absinthe; z latinského absinthium a řeckého ???????? apsinthion, pelyněk) je tvrdý alkoholický nápoj, který se vyrábí z pelyňku. V dnešní době je ve většině zemí Evropy výroba a prodej absintu nelegální (vyjma České republiky, Slovenska, Švýcarska, Velké Británie, Španělska a Portugalska). Absint obsahuje přibližně 70 % alkoholu, má halucinogenní účinky vlivem přítomnosti neurotoxického thujonu. V dřívějších dobách trvali hygienici a zdravotníci na tom, že absinth vyvolává epilepsii, schizofrenii a tuberkulózu.[1] V dnešní době (podle výrobců) jsou nežádoucí účinky díky modernímu způsobu přípravy odstraněny. Účinky absintu tak nejsou dány jen obsahem hydroxylových skupin, ale i podílem thujonu. Nejsilnější možné kombinace thujonu v absintu je možné zakoupit ve Velké Británii.

Moderní svět rozlišuje v současnosti dva základní druhy absintu. První je francouzský (či španělský), který se někdy označuje přídomkem „pravý“. Jedná se o druh, který je velmi podobný Pernodu, až na to, že je silnější a často nazelenalý až žlutý. Pokud se do něho přidá voda, měl by se mléčně zakalit. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem český nebo bohémský, často modravé barvy.

Obsah

Výrobní postup

V Česku je u některých firem rozšířen postup výroby, při kterém se pelyněk nechá vylouhovat v horké vodě, což má za následek, že se uvolní aroma a typická barviva pro absint, ale thujon málo rozpustný ve vodě se nevylouhuje a tak jeho koncentrace v nápoji jsou extrémně nízké a nebo žádné (výrobní postup u firmy Hill’s liquery). Oproti tomu se dá absint také vyrábět loužením v alkoholu. Thujon se mnohem snáze dostává z rostliny do nápoje, což způsobuje jeho vysoké koncentrace.

Můžeme se na trhu setkat s výrobky, které neobsahují žádný thujon, což znalci absintu odmítají označovat za absint, jedná se podle nich pouze o náhražku, která přejímá některé jeho vlastnosti (jako barvu a chuť). Zákon zakazuje prodej alkoholu nad 25 % obj. s obsahem vyšším 10 miligramů alfa- a beta- thujonu na kilogram výrobku. Státní zemědělská a potravinářská inspekce nikdy nenarazila na absint, který by prokazatelně thujon obsahoval http://www.szpi.gov.cz/cze/tisk/article.asp?id=54240&cat=2162&ts=8ec75


Nejsilnější možný absint, který je dnes k zakoupení na světovém trhu, je vyráběn českou firmou L’OR Special Drinks, obsahuje 100 mg/l thujonu[2], ale jeho prodej je v Česku zakázán a veškerá jeho produkce je prodávána na britském, ruském a americkém trhu.

Účinky

Édouard Manet: Piják absintu
Édouard Manet: Piják absintu

Absint je obestřen mnohými legendami o účincích, které by měl údajně způsobovat. Často se setkáváme s projevy, kdy pijáci nápoje popisují halucinogenní zážitky v podobě zelené víly, či v podobě bílých myšek [zdroj?]. Je zajímavostí, že většina dnešních vyprávění nemůže vycházet z vlastní zkušenosti s halucinogenní drogou thujonem, zážitky jsou spíše způsobeny extrémně vysokým obsahem alkoholu. Obyčejný absint vyráběný na českém trhu dosahuje podílu alkoholu okolo 58–72 % v závislosti na výrobci a proceduře výroby.

Podle českých směrnic nemůže být v nápoji o obsahu alkoholu 25 % a výše obsaženo více jak 10 mg/l alfa a beta thujonu[3], což by mělo zamezit halucinogenním účinkům a vážným duševním onemocněním, které měl absint způsobovat. Hovořilo se především o rozdvojené osobnosti, ale škodlivé účinky thujonu nebyly nikdy plně prokázány a tak existují hypotézy, které předpokládají, že duševní poruchy má na svědomí silná koncentrace hydroxylových skupin v nápoji. V historii se využívalo pro jeho umělé zabarvování také velké množství látek (například modrá skalice), je tedy velmi možné, že psychické poruchy měly za následek tyto látky.

Složky

Absint je vyráběn převážně z pelyňku pravého a anýzu (který se ale pro svojí atypickou chuť v Česku nevyužívá, jelikož konzumenti na něj nejsou zvyklí). Často se využívají pro dochucení i další bylinky jako yzop lékařský, meduňky lékařské a badyánu. Další hojně zastoupenou složkou je alkohol, který se pohybuje v závislosti na požadované síle od přibližně 45 % po 89,9 %, ale neexistuje žádný historický pramen, který by dokazoval, že byl někdy připraven absint silnější než 74 % [zdroj?]. Dále se přidává minimální množství vody.

Historie

Absint ve světě

Historie absintu je obestřena mnoha legendami o jeho vzniku a do dnešních dnů není přesně jeho původ vyjasněn. Jedna z legend tvrdí, že si ho do Evropy přivezli francouzští vojáci z Alžíru, kteří s jeho pomocí zaháněli žízeň. Další legenda praví, že absint byl prvně vyráběn ve Francii jako medicína proti kašli.

Další zmínky o absintu pocházejí ze Švýcarska, kde se traduje, že lékař Pierre Ordinaire používal pro léčbu svých pacientů zelený elixír, který sám vyráběl podle receptu zkušené bylinářky. Slavným se ale nápoj stal až v roce 1805, kdy začal být průmyslově vyráběn Francouzem Pernodem. Absint se stal v 19. století symbolem Francie a zdejších umělců, kteří jej hojně konzumovali a tvořili pod jeho vlivem. Vedle umělců bylo pití absintu velmi rozšířeno i mezi dělnickou třídou, a to převážně po letech 187071, kdy po francouzsko-pruské válce následovalo potlačení revoluční Pařížské komuny.

Následný nebývalý rozmach absintu byl umocněn celkovou neúrodou vinné révy v 80. letech 19. století, která měla za následek růst ceny vína nad cenu absintu. Mnoho lidí začalo propadat alkoholismu v podobě „zelené čarodějnice“, jak bylo absintu přezdíváno.

V srpnu roku 1905 došlo k tragédii, která byla využita pro zákaz absintu ve většině zemí světa. Jednatřicetiletý švýcarský rolník dělnického původu Jean Lanfray brutálně zavraždil celou svojí rodinu. Jednalo se o známého alkoholika, který údajně před vraždou vypil dvě skleničky absintu (při přelíčení se nedbalo, že vypil větší množství jiného alkoholu jako ginu, vína atd.) a veškerá vina za vraždu připadla na absint. Lidé v obci okamžitě začali sepisovat petici proti konzumaci absintu, kterou během pár týdnů podepsalo 82 450 usedlíků. Následujícího roku bylo žádosti ve Švýcarsku vyhověno a výroba absintu byla postavena mimo zákon.

Pouhé tři dny po vypuknutí první světové války byl ve Francii ustanovením ministra vnitra prodej absintu zakázán, v březnu 1915 byla po hlasování v poslanecké sněmovně ve Francii zakázána i jeho výroba, čímž absintové tvůrčí období skončilo.

Absint byl v následujících letech zakázán téměř po celém světě, velký podíl na tom měl určitě i konkurenční boj mezi firmami, pro které byl absint konkurentem na trhu (whisky, gin, víno atd.). Výjimkou se stalo jen několik málo zemí (například Československo a následně ČR). Švýcarsko vydalo zákon, že se nesmí destilovat nové láhve absintu, ale jeho konzumace byla legální. Zákon platil do 2. května 2005, kdy byl nahrazen zákonem, který výrobu absintu opět legalizuje. Je zajímavostí, že při zákazu výroby absintu se podařilo každoročně najít několik stovek láhví, které byly údajně vyrobeny před zákazem. Předpokládalo se, že to byla produkce z nelegálních palíren, které stále absint vyráběly.

Absint v Česku

Obraz Piják absintu v kavárně Slavia od Viktora Olivy
Obraz Piják absintu v kavárně Slavia od Viktora Olivy

Jednou z mála zemí světa, které produkci absintu po roce 1915 nezakázaly, bylo Československo, kde se absint popíjel hlavně v uměleckých kavárnách a vinárnách (jako například v kavárně Slavie). Pro absint pocházející z Česka se ve světě rozšířil název Bohemia Absinthe, jelikož se výrobní procedurou liší od výroby ve světě. V roce 1920 se v Československu začal vyrábět absint v továrně Hill’s liquery v Brušperku nedaleko Ostravy, která patřila Albínu Hillovi. Recepturu zřejmě získal od jakéhosi starého žida z Opavy. Jeho likérka se záhy těšila oblibě a jeho absint zažíval zlaté časy. Během druhé světové války byl dokonce na příděl. Jednalo se o oblíbenou komoditu, jelikož pro svůj značný obsah alkoholu umožňoval ředění a tím zvýšení přídělu. Firma byla po únoru 1948 znárodněna a během komunistické éry původní závod zanikl.

Syn Albína Hilla Radomil šel v otcových stopách a rozhodl se jít na studia likérnictví do Prahy a po skončení studií si otevřel vlastní továrnu na výrobu likérů, kterou mu zabrali komunisté. Po revoluci si roku 1990 požádal o navrácení továren a během krátké doby mu bylo vyhověno a on tak znovu rozjel výrobu likéru. Traduje se, že výrobu absintu obnovil na popud zákazníka ing. Boháče ze Slavonic; údajně byla podle staré rodinné receptury vyrobena jedna láhev, po které začala likérka dodávat láhve do hospody Besídka, odkud se absint dostal do Prahy a následně se rozšířil po celé zemi. V dnešní době vyrábí absint několik českých firem a distribuují ho po celém světě; většina produkce jde na export, případně absintovou turistiku, a jen malou část přímo konzumuje domácí klientela.

Pití absintu

Ve světě je rozšířeno několik způsobů, jak se absint pije. V základě se jedná o jeho míchání s vodou, což má za následek změnu jeho barvy. Francouzi tento proces označovali slovem loucher, což doslova znamenalo kalit se. Pokud se smíchá pravý kvalitnější absint s vodou, mělo by dojít k jeho pozvolnému zakalení a změně barvy ze smaragdově zelené na mléčnou. Změna barvy je spojena s obsahem silicových složek, které se ve vodě začnou srážet a odlučovat se od alkoholické složky. Dochází ke srážení v koloidní suspenzi. Případně se voda nalije do skleničky s absintem přes kostku cukru na lžičce, což má za následek rozpuštění cukru a zjemnění chuti nápoje. Tento způsob je velmi rozšířen po celém světě.

Absint se původně naléval do speciální sklenky, která měla nejčastěji rozšiřující se kulatou nožku tvaru skleněné kuličky. Objem sklínky se pohyboval okolo 75 ml. Přes sklenku byla položena speciální děrovaná lžička, na níž se nechávala kostka cukru. Původní pijáci absintu si vždy nápoj připravovali sami a urážkou by byla příprava nápoje číšníkem.

Ředění vodou vůči absintu dosahovalo správně přibližně poměru 6:1 či 5:1, ale doporučení se lišilo vzhledem ke konzumované značce.

V Česku se po revoluci objevil nový způsob, který se stal úspěšným marketingovým tahem. Na lžičku se vloží kostka cukru, která se namočí do sklenky s absintem. Díky vysokému podílu alkoholu je možno kostku s absintem zapálit a nechat odkapávat vznikající karamel do sklenky. Po dohoření se rychle lžička s karamelem ponoří do absintu a celá směs se rozmíchá a následně se podává ke konzumaci. Procedura je opticky velmi efektní a získává si množství turistů, kteří pijí absint poprvé.

V Rusku je rozšířeným zvykem podávat absint silně vychlazený a zapíjet ho sklenkou vody.

Literatura

  • BAKER, Phil. Absint. Překlad Marta Plašilová. [s.l.] : Volvox globator, 2005. ISBN 80-7207-577-2.

Reference

  1. ? Historie Absintu [online]. Absint.cz, [cit. 2008-01-21]. Dostupné online.
  2. ? Absinth Kings of Spirits [online]. Vltava2000.cz, [cit. 2008-01-21]. Dostupné online.
  3. ? Opinion of the Scientific Committee on Food on Thujone SCF/CS/FLAV/flavor/23 ADD2 Final [online]. European Commission, 2002-12-02, rev. 2003-02-06, [cit. 2008-01-21]. Dostupné online. (anglicky)


Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby

Přidat stránku k oblíbeným

Nejnovější v diskusi

Diskusní fórum »

TIP: Chcete zkrátit dlouho chvíli sobě nebo blízkému?
Klikněte na Puzzle-prodej.cz a vyberte si z 5000 motivů skladem!
TIP: Hračky a hry za dobré ceny?
Klikněte na Hračky obchod.cz a vyberte si z tisícovky hraček skladem!