(50000) Quaoar

Kategorie: Nezařazeno (celkem: 23143 referátů a seminárek)

Informace o referátu:

Příbuzná témata



(50000) Quaoar

Na tento článek je přesměrováno heslo Quaoar. Tento článek pojednává o transneptunickém vesmírném tělese. O jiných významech pojednává článek Quaoar (rozcestník).
(50000) Quaoar
 
Mozaika 16 snímků tělesa Quaoar z HST
Předběžné označení 2002 LM60[1]
Katalogové číslo 50000[1]
Název Quaoar
Objevena
Datum 4. června 2002[1]
Místo Palomar[1]
Objevitel Chad Trujillo,
Michael E. Brown[1]
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Epocha 2004-10-22  UTC
2453300,5 JD
Velká poloosa 43,405 AU
6 493 296 000 km
Excentricita 0,034
Perihel 41,914  AU
6 270 316 000 km
Afel 44,896  AU
6 716 275 000 km
Perioda (oběžná doba) 285,97 roku
104 449,918 dne
Střední denní pohyb 0,0034°/den
Sklon dráhy k ekliptice 7,983°
Délka vzestupného uzlu 188,791°
Argument šířky perihelu 154,850°
Střední anomálie 273,737°
Průchod perihelem 2068-06-21,41702916  UTC
2476553,9170 JD
Rotace tělesa
Perioda rotace 17,6788 h
Severní pól ?=?
?=?
Sklon osy k rovině dráhy  ?°
Fyzikální vlastnosti
Absolutní hvězdná velikost 2,6
Odhadovaný průměr 1260 ± 190 km[2]
844+207-190 km[3]
Albedo 0,088+0,021-0,012[2]
0,1986+0,13-0,07 [3]
Hmotnost 1,0 – 2,6×1021 kg
Střední hustota 2,0? g/cm3
Gravitační parametr  ? km3/s2
Zrychlení na povrchu 4,52 m/s2
0,276–0,376g
Úniková rychlost 0,523–0,712 m/s
Spektrální třída B-V=0,94, V-R=0,65

(50000) Quaoar je transneptunické těleso obíhající kolem SlunceKuiperově pásu. Objeveno bylo 4. června 2002 astronomy Chadem Trujillem a Michaelem Brownem na fotografiích pořízených na observatoři Mount Palomar. Pojmenováno bylo po božstvu spojovaném v mytologii indiánského kmene Tongva se stvořením světa.[4] Těleso je kandidátem na zařazení mezi tzv. trpasličí planety. Podle Trujillova a Brownova měření má průměr 1 260 ± 190 km, ovšem novější měření naznačují, že je možná až o 400 km menší. Kolem Slunce obíhá po kruhové, vůči rovině ekliptiky jen mírně nakloněné dráze ve vzdálenosti asi 6 miliard km. Jeho oběžná doba je 287 let. Těleso je tvořeno směsí kamení a vodního ledu s malou příměsí metanu a etanu.[5] Obíhá kolem něj malý satelit, jehož průměr astronomové odhadují přibližně na 100 km.[6]

Obsah

Objev

Transneptunické těleso Quaoar objevili američtí astronomové Chad Trujillo a Michael Brown 4. června 2002 v Kalifornském technologickém institutu na fotografiích pořízených teleskopem Samuela Oschina na observatoři Mount Palomar a svůj objev oznámili 7. října 2002 na setkání Americké astronomické společnosti. Těleso hvězdné velikosti 18,5 vyfotografovali v souhvězdí Hadonoše. Nejstarší předobjevový snímek, pořízený rovněž palomarskou observatoří, však pochází již z 25. května 1954.

Tento objev je do jisté míry výsledkem závodu o nalezení nového objektu ve Sluneční soustavě velikosti Pluta. Roku 2000 mu předcházel objev tělesa Varuna a po něm následovala celá řada dalších významných objevů, až se nakonec v říjnu 2003 podařilo pořídit snímky tělesa většího než Pluto, trpasličí planety Eris.

Jméno

Těleso, které nejprve obdrželo předběžné označení 2002 LM60, bylo pojmenováno v souladu s pravidly Mezinárodní astronomické unie, která stanovují, že transneptunická tělesa mají nést jména božstev spojovaných s mýty o stvoření. „Quaoar“ ([q??o?r] IPA) je jméno boha stvořitele pocházejícího z mytologie indiánského kmene Tongva, který sídlil v okolí dnešního Los Angeles, kde bylo těleso objeveno.

S ohledem na svůj význam a velikost dostal Quaoar kulaté katalogové číslo 50000.

Velikost

Země Dysnomia (136199) Eris Charon Pluto (136472) 2005 FY9 (136108) 2003 EL61 (90377) Sedna (90482) Orcus (50000) Quaoar (20000) Varuna

Quaoar v porovnání s tělesy Eris, Pluto, (136472) 2005 FY9, (136108) 2003 EL61, Sedna, Orcus, Varuna a se Zemí.
Quaoar v porovnání s tělesy Eris, Pluto, (136472) 2005 FY9, (136108) 2003 EL61, Sedna, Orcus, Varuna a se Zemí.

Astronomové Chad Trujillo a Michael Brown změřili průměr Quaoaru na 1260 ± 190 km[2], což ho v době objevu roku 2002 činilo největším nově nalezeným tělesem Sluneční soustavy od objevu Pluta. Tento rozměr odpovídá asi jedné desetině průměru Země a jedné třetině průměru Měsíce, dost na to, aby (pokud by se měření potvrdilo) těleso mohlo být řazeno mezi trpasličí planety. Později následovaly objevy ještě větších transneptunických těles Eris, Sedna, (136108) 2003 EL61 a (136472) 2005 FY9. Větší rozměr má pravděpodobně i plutino Orcus.

Quaoar byl prvním transneptunickým tělesem, které bylo změřeno, díky fotografiím Hubblova vesmírného dalekohledu (HST), přímo. Vzhledem ke své vzdálenosti od Země se pohybuje na hranici rozlišení HST (40 úhlových milivteřin), takže jeho obraz byl „rozmazaný“ na několika pixelech. Novou metodou pečlivého srovnání tohoto obrazu s obrazy hvězd na pozadí (tzv. bodová rozptylová funkce) byli Brown a Trujillo schopni odhadnout velikost disku, který by na snímcích dával podobný rozostřený obraz. Tuto metodu později také uplatnili při měření velikosti Eridy.

Jejich odhady však příliš nesouhlasí s infračervenými měřeními, získanými roku 2007 pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu, která ukazují, že Quaoar má mnohem větší odrazivost povrchu (0,19), a tím pádem mnohem menší poloměr (844,4+206,7-189,6 km).[3]

Oběžná dráha

Oběžné dráhy Quaoaru, Pluta a Neptunu – pohled rovnoběžný s rovinou ekliptiky
Oběžné dráhy Quaoaru, Pluta a Neptunu – pohled rovnoběžný s rovinou ekliptiky
Oběžné dráhy Quaoaru (modrá), Pluta (červená) a Neptunu (šedá) – pohled kolmý na rovinu ekliptiky
Oběžné dráhy Quaoaru (modrá), Pluta (červená) a Neptunu (šedá) – pohled kolmý na rovinu ekliptiky

Quaoar obíhá ve vzdálenosti asi 6 miliard kilometrů od Slunce a jeho oběžná doba je 287 let.

Oběžná dráha má téměř kruhový tvar a vůči rovině ekliptiky je jen mírně nakloněná (~8°), což je typické pro tzv. klasické objekty Kuiperova pásu, známé též jako kubewana, ale výjimečné mezi objekty Kuiperova pásu této velikosti. Oběžné dráhy Varuny, 2003 EL61 i 2005 FY9 jsou mnohem excentričtější a mají mnohem větší sklon.

Na obrázku vpravo lze porovnat téměř kruhovou dráhu Quaoaru s velmi excentrickou dráhou Pluta. Kružnice zobrazují pozice těchto dvou těles z dubna 2006, jejich relativní velikosti, perihélia (q), afélia (Q) a data průchodů těmito body.

Na rozdíl od Pluta, které je v rezonanci 2:3 s planetou Neptun, není Quaoar vzhledem ke své vzdálenosti (43 AU od Slunce) a téměř kruhové dráze při svém oběhu Neptunem nijak významně rušen. Pohled na jejich oběžné dráhy rovnoběžný s rovinou ekliptiky ukazuje jejich sklon. Protože afélium Pluta je za (a pod) oběžnou dráhou Quaoaru, v některých obdobích se dostává ke Slunci blíže a v jiných je od něj zase dále než Quaoar.

Roku 2008 je Quaoar pouze 13,9 AU[7] od Pluta, což je na poměry v Kuiperově pásu velmi blízko a činí ho nejbližším velkým tělesem systému Pluto-Charon.

Fyzikální charakteristika

Astronomové se domnívají, že Quaoar se skládá, podobně jako jiné objekty Kuiperova pásu, ze směsi kamení a ledu. Velmi nízká míra odrazivosti jeho povrchu (odhadovaná na pouhých 0,1, což je ale stále více, než má Varuna – 0,04) však naznačuje, že ze svrchních vrstev led vymizel. Povrch je načervenalý, což znamená, že v pásmu červeného a téměř infračerveného záření je odrazivější než v modrém. Totéž platí například i o tělesech Varuna a Ixion. Větší objekty Kuiperova pásu často bývají mnohem jasnější, protože jsou více pokryty ledem.

Fotografe z Hubblova vesmírného dalekohledu použitá k měření rozměru Quaoaru
Fotografe z Hubblova vesmírného dalekohledu použitá k měření rozměru Quaoaru

Roku 2004 vědci ke svému překvapení na Quaoaru nalezli známky krystalického ledu, což naznačuje, že teploty zde někdy v průběhu posledních 10 milionů let stouply na určitou dobu nejméně na -160 °C (110 K).[8] Současně se objevily spekulace, co zapříčinilo zahřátí Quaoaru z jeho přirozené teploty -220 °C (55 K). Někteří vědci přišli s názorem, že vzestup teploty mohlo způsobit bombardování meteority, ale nejčastěji diskutovaná teorie spekuluje, že by se na tělese mohl vyskytovat kryovulkanismus, poháněný rozpadem radioaktivních prvkůjádře Quaoaru.[8]

Přesnější pozorování Quaoaru v pásmu blízkém infračervenému záření z roku 2007 naznačují přítomnost malého množství (5 %) metanu a etanupevném skupenství.[9] Metan je vzhledem ke svému bodu varu 112 K při průměrných teplotách, jaké panují na povrchu Quaoaru, v pevném skupenství nestálý, na rozdíl od vodního ledu nebo etanu (s bodem varu 185 K). Vypracované modely i provedená pozorování ukazují, že pouze několik větších těles, jako Pluto, Eris nebo (2005) FY9 si může udržet nestálé druhy ledu, zatímco převážná většina transneptunických těles je ztratila. Quaoar se svým malým množstvím metanu patrně v tomto ohledu patří někam mezi tyto dvě kategorie.[9]

Satelit

22. února 2007 byl v oběžníku Mezinárodní astronomické unie č. 8812 ohlášen objev Quaoarova satelitu.[10] Oběžná dráha satelitu není známa. Satelit byl nalezen 0,35 úhlových vteřin od Quaoaru, rozdíl hvězdných velikostí obou těles činil 5,6.[6] Z toho lze odvodit, že pokud je odrazivost povrchu podobná jako u hlavního tělesa, má pravděpodobně průměr okolo 100 km.

Odkazy

Související články obsahuje:
 Portál Astronomie 

Reference

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku 50000 Quaoar na anglické Wikipedii.

  1. ? a b c d e Discovery Circumstances: Numbered Minor Planets (45001)–(50000) [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, rev. 2008-02-21, [cit. 2008-03-01]. Dostupné online. (en)
  2. ? a b c BROWN, Michael E., Chadwick A. Trujillo Direct Measurement of the Size of the Large Kuiper Belt Object (50000) Quaoar. The Astronomical Journal, duben 2004, svazek 127, čís. 4, s. 2413–2417. ISSN 0004-6256. DOI:10.1086/382513. Reprint online (en)
  3. ? a b c STANSBERRY, John, et al. Physical Properties of Kuiper Belt and Centaur Objects: Constraints from Spitzer Space Telescope [online]. 2007-02-20, rev. 2007-11-05, [cit. 2008-03-01]. Dostupné online. (en)
  4. ? Největší z nejmenších - Quaoar [online]. IAN.cz, [cit. 2008-03-14]. Dostupné online. (česky)
  5. ? E. L. SCHALLER A M. E. BROWN. Detection of Methane on Kuiper Belt Object (50000) Quaoar [online]. [Cit. 2008-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ? a b PARKER, Joel. News & Announcements. Distant EKOs [online]. , 15. březen 2007, čís. 57 [cit. 2008-03-01]. Dostupné online. (en)
  7. ? 50000 Quaoar distance (AU) from Pluto [online]. [Cit. 2008-03-01]. Dostupné online. (en)
  8. ? a b JEWITT, David; LUU, Jane. Crystalline water ice on the Kuiper belt object (50000) Quaoar. Nature, 9. prosinec 2004, svazek 432, s. 731–733. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature03111. Reprint online (en)
  9. ? a b SCHALLER, E. L.; BROWN, M. E.. Detection of Methane on Kuiper Belt Object (50000) Quaoar. The Astrophysical Journal, 20. listopad 2007, svazek 670, s. L49–L51. ISSN 0004-637X. DOI:10.1086/524140. Preprint online (en)
  10. ? JOHNSTON, Wm. Robert. (50000) Quaoar [online]. REV. 2007-03-04, [cit. 2008-03-01]. Dostupné online. (en)


Krádež
Jan Kameníček | 17. února 2012
Tento článek nebyl přeložen z anglické Wikipedie. Tento článek byl prostě obšlahnutý z anglické Wikipedie.
Oprava
Jan Kameníček | 17. února 2012
Oprava: obšlahnutý z české Wikipedie.
Nový příspěvek


Ochrana proti spamu. Kolik je 2x4?



Na-mobil.cz

Spřátelené weby